Moje oživlá noční můra , první vánoční dárek , na Čechrově aneb Tam , kde je pohraniční tajemství i trochu moje rodinná historie a Chodské slavnosti 2026

Minulej tejden mi nabouralo jedno zvíře , kterýho se opravdu bojím a to myš . Občas se mi do bytu dostane , ale že v létě , to bylo poprvé . Všechno začalo zřejmě ve čtvrtek , jak byly ty hrozný vedra , pamatuju si ,že jsem opravdu , ale opravdu na chvíli otevřela dveře od bakonu , jinak používám okno se síťkou . Dveře jsem zavřela a odjela k našim . Vrátila jsem se v neděli . Všechno bylo jako vždycky a kolem 23 hodiny najednou šramot , myslela jsem si ,že je to třeba od sousedů , máme dost tenký zdi , soused chová kočky a má je venku , tak jsem si říkala , že to může být od nich . Moc jsem toho nenaspala , ustalo to až ráno . ....................................................................................................................................... Když je tam myš potřebuju pomoc a v baráku není moc shopných lidí ani pánů , tak vždycky to řeknu mamce , tak jsem jí psala ,že to mám asi myš , i ona mi psala ,že je blbost , aby tam vlezla takhle v létě a že uvidim další noc . Byla stejna jako ta předtím , to už jsem si říkala , že snad soused vedle má křečka , taky jsem ho měla a vim,jak je v noci hlučnej . Nicméně už jsem to děsivý slovo na m měla v hlavě , ale pořád jsem tu věc nezahlídla . Ale i tak už jsem z úterý na středu měla v plánu spát v koupelně . Pořád jsem se koukala kolem sebe a slyšela šramot snad všude . V úterý jsem měla k obědu rýži a pár zrnek mi spadlo na zem , nechala jsem je tam a po chvíli jsem jela do kuchyně je sebrat a ta svině odporná tam byla . Já myslela ,že mě klepne , tak jsem vyjekla a ona zalezla za ledničku a kuchyňskou linku . .......................................................................................................................................... Mám z toho panickou hrůzu , tak jsem na nic nečekala a s mobilem se zavřela v koupelně a zavolala mamce ,že jsem jí fakt viděla , zrovna nebyla doma , tak jsem čekala , ale cokoliv jen když někdy přijde pomoc . Bylo mi jasný ,že nadšená nebude , těšila se na to , jak bude bez táty , kterej byl v zahraničí sama doma . I mě to mrzelo , ale další noc s myší , když vim,že tam opravdu byla , už bych nedala . Nedala se ani zavřít , protože v kuchyňským koutu jedny dveře vůbec nemám , aby se mi tam líp vjíždelo a ty další jsou jen zasouvací a neukotvený , takže proběhne všude . Přijela natáhla pastičky a odjeli jsme s tím , že se druhej den tam vrátí se podívat na výsledek . A vyšlo to , zlomyslně mi ještě poslala fotku myši v pastičce . No , jako tapetu si to rozhodně nedám . K tomu koupila ještě jed , pro jistotu . .......................................................................................................................................... Musim dodat , že samozřejmě mám už od první myši na balkoně všechno utěsněno dřevem a máme to tak v přízemí všichni . Ale všechno jde z keře , kterej máme vysazenej před balkonem , jenže to je zase jejich majetek , jako třeba hlasitý zvonky a asi se jen tak zničit nemůže . Přiznám se ,že se mi to bydlení nelíbí čím dál víc a tohle k tomu nepřidá , už se tam necejtim dobře . Na chodbách a sklepě se to zařízeno , pravidelně k nám jezdí Desinsekta , ale v bytě si to musíme zařídit každej sám . Kdybych neměla komu zavolat , tak jsem v tý koupelně dodnes a čekam , kdo chcípne dřív , jestli já nebo ona . Natáhnout sama pastičku prostě nezvládnu , ani jí vyhnat , když se jí navíc tolik bojím . Je to hrozný a to se mi to v létě nikdy nestalo , fakt , abych se i v létě ve vedrech bála otevřít balkon a to mám všechno ucpaný. Soused má kočky venku a stejně myš vleze ke mě , i když možná právě proto . Nejvyšší čas vypadnout a odstěhovat se , ale není kam, jak jsem psala nedávno . Budu si muset s podzimem na to dávat pozor , ale stejně si myslim ,že to neuhlídám . ......................................................................................................................................... Takže pobyt ve městě se mi nečekaně zkrátil , ale stačila jsem hned v pondělí zajet do města do knihkupectví , tedy tím směrem , kde jsem donedávna neprojela a museli mi kolemjdoucí