Slavnosti svobody 2026 - nikdy to nevzdávej aneb Vysněná fotka s Heffronem , nepříjemné cvičící překvapení a v aleji Sakur

Tentokrát to nebudu brát chronologicky , protože v neděli 3 . 5 . se stala totální pecka , která si zaslouží být jako první . U mě ve městě se jako každej rok konaly Slavnosti svobody . Nejdřív jsem to brala tak,že půjdeme jen v neděli na závěrečnej konvoj , takže zbytečně jsem se netěšila . Každej rok tam kluby vojenský historie rozbalí svoje dobový kempy , dobová technika , uniformy , prostě tam reálně žijou jako kdysi když americký a belgický vojáci osvobodili město . ......................................................................................................................................... Což mě hodně baví , ale skoro nikdy nejsem v ten víkend ve městě , takže letos jsem poprosila . Mamka souhlasila , že se projdeme v centru , kde ty kempy byly . Táta tam taky odjel na sraz amerik , tak jsme vyrazili všichni. Do stejnýho města , ale jinýho místa . Já do centra města na kempy a táta s Hot Rodem do DEPO 2015 . ....................................................................................................................................... Dlouhodobě se o druhou světovou válku zajímam , však i můj táta byl voják z povolání a armáda jako taková mě zajímá . Letos to navíc vycházelo všechno nějak divně v týdnu , takže jsem letos u našich přišla o všechny military akce spojený se Slavnostma svobody , co se u nich konaly , takže o to víc jsem chtěla ke mě do města . Tématicky jsem si na sebe vzala svoje maskáčový kalhoty . Nosila bych je častěji , ale nejsou zrovna pohodlný, pánský a hlavně váhově těžký , ale pro tuhle přiležitost jsem je vytáhnout musela .Kdysi jsem si objednala i takový maskáčový legíny , ale ty nikdy nepřišly , byl to podvod . Zaplatila jsem , pár mailů ,že už určitě dojdou a pak už i jejich web zmizel a kalhoty jsem nikdy neviděla , takže už mám jen tyhle . Měla jsem je i pak v neděli na konvoji . ............................................................................................................................................ A velmi příjemnej bonus slavností byl ,že od soboty se tam měl pohybovat i Heffron alias Jakub se svým klubem vojenský historie , s Mariňáky . Málo platný, nějakej ten cit k němu je tam pořád . Taky jsem četla zvěsti ,že letos je tam ten jejich kemp Mariňáků po 15 letech snad naposledy ,tak stálo za to je navštívit . Po 10 hodině jsme dorazili do cíle a zaparkovali tam , kde jsme chtěli , takže super . Nejdřív jsme navštívili kemp za obchoďákem Plaza , kde je i letos hlavní program místo rozkopanýho náměstí . V parku byl dobovej kemp se spousty vojáků a techniky . ............................................................................................................................................ A věřte nebo ne , potkala jsem tam i Heffrona se svou jednotkou , normálně tam připochodovali , tak já nenápadně za nima . Pak bouchla hrozná rána a pak další . Zřejmě tam zrovna probíhala ukázka s ránama, já a rány . Tohle jsem vůbec nečekala . Mezitim Heffron a další napochodovali do stanu , tak já jakože tam půjdu taky . Byl věnovanej životu v Protektorátu , jenže než jsem tam vjela , tak už zase pochodovali z toho stanu ven . ......................................................................................................................................... Mamka už dostala záchvat smíchu a já už pak taky . Pořád to bouchalo , já se lekala , byla jsem nervozní a oni mi pořád utíkali a jak šli ve dvou vstupu , tak vypadali jako husy a pořád jen přede mnou . Pak jsem je potkala ještě jednou , tak jsem si řekla ,že teď pojedu okolo nich a třeba bych mu řekla aspoň dobrý den . Cesta se rozdvojovala a oni šli tou druhou , než jsem jela já . Fakt komedie .Hned jsem si vzpomněla na ten film pro pamětníky Rodinné trampoty oficiála Tříšky . Jak odjel s rodinou do klidu ,aby si odpočinul