Ostrava 2026

Sláva , nazdar výletu , nezmokli jsme , už jsme tu . Tak hezky popořádku . Jak už víte , tak jsme vyjíždeli v sobotu , tak nejak v poklidu , věděli jsme ,že nás stejně čeká hodně dlouhá cesta, tak jsme to nijak nehrotili . Vyjíždeli jsme na 9 ranní . Cesta bez problémů , až na to ,že si mamka vzpomněla ,že doma zapomněla cestovní batoh , naštěstí v něm nic neměla . U Humpolce jsme si dali oběd v samoobslužný jídelně , což bylo fajn ,že nás to moc nezdrželo . Jelo se plynule , až kolem Brna to začalo houstnout a pokračovalo to dál , na slavný D1 . Za Brnem snad 10 kilometrová kolona , tak dlouho jsme tam čekali ,že jsem poznala v autě i několik lidí , který s náma byli v tý jídelně . Zdrželo nás to snad víc jak hodinu a bylo to úmorný . Vlastně celá ta cesta od Brna na Ostravu a vidět na cedulích pořád 160 kilometrů do cíle bylo šílený . Pro nás je několika hodinová cesta i Brno . Pak jsme si na benzince udělali druhou přestávku a potkali jsme tam herce Vladimíra Javorskýho , tak to bylo takový zpestření . Já jsem ho potkala už podruhý , poprvé to bylo ještě v Praze , když jsem byla u jednoho divadla . ......................................................................................................................................... Do cíle jsme se dostali v 16:30 , což jsem čekala trochu lepší čas , ale hodně nás zdržela ta D1, nakonec jsme jeli víc jak 7 hodin . Tak jsme byli rádi ,že jsme už na místě . Jak jsem psala , tak to byly vysokoškolský koleje , tak jsme si vyzvedli klíče na recepci . Nakonec to byla modrá budova a ne červená , jak jsem si myslela původně a taky jsme byli ve 3. patře . Co mě překvapilo byl i několika centimetrovej práh do pokoje , což by u vozíčkářskýho bejt nemělo , ale bylo . Jak vypadá pokoj jsem už věděla předem , tak mě ani nic nepřekvapilo . Snad jen dveře z pokoje , který byly takový to brano , zavírá samo , což taky není pro vozíčkáře ideální a brzy se to ukázalo . Naši měli pokoj na druhý straně , kousek ode mě , měli apartmán , tedy bez kuchyňky , ale místnosti obrovský . ............................................................................................................................................ V hotelu vydávali jen snídaně , tak jsme pak ještě jeli do Globusu si něco koupit . Byla jsem u našich a že si půjdu pro mobil , tak mě tam táta odvezl , vzala jsem si ho a oba jsme vyšli a zaklapli dveře , jenže jsme zjistili ,že nemam klíče a bylo jasný,že jsou uvnitř . Táta potvrdil ,že mi je dal do zámku , což jsem vůbec netušila a zabouchla . A teď co , tak jsme jeli na rcepci to říct , tam řekli,že pokud je v zámku ,že to bude problém , ale,že se pokusí s tím něco udělat . Samozřejmě nevěděli ,že ty klíče dal nepochopitelně do zámku táta , tak to bylo jakože na mě . A táta taky , když něco provede , tak dělá ,že se nic nestalo , ale běda , když to udělá někdo jinej . Tak jsme jeli do Globusu , aniž bysme tušili , jestli se dostanu do pokoje . Táta si tam koupil víno a byl spokojenej , mamka novej batoh , naštěstí jak byl konec prázdnin , měli docela výběr , já zase dárky pro švagrovou a ségru , jedna má narozeniny a druhá svátek . Pak jsme šli do restaurace na večeři a pak už jen zpátky na hotel , už jsme byli unavený . Naštěstí ten klíč vyndali . Tak jsme se hned uvedli . ........................................................................................................................................ První noc se mi moc dobře nespalo , nejen cizí prostředí , ale hlavně jsem měla okna k parkovišti a bylo tam docela rušno . Ráno jsme šli chodbou na snídani do sousední červený budovy, kde je jídelna . A přišel čas na plošinu , klíček od ní jsem měla u klíčů od pokoje . Při příjezdu řekli ,že to radši máme říct napoprvé , tak jsme to udělali , ale pán říkal ,že to ještě nikdy nedělal , takže jsme mu nakonec radili . Vedlo tam 5 schodů , to bysme nevyjeli . Jídelna menší a taková starší , ale to nevadilo . Ono celkově ta kolejní budova byla skromnější než to naše . Ale kdo kde bydlel , nevíme . Akorát jsme zjistli ,že pro potřeby hotelu v modrý budově