pomáhat, abych nespadla z chodníku , se už dostanu , konečně ty zábrany posunuli , je tam víc místa, takže super . Nakoupila jsem si v Albertu a protože knihkupectví Luxor je ve stejný budově , spojila jsem to . Přemýšlela jsem , co mamce k Vanocům , jo, jsem blázen , ale proč ne , když to není vyloženě vánoční , může se to koupit kdykoliv . A až zase bude půl metru sněhu nebo lehnu , tak si budu gratulovat . Mamka letos zvelebuje naší zahradu , tak mě napadlo koupit jí knížku na tohle téma . Nakonec to vyhrála publikace Zahrada od jara do zimy . Je to takový od všeho něco , tak snad to za ty 4 měsíce udělá radost .Tak mám první vánoční dárek , přidám jí ještě jeden kalendář , co vždycky chce , zatím ho tedy nikde nemají , má vyjít začátkem září . ......................................................................................................................................... Taky jsem opět změnila barvu vlasů , tu blond už mám hodně odrostlou , tak jsem zkusila hnědou , konkrétně čokoládovou , hnědá je moje přírodní barva a tak jsem jí v životě jako barvu moc neměla , ale chytla hezky a zase je to změna .Tak jsem jí hned vynesla mezi lidi a to konkrétně v pátek na nejvyššíí bod Českého lesa , Čerchov. .......................................................................................................................................... Tenhle výlet jsme si plánovali hodně dlouho , naposledy jsem tam byla taky v srpnu před 4 lety . Na samotnej vrchol se autem nemůže a tak zřídili autobusovou linku , tenkrát byl řidič divnej a nechtěl mě s vozíkem vzít, protože si tam lidi dovnitř postavili kola, i když tam ty kola neměly co dělat a nešla díky tomu otevřít plošina . Tenkrát se mě zastali nějací mladíci , sportovci a vytáhli mě ručně s električákem , což jsem do tý doby vůbec netušila ,že jde , nejspíš si zničili záda a celý už to bylo pak takový plný emocí a zkažený hned na začátku . Takže na tenhle výlet jsem nevzpomínala tenkrát v dobrým a nic mě tam nelákalo jet tam znova . Ještě si pamatuju na autobus plnej až po střechu . ......................................................................................................................................... Loni na podzim se tam otevřela úplně nová horská chata , kterou postavili na místě ubytování pro vojáky , tak jsme si řekli ,že bysme příští rok mohli . Autobusová linka jede jen do podzimu a jen v určitý dny. Chtělo se mi tam a zároveň ne a často jsem to odsouvala . Ale za chvíli konec prázdnin a tak jsem se konečně kousla a jela jsem tam s tím ,že se možná do autobusu ani nedostanu. Na internetu sice jízdní řád je , ale takovej ,že se v tom nedá moc vyznat , odkud a kdy to vlastně jede . Říkala jsem si,že bysme mohli nastoupit až tu poslední zastávku pod kopcem a když by to nevyšlo , jeli bysme tam někdy jindy . Úplně se mi nechtělo objíždět celý Chodsko kvůli tomu , ale nakonec jsme se rozhodli ,že pojedeme z Klenčí pod Čerchovem , kde to taky staví , přece jen čím dál od cíle , tím větší možnost ,že mě bude moct vzít . ...................................................................................................................................... Tak jsme od nás vyrazili do Klenčí , což je od nás nějakých 25 kilometrů , tam jsme nechali auto u nádraží a došli na zastávku , kde už bylo asi 15 lidí , já se jen modlila , aby nejel kočár , protože to bych byla v prdeli . Z minula vím,že ten autobus má jen jedno místo , který je pro vozíky i kočáry . Autobus přijel o něco později , ale díky bohu to byl jinej řidič . Přijela taková ta modrá Arriva , která je úzká a hlavně má hrozně malou plošinu , takže , už tohle bylo dobrodružství . Mamka šla zaplatit a řekla řidičovi o sundání plošiny , nastupovala jsem jako poslední , otočit se tam nedalo , tak jsem seděla po směru jízdy . Mamka už si nikam nesedla , nebylo místo . Ale aspoň,že jsem byla na palubě a bez keců řidiče . Mělo to ještě dost zastávek a tak bylo plno. ............................................................................................................................................ Pak jsme přijeli pod ten kopec , kde jsem minule nastupovala a tam mraky lidí a do toho rovnou 4 kočáry a podle všeho ještě patřili k sobě . Nevim,co si