a vždycky tam potkával stejnou rotu pochodujících a zpívajících vojaků . Není mi souzen , ale viděl mě , tak aspoň to . ........................................................................................................................................ Chvíli byl klid a další rány a tentokrát mnohem horší , takže to už jsem na nic nečekala a uháněla zpátky do obchoďáku . Tohle bylo snad z tanku , děs . Heffron se taky někam ztratil , tak jsme pokračovali dál právě k Heffronovi . Ke kempu jménem Raiders u vojenskýho muzea a nově na náměstí Karla Gotta . Vyfotila jsem si jejich auto , prošla si to tam . Mají to zaměřený na americkou námořní pěchotu a vlastně na součastnost , tak to nebylo tak velký jako jiný kempy . Nicméně , z jejich jednotky tam nebyl nikdo. Už jsem přemýšlela ,že se konečně osmělím a vyfotím se s nima , když to loni na srazech amerik nevyšlo , ale opět mi nebylo přáno . .............................................................................................................................................. Už se fakt musim smát ,několikrát se s nima potkam během pár minut a pokaždý se mi vyhnou . Nešel první , takže směr neurčoval , ale nějak ten vesmír nám není nakloněn .A to , ať se s nima potkám kdekoliv . Nechci smutnit , jen už je to takový zvláštní . Když už to třeba nějak vypadá , vždycky se stane něco , co tomu zabrání . U mě když už tam je se začne nečekaně střílet , takže mám problémy sama se sebou a když už si řeknu,že fotka bude v kempu , tak tam zase nikdo není . Opravdu netušim v čem to je . .............................................................................................................................................. Pak jsme pokračovali do sadovýho okruhu , kde byl největší kemp . Hrála tam živá swingová muzika a bylo to tam moc fajn . Vyfotila jsem se se slavným tankem Shermam taky jsem potkala nějakýho tátu s malýma dětma a všichni tři byli dobově oblečeni , vypadalo to moc hezky . Ale bohužel jsem nestačila je vyfotit . Bylo to moc fajn, krásný teplíčko , přímo letní teploty , viděla jsem všechny kempy, takže spokojenost . ............................................................................................................................................. Jen ten začátek s těma ránama nic moc , tohle jsem fakt nečekala , že tam bude . A to neustálý se vyhejbání se s Heffronovou jednotkou bylo taky vtipný . Pak psali ,že se budou celou sobotu pohybovat ve městě a v kempu zůstanou až večer , takže nakonec jsem měla asi i štěstí ,že jsem je vůbec někde zastihla . Táta přijel až večer a dokonce poprvé vyhrál na srazu nějakou cenu a hned byl první - za největší výfukovej řev . ............................................................................................................................................... V neděli jsme klasicky už s tátou vyjeli na Convoy of Liberty , vždy jsme v ulici , kde se konvoj rozjíždí . Byl sice fotbal a v krásným čase ,ale dala jsem přednost konvoji . Přece jen by toho bylo už moc a časově bych se taky nemohla nikde zdržovat . Letos jsme vyjeli pro jistotu brzy , aby jsme chytli nějaký dobrý místo . Potkala jsem tam jednoho mladýho pořadatele z fotbalu, už ho na zápasech sice nepotkávám , protože jezdím jinou cestou ,ale pořád si na sebe pamatujeme. Na místo jsme dorazili někdy 45 minut před začátkem a na naší straně nikdo . Bylo horko ,takže všichni stáli naproti ve stínu . Ale já věděla , proč zrovna tohle místo . Předem jsem raději nic neplánovala a rozhodla jsem se až podle okolmností .Stálo tam pár vojáků se samopalama a za chvíli se tam objevil Heffron a začal se tam s nima bavit . .......................................................................................................................................... Asi tak metr ode mě , tak jsem se nadechla a že do toho jdu , žádný přemýšlení . Tohle jsem už musela dát , jinak jsem věděla , že to budu mít sama