Jak jsem překonala sama sebe

Blíží se den , kterej patří k nejhorším v mým životě , konkrétně je už zejtra na Václava . Před 5 lety se mi kompletně otočil život. Přišla jsem o největšího přítele, vlastně i svou viou a od tý doby na tenhle den nahlížim jinak a byla bych nejradši kdyby nebyl . Čtenáři mýho předchozího blogu jistě ví o co šlo . Je pravda,že každej rok 28.9. jezdíme někam na výlet , takže na to až tak intenzivně nemyslim ,ale letos to nevyjde. K našim totiž přivezou nějakej stolek na kterej čekají už půl roku, takže musí bejt někdo doma . Takže bohužel nikam, do toho ještě zavřený obchody, žádná akce v okolí a není ani václavskej trh , což byl vždycky, ale letos najednou ne . Takže nic , co by mě rozptýlilo a budu muset bejt se svýma myšlenkama , což obvykle vyústí v sebelitování a v nadměrný pití Cideru . Je pravda,že o něčem takovým jsem uvažovala už loni , už jsem byla nalomená ,ale neměla jsem na to odvahu . Je to zvláštní ,ale během roku na to už vůbec nemyslim ,ale jakmile je tohle datum , všechno se rázem připomene . Prostě letos jsem si řekla,že už to konečně roseknu a po celých 5 letech , kdy jsem dotyčnýmu nenapsala ani čárku a nejsme vůbec v kontaktu jsem se rozhodla,že mu napíšu . Já , která celý ty roky nekompromisně tvrdila , že tohodle člověka už nikdy nezkontakuju a tvrdě jsem se toho držela . Věděla jsem,že bych měla odpustit,že se mi uleví ,ale nešlo to . I z toho důvodu , že letos na tenhle krizovej den nic nebude jsem chtěla zjistit , jestli tím ,že půjdu ke zdroji , budu moct tenhle den po tolika letech prožívat bez smutku a slz . Telefoní číslo na něj nemam, to šlo pryč hned ,ale než se to stalo jsem ho měla v přátelích na facebooku . Zablokovala jsem si jeho profil prakticky hned a celých 5 let to tak zůstalo bez nějakých větších chutí si ho zase odblokovat . ................................................................................................ ..................................................................... Nicméně jsem šla trochu na slepo , protože jsem vůbec netušila , jestli ten profil ještě má a je aktivní . Po odblokaci bylo první co jsem viděla , jeho hlavní fotka s manželkou v den jejich svatby , takže přesně ten důvod , co nás rozeštval . Jako tohle jako první vidět fakt nechceš . To bolí . Ale kousla jsem se , polkla jsem a začala jsem mu psát na messenger . Jakože jak se má s tím, že jsem byla s nim kdyby si fotbale atd . Bylo mě jasný,že mě si pamatovat bude , ale tak pro formu , pořád lepší než "hádej , kdo jsem ? ", to mi přišlo hloupý . Mezitim jsem šla do knihovny , protože jsem nečekala,že by se ozval a už vůbec ne ten den . Nutno dodat ,že i v tý knihovně jsem měla myšlenky totálně mimo . Řekla jsem si, že nebudu jako blbka číhat na messengeru ,ale stejně mě to tam táhlo a tak jsem se doma podívala . Bylo to tam a hned pár minut po mým odeslání , tak jsem se nadechla a začala číst . Psal,že si mě samozřejmě pamatuje a že vzpomíná , na mou otázku jak se má neodpověděl a ptal se jestli ještě chodim na fotbal . ........................................................................................................................ ....................................................... Asi bych měla mít radost , že vůbec napsal , ale mě bylo fakt divně , určitá úleva se sice dostavila po odeslání zprávy , ale jak jsem zjistila,že odepsal... Ne, nebylo to,že bych si vyčítala , že jsem mu napsala, ale bylo to prostě divný . Nejvíc mě vyděsil ten pocit, že já si před nim najednou připadala jako žák před učitelem , což by asi bejt zas tak úplně nemělo , takže jsem začala ze sebe sypat,že tam chodim furt už 11 sezonu, ale, že už všechno časem zevšední a nechodim tam tak často . Taky jsem mu psala,že stále občas chodim i na prodej , což mi mimochodem tenkrát zařídil právě on a že aktuálně chodim na ty zápasy LM . Už neodepsal a já mu to nemam vůbec za zlý . Ono , upřímně celý to bylo divný a "to " viselo ve vzduchu , ten hlavní problém ,ale ani jeden jsme o tom nechtěli začít . I on se vyhejbal tomu tématu rodina . Víte , naposledy jsem mu napsala smsku s tim, aby mě nic už se svýho soukromí nepsal , když mě tak vyšachoval ze svýho života . Tenkrát jsem byla hotová a ani nevim, jestli mu ta smska došla, protože v zápětí jsem si to číslo smazala a jinej kontakt už jsem na něj ani neměla . Celý ty roky mě to celkem vrtalo hlavou a dneska můžu říct,že mu podle všeho došla a četl jí . A teď se choval přesně podle toho , jak jsem si tenkrát přála . Když mi tohle došlo , přemohly mě emoce, protože to respektoval . Ublížila jsem mu a hodně ,ale on mě taky , tohle se prostě nedělá , ne mezi přáteli . ................................................................................................................... ................................................... Myslim,že ani není důvod se k tomu vracet a dá se psát i bez toho ,i když je to trochu krkolomný a stejně to tam pořád visí . Nepsala jsem mu proto,že se mu chci omluvit , nechci , teda zatim ještě ne . Možná si řeknete, že to moc řešim , ale to mu vůbec napsat po tolika letech mi stálo opravdu hodně sil a odhodlání . Nikdo neví, jak strašně pro mě bylo těžký udělat po takový době první krok . A sobecky přiznávam, že jsem to nedělala kvůli němu, ale kvůli sobě , abych nejen na zítřejší kritickej den konečně nahlížela jinak , když už nejde úplně zapomenout . Co si myslí on, nevim a ani to vědět nechci . Jistý je,že já konečně vim ,že mu ten pravej důvod co se stalo došel a asi mě za to nenáviděl stejně jako já jeho . Možná to není ode mě fér se mu vrátit do života po takový době ,ale já si to v sobě živila a nosila už dost dlouho . Nechci mu rozvacet manželství ani brát jeho dětem tátu , vim,že se vůbec nic nezmění , ale vim,že konečně moje hlava má klid. Protože tenkrát to neskončilo a já k smrti nesnášim nedokončený věci a otevřený konce . Jasně, teď to sice zase otvíram , ale už vim ,že ví, což jsem třeba nevěděla celou tu dobu a tohle jsem si v sobě potřebovala uzavřít . Žádná další kapitola už nebude , je jasný , že si nemáme co říct a bavíme se spíš jako obchodní partneři , což jsem očekávala . Vlastně asi ani nejde se s ním bavit bez toho , aniž by zmiňoval svou rodinu . Ani na tu omluvu prostě nemam i když vim,že jsem se chovala jako totální kráva , ale stáhnul mě až na dno a na tom dně jsem se plácala nekonečně dlouho . Je mi jasný ,že už nikdy nenavážeme na to, co bylo a ono to po tom všem už ani nejde , ale já toho,že jsem ho znova zkontaktovala nikdy nebudu litovat , překonala jsem sama sebe a že mi už nikdy nenapíše ? V pořádku, všechno je jak má být .