mysleli , ale do takovýho autobusu se stěží vejde jeden , tak řidič upozornil,že už jsem tam já a že pokud si kočár složí , vezme je . Složenej se tam dostal jen jeden . Tak si můžeme gratulovat , že jsme nejeli ze stejnýho místa jako naposledy , opět bych se tam nevešla . Přistoupili tam nějaký dvě paní s postiženýma klukama , jeden byl autista a špatně chodil a myslíte ,že mu někdo uvolnil místo na sezení ? Ani náhodou , tak se tam ozval pán , ať ho pustí sednout , lidi jsou fakt dutý . Už tak to pro něj bylo mezi tolika lidma stresující a trochu křičel . ......................................................................................................................................... Pak už se jen stoupalo , ale i ten autobus měl tedy co dělat , jeden úsek je takovej hodně špatně průjezdnej , takže musel hodně zabrat ,ale dal to . Jede se lesem po ne zrovna hezký silnici až do výšky 1042 metrů a ten autobus taky není zrovna pohodlnej , ale tak aspoň něco , jak jsem psala,tak se tam dá dostat pouze pěšky nebo právě tím autobusem . Konečně zastavil a já přemýšlela jak vyjedu , moc možností teda nebylo na tom minimum prostoru , ale nakonec se povedlo , jen teda , jak tam není chodník , tak ta plošina byla hodně nakloněná a mamka mě musela přidržovat , dokonce jsem se dole doslova zapíchla s vozíkem do země , ale sjela jsem to. .......................................................................................................................................... Asi už to víte , ale můj táta byl vojákem z povolání u Pohraniční stráže , takže tohle místo patří i k mojí rodinný historii a nestydím se za to . Konkrétně tam táta nedělal , ale občas tam prý zajel . Což samozřejmě bylo pro normální občany zapovězeno a vlastně o tom ani nevěděli , že tam takový místo vůbec je . Pamatuju ,že mi mamka vyprávěla , jak z místních lesů nosil táta domů houby . Chtěla bych se o tom místě dozvědět víc , ale táta o svý práci u pohraničníků nikdy moc nemluvil a ani tam není moc informací , co se tam vlastně dělo . Asi je to taková část dějin, o který se nemluví , možná se za to ti bývalý pracovníci stydí ale mě to přijde jako zajímavá a taková tajemná doba . Jsem ročník 1987 , takže z komunismu jsem toho zrovna moc nezažila , ale už jsem byla pár let na světě a když to patří k mýmu tátovi , je to takový osobnější pro mě . ........................................................................................................................................ Na samotným vrchu toho zrovna moc není a tak jsme se rozhodli ,že pojede dolů dalším spojem vzhledem k tomu ,že autobus měl zpozdění a všechno to přistupování dalších , zbyla nám slabá hodinka . Další spoj dolů jel po 13 . hodině a co tam takovou dobu .Nikam jinam než na tom vrcholu se ani jít nedá . Je tam vyhlídka do kraje , kde dole jsou zbytky železný opony , rozhledna , nově socha Pohraničníka , ale ta je dole a nedostanu se tam a vojenská vež , postavená mezi lety 1979 - 1982 , kde rádiově odposlouchávali Západ . .......................................................................................................................................... V tý veži se už nic neděje a nic v ní není . Tedy říká se to, ale podle článku z roku 2012 tam je nebo byla i místnost pro potřeby ministerstva vnitra .Za mě to působí pořád docela zachovale a klidně by tam něco mohlo být dodnes . Nicméně pro veřejnost věž přístupná není . Ale našla jsem na internetový verzi novin několik fotek , jak to vypadá uvnitř , tak se pro zajímavost můžete podívat na druhý koláži . Dodnes je tam špatnej mobilní signál a ten internetovej už vůbec . Taky jsem si při pohledu z venku tam všimla ,že některý okna v tý věži jsou zatažený žaluziema a některý ne . A je to tak na všech fotkách na internetu , takže jsou zatažený dlouhodobě . Zajímalo by mě proč. Moc nevěřím ,že od revoluce tam není nic a nikdo . Na fotce je to ta světlá budova s hodně oknama . Podívali jsme se i do nový restaurace v tý chatě , dali jsme si pití a už jsme zase šli k autobusu . Tentokrát tolik lidí nejelo , často třeba se nechají vyvézt a dolů už to pak sejdou pěšky . Už jsem se mohla postavit proti směru jízdy a i mamka si mohla sednout , tak už to bylo takový pohodlnější všechno , než