Smutný příběh Romana aneb Takhle žít nechcete

Potkali jsme se na facebooku v nějaký skupině pro handicapovaný v roce 2009 , vlastně byl jeden z prvních mých přátel, protože v ten rok jsem si založila profil na facebooku i já . Romanovi je něco málo přes 50 a má taky jako já DMO . Rodina se ho zřekla hned po narození a vyrůstal po nemocnicích a v dětským domově . Nikdy jsme se neviděli naživo , ale za těch hodně let , co se virtuálně známe se dá už leccos o jeho životě sestavit . Žije ve městě poblíž Chomutova v bytě a co jsem tak vyrozuměla , asi ani není nějak extra přizpůsobenej pro vozíčkáře . Děti nemá , rodinu taky ne a žije jen s partnerem , jako opravdu s partnerem a ten mu prý pomáhá . Mimo něj s ním bydlí i jeho asistenční pejsek . Před lety mu zemřela hodně brzy asisteční fenka, tak už má několik let druhýho . ........................................................................................................................................................ Dá se říct, že jeho příběh znám dokonale , protože vždycky byl na sociálních sítích hodně aktivní , ale stejně mi přijde, že tam něco nesedí, nevim . Prostě mám pocit, že mi nějakej dílek z jeho životní skládačky chybí a asi dost podstatnej . Ne, že by si vymýšlel , že je na vozíku , to ne, to nahrát nejde , ale prostě tam něco je . Přijde mi hodně zvláštní ten jeho přístup k životu , tvrdí o sobě, jak má rád lidi a jak je rád veselej , ale zároveň je takovej smutnej . Přetvářka ? ........................................................................................................................................................ Co nepochopim je to , že i když o sobě tvrdí , jak je společenskej , tak zároveň tvrdí , že mu to, jak žije vyhovuje . On totiž nemá žádný sociální kontakty , ale vůbec . Jako já taky nejsem zrovna společenská , ale tohle je extrém . Žije si v bytě a to je doslova všechno . Jasně, má partnera , psa , ale to přece nestačí . Už spoustu let hořekuje nad tim, že nic nemůže , opravdu nebo už je to jen stav mysli ? . Netušim . Samozřejmě dětská mozková obrna ničí tělo a navíc v takovým věku , ale on hořekuje prakticky od doby , co jsem ho poznala , tedy od věku , kdy relativně snad leccos ještě mohl . Neustále ho prý něco bolí , často píše ,že jak celoživotně musí brát léky , tak už je úplně mimo . Nechodí na rehabilitaci , rehabilitace nechodí za nim , nemá ani třeba pečovatelku , která by za nim pravidelně chodila , nejezdí ani do lázní , nic . Samozřejmě o těch možnostech ví a sám mi přiznal , že u nich ve městě jsou sociální služby a dokonce je prý i nakrátko zkusil , ale prej nic moc a zase nemá nic. Vážně si myslí, že partner všechno zvládne za ně . ........................................................................................................................................................ Několik let už vůbec nechodí ven, jen velmi zřídka , nebo to aspoň tvrdí . Často se mi vtírá otázka , proč tedy má asistenčního psa , ten přece není jen na práci v bytě , ale i na práci v terénu , na procházky . Asi ho má jen na to duševno , ale to by nemusel mít zrovna asistenčního . Normální pes by přece stačil . Taky často prosí nadace o pomůcky a když je dostane , vůbec je nepoužívá . Možná si vzpomínáte , jak jsem sem loni dávala odkaz na Donio , že chce extra drahej polohovací električák , nakonec se částka vybrala , psal, že pomohlo i město a nedávno se na ten vozík někdo ptal, jestli ho využívá a on napsal, že na něm ještě nikde nebyl . A to už ho má víc než půl roku . Nejdřív, že to vyšlo na zimu, jakože ho v zimě až dostal, fajn beru . Nakonec zima ani vlastně nebyla a prostě na něm vůbec venku nejezdí . Jak "hezky " to působí na ty, co mu na něj finančně přispěli asi nemusim říkat . Mě by to naštvalo , že za moje peníze ho prostě nevyužívá a hodně . Nevim , on se často vymlouvá na všechno , proč něco nejde. Nemá auto , beru , ale z nějakýho důvodu nemůže jezdit ani s MHD s doprovodem , potíž je prý i dostat se k lékaři , objednat si sanitku . Uf . Taky má dlouhodobej problém s jídlem , nemá pocit hladu a je hrozně hubenej . .......................................................................................................................................................... Je naprosto jasný,že všechny služby , co mu byly nabídnuty odmítnul . Podle něj nic nejde a tak celý dny jen leží v posteli a to myslim vážně . Žije v posteli . Žije jen na sociálních sítích , nejezdí ani třeba nakoupit, ven , za kulturou , nikam, i když by mohl . Proto se na ten vozík lidi z celý ČR složili , aby mohl ven a ono stejně nic . Na jednu stranu je mi ho líto , ale na druhou mam chuť s nim zatřást , tohle není život . Navíc má takovou tendenci , ty lidi , co se mu snaží pomoc , udělat z nich ty špatný . Nedávno napsal na facebook , že už tam moc často není a že má velký problémy s pamětí a proč asi ? Z těch léků , to je smrtící koktejl a řekla bych, že jak se vyhejbá doktorům , že snad nemá ani správný dávkování . Ať mi nikdo netvrdí ,že je takhle šťastnej . .......................................................................................................................................................... Jako sorry , ale v takovým stavu, by to aspoň nějakou terénní sestru chtělo , už jen aby dohlídla . I přes jeho nesouhlas . A ty jeho bolesti ? A z čeho asi ? Jak pořád jen leží a je mi naprosto jasný , že si nezacvičí ani sám . Pak se nemůže divit . Tohle je fakt Mordor a je hrozná škoda , že takhle skončil , ale je to jen a jen jeho vina . A co třeba nějaká sociální pracovnice ? Zná ho a nechává ho bejt a bere to tak, že má péči nebo jí to vůbec nezajímá ? Nebo on ty kontakty s nima sám blokuje ? Je fakt,že o tomhle se nikdy nezmiňoval . Není normální z chlapa , co tvrdil, že dřív chodil jen o berlích a neměl ani vozík se stalo něco takovýho . To mu jako nevadí ,že necvičí ? Musí ho všechno bolet . Celý je to takový podivný a je smutný, kam to nechal zajít . Proč je takovej problém si sednout na električák a vyjet ? Sociální fobie ? .......................................................................................................................................................... Je celoživotní odmítač ústavní péče , chápu , ale když si promítnu, jak žije , tak možná by nebylo od věci o tom přemýšlet , i proto,že přijetí trvá několik let . Když je tak společenskej , tak tam by mohl být spokojenej , byl by mezi lidma , měl rehabilitaci , nějakej program , koneckonců program by mu možná zbystřil i ten mozek a pravidelně by jezdil ven . Tušíte , že jakmile se na to navede řeč , tak on,že nechce a proč to nejde . Ten post na facebooku vypadal všelijak , možná jakože se loučí . Mám ho ráda a nechci na to ani pomyslet, ale na druhou stranu , jestli to tak půjde dál , tak brzy už Roman nikdy nic nenapíše a všechno k tomu směřuje . Je smutný , jakej život si vybral a to , že ho nedokázal zužitkovat , když ještě mohl . Teď už to půjde jen dolů .