Můj život s Dyskalkulií

Začalo to někdy v době , kdy jsem se na základce učila hodiny . Dodnes si pamatuju na takový papírový hodiny s otáčecíma rafičkama. Všichni už to ve třídě uměli ,ale já ne , je ale zajímavý, že digitálky mě šli vždycky bez problémů . Nakonec jsem se to naučila . Další varování, že něco není jak by mělo byla násobilka - prostě ne a ne se to naučit , hlavně teda ty vyšší násobky sedmi, osmi a devíti . Nešla mi ani geometrie , ale to se přičítalo tak nějak spíš k tomu ,že vlivem DMO mám postižený ruce a mam špatnou jemnou motoriku . Dodnes si pamatuju , jak jsem neustále dostávala trojky , čtyřky, pětky a nikdo se ani o to nestaral proč vlastně . Bylo to na začatku 90 let a tenkrát nějaký SPC centra jako dneska nebyly nebo nějaká metodika . Krásně se to dalo vidět na mým spolužákovi Tomášovi - měl problémy s češtinou . Dysgrafie a Dyslexie snad už od první třídy . Znova opakuju, že byl začátek 90 let , tak se tohle moc neřešilo . Pamatuju se ,že se mu neustále vyhrožovalo ,že půjde do zvláštní školy , což by možná i k letům , kdy se to odehrálo a celkovýmu nepochopení jeho diagnozy možná i stalo, nevim . Pamatuju ,že i když už byl diagnostikovanej ,že často brečel ,že mu to nešlo , i když se snažil. Kdo mohl vědět,že podobnej osud čeká i mě i když z jinýho oboru . Snad jedinej ústupek byl,že při diktátech měl víc času na opravu a byl známkovanej tak, aby nepropadnul , takže na konci 4. Ale vraťme se ke mě , já dál bojovala s matematikou - násobilku už všichni uměli, já ne . Pamatuju , jak úkol z matiky byl vždycky muka a strašná nechuť . Nutno dodat , že jsem počítala příklady i doma , abych si to procvičila , máma se mnou fakt makala , nesnášela jsem to, protože na mě moje jinak hodná mamka i křičela a nechápala proč mi to nejde, upřímně, ani já ne . Až časem , kdy se nic nezlepšilo , jsem asi šla k nějakýmu psychologovi či co když tenkrát nic jinýho nebylo a tam tenkrát řekli ortel Dyskalkulie . Zní to divně, ale mě se neskutečně ulevilo , nebyla to moje chyba a i mamka se mi omluvila ,že na mě křičela . Takže jsem to měla jako Tomáš akorát,že on na češtinu a já na matematiku . Ale zase to nebylo nic extra - prostě jen víc času na kontrolu , třeba při deseti minutovce , jsem mohla psát výsledek ob jeden příklad , jenže i to na mě bylo moc rychlý. Stejně jsem na vysvědčení měla pravidelně 4. Tenkrát to tak bylo , nějak vás nechali projít do dalšího ročníku , protože vlastně nevěděli jak k vám přistupovat a co s váma . .................................................................................................... ....................................................... Na druhej stupeň jsem přešla na jinou školu pro tělesně postižený . Z důvodu ,že druhej stupeň byl v jiný budově a se schodama a taky ta matika , doufalo se ,že tam budou mít jiný postupy . Měli . Byla to sice zvláštní škola, ale já jediná jsem se tam učila podle osnov normální základky . Všechny předměty mě šli bez problémů , až na matiku a tam vzniknul problém . Nešlo, abych se učila podle osnov základky a moje matika tomu neodpovídala a to mě k tomu všemu nešla samozřejmě ani fyzika . Takže jsem se musela nechat přeřadit do zvláštní školy , což jsem učinila s velkou nelibostí , že jenom kvůli matice . Ale aspoň to bylo až v nějaký 8 třídě . Nutno říct, že mě tam , co se týče matiky bylo o dost líp , jak za doby základky , tak pak toho druhýho , počítala jsem na co jsem měla a měli na mě víc času. Tam nevadilo , že jsem se mordovala se zlomkama atd.I když normálně bych měla už umět daleko víc . Ne,že bych si matematiku oblíbila , to se nikdy nestalo , ale už mi to bylo příjemnější a měli pro mě i víc pochopení . A ten pocit , když jsem mimo první třídy nedostala na vysvědčení z matiky 4. ................................................................................................. ............................................................. Pak jsem šla na střední, učňovskej obor , takže tam matika byla na vedlejší koleji , takže se to dalo . Navíc moje spolužačky taky zvládali matematiku individuálně , takže každej počítal na co měl , tam taky bez stresu . Na další střední v Praze jsem se původně hlásila na obchodku s tim , že je to taky škola pro handicapovaný , že bych mohla třeba mít nějakej individuální plán . Ukázalo se, že to tak nebylo . Z mýho pohledu to byla normální škola jako když jsem byla integrovaná , akorát do ní chodili žáci s postižením . Tak mi bylo doporučeno , ať jdu na jinej obor , kde matika není to hlavní a po skončení zkusim zkoušky na obchodku . Nutno ale dodat , že i tady jsem se v matematice dost plácala a ohledy se nebrali . Moji spolužáci byli o dost dál , ale neustále jsem slyšela , že na oboru kde jsem byla o matiku nejde . No jo, ale stejně mě to štvalo . Ale obor jsem po dvou letech dokončila se 4 z matiky, opět . Nicméně , jsem se