cesta tam . ......................................................................................................................................... Překvapilo mě , kolik lidí v autobuse vzpomínalo právě na pohraničníky a tak a v dobrým . Několik lidí taky říkalo ,že tam pracovali jejich příbuzný , až taková nostalgie a zároveň to vědomí ,že to moc super vlastně nebylo . Každá doba měla svoje pro i proti a každej se nějak živil . Historie naší země , ať chceme nebo ne . Zdárně jsme dorazili do Klenčí jako poslední zastávka a bylo po výletě . Je škoda ,že ty odjezdy mají tak nelogicky , nahoře buď slabá hodinka nebo zase až za několik hodin , ale jiný už to nebude a to ještě pořád musíte hlídat čas , aby vám to dolů neujelo , takže si to člověk úplně neužije . Ale fotky jsem pořídit stačila , jsou hned na první koláži . ....................................................................................................................................... Ale je fajn ,že je tam nově ta chata, která slouží i k ubytování a ta restaurace ,že se v ní dá taky strávit čas . Myslím ,že tohle bude dobrý , až třeba nebude úplně dobrý počasí se tam schovat nebo tak, třeba právě při čekání na autobus . Nově jsou tam i toalety , což tam nějaký pořádný chyběly a je to fajn . Dřív tam nebylo na schování pořádně nic a že tam počasí dokáže být ošklivý. Uvnitř je takový spíš ubytování pro skupiny a turisty , takový to se společným sociálmím zařízením , ale dva apatmány tam jsou . Vypadá to hezky a třeba v zimě se tam může bydlet příjemně . Interiér je na třetí koláži . .......................................................................................................................................... Táta by taky rád tu chatu viděl , tak možná se tam vydají ještě s mamkou , přece jen se můžou dostat tam, kam já třeba ne . Netuším , kdy se tam dostanu znova , paradoxně ten autobus z pohledu vozíčkáře mi tu cestu spíš ztěžuje , nevědět , jestli se do něj vůbec vejdu a odjedu . I třeba nutnost vůbec dojet někam odkud to jede a tam pokračovat dál . Autem na vrchol by to bylo ideální , ale chce to nějaký speciální povolení a ani na ZTP/P to autem projet nejde . Mají to dost striktně . Prý je to proto , aby se neničila krajina . Místo toho nasadí jeden jedinej autobus , co jede jen v určitý dny a hodiny a vždycky je přeplněnej . Zaloužilo by si to aspoň ještě jednu linku . Ráda jsem se tam zase po letech podívala a je fajn ,že letos to šlo už dobře . ......................................................................................................................................... Na víkend připadly v Domažlicích Chodské slavnosti , kam jezdíme každej rok . Tak jsme v sobotu vyrazili a přidal se k nám i synovec . Vyjeli jsme jako vždycky brzy , ale tentokrát nás to zaskočilo a všechny naše známý místa na parkování už byly obsazený a to bylo teprve po 9 hodině . Nakonec jsme zaparkovali u Penny na vozíčkářích na druhý straně města , takhle daleko jsme od centra snad nikdy nestáli . O to horší , že tam nebyl jedinej nájezd na chodník a všude obrovský obrubníky . Taky jsem musela projet i křovím . Ale po pár kilometrech jsme se na náměstí dostali . .............................................................................................................................. Součástí bylo už jedno z prvních vystoupení folklórních skupin , tak jsme si tam sedli na lavičku a chvíli jsme poslouchali . Pak jsme pokračovali na staročeskej jarmark , kde jsem si musela vyfotit stánek s chodskou keramikou , na čtvrtý koláži je vidět , mamka si chtěla koupit domů chodskej koláč , ale když všude viděla ty fronty , tak to vzdala a nekoupili jsme ho . Já si taky nic nekoupila , ne,že bych přímo nechtěla , hezkých věcí tam měli dost , ale jak byl ten dav , tak se těžko někde zastavovalo a dívalo do stánků . Chodský slavnosti jsou krásný , ale těch lidí všude je strašně moc . Tak jsme to jen prošli a vydali se k autu . Mamka vymyslela ,abysme nemuseli stejnou cestou k autu kvůli těm chodníkům , tak nás vedla snad po celých Domažlicích , ale nakonec jsme to zvládli . Letos to bylo dost takový letem světem , ale bylo to fajn . Fajn jako celý putování po Chodsku , máme zajímavej kraj spjatej s historií .