se sebou k nevydržení . Tak jsem Heffrona sama oslovila , jestli bych se s nima mohla vyfotit . Bylo jich tam víc , tak mi bylo hloupý říct ,že chci jen s ním . Jenže Heffron s kolegama si myslel,že chci jen s těma , co měli samopaly , tak jsem řekla ,že i s nim. Ale bylo to takový hezky skromný od něj . ............................................................................................................................................ Tak si ke mě stoupli a mamka nás vyfotila . Heffron je ten za mnou ve vestě na kraji k silnici . Poděkovala jsem a Heffron mi řek, užijte si to , tak jsem jsem mu znova poděkovala . Tak si asi vykáme ,ale to nevadí . Několikrát jsem mu psala na Instagram , k Vánocům a tak a nevěděla jsem jak ho oslovit , tak už to vim . A celkově bylo poznat ,že mě už zná . A pak ten pocit ,že jsem to zvládla , já , která se tak styděla a žila s tím mým neúspěchem, že jsem se styděla si o to říct prakticky od loňskýho července . Pak tam u mě stáli a všichni se na mě smáli , tak je fajn,že je to taky potešilo, ta moje prosba . Heffron mi poslal ten jeho krásnej úsměv . ......................................................................................................................................... Pro někoho normální fotka , ale pro mě hodně cenná , dokázala jsem to . A když si vezmu ,že o necelých 24 hodin dřív nic nešlo , jak mělo, jen jsme se míjeli a najednou se s ním fotím . Zázrak . Fajn bylo i to ,že jak tam ještě nebylo moc lidí , tak ani oni neměli ještě moc co na práci a okolo bylo ještě místo , takže se to vyfotilo úplně super . Jakmile jsou tam vedle vás lidi , nemůžete se tam pomalu ani pohnout . Bylo to úplně v klidu a bez nervů . Takže vesmír konečně zafungoval a neházel mi klacky pod nohy . Najednou je ta smůla nebo co to bylo protržená . I nýmu nízkýmu sebevědomí to pomohlo . Jde jen o to si věřit a nevzdávat to . I když to znamemá dost úsilí . Vždycky si tu fotku připomenu , když mi nebude zrovna dobře . Už jí mam jako tapetu v mobilu , abych jí měla při sobě . ....................................................................................................................................... Konvoj vyjel přesně v 11 a už se to zaplnilo i na naší straně . Docela tam měli problémy s neukázněnýma lidma , chodili tam , i když měli bejt za páskou , děti , aby za ní byly , měli co dělat . A myslim ,že jak lidi neví ,že je Heffron policajt a ne voják , tak ho celkem ignorovali a musel si trochu dupnout . Lidi jsou fakt hrozný . Vedle mě seděli děti , dostali jsme na mávání českou vlajku ,ale dali jsme to nějaký malý holčičce vedle mě. Chtěla taky . Jinak to bylo jako každej rok , ta technika jezdila po druhý straně , ale zase jsem tím získala něco jinýho a pro mě tentokrát důležitějšího . Prostě je to něco za něco . Táta sice brblal , že je tam vedro a jedou daleko od nás , ale příště klidně můžeme na druhou stranu . Mám splněno . ............................................................................................................................................ Snažila jsem se fotit , moc se mi líbili ,když měli na sobě dobový kostýmy , letos našli ještě dva žijící veterány , tak jsme je při průjezdu všichni odměnili potleskem , taky tam byla pochodující a žije hrající kapela skotských dudáků a hodně řidičů vezlo na svých autech i pejsky . Všechny fotky se mi sem nevejdou , tak jsem jich vybrala alespoň pár . Kdyžtak někdy příště přidám další . Pak se to nějak zaseklo a nic nejelo dlouhou dobu , dokonce lidi už odcházeli v domění ,že je už konec . Prolítlo letadlo a začalo to zase jezdit , jestli čekali na to letadlo , vypadalo to tak , ale působilo to divně. No , nic .Už jsem viděla spoustu konvojů ,ale tenhle byl pro mě úplně bezkonkurenčně top .Krásně všechno vyšlo a už jsem si to mohla jen užívat . Na Instagramu jsem všechny označila .Jeho , jeho klub a i stránky Slavností . Všichni si tu fotku dali do Stories , takže