sama rozhodla ,že poprvé v životě navštívim ve svých 21 letech SPC centrum při škole , aby mě proklepli nějak komplexně . Bylo to jasný - prý existuje 5 druhů Dyskalkulie a já mam od každýho něco , plus pro mě nová diagnoza , že mam něco s prostorovou orientací a problém číst a zapisovat nuly . Nicméně , i tak jsem šla na přijímačky , i když bylo jasný,že je nedam . Nedala , nebyli tam příklady , jak jsem očekávala , ale hodně geometrie , což byla rána pod pás . Ta mi nešla už od první třídy , všechny ty vzorečky a počítání . ............................................................................................................................................ ........................................................... Nakonec bylo dobře ,že jsem se tam nedostala , protože bych určitě za spolužákama hodně zaostávala, trápila bych se a ono taky jít na obor , kde je hlavní předmět , kterej vám nikdy nešel není to pravý . Ale jak jsem zmínila - čekala jsem tam větší úlevy , ale tam to tak nechodilo , což je na jedný straně dobře , že jako to byla vlastně normální střední jako každá jiná , ale na druhý straně to spoustě studentům zamezilo v dalším studiu, protože všechny ostatní obory o matice byly . Takže dál jste nemohli . Jen proto,že vám nejde jeden jedinej předmět . ...................................................................................... .................................................................................. To bylo ohlídnutí na můj život s Dyskalkulií . Když tu základku porovnám s dneškem , měli jsme to o dost těžší a myslím , že sytému prostě chybělo větší pochopení . Tenkrát byl každej s nějakým Dys za blbečka , kterej tam nepatří . Nějaký pracovní listy neexistovaly . Prolejzali jste s odřenýma ušima a nikdo se o vás moc nestaral, . A mít víc času na kontrolu příkladů vám taky nepomohlo . Nevědělo se co váma , nemohli jste se rozvíjet a v postatě šlo jen o to tu základku nějak přetrpět . Ale štvalo mě ,že ta matika mě vždycky kazila vysvědčení . Jeden jedinej blbej předmět a vezlo se to se mnou furt , je to nespravedlivý . Dneska žiju s Dyskalkulií normálně , dokonce jsem nikdy neotáčela ani čísla , což často bejvá . S tím čtením a psaním nul mam problém dodnes - jako příklad dam to,že jsem platila v internetovým bankovnictví a místo 1000 jsem napsala o nulu víc a nepřišlo mi to divný . Naštěstí jsem si toho všimhla včas . Vůbec na tyhle složenky si dávam velkej pozor , protože nejenom, že tam je dost nul ,ale ještě bez mezer , což mi taky dělá velký problémy . Nebo třeba než byl rok 2010, vůbec jsem nevěděla, jak to napsat a psala jsem to jako 20010 a přišlo mi to úplně normální . Ale když se mi řekne, jak je to správně , dokážu si to zapamatovat . V obchodě to beru tak , že mě snad nikdo neošidí, protože upřímně bych to asi ani nepoznala . Snažim se ale v rámci tréninku si počítat výslednou částku v hlavě a ne na kalkulačce . Většinou si tu částku připravím předem. Když to mám správně , mam radost ,ale často se mi stane , že mam chybu a koukají na mě divně ,že jsem jim nedala celou částku , protože jsem, si myslela, že jsem dala už co jsem měla . Holt to člověk nemá napsaný na čele , taky teda většinou platim v celých, aby mi vrátili , dokážu si to v klidu někde spočítat ,ale potřebuju ma to víc času , takže s drobákama si moc netykám a mam jich vždycky plnou peněženku , matou mě . Jasně, mam možnost platit kartou , ale zase chci platit i normálně , ne jenom pořád kartou ,nicméně když se někdy zaseknu a je to na mě moc , kartu použiju . ................................................................................. ............................................................................. Už skoro 10 let prodávam na fotbale magazíny , taky jsem z toho měla strach ,ale nejsem tam sama a jedná se vlastně pořád o ty samý částky , je to lehká matematika a většinou ani hlavní peněženku ani nemam , takže pohoda . Ovšem mít jí a vracet rychle lidem třeba i na tisícovku bych nezvládla . Nějak se doberu výsledku ,ale musim na to mít dostatek času , což bohužel v dnešní hektický době, kdy na vás někdo pořád chvátá je těžký . Jednou mě tu peněženku i dali , tak jsem upřímně kolegům řekla , že mám potíže s počítáním a nebylo by to dobrý . O to víc, když lidi si pro to chodí jeden za druhým , netroufla jsem si. Nebo třeba co se týče různých pojištěních . Ty výpočty , co je vhodný a co ne , absolutně to nechápu , moc čísel , který mi nikdy nic neříkali . Problém je , že s tim lidi ani nepočítají , že můžete mít takovej problém . Mít Dyskalkulii je hodně těžký a omezující , ale zase si říkam, že mít potíže se čtením a psaním je pro toho člověka daleko víc omezující , protože psanej text je vlastně všude . I co se týče školy - můžete si vybrat obor , kde matika zase není to hlavní ,ale čeština je prostě všude kolem nás a nejde se jí vyhnout .