Sraz spolužáků ze základky po 20 letech aneb Jsem prostě jinde , než oni

Včera večer jsem na facebooku dostala pozvánku na sraz bejvalých spolužáků ze základky po 20 letech od ukončení . Musim říct , že mě to docela zaskočilo. Koná se víc než za měsíc ,ale pořadatelé to odůvodnili tím,že se musí hodně dopředu . Je to už druhej sraz od konce základky , ten poslední byl před 10 lety . Nevim, jak to chodí, ale dělat sraz po 10 letech po vyjití ze školy mi přijde zbytečně brzy . Nevim , možná to dneska tak je , ale já to mam zakódovaný tak , že se schází až ve starším věku . V každý třídě je takzvaný zdravý jádro a stejně tak i v naší . Bude to ve městě u našich v restauraci , kde ani nevim, jestli má schody nebo ne , minule to bylo v jedný vesnici , tak jim asi přišlo dobrý to přesunout . Před těma 10 lety jsem taky nebyla . .......................................................................................................................................................... Tohle mě prostě vůbec neláká , navíc jsem od nich odešla v 5. třídě , takže jsem tam ani nebyla celou školní docházku . Spoustu věcí dál jsem s nima už nezažila a je jasný,že se bude vzpomínat na společný vzpomínky u kterých jsem nebyla . A hlavně tam nechci proto ,že já jsem prostě jinde . Jako jediná jsem tam byla na vozíku a můj život je prostě jinej než jako u mých vrstevníků . I když já jsem tam o 2 roky starší než ostatní , protože jsem měla odklad . Všichni už mají děti , manželky , manžele , můžou cestovat kam chtějí , některý žijou v cizině, mají vysokou školu a co mam já ? Když chci někam jet , musí se to zjišťovat hodně dopředu , zjistit jestli je to tam vůbec bezbariérový a tak . Na vysokou školu nemam a co se týče vztahů , škoda mluvit . Prostě žiju jinak a abych to řekla natvrdo , tak jsem oproti nim pozadu úplně ve všem . Oni netrávili dětství v lázních , na rehabilitácích , po memocnicích , na operaci . A hlavně , neodešli v 5. třídě . ......................................................................................................................................................... Mam odjakživa malý sebevědomí a tohle by mě rozhodně nepomohlo . Poslouchat třeba to , jak si můžou cestovat a vlastně nemusí nic řešit narozdíl ode mě . Já jsem šťastná když se někam můžu bezbariérově dopravit . Vždycky mi přijde , že takový srazy pořádají lidi, který si žijou dobře a nemusí se za nic stydět a asi na tom něco je , protože to pořádají bejvalý spolužačky , který se vždycky dobře učili . Nikdy to není někdo , kdo propadal nebo měl problém začlenit se do kolektivu . Uklidňuju se tim ,že se taky najde někdo , koho to pozvání nepotěšilo , koneckonců není to povinnost se zůčastnit . Aktuálně přislíbilo účast 11 lidí z 24, takže si myslim,že účast bude hojná i beze mě . A je taky zajímavý , že se tam hlasí prakticky jen kluci , holky moc ne. Navíc se tam objevilo i pár jmen , který vůbec neznam , tak asi přicházely nový děti do třídy i po mě . ........................................................................................................................................................... Tak jsem dala, že nejdu , aby tak nějak věděli , koneckonců proto tu událost na facebooku udělali a protože jsem nebyla už minule a taky jsem byla první, kdo dal možnost , že nepřijde , tak mi přišlo dobrý , tam aspoň napsat, proč nemůžu . Samozřejmě , že jsem tam nenapsala ,že hlavní důvod je ten ,že jsem někde jinde než oni , ale napsala jsem to tak,že jsem nejdřív poděkovala, že si na mě vzpomněli, že žiju v Plzni a že nemam řidičák a jsem závislá na odvozu a že můj zdravotní stav už není takovej jako v 5. třídě a je všechno už o něco složitější . Všechno je to vlastně pravda . Taky jsem připsala,že kdyby někdo chtěl , můžeme se sprátelit na facebooku a bejt v kontaktu aspoň takhle . Aby to nevypadalo ,že se jich zase stranim až tak moc . Pravda je , že opravdu těch bejvalých spolužáků ze základky na facebooku moc nemam a neměla jsem ani nějak tu potřebu je hledat . ....................................................................................................................................................... Možná to není tak horký, jak si myslim , možná , že mě pozvali jen ze slušnosti a ve skutečnosti mě tam ani moc nechtějí , těžko říct . Možná jsem tim na sebe jen zbytečně upozornila . Já nikdy nebyla ten vůdce , kterej by něco organizoval nebo tak . Já byla ta v pozadí . Vlastně ani nevim , do jaký míry je opravdu zajímá můj život po nich . Většinu zdravých lidí to zajímá , ale jestli je netušim . Možná jak mě tenkrát znali od mala, že mě doteď berou jako jednoho z nich a můj životní příběh je nezajímá a nejsem nic extra . Přišla bych pouze kdyby někdo z nich třeba napsal ,že by mě rád viděl nebo tak . Jenže to nikdo neudělá nebo si to aspoň myslim . Koneckonců jsem ta , kdo odešla mezi prvníma . Je pravda , že tam bude i můj spolužák , se kterým jsem si hodně rozumněla, jak jsem vždycky byla taková klukovská , tak jsem kamarádky nikdy moc neměla a Míra byl můj nejlepší kamarád už od 1 . třídy . Pravidelně chodil k nám domů , hráli jsme si a tak . To jsem se trochu zamyslela . Na facebooku se nemáme a už jsme se pak neviděli . Na druhou stranu Míra už bude určitě jinej než tenkrát, jak si ho pamatuju a možná by se ke mě už ani nehlásil . ......................................................................................................................................................... Je pravda ,že je jedna spolužačka , co k nám propadla v 5 .třídě a jsme stejně starý . Byla jsem s ní jen rok , ale aspoň jsem tam měla někoho stejně starýho . V tý době byla ještě zdravá , ale v průběhu života začala mít velký zdravotní problémy . Před 15 lety musela na transplantaci srdce a teď je na vozíku a podle všeho má asi roztroušenou sklerozu , nevim . Na tu jsem opravdu zvědavá , jak na ten sraz zareaguje a jestli vůbec . Taky nežije v místě konání , je na vozíku a má dítě . Možná překvapí, ale myslim ,že to bude něco jako já a nepřijede . Ze stejných důvodů - my jsme ze zdravotních důvodů prostě jinde . Možná tam taky napíše vzkaz v podobným duchu jako já . .......................................................................................................................................................... Ale existuje jeden sraz, na kterej bych šla hned . Jakejkoliv ze školy pro postižený , kam jsem pak chodila a je jedno , jestli do tý před Prahou nebo v Praze . Tam jsme si všichni rovni , máme stejný možnosti a víme,že některý věci prostě nejdou , ať se snažíme sebevíc . Všichni máme stejnou startovací čáru . Tam bych se cejtila dobře . Bohužel se to asi nikdy nestane, protože všichni jsme byli na intru a pak jsme se rozprchli do různých částí ČR. Taky ta doprava , protože ne všichni můžeme mít řidičák a hlavně by jsme museli asi někde přespat , což najít bezbariérový ubytování pro víc lidí je prakticky nemožný . A nemáme mezi sebou nějakýho toho vůdce . Takže bohužel jen z kategorie snů .