paráda . ............................................................................................................................................ Taky jsem měla měla další rehabilitaci . Třetí a zároveň poslední v dubnu . Měla jsem jí na 11:30 a zrovna když jsem přišla na oddělení svovávali pacienty na oběd . Sestra z elektra tam taky ještě nebyla , tak jsem zase čekala . Bylo mi jasný,že je na obědě . Za chvíli přišla a hned mě vzala dovnitř . Tentokrát jsem tam byla s pánem . Za 10 minut hotovo a o patro níž . V chodbě , kde je tělocvična je zároveň i čekárna na kožní a poprvé když jsem tam byla,tak ordinovala , takže plná čekárna . Opět tam měli zavřený dveře , tak jsem zase musela čekat jinde . Všimla jsem si,že tam mají na stolku položenou knížku ke 30 letům nemocnice , tak jsem si jí zatim tak zběžně prohlížela. Představovali tam všechny oddělení formou rozhovorů , tak jsem si nalistovala rehabilitaci s byl tam rozhovor s paní primářkou i vedoucí fyzio sestrou . Aspoň to čekání trochu uteklo . .............................................................................................................................................. Sestra pořád nikde , ani nikdo přede mnou nevyšel , ale říkala jsem si ,že jsou obědy . Pak tam přišla nějaká sestra odšla do tý chodby a ptala se , kdo jde na rehabku , tak jsem se ozvala a že neprojedu dveřma , jestli by mi je nemohla otevřít . Tak se to přece jenom stalo a já měla jinou sestru , což už jsem nečekala . Sestra mi na poslední rehabce nic neříkala ,že už tam bude jiná . Nadšená jsem teda nebyla a v duchu ze mě vylítlo jen a doprdele . Nebyla to ta , co loni , bohužel . Ale vim,že tuhle jsem tam už někdy měla taky na záskok a nic moc . Chvíli si četla , proč tam vlastně chodim a překvapilo jí , že už jsem tam po třetí . Nechala mě na vozíku a že se mám postavit před zrcadlo , což bylo jasný , že tahle na to půjde jinak . Ptala se i co se mnou dělala ta předchozí sestra , tak jsem řekla , že ty svaly promačkávala . Vůbec na to nereagovala . .............................................................................................................................................. Vzala si gel a trochu mě namasírovala pak jsem podle ní sama dělala cviky . Takový ty cviky , co se do mě hustí už od doby , co mi ta krční páteř začala bolet , to je od mých 17 let . Cviky úklonů a na kapsičku , což je něco , co u mě nefunguje ani trochu . Největší efekt u mě má když jsem pasivní a právě takový to promačkávání . Takže o ničem . Toho jsem se tam strašně bála ,že vyfasuju někoho , kdo bude se mnou cvičit takhle . Bohužel tam je to tak ,že hrozně záleží na tom , kdo vám bude přidělenej . Jako chápu ,že to nejsou žádný lázně a tohle je spíš taková továrna jeden za druhým , takže ani ta péče není taková pečlivá , ale jsem zklamaná a hodně. ............................................................................................................................................. Jako cvičit s hlavou nebo nějakou tu masáž můžu mít i doma . A přece jen když už jdu takhle někam k profíkům , chci , aby dělali jiný úkony než to , co si můžu dělat i doma . Navíc ani tahle sestra není úplně miss sympatie . Není to Sluníčko , ale taky je taková nemluvná a tváří se ,že jí to tam nebaví a taková naštvaná nebo odtažitá mi přišla. Taky se na mě pořád tak divně dívá , což dělala i tenkrát . Nemam z ní zrovna dobrej pocit . ............................................................................................................................................ Ale ať si tam jsou protivný , hlavně když se mnou efektivně cvičí , což tahle dělat nebude . Je i taková ,že to dělá docela tvrdě , narozdíl od tý první . Třeba mi hodně zmáčkla takovou tu kost , co mi drží hlavu , to mě hodně bolí . Do toho mi vlastně všechna ta bolest z krční páteře jde . Bolelo mě to po zbytek dne a musela jsem si vzít na bolest i prášek . Takže vlastně jako by