RHC jde do finiše , 9. květen a erupce na slunci , v rodným kraji , zmrzlina z autobusu a foto dozvuky ze Slavností svobody

Čtvrtá rehabka za mnou a zdárně jedu do finále . Padla na úterý 5 .5 . Tentokrát to ale bylo trochu složitější , vypnuli nám plánovaně elektřinu , od 8 do 14 hodin . Takže jsem měla velký štěstí ,že bydlim v přízemí , kdyby ne , tak bych asi musela sjet výtahem před 8 dolů a čekat tam x hodin , abych mohla odjet , což by bylo šílený . Kolikrát si říkam,že by bylo fajn bydlet v patře , ale když je něco takovýho , tak je člověk rád . Vozík jsem si nabila den předem . Trochu mi vrtalo hlavou , jestli nebude zavřenej hlavní vchod , jestli taky nějak náhodou není závislej na elektrice , je to asi blbost , ale pro mě by to byl průser . ......................................................................................................................................... Tak jsem hned po 8 to zajela zkusit , náhoda tomu chtěla ,že se zrovna snažil dostat dovnitř pán, co tady dělá údržbáře , takže jsem ho pustila a ověřila si ,že dveře nejsou na elektřině závislý . Kdybych tam nejela , tak si tam asi pěkně počká a ani jsem nevěděla , jestli fungují zvonky . Šel něco dělat k jedný paní v domě a ani nevěděl ,že elektrika nejde , tak nevim,jestli vůbec mohl pracovat . ............................................................................................................................................... Tak jsem se uklidnila ,že se dostanu ven a protože samozřejmě nic nefungovalo , včetně internetu , tak jsem si řekla ,že si pustím nějakej film na notebooku . Našla jsem jednu starou flashku a vybrala jsem si tam českej film Vůně vanilky , co jsem si kdysi dávno stáhla . Režíroval to Jiří Strach, z roku 2001. Je to o příběhu Anny , která žije na konci války u nás v Jihozápadních čechách v nespokojeným manželství a potkává americkýho vojáka Stanleyho . Hlavní role hrajou Jiří Dvořák a Bára Munzarová . Není to moc známej film a moc často v televizi není a k týhle květnový době se hodí . Bylo fajn se po delší době se na to podívat . ............................................................................................................................................. Ale musim říct ,že nemít elektřinu je na nic , jak už je člověk zvyklej a nic nefunguje a vlastně i na ten zvuk kolem a najednou jen ticho. A v koupelně to taky bylo zajímavý , nemam v ní okno ,takže tma a musela jsem nechat alespoň otevřený dveře , aby tam šlo trochu světla . Rehabku jsem měla od 11:30 , ale jela jsem plánovitě hodně brzy , tak co doma ,že jo . Ani jsem neobědvala , stejně to nešlo ohřát . Cestou jsem taky viděla pár otevřených vchodových dveří ,takže jsme asi nebyli jediný . Bylo fajn,že aspoň bylo hezky a nemusela jsem nikam pospíchat . Před nemocnicí jsem byla chvilku na sluníčku a hurá dovnitř . ............................................................................................................................................ Na oddělení klasicky oběd a elektro sestra ještě na něm . Tentokrát tam přišla jiná , taková mladá , takže záskok i na elektru . Tam to asi opravdu celej ten cyklus bez jedinýho záskoku nejde . Otázka je , jestli to je dobrý pro jako nás pacienty . Upřímně , mě už to neustálý střídání personálu na všech postech už leze na nervy a letos je to fakt extrém . Byla to cvičící sestra ,ale jak je vidět , tak to můžou obsluhovat i ony . Jak mě tam měla poprvé , tak vůbec nevěděla , jak mi ten utrazvuk připnout na záda a docela jsme se nasmáli , nakonec na to nějak přišla . Jedna strana skončila a teď druhá , to už nevěděla vůbec a dokonce mi ten pásek dala až pod krk , pak usoudila ,že takhle ne a nějak to tam narvala . Jenže mi to začalo klouzat dolů , tak mi to chvíli držela a pak už to tam drželo samo . Měla práci ještě na vodoléčně , tak byla ráda ,že to drží . Já se pro jistotu ani nehejbala a pomalu ani nedejchala a zvládlo se to . Takže takový trochu divoký . ............................................................................................................................................ O