Po obchodech , milá kavárna , ivrit není angličtina a v rodném městě

Co se událo od posledního článku ? Ve čtvrtek jsme si s mamkou udělali nákupní den . U našich totiž skoro celej den nešla elektřina , tak jsme se domluvili ,že přijede a půjdeme do obchoďáku , kam se moc často nedostanu . Chtěli jsme si mrknout po obchodech a dát si tam oběd . Já si tam chtěla koupit boty na jaro . Sice mám z loňska , ale nesedí mi . Potřebovala bych o číslo větší , ale ty nikde neměli . Navíc mám vbočenej palec a jak jsou malý, tak se mi to o tu botu dře a bolí to . Takže jsem si nový pořídit musela . Nejdrív jsme zašli do CCC - potřebuju nízký a nelíbí se mi boty s takovýma těma kamínkama a tak a třeba bych si na sebe nevzala růžový boty, takže to se mnou taky není jen tak . Nějaký takový vhodný jsem našla , ale řekli jsme si, že se podíváme ještě do Deichmanna a kdyžtak se vrátíme , tam mě žádný nezaujaly , tak jsme se vrátili do CCC . A oni tam ty boty už nebyly , asi je za tu chvíli koupil někdo jinej , tu správnou uličku jsem si zapamatovala a nikde nic .Tak zase další kolečko . Nakonec jsem si všimla jedněch u vchodu a měli je i na prodej jako bestseller . Od značky Champion . Už od týhle značky mam triko a mikinu a upřímnmě jsem ani nevěděla , že dělají i boty . Tak budu komplet . Paní za pokladnou sice nemohla najít druhou velikost 38, ale nakonec to vzala z výlohy a já si mohla odnést nový boty , konečně s velikostí, která mi sedí a hlavně mě v nich nic nebolí . ......................................................................................................................................................... Taky jsme se stavěli v knihkupectví , chtěla jsem se podívat, jestli tam nemají něco k hebrejštině. Neříkam , že mi to nejde , naopak, když se do toho člověk dostane , tak je kupodivu hebrejština celkem lehká . Ale zjistila jsem, že ta učebnice není moc pro začátečníky a jiná u nás neexistuje . Třeba písmena se tam prakticky vůbec neřeší, což mě překvapilo . Tak to nějak zkoušim sama , vytiskla jsem si abecedu a podle toho čtu . Někdy to jde líp a někdy hůř , protože ty písmena jsou úplně jiný a nemají samohlásky, ale snažim se . Bohužel v tom knihkupectví nic neměli . Holt ivrit není angličtina , aby toho bylo všude dost . Chybí mi takový ty podpůrný věci k tomu a asi je nikde neseženu . Ale baví mě to a moc. A čtení zprava doleva mi vůbec problém nedělá , možná proto,že jsem levák . Čtením jsem začala , holt knihomol ve mě se nezapře , nevim , jestli postupuju , jak se má , ale mám pocit ,že čtením se to naučim asi nejlíp . A musim říct, že mě neskutečně baví objevovat ty slova . Takový ty fráze " na nákupu " a tak mě moc nebaví . Prostě text, text a zase text , jen je škoda , že ho v tý učebnici moc není a na knížku si samozřejmě ještě netroufam . ........................................................................................................................................................ Dali jsme si oběd ve formě smažených nudlí , ono tam taky nic jinýho neměli - asijský jídla a nebo fast food . Pak jsme se přesunuli do takový útulný kavárničky , kde jsme si dali jahody se šlehačkou . Obsluhoval tam jeden pán kolem 60 , hned mi sám u stolu odsunul židli , abych tam mohla najet s vozíkem . To mě potěšilo , protože to nebejvá samozřejmostí . Bylo to tam moc příjemný a dobrý . Pán byl moc příjemnej , i lidi, co seděli za náma tam pána chválili a ptali se na tu kavárnu . Říkal , že je rodinná , tak to byl asi majitel . Dali mu dýško a stejně pak i my . Na všechny zřejmě působil stejně dobře jako na nás . S mamkou jsme se taky u jahod se šlehačkou dobře bavili, protože jsem se dostala na téma , kdyby moje neteř měla dítě , že bych byla prateta a co by byl synovec , jestli prabratranec a jestli to slovo vůbec existuje. Do toho , jestli jsou děti mých sestřenic a bratranců taky něco moje nebo ne. Nakonec jsme se do toho úplně zamotali. No, byla to sranda . ........................................................................................................................................................... V sobotu jsme zase vyrazili na menší procházku do Domažlic . Do Domažlic, do města , kde jsem se narodila a kde jsem žila do svýho roku a půl . Od rána mi nebylo nějak dobře od krční páteře , ani prášek nezabíral , ale nebylo mi na zvracení a já chtěla jet, věděla jsem , že to zvladnu . Zaparkovali jsme na náměstí a vyrazili jsme . Domažlice jsou pro vozík hodně blbý , kočičí hlavy a tak . Docela jsem se vydrncala a překvapilo mě, že stejně blbý cesty jsou i mimo centrum . Upřímně , jako vozíčkář bych v Domažlicích žít nemohla a jsem ráda,že jsme se přestěhovali . Vzali jsme to tak křížem krážem a byli jsme i tam, kde jsme bydleli , což si už samozřejmě nepamatuju . Bydleli jsme v bytě a všechny domy sloužili pro vojáky a jejich rodiny . Co jsem nevěděla , že táta to měl od bytu do práce asi jenom 100 metrů . Hned tam kasárna , kde pracoval . Mamka říkala , jak se to sídliště proměnilo , tak pro ní to byla i nostalgie . Pak jsme se prošli v parku, kolem Chodskýho hradu , podívali jsme se na památník 2. světový války , věnovaný Američanům , kterej náš kraj osvobodili a jeli jsme domů . Byla jsem docela ráda , protože už mi zase začala bolet hlava a to ježdění tam bylo docela složitý . Ale hezký víkendový odpoledne to bylo .