Jak jsme si smlsli na perníku ( tedy aspoň některý z nás :-D ) a Julian do třetice

Jak už jsem psala , tak jsem vyrazila k sobě o den dřív kvůli brzkýmu výkopu fotbalu . Po obědě jsem si hodila nohy nahoru a našla si stream zápasu francouzský fotbalový ligy, kterej pískal můj oblíbenej rozhodčí , takže takovej super předkrm toho, co mě ještě čekalo naživo . Sice jsem viděla jen první půli , protože jsem musela jet na svůj zápas , ale bylo to takový tématický a správně mě to rozehřálo . ........................................................................................................................................................... Venku krásně sluníčko a vypadalo to celý na pohodu , autobus sice narvanej ,ale kupodivu to nebyla "Cesta na východ " , možná si pamatujete , proč tomu tak říkam . U pokladny na lístek taky jen pár lidí přede mnou , takže bez nervů . Co mě překvapilo,že se mě tam ujal takovej starší pořadatel s gestem račte a pojeďte za mnou a prorážel mi cestu , což zrovna potřeba nebylo . Překvapilo mě to , protože tohle nikdy nedělali , tak jsem si zase vzpomněla na tu autogramiádu , že je to tu zase , kdo ví, možná mě pán poznal . Zakřičel na další pořadatele u dveří, aby mě otevřeli , tak jsem mu poděkovala a on odešel . Byla jsem trochu nesvá , ale bylo to milý . .......................................................................................................................................................... Co bylo taky milý,že tam bylo málo lidí a na mě nezbylo sezení za kamerou jako minule , tak jsem to využila a sedla jsem si víc doprostřed . Čekala jsem víc lidí, ale tím líp pro nás , vedle mě seděl nějakej kluk věkem mýho synovce , co tam byl s jedním vozíčkářem , tak to tam dost prožíval ten zápas . Koupili si tam Kolu do kelímku a měl to postavený na zemi , tak jsem musela dávat pozor , aby se nestal nalér, ale Kola jim vydržela . .......................................................................................................................................................... Brácha se synovcem tam byli a dokonce jsem je i viděla a oni mě byli přímo na protilehlý tribuně , tak jsme si mávali a je je v smsce popíchla , že o přestávce tam budou představovat ty, co tam přišli na voucher. Brácha je totiž kovanej Slávista , takže jsme si z něj doma teď často utahovali , protože Slávia je náš největší klubovej nepřítel . Brácha se prej cejtil blbě i ve fan shopu , když tam šel vyměnit voucher . Strašně mě pobavilo , když jsem ho sledovala , jak tam seděl rozvalenej na sedačce a nehnul ani brvou - celou dobu měl zkřížený ruce a na očích černý brejle , tak vypadal jako nějakej naštvanej mafián . Vedle nich seděla zrovna skupinka Viktoriánů v dresech , šálách a čepicích. Já jsem se tam pořád uchichtávala , nešlo udržet vážnou tvář . I proto,že jsem věděla , jak brácha na takovým zápase trpí , jeho největší starost byla, aby ho tam neviděl někdo známej , no prostě sranda . ............................................................................................................................................................ Zápas byl pěknej, nad Parbubicema jsme vyhráli vysoko 6:2 a ani si nepamatuju, kdy jsem byla na zápase , kde by padlo tolik gólů , spousta zranění, hlavně ťuknutí hlav , emoce , v akci VAR, přes 8 tisíc diváků . Líbilo se mi všechno a moc. Jeden z nejpříjemnějších letošních zápasů. ........................................................................................................................................................... Jinak jsem si objednala další knížku od Juliana ,už třetí , tentokrát v angličtině , protože u českým překladu nevyšla , tak jsem zvědavá, jak se s tim popasuju , když nic aspoň si osvěžim svoje překladatelský schopnosti , ale myslím,že to půjde . A jsem ráda ,že jsem si to společně objednala i s knížkou pro synovce, kterou chtěl - má podzim má svátek , takže jsem to vzala jednim vrzem a mám už pro něj dárek . Opět všechno z Megaknih . Vždycky jsem byla velkej čténář , ale v angličtině to bude teprve má druhá knížka , přece jen je vždycky jednodušší číst v rodným jazyce , takže trochu výzva , ale výzvy se mají překonávat . Přijde k našim, tak doufám, že včas, protože mamka mi oznámila, že s tátou jedou od 3 do 10 října k moři, měli to trochu narychlo, ale měla bych mít šanci si jí ještě vyzvednout - čeká nás totiž ještě jedna společná akce . .......................................................................................................................................................... A na závěr moje pravidelná koláž ze zápasu, vyfotila jsem i kousek vozíčkářský vlajky, která je tam pravidelně a tentokrát byla hned vedle mě. A pod ní moje knižní výzva.