Zápas s Libercem , skútr - postrach okolí , můj oblíbenej "praporek" , písek ze Sahary a nejlepší z celýho dne - čokoládovej zajíc

Včera hlavní hřeb týdne . Fotbal a zápas proti Liberci , kam jsem šla letos poprvé - jo , flákam to . Přijela jsem do města necelou hodinu před odjezdem na autobus , tak jsem si říkala, že se radši nebudu moc uveledovat a nakonec jsem tam jela ještě o jeden spoj dřív než jsem měla v plánu . Zápas začal od 15 hodin . Cestou nastoupil jeden na skůtru , znam ho už z dřívějška jezdil na vozíku a taky na fotbal . Upřímně jsem ho nikdy ráda neměla , věčně zamračenej , nerudnej dědek a to jsem ještě v tu chvíli nevěděla, že jede taky na fotbal . Ten skútr má obrovskej , tak se tam vešel tak tak . Na fotbal jsem přijela z nás vozíčkářů první a potkala jsem tam pana Divnýho , tak jsme si řekli ahoj . Jsem i ráda , že mě viděl ,protože aspoň ví, že tam mam nějakou docházku a nejdu třeba jenom na Fiorentinu . Že nejsem takovej ten fanoušek, co chodí jen na aktraktivní soupeře . I když je to asi jedno , ale tak třeba budu mít u něj voko . ........................................................................................................................................................... Nakonec se ten náš prostor slušně zaplnil, což jsem na to ,že jsou Velikonoce ani nečekala , bylo nás tam tak 7-8 , což je dost . Z jedný strany jsem měla onoho skútristu a z druhý , pro mě neznámýho vozíčkáře s doprovodem . Bylo zajímavý, že ten doprovod neustále mluvil a celej zápas , všichni mlčeli , jen oni pořád krafali . Někdy prostě chcete klid a dívat se jen na zápas , tak tady nebyl . Navíc nechci nikoho podezřívat, ale ten člověk na vozíku , já nevim , jak to napsat . Prostě mi připadal jako když si zdravej člověk sedne na vozík , už jen ten posed , jak na tom vozíku seděl . My vozíčkáři máme svůj typickej posed bez ohledu na diagnozu a tenhle to prostě neměl . Moc mi to nesedělo . Navíc už ten náš odkaz na vstupenky je otevřenej a může se tam přihlásit kdokoliv a u pokladny ani nechtějí vidět průkaz ZTP . Máme to levnější a blízko hřiště . Je jednoduchý si od někoho půjčit vozík a sednout si , možná se mýlim , snad lidi takový nejsou , ale napadlo mě to při pohledu na něj prakticky ihned . ........................................................................................................................................................ Zápas nic moc , nakonec prohra 1:3 , ale tak celkově to bylo takový nijaký a dost často jsem radši koukala do mobilu . Potěšilo mě , že tam byl můj oblíbenej pomezní rozhodčí , bejvá tam asi nejčastěji a mam ho ráda , hlavně proto, že je celkem malej a je přes něj dobře vidět . Ono když tam před váma běhá nějakej doumetrovej habán a ještě se často zastaví , tak to není nic moc . Jinak bylo všechno takový utahaný, nudný , možná kdyby tam se mnou šel synovec jak původně měl , bylo by to lepší . Asi by se nemělo hrát o svátcích , bylo vidět i na hráčích ,že by asi radši byli doma . Vtipnej okamžik byl lékař hostujícího týmu , kdy vyběhnul , ale zároveň jakoby běžel na místě , taky to mezi lidma pobaveně zašumnělo a hned několikrát , protože bylo hodně zranění a taky se na konci nastavovalo celých 10 minut . Všech 9 718 diváků bylo rádo, že je konec. Já si vzala na sebe tričko s názorem, to jest IDF , ale stejně nebylo ani když jsem měla rozepnutou bundu vidět , takže ani tohle moc nevyšlo . ....................................................................................................................................................... Přemýšlela jsem, jestli cestu zpátky nevezmu bez autobusu , protože mi bylo jasný , že skútrista pojede zase stejným autobusem , ale odjel dřív a podle jízdního řádu to vypadalo , že se mineme , tak jsem si ten svůj původní spoj nechala ujet . Cestou mě hrozně pálillo v očích , asi tim prachem ze Sahary , ve městě to snad bylo ještě horší a to jsem seděla venku skoro 3 hodiny , zápas sice nezrušili , viditelnost ještě šla , ale že to asi nebylo nic zdravýho nemusim dodávat . Zvláštní počasí díky tomu . Taky jsem ke svý velký radosti našla putovní kamínek , medvídka, co spí v síti , tak zase posunu dál . ......................................................................................................................................................... Bohužel mě dobrá nálada přešla , protože na zastávce ten skútrista , já myslela,že mě omejou . Asi to nestačil , tak jsem jem skřípala zubama a odjet už nešlo , protože bych se musela dost vracet .Stál kraji zastávky a tak jsem si myslela ,že dá znamení řidiči, že chce nastoupit , já stála vzadu za lidma , autobus přijel a řidič nic , ten na skůtru stojí a čumí a to jezdí MHD pravidelně . To už mě už fakt nasral , tak jsem jela dopředu a ukázala na poslední chvíli řidiči , že chceme nastoupit . Asi to dělá naschvál , že já fakt nešla radši pěšky , jenže jsem počítala s tim,že už bude pryč . Díky bohu,že aspoň nejel kočár . Lidi , co šli z fotbalu a už byli v autobusu tam držkovali a do toho skútr velkej jako kráva . Je to prostě vždycky takový stresující , jestli se nakonec vůbec vejdu a tak . Navíc on je opravdu hodně protivnej a takovej dost neomalenej , styl "uhněte , jedu ". Chápu , že to má asi místo vozíku , ale jet s tim do MHD je sebevražda a technicky je skútr něco jako kolo , má to velkou dojezdovou vzdálenost, takže to mohl klidně vzít bez aubusu a asi by to v MHD bejt vůbec nemělo . Fakt mě celý to cestování totálně nakrklo a to jsem ho vyfasovala tam i zpátky a on ještě nechá skoro ujet řidiče . Kdyby nebylo mě , tak tam stojíme dalších 30 minut . I když to už bych se asi vrátila a jela opravdu pěšky . Celý to prostě bylo únavný a divný . Doma jsem už jen snědla zajíce z čokolády a šla spát .