patro níž a tam rušno v místě na rehabku čekalo několik lidí . Vedle , kde mam cvičebnu a je kožní byla plná čekárna . V tý cvičebně , kam nechodim jsem si všimla ,že je tam Sluníčko , nemusela ani otvírat , tu poznam i podle pohybů . Byla tam za tu , co byla na elektru , ale já jsem věděla ,že k ní nejdu , díkybohu . Nakonec se ukázalo ,že nikdo , kdo tam čekal na rehabku nešel a patřili vedle na kožní . Proč tam stáli mi tedy bylo záhadou , pak se v tom člověk nevyzná . Moje sestra přišla z oběda , měla jsem problém tou chodbou na kožní vůbec projet , ale lidi mi dělali místo . ............................................................................................................................................ Sestra mě namasírovala a zase jsem cvičila na kapsičku a takový ty věci , žádná změna , ale jo , ta masáž je docela příjemná . I když jak jsem psala , tak bych radši jinej styl. Zpátky jsem se courala , kdyby to ještě nezapli , ať si ten čas ukrátím . Přijela jsem před 13 hodinou , podívala se na hodiny na mikrovlnce a tam samý nuly , což znamenalo ,že už to zapnuli , což bylo fajn . Těžko říct kdy , byla jsem pryč , ale je fajn,že to nebylo až do tý 14 hodiny , jak avizovali . Ohřála jsem si oběd a zase bylo fajn . Jsem ráda ,že to mam za sebou , nevyšlo to zrovna nejlíp , když jsem potřebovala odjet , ale zvládlo se to . Ale teda obrovský štěstí ,že bydlím v přízemí . ........................................................................................................................................... Ve středu jsem vyrazila k nám na nákup jen do Alberta a pak jsem si zajela ještě do knihovny . Následně jsem už zase nabíjela na čtvrteční rehabku . Přiznam se ,že od tý poloviny jsem už dost unavená , možná je to tim ,že každou návštěvou se mi zvyšuje intenzita ultrazvuku . Krční páteř mi nebolí , ale jsem vc a víc bez energie . Ve čtvrtek jsem to měla od 13:00, mamka přijela v poledne s tím , že mi chce udělat větší úklid v koupelně a tam , kam sama nedosáhnu . Celoživotně ráda uklízí , tak jsem jí nebránila ,ale ,že by to bylo nutný , to ne . Táta ve čtvrtek odjel do Jaroměře do tý pevnosti na akci jménem 2.nd Bastion Race , což jsou závody Hot Rodů . Jel tam i se ségrou a neteří . Tak to mamka brala asi i tak ,že má čas a vyplní ho úklidem . ............................................................................................................................................... Ve čtvrtek opoledne mě už čekala předposlední rehabka , číslo 5 . Venku zatažno ,vítr a vypadalo to na déšť , naštěstí jsem do nemocnice dojela za sucha . V nemocnici to vypadalo jako v pátek , sem tam někdo . Plus navzdory tmě venku téměř nikde nebylo rozsvíceno , takže to tam vypadalo hodně depresivně . Na elektru byla zase ta sestra , co jí nešli dát ty pásky . Pořád jí to nešlo ,ale už aspoň trochu věděla jak na to . Říkala ,že v pondělí , kdy tam jdu naposledy už tam nebude , takže už se asi nezdokonalí . Já jsem taky byla tentokrát nějaká mimo . Dala jsem jí ten papír , co máme nosit s sebou a pak jsem se po něm sháněla a nakonec jsem ho měla v tašce , kam mi ho sestra dala a říkala mi o tom . Myšlenkama jsem už byla jinde . ............................................................................................................................................... O patro níž jsem zase čekala , tentokrát čekárna na kožním už prázdná . Čekala jsem dost dlouho , nikdo ze cvičebny nevycházel , tak jsem si řekla , jestli nemam zkusit zaklepat , tak proč zbytečně čekat . Nikde nemají napsáno ,že se to nemůže . Nakonec jsem si řekla ,že počkam ještě tak maximálně 5 minut a mezitim vyšla nějaká paní , tak ještě ,že jsem to neudělala . A taky jsem si všimla ,že ze stolku zmizela ta knížka ke 30 letům nemocnice , jak jsem si taky jednou tam četla . Snad jí někdo neodcizil , ale možná už je jen na jiným patře . Za chvíli vyšla i sestra a že musí ještě nahoru na rehabilitační a nechala mě na chodbě ještě dalších 5 minut . Už jsem se viděla doma a to i vizuálně , z okna tý