Nachlazený táta se vrátil z cest , historická vozidla a motocykly v Domažlicích a přípravy na cestu do Ostravy

Mám za sebou další týden , stačila jsem knihovnu za což jsem ráda , aniž bych to předem tušila , tak nový čtení se hodí , ale o tom až v druhý části článku . Doma mě přivítal silně nachlazenej táta , už se vrátil z cest. Byl taky ve Francii , což je můj sen se tam podívat , ale táta obecně tyhle road tripy v cizině moc neprožívá . Já bych byla nadšená , ale každej to máme asi jinak . Ani moc nefotil , v tomhle je takovej bez emocí . Byl pryč přesně týden a přivezl mi hrneček z Amsterdamu . Je to hezkej dárek z cest a až se vrátím zpátky do města , určitě půjde na poličku hrnečků , co mám . Vlastně jsme byli trochu nachlazený všichni , mamka kašlala a na mě zase šla rýma , trochu mi pálilo v krku a pořád mě bolela hlava . Bohužel se k tomu časem přidaly i potíže s močovým měchýřem a musela jsem každou chvíli . Takový podivný všechno . Ale nějak jsme se z toho dostali . ......................................................................................................................................... Taky jsem v sobotu po týdnu vyrazila opět do Domažlic , tentokrát tam byla akce na náměstí a to jízda a zároveň výstava historických aut a motocyklů . Letos už 52 . ročník . Jezdíme tam už několik let a vždycky je to moc fajn . Je to vždycky už dopoledne , zhruba na dvě hodiny a pak zase odjíždí dál , takže to chce přijet včas , ale stojí to za to . Krásný kousky , nejvíc se mi líbí Aerovky , majitelé mají bejt na co hrdý . Takový pohodový všechno a moc ráda jsem se zase jako návštěvník zúčastnila . Něco jsem nafotila , tak se mrkněte na několik prvních koláží pod článkem . ...................................................................................................................................... Jak už napovídá poslední část nadpisu , tak se s našima chystáme do Ostravy . V rámci každoročního pobytu po Česku . Už jsme o tom mluvili před rokem , že tu Ostravu bysme mohli někdy dát , ale ta dálka je od nás značná , rovných 500 kilometrů , což z toho dělá zatím nejdelší cestu po ČR . Nejdelší pokud nepočítám cestu na Slovensko , kde jsme byli dvakrát , ale v rámci naší republiky ano . Z jihozápadních Čech až do Moravskoslezkého kraje a podle mapy , pokud všechno půjde hladce , 5 hodin v autě a ještě cestou nějakej ten oběd , takže asi ještě o něco víc . Bude to náročný i pro tátu jako řidiče , ale prý to zvládne . Dokonce si pamatuju , že jsme se o tom loni bavili, že bysme přístě mohli do Ostravy během jídla v hotelu , když jsme byli v Pardubicích , takže vlastně na stejným typu pobytu . ................................................................................................................................... Původně to za mě mělo bejt tak ,že klidně , ale musim mít už novej električák , jak asi tušíte nemám dodnes nic .Doma to pravidelně připomínám , ale pořád se to odsouvá . Taky mě napadlo to letos udělat jinak a jet s mamkou třeba na wellness víkend . Už víme i kam , nějaký ty lázně v sousedním Karlovarským kraji , tohle by mě úplně stačilo . Jenže se to nějak zamluvilo a i přes moje pokusy jet někam blíž než do Ostravy přišla mamka minulej tejden s tím , jestli mi vyhovuje datum 29.8. - 1.9 . Co jsem mohla namítat , už to stejně bylo rozhodnutý a to jsem trochu doufala ,že letos se tomu vyhnu . Tak jedeme a nakonec tam oslavím i svůj svátek . Prý jet tam , dokud to jde . ......................................................................................................................................... Našla ubytování v hotelu Garni , což je součást vysokoškolských kolejí v Ostravě - Porubě . Přesněji bánská univerzita . Mají bezbariérovej pokoj , na koláži pod veterány si ho můžete prohlídnout ,koupelna vypadá fajn . Jako obvykle budu mít pokoj pro sebe, takže tady přichází čas na už zmíněnou knížku z knihovny , kterou si určitě vezmu s sebou . Konkrétně tu s názvem Kavárna s vůní perníčků od Laurie Gilmorový . Při výběru mě zaujala její podzimní obálka . Vypadá to na oddechový čtení a ani nemá moc stránek , takže na cesty ideální . Naši budou mít apartmán. Budeme všichni na stejný chodbě , takže kdybych potřebovala pomoc , bude blízko . Jsem zvědavá , jaký to tam bude . Co jsem vyčetla , tak ten můj pokoj je určitě v přízemí . ......................................................................................................................................... Jedna budova je hotel, ta červená , kde budeme i my a druhá budova klasická kolej. Ubytování na koleji pro turisty je taky v nabídce , ale má sdílenou koupelnu , dokonce jí má sdílenou i další pokoj pro vozíčkáře , což jsme nechtěli , když už , tak taky nějaký pohodlí . Obecně moc nevím , co od to čekat. Už jsme za ty léta , co takhle jezdíme vystřídali hotely , apartmány i penziony , ale na koleji budeme poprvé . Snad tam bude v noci klid a vyspíme se . Přece jen vysokoškolský koleje , ale jejich akademickej rok začíná později , tak by to snad nemuselo bejt ještě takový . Součástí pobytu jsou i snídaně v restauraci , kam podle všeho vede samooblužná plošina a zřejmě dostaneme od ní klíče . ......................................................................................................................................... Co se týče míst k návštěvě , tak zatím pořádně nevím . Taky kam se dostanu s vozíkem , což není rozhodně všude .Ono stejně , když se to tak vezme , tak nám čistýho času budou zbývat jen dva dny , což taky není moc na to vidět nějak hodně míst . A ten den příjezdu a odjezdu je stejně vždycky už takovej polovičatej . Ale určitě bude proslulá Stodolní ulice a Dolní Vítkovice . ........................................................................................................................................ Za sebe bych nějaký dlouhý pochody nedávala, kvůli techickýmu stavu električáku . Už loni jsem měla o električák obavu , jestli to zvládne , letos taky , navíc mám v něm pořád cvrčka a řekla bych ,že je to víc a víc . Už se to všechno nechává , že bude novej , ale pořád nic . Tak jedu se starým . Škoda , že se ten novej nestačil vyřídit , byla bych klidnější , už si na dlouhý cesty prostě netroufám , navíc někde na druhým konci republiky . Naši my sice pořád říkají ,že se nemam bát a dotáhli by mě kdyžtak ručně , ale kdyby se to fakt stalo , nejsem si jistá . Ono táhnout nefungující električák i s člověkem není sranda . Bylo by to jen obviňování a lamentování . ........................................................................................................................................... K sobě do bytu než odjedeme už nejedu , už zůstanu u našich , pořád mám v hlavě tu myš , i když už tam není . Byla jsem až paranoidní . Špatně se mi spalo a nestálo to za nic , tak sem si řekla,že ten odjezd do Ostravy využiju a dám si víc jak dva týdny od bytu voraz . Třeba mi to pomůže se uklidnit a hlavě si to srovnat . Budu muset , vůbec nechápu , jak mě myš může takhle dostat, vlastně je to asi všechno dohromady , je to takový divný období nespokojenosti tam . Taky to nemám nijak rozdělený a ve městě jsem i v létě , tak ten delší pobyt mimo můžu taky brát jako dovolenou , potřebuju si od toho místa odpočinout a zase se tam začít těšit . Na konec článku přidávám ještě hrneček z Holandska . Je polepenej po celým obvodu tak, jsem to na koláž vzala z několika pohledů . ......................................................................................................................................... Tak držte palce , ať se ten náš nejdelší výlet do Ostravy povede . Počítali jsme , kde jsme všude byli v rámci pobytů, co takhle jezdíme a vyšlo nám ,že už je to asi po desátý , samozřejmě nepočítá se covidová pauza , takže letos máme jubileum . A protože si s sebou notebook neberu a přijíždíme až v úterý , tak další článek v pondělí nebude . Těžko říct , jak ta zpáteční daleká cesta půjde . Ale ráda bych novej článek napsala ještě v úterý, uvidíme , jak to nakonec dopadne .