Recenze Všechny řeky , chvála zkrášlování veřejného prostoru a úžasný piknik na zámku Kozel

Vrátím se ke knížce s názvem Všechny řeky od izraelský spisovatelky Dorit Rabinyan . Nechala jsem si na přečtení dost času , příběh si tak nějak sám říkal číst ho pomalu . Příběh je podle skutečný události . Jak už jsem psala , tak sehnat tuhle knížku nebylo vůbec jednoduchý , takže jsem čekala něco wow . Omlouvám se těm , kdo by si jí třeba chtěli přečíst , ale bez obsahu by o ní psát dojmy prostě nešlo , takže následující řádky jsou jeden velkej spoiler . ..................................................................................................................................................... Taky jsem bohužel nezaviněně zjistila , jak příběh dopadne , ještě před tím než jsem si jí koupila , ale i tak jsem takový konec rozhodně nečekala . Přiznám se ,že už jsem o ní pak nic nehledala . Obecně nemám ráda , když se člověk dozví všechno , aniž bych to začala číst , mám ráda ten pocit , kdy musim číst , abych zjistila jak to dopadne , to napětí . Kniha pojednává o vztahu Izraelky Liat a Palestince Hilmího , kteří se potkali náhodou přes známého v New Yorku , kde oba žijí a zamilujou se do sebe . ......................................................................................................................................................... Upřímně je to napsáno trochu zvláštně . Příběh se odehrává od listopadu 2002 do srpna 2003. Hlavní hrdinka Liat mi moc sympatická nebyla a Hilmí byl zase takovej ten typ umělce se svýma náladama , kterým jako neumělec nerozumim . Dvojice se do sebe zamiluje , i když jakože nesmí , ale praticky od začátku se pořád jen hádají a vzájemně si lezou na nervy , pak přijde nějaký to usmíření a zase se nesnáší . ...................................................................................................................................................... No , není to takovej ten přeslazenej příběh, to fakt ne . Vlastně mi přišlo , jako kdyby se ani rádi neměli . Dost mi vadilo , že se prakticky celým příběhem táhla politika obou zemí a velkej problém pro Hilmího byl , že ona sloužila u IDF a tak . A celkově mi přišlo ,že hlavně ona i uměle vyhledávala situace , kdy mohla mluvit o IDF , o rozdílný politice obou zemí , i když věděla , že jemu jako Palenstinci to vadí , zbytečně se provokovali navzájem . Moc lásky jsem mezi nima zrovna necejtila . ......................................................................................................................................................... Taky jsem nechápala , proč by měli svůj vztah skrývat , ani jeden nežil ve svý zemi a podle mě to až přeháněli , nikdo jim nic neudělal a oni se pouze domnívali , že jim něco hrozí . Všechno měli jen ve svý hlavě . Ale co mě opravdu hlava nebrala bylo to , že Liat vypršel pobyt v New Yorku a místo , aby se snažila ten vztah nějak zachránit a plánovat třeba žít spolu v nějaký třetí zemi , tak to úplně zazdila . Měla určenej datum , kdy měla odjet a odjela , Hilmí později taky . Po celou dobu jejich vztahu to brala tak ,že jsou spolu jen dočasně a on vlastně taky . Hodně zvláštní . Měli určitě i jiný možnosti , jak pokračovat a místo toho poslušně nastoupí do letadla a konec . ........................................................................................................................................................... I nadále si volali , ale už se nikdy osobně nesetkali . Po čase Liat zjišťuje , že Hilmí se utopil v moři při záchraně synovce . Hilmí totiž neuměl plavat . Takže se opravdu rozešli , ale tu smrt jsem nečekala . Jak se v příběhu píše , tak “ Všechny řeky nakonec dotečou do stejného moře ". Postava Liat je právě autorka Dorit Rabinyan a Hilmí je umělec jménem Hasan Hourani , zemřel v 29 letech . Zvláštní příběh , zvláštní myšlení , ale možná je to tím ,že pro nás Evropany je to všechno trochu jiný . ........................................................................................................................................................ Opět jsem se vydala do města , na webkameře jsem viděla na náměstí něco novýho , nešlo to přiblížit , ale dalo se odhadnout ,že je to nápis Plzeň . Kdysi říkali , že v různých částech města se objevuje takovej fotokoutek podporující turismus ve městě . Má vždycky jinej desing a teď doputoval až na náměstí . Tak jsem středeční nákup využila se tam zastavit , sice trochu pršelo , ale to nevadilo . Pro tuhle zastávku vybrali nápis z malých míčků a pokud jsem si dobře všimla , tak mají barvu našeho kraje . Vypadá to zajímavě a hezky. Mám ráda takový věci , který obzvláštní to místo a určitě to bude vdečný místo pro fotografování . ......................................................................................................................................................... V sobotu jsme vyrazili na piknik food festival na zámku Kozel , kde jsem na týhle akci byla vůbec poprvé . Táta byl s Harleyem na motosrazu v Pasohlávkách a nám se nechtělo vařit , tak jsme vyrazili . Naposledy jsem zámek navštívila o Velikonocích . Teď pár food trucků a stánků , celkově všeho míň než o těch Velikonocích ,takový skromnější a vůbec to nevadilo . Akce začala v 10 dopoledne a protože v sobotu měly bejt silný bouřky i v našem kraji , raději jsme jeli hned na otevření . Tak kdyby to začalo někde tam nebo hůř někde cestou autem , moc příjemný by to asi nebylo . .................................................................................................................................................... Návštěvníků taky moc nebylo , takže krásnej klid . Myslim ,že většina dala přednost historickým slavnostem u nás v Plzni , který se konaly ve stejnej den . A když jsem pak viděla to našlapaný náměstí , udělali jsme dobře , že jsme si vybrali tuhle akci . Téma středověku mě nikdy nezajímalo a nelákalo mě to . Piknik se odehrával v zámeckým parku , takže lidi posedávali na lavičkách , někteří přišli i s pejsky , další si přinesli i piknikovou deku a seděli na zemi , takový hodně na pohodu a všichni jsme užívali sluníčka . Akce neměla žádnej doprovodnej program , ale ani bejt nemusel . Méně je někdy více a tady to platilo dvojnásob. .................................................................................................................................................. Nechyběl ani staročeskej kolotoč pro děti , střelba z kuše , takže i o nejmenší návštěvníky bylo postaráno . Byla otevřená zámecká terasa s pár stoly , trochu stranou , ale o to větší požitek . Tam jsme se usídlili i my . Z terasy krásný výhledy do kraje , všude kytičky , ptáčci zpívali , fakt kouzelný . Koupila jsem si Hot Dog , zmrzlinu a na doma donut s Oreo sušenkou . Dobrý jídlo , pití a krásný prostředí . Prostě , nemělo to chybu a užila jsem si to . Vy užívejte začátek prvního letního měsíce a za týden zase na čtenou .