všechno bylo od znova a vyloženě mě to zase rozmr..., jak má zase jinej styl . ............................................................................................................................................. Loni bylo všechno v pohodě , stejná sestra po celou dobu a cvičila se mnou fakt hodně . Až moc dobrý ,takže letos si to musim vyžrat . Je škoda ,že když už se musí střídat , že nemají nějakej jednotnej postup , aspoň u tý krční páteře . Jedna ty svaly promačkává a má to efekt a další mě nutí dělat primitivní cviky , co mě nikdy nepomohly a jsou k ničemu . Takže teď budu dělat hlavou polokroužky a podobně , fakt super . ............................................................................................................................................ Asi je to i tím , jakej kdo je , někdo se tomu pacientovi fakt věnuje a někdo je takovej aby se neřeklo . A těch druhých tam mají docela hodně . Tohle je prostě jen lenost tý daný sestry , všechny tam přece mají stejný znalosti . Netroufám si nic říct , přece jen to beru jakože ví , co dělá a proč to dělá a taky asi nemam ani nárok říct ,že tohle ne , ale vim,že tohle už bude zbytečný . Je škoda ,že ta první nevydržela aspoň do půlky , takhle jsem jí měla jen 2 x a tuhle budu mít 4 x . Byla jsem ráda ,že jsem měla týden volno . Nikdy jsem tam nechodila ,že bych se tam vyloženě těšila , ale po takový změně už se mi tam bude chodit zas o něco hůř . ............................................................................................................................................... V pátek na státní svátek brácha přišel s tim,že by mohli stroje z našeho zámečnictví nastěhovat na letiště . Přesně v 8 ráno přijela celá rodina . Blbější napád vzhledem k nějakýmu tomu svátečnímu klidu brácha mít nemohl . Od rána nastartovanej náš vysokozdvižnej vozík , rámus , ostuda . Táta jim taky pomáhal , ale byl naštvanej ,že si nemohl dělat svoje věci a taky poukazoval na to ,že je svátek . Já si třeba myslela ,že u nás budou jen dopoledne ,ale nakonec odjeli až po 15 hodině . ...................................................................................................................................... Nevadilo by mě to ,ale měli jsme v plánu ještě vyjet do právě kvetoucí sakurový aleje , kam jezdíme každej rok . Takže čekat až odjedou a nakonec jsme vyjeli až po 16 hodině . Tak jsme si říkali ,že by tam aspoň nemuselo bejt tolik lidí . Mamka se chtěla stavět ještě na kafe , tam měli do 18 hodin,takže jsme raději nejdřív zašli tam . Všude plno , jen venku jeden prázdnej stůl . Lidi chodí to tý aleje , tak to taky spojí s cukrárnou . Já si tam nic nedala , neměla jsem na nic chuť a i jsem byla z celýho dne nějaká unavená . Nějak jsem neměla úplně tu správnou náladu . A popravdě se mi tam moc nechtělo , jenže Sakury kvetou jen právě teď a třeba o týden později už nůžou bejt odkvetlý . .............................................................................................................................................. Do aleje jsme dorazili před 18 hodinou a pořád spoustu lidí , což vadí hlavně při parkování , před alejí bylo beznadějně plno a nakonec jsme našli místo snad nějaký dva kilometry od ní , jak na Václaváku . Každej se tam fotil , spoustu zvířat , dětí . Už to dávno nemá tu atmosféru , jako když jsme to tam objevili . I ty stromy nám přišly nějaký hodně prořezaný , tak to ani nebylo tak hustý . Těžko to tam vyčíhnout bez lidí , snad jedině brzy ráno , ale když nejste místní, jde to těžko . Svoje dělalo asi i to ,že bylo prvního máje , takže tam bylo hodně párů . Tak jsme se prošli , krásně svítilo sluníčko a bylo to celkem fajn . ........................................................................................................................................... Jako první pod článkem samozřejmě najdete tu nejcennější fotku , pak tu z návštěvy kempů , z konvoje a nakonec tu z aleje .