Se synovcem na fotbale a nečekané setkání po 15 letech

Dnes byl den D nebo spíš den F , po odkladech jsem vyrazila se synovcem na fotbal proti Karviný, nebyl to můj první zápas , kde jsem byla jako fotbalová teta - před lety jsem tam vzala tehdy svou náctiletou neteř , byla jen jednou. Fotbal jí nebavil a radši měla hokej , což zase nemam ráda já , takže to bylo jednou a dost , ale prostě tu zkušenost už mám . Je to trochu vtipný , protože děti jsou jako doprovod , ale nikdo nic nenamítá a často si tam někdo z nás vozíčkářů nějaký to příbuzný větší dítě vezme . ......................................................................................................................................................... Brácha s malým už vzorně čekali na smluveným místě u stadionu a my vyrazili k pokladně pro lístky , ftonta až někam , ale všimnul si nás nějakej pracovník u lístků a nabídnul se , že nám je vezme , stačilo říct moje jméno a to ,že jdu s doprovodem . Nečekala jsem to a jak to bylo rychle , tak jsem zapomněla říct malýmu,že za něj platim já a on dal svoje peníze . Takhle jsem to nechtěla , ta stovka není nic , tak jsem se mu to oplatila , když si koupil pití , překvapilo mě,že se dá platit pouze kartou , normálně si tam nic nekupuju a tak v tom nejsem zběhlá , takže ještě , že jsem tu kartu u sebe měla a hned bylo vyrovnáno . Chtěl si nechat kelímek , tak mě vracel 50,- já nechtěla ale nakonec mě překecal ,tak brala jsem,že je můj host a ta stovka sem nebo tam by mě taky nezničila . Ale je dobře vychovanej , což mě těší . ........................................................................................................................................................... Přišli jsme tam úplně jako první, tak jsme měli možnost volby a vybrali jsme si místa uprostřed. Oproti jiným zápasům tolik vozíčkářů nebylo , takže mohl sedět vedle mě , když je nás hodně , tak pořadatelé chtějí, aby doprovod seděl za náma a to by asi moc neviděl , tak jsem byla víc než kdy jindy ráda , že moc lidí nepřijelo . Zaujalo mě, že pomezní u nás tentokrát byla žena - Lucie Ratajová . Ženy se tam občas objeví jako rozhodčí , ale já tam nikdy žádnou nezažila a co mě potěšilo nejvíc, že na ní mužský fanoušci nekřičeli , je dobře ,že má respekt . .......................................................................................................................................................... Zápas jako vždycky , ale v druhý polovině tam vběhnul na trávník fanoušek , normálně dítě ! Něco takovýho jsem ještě nezažila , byl na druhý straně od nás , ale mohlo mu bejt tak 12 let . Přiběhnul, obejmul brankáře , hru museli zastavit a zase utek , uff . Co to mělo bejt nevim , buď to dítě byl nějakej parchant nebo ho někdo vyhecoval . Tohle je fakt rarita , podle mě pořadatelé ani nevěděli co dělat . Honit tam dítě ? Každopádně pořadatelská služba bude mít asi velkej problém . Zvláštní moment . Každopádně jsme prohráli 1:0 , jeden gól nám odvolali po zásahu VAR , takže synovec moc štěstí nepřinesl a asi tam bude muset znova , aby viděl výhru . Už jsem se mu nabídla,že jestli bude ještě chtít , může . Teď už všechny zápasy jsou jen od 15 hodin , takže pohoda . Sice moc neumí dávat najevo pocity a v tom jsme oba úplně stejný , ale myslim,že se mu líbilo , všechny viděl zblízka , jen to asi potřebuje zpracovat a po zápase jsme neměli moc času spolu mluvit . Jen jsem ho předala bráchovi a hned jsem zase uháněla na autobus . .......................................................................................................................................................... Vyjela jsem později než normálně i proto, že se hodně nastavovalo . Uháněla jsem, co to šlo a pár metrů před zastávkou slyšim svoje jméno , tak se otočim a tam moje bejvalá učitelka z Prahy , kterou jsem naposledy viděla před 15 lety ! Neuveřitelný ! Nebyla sice přímo moje třídní , ale měla nás na angličtinu a češtinu . Byla přísnější, ale mě její předměty vždycky šli , takže jsme si navzájem padli do oka . Vím,že jezdí do Plzně , ale ještě jsme se nikdy nepotkali . Má syna dirigenta a tak často jezdí na jeho představení , mě v divadle nepotkáte , takže o to větší náhoda , že jí potkam cestou z fotbalu . V kontaktu jsme teda pravidelně , přes email už celý ty roky , takže víme, co se děje aktuálně v životě tý druhý . Naposledy jsme si psali před 3 týdny . Říkala, že jde na nějakej recitál a byla ještě s někým , takže to bylo takový letem světem . Bylo to spíš o radosti, že se po tolika letech zase vidíme naživo , na rozloučenou jsme si řekli,že si zase brzy napíšeme . ........................................................................................................................................................... Fakt pecka, sice mi ujel autobus a když konečně přijel další spoj, uvízli jsme v zácpě, takže jsem se domů vrátila o hodinu později , než bylo v plánu,ale to vůbec nevadilo . Tenhle den si budu pamatovat dlouho - poprvé se synovcem na fotbale a nečekaný setkání s paní učitelkou po tolika letech . Paráda .