Každoroční dušíčkové tour splněno i letos a procházka plná podzimu, slunce , zvířat a šumavské přírody

Je čas Dušiček , tak bylo jasný,že o víkendu vyrazíme na hřbitov . Máme takovou dlouholetou klasiku , kdy každej rok navštívíme nejen náš městskej hřbitov , ale i jeden ve Kdyni na Domažlicku . Moje mamka tam má na hřbitově nevlastní babičku , tetu a stejdu . Bohužel ani jednoho z nich jsem nikdy nepoznala, protože všichni zemřeli dřív než jsem se narodila a co vim, tak ani fotky nějak nemáme . Ale i když je neznam , beru to,že tak nějak patří do rodiny . Vždycky jsme jezdili naše holčičí osazenstvo a zakončili jsme to v cukrárně , ale jak roky běží a vztahy se různí a to asi víte , koho myslim , už jezdíme s mamkou sami . Aspoň někdo z nás stále drží tradici . .......................................................................................................................................................... Letos jsme vyrazili už ve všední den - v pátek odpoledne po obědě . Cestou bylo takový to podzimní počasí , co miluju - zataženo a ocelová obloha , dokonce i pršelo a v učitých úsecích byla i trochu mlha . Dokonce jsme jednou museli zpomalit , to když se z pole přihnali dvě laně a za nima jelen , pořád jsme čekali jestli náhodou nebudou chtít přeběhnout silnici, tak jsme radši zastavili , auto co jelo naproti udělalo totéž , nakonec přece jenom obě přeběhli po silnici a jelen utekl zpátky do lesa , hezká podívaná , zvlášť vidět jelena se dneska jen tak moc nepoštěstí . Na hřbitově taky jen pár aut, tak bylo fajn mít kde zaparkovat . Vystoupila jsem , i když přímo k hrobu nemůžu, je moc z kopce s vozíkem je tam málo místa a prostě pro mě nepřístupný bohužel , tak vždycky čekám nahoře , je to škoda . Ale aspoň nahoře , kde čekám je nádhernej výhled do krajiny, tak se vždycky kochám . .......................................................................................................................................................... Poté jsme zjišťovali cukrárny a bylo jasný,že nikam nemůžeme - obě , co tam mají totiž mají schody a venkovní sezení už nemají . Tak nás napadlo jet do cukrárny 5 kilometrů od nás , je to sice zajížďka , ale měli jsme na něco chuť . Ještě jsme cestou dali na hřbitov věnečky a zapálili svíčku u nás ve městě , ale to už jsem seděla jen v autě a vydali jsme se do cukrárny , která je jako jediná široko daleko tady bez bariérová . Bylo už odpoledne a chytili jsme tam poslední volnej stůl , takže jsme měli štěstí . Nakonec nám dopadla i ta cukrárna , ale ty schody všude , to je zlo , vůbec se na nás vozíčkáře nemyslí . Přitom už by měli bejt nějaký bezbariérový normy . Jinak co mě zaujalo ,že na dnešní svátek měli všechny cukrárny zavřeno , zvláštní , přitom bych řekla,že právě o svátku by tam ty lidi přišli ,ale možná i na ně se vztahujou ty uzavřený obchody , netušim . Ještě, že jsme jeli už v pátek . .......................................................................................................................................................... A na dnešek jsme přemýšleli kam, jediný co u nás 28. října je je akce v Plzni za 28 korun nebo zadarmo , což můžete navštívit různý instituce a tak . Už je to v Plzni hodně let a všude, kam jsme mohli s vozíkem už jsme byli , sice se snaží přidávat každej rok nějakou novinku , ale většinou je na vozíku nepřístupná . Tak jsme to odpískali . Přemýšleli jsme teda kam , napadlo mě se podívat na takovej televizní pořad pořad Města bez bariér , kde sami vozíčkáři ukazujou , kam se dostanete i na vozíku. Prostě takový typy na výlet , tak jsem si našla náš kraj s tim,že třeba inspirujou a opravdu . Kromě jinýho , tak byla nově otevřená cyklostezka s tim,že je i pro vozíčkáře a že je nenáročná, bez kopců a na jejím konci je občestvení a výběh oveček . Bylo jasný,že občestvení už takhle na podzim fungovat nebude , ale to bylo to poslední, co by nám vadilo . ........................................................................................................................................................... Tak jsme odpoledne vyrazili směr Klatovy do obce Vrhaveč. Narozdíl od předešlýho dne svítilo sluníčko . Trasa měří necelý dva kilometry a je to tak akorát . Naprosto krásný barevný stromy po celou cestu , minimum lidí, takže jsem se nemusela nijak zvlášť uhejbat a cestou jsme viděli spoustu zvířátek , krávy , koně a i ty ovečky . Měli sice opravdu zavřeno , ale aspoň ty ovce tam byly . Fotila bych snad všechno , ale hlavně ty zvířata byly bohužel hodně daleko . Měla jsem jen mobil, takže když se to hodně přiblížilo , kvalita hodně špatná , což jsem nechtěla , tak jsem se dívala jen očima ,ale vyfotila jsem si aspoň ty ovce . Došli jsme až na takovou vyhlídku , kde se dalo posadit a koukat do kraje a že tam je parádní , taková ta Šumavská příroda , ty louky , barevný stromy , tak jsme chvilku poseděli , moc hezký . Nenáročný , příjemný , čestvej vzduch ,super relax . No a zítra zpátky do města , kde mě čeká zlatej hřeb týdne - fotbal se synovcem , takže brzy se tu objeví další článek .