slouží dvě patra a zbytek byly studentský pokoje . Zajímavý uspořádání . Ke snídani toho bylo na výběr tak akorát , každej si mohl nabrat co chtěl . Já obecně moc nesnídám , tak mi vždy stačil jeden párek . Bylo tam hodně Indů a cizinců obecně . Ale jestli to byli studenti nebo hosté hotelu , těžko říct . Takový dost matoucí všechno , jak byly dvě budovy a něco bylo jako hotel a něco zase ne . ........................................................................................................................................ Jako první zastávku jsme si naplánovali v Ostravě na nový radniční věži , kam vede výtah , pro vozíčkáře vedla speciální cesta , tak jsme si mohli prohlídnout i vnitřní historický prostory . Někdy nás zaměstnanci doprovázeli výtahem a někdy ne . Nejdřív jsme museli do 4 .patra z něj do 6 . , kde bylo infocentrum a kde se museli koupit vstupenky a ze 6 už nahoru . Ten první pocit byl takovej zvláštní nahoře , ale pak to bylo fajn . Bylo dobře ,že jsem nejela električákem , protože to všude bylo úzký , ale výhled na celý město . V infocentru jsem si koupila dřevěnýho koníka s logem Ostravy a nezbytnou magnetku , díkybohu za to ,že měli otevřeno i o víkendu . Jsem sběrač suvenýrů , potřebuju mít něco , na co se dá sáhnout a když jsme tam přijeli o víkendu , tak jsem si říkala ,že to musim využít a nakoupit už tam . Nevěděla jsem , kde co bude nebo nebude dál . Nakupovala jsem i proto ,že mi bylo jasný , že se do Ostravy už nikdy nedostanu . Ještě jsme se prošli v parku za radnicí . ....................................................................................................................................... Pak jsme pokračovali do Dolních Vítkovic , kde jsme si sedli v kavárně a pak jsme se vydali na procházku po areálu , zajímavý , ale zároveň i trochu depresivní , tedy alespoň pro mě ten schátralej areál . Na prohlídku do podzemí samozřejmě nemůžu , ale doporučili nám expozici svět techniky , kam jsme nakonec taky nešli , už jsme toho měli v kolách a nohách hodně , ale to nevadí , upřímně , tohle místo mě moc neoslovilo , nebo spíš nevim o hornictví skoro nic . Den předtím tam byl Hip Hopovej festival , takže tam ještě uklízeli nepořádek . Dali jsme si tam oběd , já měla snad ty nejdražší těstoviny , ale dobrý . Samozřejmě jsme nevynechali nákup suvenýrů , já si koupila hrneček a mamka mladým domů oplatky . ........................................................................................................................................ Ale den ještě nekončil , i když jsme byli unavený , tak jsme vyrazili k místu , který jistě znají všichni čtenáři Šikmýho kostela . Konkrátně do Karviný , části Doly . Tam spoustu aut , což mě překvapilo . Dovnitř se dalo jít jen s průvodcem , ale stejně tam byly schody . Dalo se tam nahlídnout a fakt je křivej . Trochu mě zaskočil stánek se suvenýrama , tam bych ho nečekala a zdál se mi na tom místě i trochu nepatřičnej , ale byli tam dvě hodný paní , tak jsem si tam koupila obrázek s kostelem na stojanu , při placení paní řekla,že to jde na chráněnou dílnu , tak jsem byla ráda ,že to má přesah , taky mi zadarmo přidala pytlíček s uhlím pro štěstí , tak to bylo takový milý . A jinak je to krásný a klidný místo . ........................................................................................................................................... Pak už jsme se vrátili na hotel , musim přiznat ,že jsem si ten notebook s sebou asi vzít měla . Jak jsem si říkala,že se zabavim , tak večery byli docela nudný . Knížku jsem si vzala ,ale byla jsem tam unavená , že jsem nakonec nepřečetla ani řádek . Taky jsem čekala ,že se budu moct dívat večer na Simpsonovi na Prima Cool , jenže ouha , tenhle kanál tam vůbec neměli , nechápu proč . Jinak jich tam měli asi 130 , i Italy , Francouze a tak . Jsem zvyklá se na ně večer dívat , jak jsem neměla ani ten počítač a tak , tak mě ta večerní rutina chyběla . Navíc jsme často končili třeba v 16 nebo v 17 hodin a co dělat do rána . Shodli jsme se na tom všichni . Od ráda stihneme několik míst a co pak . Jste