RHC - můj nový "domov " na měsíc

Dneska nadešel den D či spíš RHC. Po 3 týdnech od objednání jsem ráno vyrazila na vstupní prohlídku k paní primářce . Měla jem jí už na 7:30 a protože tam od nás nejezdí žádný MHD a je to od nás ještě docházková vzdálenost , vyrazila jsem radši hodně včas . I proto, že jinak tam normálně nejezdim a už jsem nevěděla jak dlouho mě to pěšky vlastně trvá . Měřila jsem si to a překvapilo mě, že jsem to zvládla hodně rychle . Zvláštní je, že vždycky když jedu stejnou cestu zpátky , připadá mi mnohem delší než cesta tam . .................................................................................................. ...................................................... Před 7 ráno jsem dorazila , přemýšlela jsem o tom, jestli budu muset mít respirátor , pro jistotu jsem si ho vzala , na netu nic ani na hlavním vchodě nic , ale na dalších dveřích už bylo , že ambulantní pacienty si ho mají nasadit a to už prázdnin . Moc radost mě tim teda neudělali , nejsem zvyklá ho už nosit a štve mě, že jakmile ho mám nevidim pod sebe , tak mam trochu horší orientaci , respektive jezdí se mi s respirátorem fakt divně . No, budu si muset zvyknout a hlavně si koupit nějaký nový do zásoby . A to nemluvim o tom ,že se v tom nedá vůbec dejchat , takže cvičení s nim bude fakt "super ". Všude upozornění , že ambulantní pacienti můžou tam i tam pouze s tim na ksichtě . Logicky jsme my z venku v tomhle hrozba , tak dbají , aby se tam něco nezatáhlo . Takže trochu nevýhoda oproti lůžkovým pacientům . Ale co nadělam . Dorazila jsem výtahem do posledního patra, kde je lůžkový oddělení rehabilitace, kam chodim na ultrazvuk a vyšetřovna primářky . V tu dobu tam už panoval čilej ruch, zrovna se podávala snídaně . Je zajímavý,že mě tam vždycky objednají na čas , když mají jídlo . Buď snídani nebo oběd . Překvapilo mě, že spousta lidí už cvičilo a ještě takhle před snídaní . Holt režim nemocnice - cvrkot už od 5 od rána . Je to takovej svět sám pro sebe . .............................................................................................................................................. ......................................................................................... Potkala jsem tam tu sestru, se kterou cvičim už asi 5 let , tak říkala , že se zase budeme potkávat a asi mě bude zase mít . Je sice mladá, ale nemam k ní žádnej velkej vztah , ona se chová ke všem pacientům jako k dětem , což mi moc nesedí , ale tahle je vyčleněná pro nás ambulantní pacienty a nezbejvá než se s tim smířit . Je sice výhoda jí znát, ale na druhou stranu by bylo fajn poznat taky někoho jinýho , ale tam to bohužel tak nefunguje , takže zase ta samá . Celkově je to takový uzemí žen . Nepracuje tam ani jeden chlap , i když jsem tam dneska nějakýho staršího viděla, jak šel z elektroléčby , ale nevim, kdo to byl a jestli tam vůbec patřil . Je to zvláštní , obzvlášť když je to oddělení rehabilitace , tak někdo silnej na tahání pacientů by se jiště šiknul , ale tam všechno dělají ženy . Což je úpřímně pro mě trochu nuda . Mam ráda mužskou společnost , s chlapama si odjakživa rozumim o dost víc a muže kolem sebe prostě potřebuju . A co se týče pacientů taky žádná změna - důchovovej věk a většinou zase jenom dámy . Tam na tom oddělení chlapi fakt vymřeli a to jak zaměstnanci , tak pacienti . Naštěstí už jsem na to duševně připravená a vim,že v tomhle ohledu mě tam jako vždycky fakt nic zajímavýho nečeká. O to víc si budu užívat fotbaly, konečně budu mezi chlapama , což bude jistě po rehabce příjemná změna . ....................................................................................................................................... ....................................................................................... Primářka si se mnou víceméně jen popovídala , však mě zná už dost dlouho a pořád tam chodim s tim samým, tak není co novýho objevovat . Přinesla jsem konečně to doporučení od mojí neuroložky, kterýmu už končí platnost , potvrdila mi , že tu krční páteř mám hodně ztuhlou . Pak tam beze slova vypsala kolikrát budu chodit opět na cvičení a ultrazvuk a mohla jsem si domluvit hned termíny . Tentokrát to bylo hned u sestry ve stejný místnosti , dřív se chodilo jinam , tak se stačilo jen otočit . I když slovo domluvit je dost nadnesený , kde jsou ty časy a já si je tam pamatuju , kdy vám ještě občas dali vybrat aspoň čas, kdy chcete přijít. Jinak 6. 10.začinam a končim až 24.10, takže prakticky měsíc . Počítala jsem s tim, ale doufala jsem,že k tomu nedojde , takový dva tejdny by mi bohatě stačily . Letos ke mě primářka byla štedrá a roztahali mi to na takhle dlouho . Prakticky se mě na nic neptali , všechno mi prdli na 12:00 a prizpůsob se . Mazec . Celej měsíc v podstatě v prdeli , ještě ,že jsem předvídala a sehnala ty vánoční dárky s předstihem . Je pravda, že budu chodit jen 2 x v tejdnu ,ale stejně . Už je to prostě nabouraný . Nejvíc mě zajímalo datum 12. 10 . Což je den , kdy jdu večer na Bayern Mnichov . Ten den sice nejdu, ale den poté už jo . Takže zápas začíná až od 21 a pak druhej den cvičit . To jsem původně nechtěla , ale vzhledem k tomu , že všechno mám od 12:00 dá se to . Stačim se tak nějak vyspat , i když i tak tam neplánuju bejt až do konce zápasu a hlavně si stačim znova nabít vozejk , což nutně potřebuju , když tam nejezdí MHD. Sice asi budu unavená i tak , ale na druhou stranu mam vždycky z fotbalu hotovej krk , tak aspoň mi ho zase rozmasírujou . .................................................................................................................................... .................................................................... Celkově mi přijde , že když tam začnete chodit , myslí si ,že přestanete žít a musíte bejt soustředěný jen na tu vaší rehabilitaci. Říct,že druhej den nemůžu , protože budu večer na fotbale by mi asi jako důvod neprošlo . Žere to dost času a kort celej měsíc . Svým způsobem tam sice na lůžkovým nejste , jste venku na "svobodě " ,ale stejně tak nějak v tom nemocničním režimu pořád jedete s nima a máte to pořád v hlavě . Pozitivní je,že ani jednou mě to nevychází na pátek . Jezdim pryč z města na víkend a v pátek odpoledne je to fakt masakr . Budu tam na rehabce s nima měsíc, což je dost a vždycky už se pak s pacientama, co tam leží zdravíme. Protože se vídáme pravidelně , ale stejně jsem vždycky ráda , když tam jdu už naposled . Je to tam prostě úplně jiný , takový pomalý, klidný . Úplnej opak toho města , co je pod nima .Pak když vylezete zase ven , je to hodně velkej kontrast .Pobavilo mě ,že tam zase budu jako vždycky docházet v čase jejich oběda . Zase budu odborník na to, co ten den měli . Tak jdu zase na to .