Nečekaný setkání s řidičem Honzou po mým velkým kroku aneb Táhne nás to zase k sobě, i když nechceme

Blíží se den , kterej je pro mě už 6 let hodně emočně náročnej . Samozřejmě se to stalo na státní svátek , abych jó na to každoročně nezapomněla , přece jen když je svátek, je ten den vždycky jinej než normální . Stalo se to před 6 lety, kdy se mi obrátil život na ruby , někdo byl ten den šťastnej a někdo vůbec , hádejte na jaký straně jsem byla já . Hodně mě to vzalo ,ale musim říct ,že každým rokem je to lepší a lepší , i když samozřejmě si na to vždycky " na Václava " vzpomenu . .......................................................................................................................................................... Nikdy by mě nenapadlo , že důvod k přemýšlení budu mít i dneska o den dřív a s někým jiným. Jako vždycky jsem dneska ráno jela na větší nákup do Kauflandu . Venku ošklivá mlha , takže útulnej autobus přišel vhod . Jako vždycky jsem zamávala na řidiče , že chci nastoupit . Vyšel, tak jsem řekla dobrý den,čekám až mi řidič sundá plošinu a najednou slyšim ahoj . Je jedinej řidič, kterej mi tyká a já jemu taky - Honza , ten Honza , kterej se mi líbí od doby, co tady žiju , tedy už 13 let . Ten , se kterým se pravidelně setkávam v autobuse celý ty léta a i když tady jezdí víc autobusů najednou , vždycky se potkáme . A hlavně ten Honza , kterýmu když jsme se viděli naposledy jsem na sebe dala kontakt s tim,že jestli chce , může mi napsat,ale do ničeho jsem ho nenutila . Stálo mě to hodně odvahy tohle udělat . Nenapsal. ........................................................................................................................................................... Uvědomila jsem si svojí chybu , že jsem mu vykala a taky jsem mu řekla ahoj s omluvou . Venku byla zrovna mlha a ještě trochu tma , neviděla jsem, kdo je za volantem . Kdo ví, možná kdybych to věděla předem, asi bych radši čekala na další spoj, ale takhle jsem byla hozená do vody. Aby toho nebylo málo, tak přijel s autobusem , se kterým jsem nikdy nejela a místa pro vozíčkáře byli jinde než obvykle . Nejenže jsem byla překvapená ze setkání , ještě tohle . Uvědomila jsem si, že jsem asi zaparkovala někde jinde a nevěděla jsem, jestli se při výstupu vytočim s vozíkem. Zrovna před Honzou jsem nechtěla udělat nějakou řidičskou chybu . No prostě jedno velký uff. ......................................................................................................................................................... Měla jsem pár minut na to zvládnout guláš v hlavě , abych to zpracovala . Jako jasně , někdy jsme se po tý mý nabídce asi museli znovu potkat , ale upřímně, už je to strašně dlouho a po týdnu , kdy se nic nedělo mi bylo jasný, že nenapíše . Potom už jsem ho nikdy nepotkala a pustila jsem všechno z hlavy. Upřímně , jsem si i trochu myslela , že takhle akce " chci se seznámit blíž " zákonitě nějak přetrhne ty naše setkávací náhody a už to tak vypadalo . Do dnešního rána . ........................................................................................................................................................... Vždycky jsme se na sebe koukali v zrcátku a tak , tentokrát jsme se pohledu na sebe vyhýbali , ale dalo se to čekat . Ani já jsem neměla náladu ,bylo to, jak když se setkají nějaký ex s tim rozdílem , že jsme spolu nikdy nic neměli . On je hodně tichej , takovej stydlivej obecně , v tomhle jsme si asi podobný ,ale zdál se mi odtažitější než předtim . Tak bylo po poprvé po "tom " ,tak se asi nedá čekat , že to bude nějaký radostný , obzvlášť když se neozval . .......................................................................................................................................................... Tentokrát jsem si s nim cestu moc neužívala a byla jsem docela ráda ,že vystupuju . Vyjela jsem naštěstí bez problémů , ale protože byl jinej druh autobusu , tak měl i jinou plošinu , takovou malou a hodně prudkou . Měla jsem problém sjet dolů a navíc jsem měla na sobě kalhoty, který kloužou , takže jsem trochu padala , všimnul si toho a jistil mě , teda spíš vozík , nedotýkal se mě , i když jsem si to přála , ale hned mi hlavně naskočila ta tvrdá realita že, nemá zájem, zase jsme si řekli ahoj, poděkovala jsem mu za jištění a já odjela . .......................................................................................................................................................... Takový hořkosladký setkání , zase se všechno obnovilo , nikdy předem nevim, s kym pojedu , takže to byl docela šok . Zpáteční cestu jsem jako vždycky absolvovala bez busu, jela jsem cestou jako vždycky a nešla jsem ničemu naproti a zase jsme se potkali, ne osobně , vyjížděl ze zastávky . Vždycky když jsme se takhle potkali , tak jsme si mávali, já venku a on v autobuse . Zajímalo mě , co udělá dneska a zamával mi jako první , takže se dá říct ,že asi dobrý , jako vždycky . Nic navíc . ........................................................................................................................................................... Zase to ,že nás něco svádí pořád dohromady - jedu a zase se náhodně potkáme . Nevim, co si o tom myslet . Někdo by řek, že je to nějaký znamení , že patříme k sobě ,ale realita je evidentně jiná . Nevim . Je to na nic , evidentně nechce bejt ani kamarád . Fajn , beru ,ale když to má skončit , prosím, neposílejte mi ho zase do cesty a ještě 2 x ve stejnej den . Jak je vidět , tak ten někdo pořád chce , abysme se potkávali . Jenže je otázka , jestli to oběma dělá dobře , mě teda asi už úplně ne . Respektive nesmí mi to dělat dobře . Takže jo, pořád k němu chovam city, i když už to není, co to bylo . Mam to v hlavě a hodně a zajímalo by mě , co si z toho odnesl on , bylo jasný,že oběma se nám vynořilo v hlavě to samý a asi se taky necejtil nejlíp. .......................................................................................................................................................... Takový to,že máte říct někomu, že se vám líbí a nebát se toho asi úplně u všech nefunguje. U smolaře jako jsem já rozhodně ne a ještě vám hrozí, že se ten vztah potom ještě zhorší .Pokud máte někoho, kdo vás miluje, važte si toho ,protože to není samozřejmost.