chodby je totiž vidět na naše sídliště a vzdušnou čarou je to kousíček . ......................................................................................................................................... Mamce jsem tam předběžně řekla ,že přijedu na 14 hodinu , ale bylo mi jasný ,že se to nepovede . Je zajímavý , že někdy to docela dobře navazuje a vezmou vás včas a někdy , když zrovna potřebujete bejt hotovi včas se to zasekne , ale to bylo určitě tim,že to byl poslední pracovní den . Konečně jsem mohla vjet do cvičebny . Hned při vjezdu mě praštil do nosu silnej pach Máty . Tuhle vůni celoživotně nemusim , až moc mi připomíná nachlazení . Což se i potvdilo . Sestra byla nachlazená . Hned jako první mě napadlo , ať to proboha do toho mýho posledního dne ještě vydrží , ať nemám fyzio sestru číslo tři . Tak uvidíme , jak to dopadne . Zase masáž , polokroužky a protože jsem začala cvičit po půl druhý , bylo mi jasný ,že do 14 hodin to nestihnu ani kdybych se rozkrájela .Tak jsem se modlila , aby byla rychle hotova . ............................................................................................................................................ Když mě konečně propustila , tak zase nejel výtah , jak naschvál . Je zajímavý ,že čím je ta nemocnice prázdnější , tím jde všechno hrozně pomalu . Domů jsem jela , jak rychle to šlo a stejně jsem dorazila něco málo před 14:30 . Nemam moc ráda tyhle odpolední termíny , když mi rehabka začne kolem poledne, tak to ještě jde , ale ta 13 hodina a víc už je tam kritická .Jako kdyby i personál ztrácel energii . Doma rychle převézt električák do auta a vzhůru na státní svátek . Jakmile jsem nasedla do auta , tak začalo hustě pršet , takže opravdu za minutu 12 všechno . .............................................................................................................................................. Na V - Day neboli den vítězství jsme celej den čekali na ségru s neteří , jeli za tátou na sraz o den později a půjčovali si naše obytný auto . Ségra byla po noční a ještě jí čekalo tak 5 hodin jízdy do Jaroměře , co k tomu říct . Uvařili jsme pro ně i oběd a čekali , táta neustále volal , jestli už vyjeli . Ve 13 hodin smska od ségry ,že k nám dorazí zhruba za hodinu . Nakonec přijeli až v 15:30 , ani nešli dál a hned jeli . Mamka pak říkala ,že to ségra hodila na neteř ,že zaspala ,ale známe to . ............................................................................................................................................ Takže do Jaroměře se dostali až někdy večer . Táta už pak nadával , kde jsou ,že tam na ně čekají a drží jim místo , zase problémy . Vypadá to ,že i letošní léto budou s tátou obrážet srazy . Táta je tam vždycky sám pozve a pak doma si na ně stěžuje . Jak se tam chovají, jak se tam nechávají jen vydržovat , že třeba ani nepomáhají vařit jídlo , do ničeho se nezapojujou a radši se zajímají o svůj zevnějšek . Prostě jak se do toho prostředí vůbec nehodí . Dovedu si to představit a já osobně bych s nima nechtěla jet na sraz ani za zlatý prase . Sám říká ,že mu na srazech přidělávají jen starosti . Mě taky přijdou jakože na těch srazech chtějí bejt a zároveň ne . Ale jedou . .......................................................................................................................................... Takže bych řekla,že je to pak jedna velká přetvářka ze všech stran . A nakonec to dopadlo tak, že holky i odjely o den dřív, už v sobotu večer . Táta to volal i domů . Táta se naštval na kamaráda , co tam s nima byl a asi blbá atmosféra .Takže sraz v Jaroměři moc nevyšel . A prej dámy odjely i proto ,že jim tam byla zima . Vůbec na takový věci nejsou a stejně se tam cpou . A nepamatuju ,že by se tak navzájem rozhádali , že by i někdo z nich dřív odjel. Ale stalo se . Já to řikam pořád , že je to akorát zdroj konfliktů a čím víc lidí tam jede jako v partě , tim je to horší . Nějak ten 9 . květen podepsal na všech . Ségra přijela vrátit obytný auto druhej den a ani tátu už jsem doma nezastihla , tak jsem zvědavá , co se tam přesně událo . ...................................................................................................................................... Těžko říct , jestli ségra s neteří budou zase i v Holýšově na srazu Amerik , kde byl loni i Heffron a jak jsem tam se vším totálně vybouchla . A neskutečně mě tam iritovala právě ségřina přítomnost . Ale i kdyby jo , letos to bude v pohodě , fotku s ním už mám a taky už má přítelkyni , což si myslím , že je to jedna z jejich klubových členek , co jim zároveň dělá fotografku , i podle toho , jak se k němu chovala na konvoji , takže taky jakoby vojačka , což mu přeju ,já taky nemám ráda barbíny . Takže schvaluju . Však ho taky můžu mít ráda , i když vím , že můj nikdy nebude . Ta realita je mi jasná . Prostě letos by to mohlo být tam na velkou pohodu , žádný tlaky ,že něco musím a tak .Tak snad se tam chystáme i my , ale myslim,že se zase všichni dají dohromady . ............................................................................................................................................ 9. května se to zbláznilo všude , i na fotbale při derby . Byl tam zrovna jako pomezní můj oblíbenec Kamil a když jsem ho viděla , jak běží mezi těma magorama se schovat do šatny , tak mi nebylo moc dobře . Jen doufam ,že z toho fakt vyvodí přísný tresty a ne jenom jakože strašnej šok a odsuzování . Trest pro viníky je doživotní zákaz vstupu na stadion . A zřejmě myšleno jen na Slavii . ............................................................................................................................................. Vždycky se říká,že teď už to bude hrozně přísný a ve skutečnosti je to jen zvednutej prst . Uzavřít jim sektor fajn , ale to znamená,že oni budou mezi normálníma fanouškama ? Chybí mi tam větší nějaká ta kolektivní vina . Potrestat všechny , kdo tam vběhli a je jen ty , co napadli sparťany . Bohužel největší problém je v tom ,že kluby si svoje Ultras fanoušky vždycky brání , ať se chovají sebehůř . Takže nějaký potrestání , aby se neřeklo před médiama , ale ve skutečnosti to udělat nechtějí a pořád ty svoje Ultras mají za ty nejlepší a nejvěrnější fanoušky . Věřte ,že to tak je a bude a má to tak každej klub . V naší lize se pořád něčeho bojíme , bojíme se přitvrdit . Ale chválim za vyřazení z kádru Tomáše Chorýho . Hrál i za nás a už tenkrát byl kontroverzní, ani my fanoušci jsme ho neměli rádi . A jeho chování se ještě zhoršilo po přestupu do Slavie , totální bezmozek a nomen omen . ............................................................................................................................................ Přišla sobota a my chtěli jen něco nenáročnýho , tak jsme vyrazili do Újezda u Domažlic , kde je socha Chodskýho psa , jsme tam často ,ale je tam hezky . Přímo v Domažlicích jsem se narodila , takže i takovej návrat do srdce mýho rodiště . U sochy je taky restaurace s názvem Chodská chalupa ,ale už spoustu let mají finanční problémy , tak tam měli zavřeno . Jako alternativu pro turisty tam aspoň otevřeli venkovní bistro , kde jsme si dali limonádu . Možná kdyby si tu budovu odkoupil někdo bohatej a třeba tam bydlel , tak by to bylo lepší . Bylo krásně , krásný výhledy , spousta kolařů , motorkářů a žilo to tam . ...................................................................................................................................... Cestou zpátky jsme se stavěli v jedný vesnici na zmrzlinu , která už je roky vyhlášená . Jmenuje se to tam zmrzlina u Mildy . Majitel , co bydlí ve městě u našich začínal se stánkem a letos představil novinku a doslova obrovskou . Koupil si totiž patrovej autobus a z něho prodává zmrzlinu . V patře je sezení , tam sice bohužel nemůžu , ale tleskám za originální nápad . A jestli jeho zmrzlina byla vyhlášená a populární , tak s autobusem už tam má davy .Koupila jsem si levadulovou , chtěla jsem něco taky originálního a fakt dobrá . Výlet se moc povedl a posílám z něj pár fotek . A jako úplně poslední ještě přidávám několik dalších slibovaných fotek z Convoy of Liberty .