strašlivě unavený a na tom pokoji už se vidíte a když tam jste , tak nevíte coby . Na cestách plyne čas jinak než doma a hlavně ty večery . Tak jsem neponocovala a chodila jsem spát jako doma . ......................................................................................................................................... V pondělí jsme si udělali dlouhej výlet až do sousedního Zlínskýho kraje , konkrétně do Beskyd , cíl byl k soše Radegasta a taky na Pustevky k slavný chatě Libušín . Táta si doma zapomněl bundu , tak jsme zase jeli v módu , co jsme zapomněli doma . Od parkoviště to bylo zhruba 400 metrů k Chatě Maměnka a Libušín . Zvenku vypadaly moc krásně , ale my nejdřív šli k Radegastovi . Což bylo kilometr a něco málo ,ale do hodně prudkých kopců . Takže nastal čas na mojí histerii ohledně špatnýho stavu električáku , po prvních několika desítkách metrech už stav bateriie ukazoval ,že klesá a to se nabíjel celou noc . Paráda , fakt,že jo . Tak jsem nabrala vyšší tempo , ať už tam radši jsme a naši se plazili za mnou . Musim říct ,že i vozík měl co dělat a baterie dál klesala . Ani jsme nedošli ten kilometr a něco a baterie byla na polovině , jak vozík musel zabírat . ...................................................................................................................................... Tak jsem to celý proklínala a už jsem viděla ten scénář ,že mě naši potáhnou dolů , protože nedojedu . Konečně jsme tam došli , překvapilo mě , jak ta socha je malá a v takovým ďolíku , čekala jsem to na nějaký spíš pláni . Taky mě překvapil stánek s občerstvením a suvenýrama , taky takový místo , kam se to podle mě úplně nehodí . Tak jsem si tam za to prožitý trauma koupila sošku Radegasta a naši kafe . Taky jsme se tam vyfotili a všichni tři . Mladá paní s pejskem , co šla jakoby s námi se nabídla ,že nás vyfotí , tak jsme to přijali . A pak rychle dolů , to už šlo snáz a i já už jsem se uklidnila , byť jsem prišla ještě o víc baterie než byla ta polovina . A to jsme ušli , já nevim , celkem 3 kilometry . Vozík už nic nevydrží , i mamka říkala ,že už se musíme vrhnout na ten novej , jsem ráda ,že to konečně uznala . .......................................................................................................................................... Pak jsme šli na oběd zkusit to dovnitř chaty Libušín , mají tam schody , ale zároveň to mělo být bezbariérový , tak jsme se zeptali číšníka a on nás vedl zadem , přes nějaký zázemí , dost úzký , ale dostali jsme se dovnitř , výmalba restaurace nádherná a to relativně nedávno tam hořelo . Vybrali nám stůl , k jídlu jsem si vybrala něco na způsob Halušek a mohli jsme se kochat , fakt nádhera , fotili jsme a s námi snad každej . Mamce se tím splnil sen , moc se tam chtěla dovnitř podívat a povedlo se . Bylo fajn ,že bylo po prázdninách a tak tam nebyly davy .I ta obsluha byla strašně příjemná . Objednali jsme si i borůvkovej koláč , taky výbornej . Měla jsem ten den svátek , tak jsem to za všechny zaplatila . Hezkej zážitek a vůbec celý Pustevny jsou krásný . .................................................................................................................................. Mamka neměla ještě dost , tak jsme jeli ještě navštívit přehradu Šance , přiznám se ,že tohle mě moc nebere , koukat se na vodu , tak jsem ani nefotila , ale byli jsme tam , byla tam rodina se třema dětma a na to se nedalo koukat , hlavně ta nejmladší tam pořád skákala na tu nízkou zeď , kde pod ní byla voda a rodičům to bylo úplně jedno , asi byla nějaká hyperaktivní , ony nějak všechny ty děti , ale u tý malý to bylo o strach , dokonce tam i v tý výšce lezla po kolenou , neuvěřitelný . Bylo tam jen pár lidí , ale všichni zvedali obočí . Některý rodiče jsou silně vypatlaný , kdyby jim tam spadla , tak budou vinit zaměstance tý přehrady . By zasloužili jednu z každý strany , jak děti , tak hlavně ty rodiče . .......................................................................................................................................... A to byl poslední výlet , na Stodolní