Hezké Velikonoce všem mým čtenářům a konečně se chystá sraz se spolužákem Milanem

Na skok u našich na Velikonoce a opravdu jen na skok , protože v sobotu dopoledne už zase jedu do města z důvodu fotbalu . V neděli se zase jde se psem na socializační procházku vedle do města a tam půjdou už po třetí . Podle fotek je to hezká akce. V půměru se tam prej schází kolem 30 pejsků , ale já tam bohužel s vozíkem nemůžu , protože se chodí pro mě do nepřístupných terénů ,přes louky , lesy a tak . Tak si aspoň nechávam vyprávět . Takže každej má svůj program , ale na pondělí jsme domluvený na Velikonoční jarmark na zámku , tak na to se těším . Prostě letos to bude jiný , žádná rodinná návštěva , místo toho se jde do lesa na dříví . Škoda , nějaký posezení s rodinou by nebylo špatný , ale letos to nevypadá . Nicméně bych Vám všem chtěla popřát hezký Velikonoce prostřednictvím naší Báry a taky fotky z Velikonočního trhu , kde jsem byla minulej tejden , pomlázka čouchající z tašky je snad trochu vidět . Já sama už jsem taky vizuálně Velikonoční a to i barvou vlasů , "kuřátková " . Vlastně to není ani barva , je to zesvětlovač , ale je to moje oblíbená a nosim jí pravidelně , nejen o Velikonocích . Vždycky jsem měla ráda výraznější barvy . .......................................................................................................................................................... Včera mi volal přes messenger na facebooku můj spolužák ze základky . Chodili jsme spolu do jedný třídy, ale je o 3 roky mladší než já , naše třída totiž trochu byla ročníková míchanina . Milan žil celej život v ústavním zařízení a teď žije v bytě s ostatními. Něco jako chráněný bydlení , ale v bězných bytech . Možná si vzpomínáte ,jak jsem o něm psala, jak jsem ho potkala na Vánočních trzích s tim, že jsme si slíbili , že se někdy potkáme na pokec , protože se přestěhoval koncem roku blíž ke mě a teď bydlí v centru , kam od sebe v pohodě dojedu autobusem . Tak volal a měl velký štěstí, že jsem zrovna na facebooku byla , protože většinou jen krátce nakouknu a hned jdu pryč . Abych řekla pravdu, tak messenger když už použivam jen na psaní , třeba teď jsem tam našla konečně spřízněnou duši kolem věcí okolo Izraele a hlavně Daniho . Je sice Ruska , ale dlouhodobě žije v Izraeli , tak si píšeme anglicky a vůbec se tam pomalu začíná formovat taková dámská komunita se stejným vkusem na pana Hagariho z celýho světa , což je fajn, protože mi trvalo dlouho někoho takovýho najít . ......................................................................................................................................................... Volání od spolužáka jsem vzala a trochu mě překvapilo , že se mi to ptalo , jestli chci připojit mikrofon , já žádnej nemam , tak jsem si říkala, jestli mě spolužák bude vůbec slyšet , ale nakonec to šlo i bez něj . Jak řikam , nemam s voláním přes messenger vůbec zkušenosti . Bylo to hrozně fajn ho zase slyšet a bavili jsme se snad 20 minut , vzpomínali jsme na ty naše starý časy a dokonce se mi ptal na neteř , občas tam chodila na besídky a tak . V tý době snad ještě nechodila ani do školy a on si jí pořád pamatuje , klobouk dolů . A domluvili jsme se na osobním setkání. On chodí do práce a říkal , že je pak unavenej , tak radši přes víkend , zároveň taky výkonostně sportuje a o víkendech teď často jezdí na závody a má jakoby hlavní sezonu , tak jsme se předbězně domluvili na víkend 18 -19 května . Říkal, že by závody mít neměl a já jsem ten víkend taky ve městě , protože naši jedou na víkend pryč . .......................................................................................................................................................... Tak jsme se domluvili na setkání někde v centru , ptala jsem se ho , jestli by nechtěl si jít na něco sednout , ale říkal, že ne , že mu stačí sebou plácnout někam na lavičku . Respektuju . V centru jsou parky a místo na sezení se tam určitě najde . Já mam taky radši přírodu než nějaký restaurace . Ptala jsem se ho ,jestli to ujde , on, že jo . Má totiž taky od narození dětskou mozkovou obrnu , sice není na vozíku , ale špatně chodí . A co jsem ho viděla na tom trhu tenkrát , tak byl na vychovatelce doslova zavěšenej ,aby nespadnul . Nějak se mu ta hybnost už taky zhoršuje, takže lavička bude fajn . Taky se mi ptal, jestli nevadí,že ho doprovodí spolubydlíci , aby ho podpíral , trochu ho znám a nevadí mi to . Ani to, že tam asi bude s náma celou dobu . Pokud ten datum vyjde , tak Milan bude mít pár dní po našem setkání 34. narozeniny , takže mu něco koupim . Sice zatim nevim co , ale něco určitě vymyslim . Řekli jsme si,že si ještě dáme vědět , až se ten datum přiblíží , jestli opravdu můžeme nebo ne . ..................................................................................................................................................... Kazdopádně , já se těšim hodně . Jak jsem tu nedávno psala o srazu mých zdravých spolužáků a proč se tomu vyhejbam , setkání s Milanem bude přesnej opak a tak jsem to vždycky chtěla . Žádný pocity méněcenosti , jak si kdo žije a tak . My oba máme handicap a životní možnosti máme stejný , žádný povyšování nad druhýho a podobně. Tohle bude určitě hodně příjemný setkání . Je takovej povídací typ , takže ticho nebude a je i trochu svéráznej , tak bude určitě sranda . A hlavně si konečně pořídíme společnou fotku , minule jsme to nestihli , což mě mrzelo , tak teď už to snad vyjde .