Slavnosti jablek a medu , procházka po Ostrově Santos a fotbalová teta je v pozoru

Na letošní svátek Václava jsem vyrazila do Boru u Tachova . Konaly se tam slavnosti jablek a medu . Akce se konala na atraktivním místě místního hradu a zámku . Byla jsem tam poprvé, tak jsem vůbec nevěděla co čekat , ale nakonec mě to nezklamalo . Akce začala až odpoledne , takže bylo na všechno dost času , protože Tachovsko taky nemáme úplně blízko . Dorazili jsme chvíli po začátku a už byla všude spousta aut ,ale ještě jsme se vešli . ......................................................................................................................................................... Cestu k zámku nám zpříjemňovala pohádka, kterou tam zrovna hráli pro děti . Velmi hezký prostředí, takový komorní, jen pár stánků ,ale ničemu to neubíralo naopak . Dobroty z jablek , Cidery , med , ale i klobásy a tak . Všude už spousta lidí . Koupili jsme si výborný buchtičky z medu , jablíčkovej štrůdl a všechno krásně vonělo . Než dohráli pohádku , která mimochodem byla moc hezká a profesionálně udělaná , o Sněhurce , měli jsme sněděno . Pak jsme , stejně jako většina návštěvníků ,šli na procházku po zámeckým parku . Sluníčko , teplíčko , kachničky na rybníce , ideální na focení . Zpátky už nás vítal regionální orchestr Tremolo , jsou fakt šikovný . ......................................................................................................................................................... 2 hodinky utekly jako voda a my jsme se chystali k odjezdu , program ještě samozřejmě nekončil , ještě tam byla soutěž o nejlepší jídlo z medu a jablek , ale to už bylo bohužel moc pozdě. Moc hezká akce , taková menší než asi jinde bývá zvykem ,ale nevadilo to , všechno bylo blízko a moc příjemný . Jen jedna věc byla myslím právem kritizována a to jídlo , kdo nepřišel hned v první hodině měl smůlu , hlavně ty domácí buchty a tak , i my jsme si stačili koupit poslední kousky , je to škoda , že toho bylo tak málo . Lidi se tam pak ptali a prý,že nečekali takovou návštěvnost , že letos byla tak dva krát vyšší než loňský ročníky , tak nevim . Asi je to samotný zaskočilo . Tak třeba poučení pro příště mít toho víc , ale jinak naprosto super . Koupila jsem si domů Cider a máme spoustu jablek a hrušek . Povedená akce a bylo vidět ,že taková malá akce stačí , aby si tam lidi našli cestu . ........................................................................................................................................................... A na první řijnový den jsme měli v plánu vyrazit na Šumavu s mamkou , nakonec jsme to stáhli na Domažlicko a nakonec to bylo úplně jinak . Táta řekl,že by jel s náma a že teda na tu Šumavu vyrazíme . Tak jsme jeli všichni 3. Už teda bylo dost pozdě a bylo jasný,že se vrátíme někdy večer . Cestou jsme se stavěli u Restauraci u Hrachů , jméno píšu záměrně , protože já jsem taky Hrachová , tak to byla taková vtipná shoda náhod . Uznejte , kde jinde bysme se my Hrachovi mohli líp najíst . ........................................................................................................................................................ Po výborným obědě jsme pokračovali dál v cestě, jenže komplikace , tam, kde jsme měli sjet směr Šumava byla uzavřená silnice a objížďka nikde značená , tak co teď . Nakonec jsme si zajeli 30 kilometrů a protože jsme jeli přes Sušici a čas kvapil , rozhodli jsme se změnit plán a zůstat v ní . Nachází se tam poměrně velkej lesopark s názvem Ostrov Santos . Před pár lety už jsem tam sice byla,ale nevadí . I tam už je ta příroda taková šumavská . Sice mě to trochu mrzelo , že jsme nedojeli do původního cíle , ale už by to bylo moc a i tak už jsme byli unavený , najeli jsme spoustu kilometrů díky tý uzávěře navíc a už by to bylo takový moc na sílu pokračovat až na Šumavu . Na Santosu jsme se příjemně prošli za svitu sluníčka , babího léta krásně lesního vzduchu a přírody. Takže přece jenom taková menší náplast za Šumavu . ......................................................................................................................................................... Mě už čeká jen balení na zítřejší odjezd k sobě a tentokrát tam budu i přes víkend , protože naši letí v úterý na Djerbu . Co mě mrzí ,že nepřišla ta Julianovo knížka , psali , že jak je v originále ,že naskladnění trvá delší dobu , škoda , ale měnit si místo už nebudu . Naštěstí brácha pracuje u táty , tak jí snad převezme , kdyby přišla a já se na ní pak budu o to víc těšit a to je taky jediný, co mi z Veterináře z Yorkshiru asi tak zbyde , protože to už přestali v televizi dávat a další řada v nedohlednu , takže aspoň knižně . ........................................................................................................................................................ Jsem zvědavá , co mi přinese víc než týden ve městě , možná si nakonec zajdu i na fotbal , kam jsem teda úplně nechtěla kvůli pozdějšímu výkopu a soupeři , kterýho zrovna vidět moc nemusim ,ale synovec mě poprosil, jestli by někdy nemohl jít se mnou , s čímž jsem počítala, že asi někdy projeví zájem . Na Pardubicích se mu líbilo a když viděl, že my vozíčkáři jsme blízko hřiště, láká ho to tam .Tak bych ho tam vzala . Přece jen vidět hráče z blízka , to je pro 11 letýho kluka zážitek . Tak uvidíme , zatim se nevyjádřil , jestli by chtěl třeba už za týden, kdy se hraje nebo někdy jindy . Ale jsem ráda ,že ze Slavisty přechází na tu lepší stranu , samozřejmě . První koláž je ze slavností jablek a medu a druhá z Ostrova Santos.