jsme nakonec vůbec nebyli, už nebyla energie , ani chuť , ale nevadí , i tak jsme viděli spoustu věci . Za sebe jsem nic předem naplánovanýho , co chci vidět ani neměla , šla jsem tam , kam ostatní , takže jsem vlastně taky spokojená . Jen kdyby to bylo víc na mě , asi bych víc prozkoumala samotnou Ostravu . Jak to byl náš výchozí bod , tak jsem jí viděla hlavně z auta a mířili jsme jinam , ale to tak bejvá . Že město , kde bydlíme je nakonec upozaděno . Ale překvapilo mě , že Ostrava je krásně zelená a není skoro poznat , čím se proslavila . Hezký město to je . ........................................................................................................................................ Taky jsme se všichni shodli na tom , že jsme nepotkali jedinýho člověka , co by byl protivnej nebo naštvanej , všichni neuveřitelně ochotný , až nás to překvapilo . Asi opravdu jsou ti lidi Moravy jiný než my z jiných částí republiky . Takový víc vřelejší , usměvavější , musím pochválit . ............................................................................................................................... Poslední večer už jen zase večeře v Globusu , naše jsem v průběhu pobytu pozvala ještě do Lívancovny do Géčka , což bylo obchodní centrum . Dívala jsem se na Italy a tam byla zajímavá reality show , 18 teenagerů z dnešní doby bylo v internátní katolický škole a žili jakoby v roce 1961 , se vším vybavením a tvrdým režimem . I ti učitelé se chovali jako v tý době . Prý je to v Itálii oblíbená reality show a i když jsem nerozuměla , co říkají vypadalo to hodně zajímavě . Jmenovalo se to Il Collegio . .......................................................................................................................................... A byl tu poslední den , klasicky snídaně a už tam přibývali studenti , nutno říct ,že tu poslední noc mi někteří do 3 do rána hulákali pod okny , takže jsme odjeli právě včas . Naši měli na svý straně prý klid . Snídaně , tentokrát jsem si místo párku dala šunkovou pěnu a před 8:30 odjezd . Na parkovišti jsme zjistli ,že nám z auta teče olej , což před cestou dlouhou 500 kilometrů fakt nechcete , ale auto vydrželo . Tentokrát jsme nejeli před D1, stále ten úsek opravovali , tak jsme to vzali po okreskách a musim říct ,že to bylo snad i o něco rychlejší . Jako bonus jsme se stavěli v Hájence v Kersku , původně jsme se chtěli stavět už cestou do Ostravy a nakonec to vyšlo cestou zpátky , měli tam volno venku , takže super . Nikdo si sice nedal se šípkovou ani se zelím , ale naši už tam jednou byli a mě to chtěli ukázat . Přiznám se ,že ten humor Slavností sněženek mi nic neříká , ale bylo to zajímavý , našim se tam líbí . Koupili jsme si i sušenky , co tam prodávali. ...................................................................................................................................... Cesta zpátky už nebyla taková úmorná , byť to zase dalo i s přestávkou nějakých 6 hodin . Tady musim vyzdvihnout tátu , jak všechno dokázal odřídit , trochu mě zklamala mamka svým přístupem , že sama nikde neujela ani kilometr a to má řidičák . Sama si vymyslela tenhle výlet do Ostravy a nepomůže mu ani s řízením , to mě nemile překvapilo . Každopádně jsme se shodli ,že jestli zase pojedeme někam za rok , už rozhodně ne takhle daleko . Nicméně Ostrava a okolí v nás rozhodně zůstanou zapsány v nejhezčích vzpomínkách . ....................................................................................................................................... Příští článek vyjde až 14 .9 . Chci tu tenhle článek nechat alespoň týden a zároveň potřebuju , aby se to srovnalo zase na pondělí . Takže přístě o něco později . 14 . 9 . jsem tu opět s novým článkem . Pod článkem samozřejmě najdete fotky z výletu a popisky míst . ...................................................................................................................................... Fotky : 1 - vyhlídková věž , 2 - Vítkovice , 3 - šikmý kostel , 4 - Beskydy, Pustevny , Radegast , 5 - ubytování , 6 - suvenýry , 7 - Hájenka Kersko .