První den na rehabce pro drsňáky aneb Moje nová sestra "Sluníčko "

První den na rehabce - poprvé a naposledy odpoledne , za což jsem docela ráda , protože mi nebaví čekat a většinou ani ten den nejezdim do města nebo tak , abych to stihla to za prvé a hlavně aby mě vystačila baterie , protože jak víte , tak od nás nejede na rehabku žádná MHD . Vyrazila jsem s předstihem - krásně svítilo sluníčko a už se mi nechtělo čekat - hlavně po poledni je to zrádný , protože po obědě už se mi nebezpečně zavírali oči . Je škoda ,že v nemocnici nemají žádný místo, kam se dá jen tak posadit když tam přijede brzy . I bufet je v jiný budově a musí se tam venkem , takže taky takový ne moc praktický . Za hezkýho počasí se dá jít do parku, ale je takovej hodně malej a spíš je to lesopark , takže s vozíkem se tam stejně moc nedá . Prostě není tam jak zabít zbývající čas . ........................................................................................................................................................... Přijela jsem tam 15 minut před ultrazvukem , na elektru je to tak nějak víceméně jedno , když je tam místo , sestra vezme dřív , přece jen ty přístroje nemají tak pevnou časovou dobu jako třeba samotná rehabilitace . Sestra stejná , takže věděla co a jak . 5 minut ultrazvuku na jedno rameno , 5 minut na druhý , byla jsem tam skoro celou dobu sama , až na konci tam přišla paní . Po ultrazvuku ještě teplej polštář na trapézy , což miluju . Za plentou , která nás odděluje jakože soukromí jsem slyšela svojí fyzio sestru a hned mě to docvaklo , jak to myslela , že se uvidíme na podzim , teď je na lůžkovým . Nikdy jsem tam v tomhle ročním období nebyla , takže je možný, že se střídají . Z toho vyplynulo ,že budu mít jinou, pro mě úplně novou sestru . Na jednu stranu jsem byla ráda za změnu a na druhou jsem začala bejt trochu nervozní , protože každá sestra má jinej styl cvičení , na mě je nejvíc účinný protahování . ........................................................................................................................................................ Přijela jsem o patro níž , kde my ambulantní máme cvičebnu , za dveřma jsem slyšela pána , ale vůbec žádnej hlas sestry , pak teda vyšel a za hrobovýho ticha . Tak jsem si říkala , co ta sestra bude za dílo . Nevim, nějak už se to pozná , většinou sestry s lidma komunikujou . Tak jsem si užila minuty děsu . Otevřeli se dveře a tam sestra kolem 50, na krátko ostříhaná , takovej sportovní typ . Už jsem jí tam několikrát viděla a pamatuju si ,že na mě působila hrozně nesympaticky a hlavně když jsem jí pozdravila , tak ani neodpověděla , to si pamatuju hlavně . Takže když jsem jí tam viděla , měla jsem co dělat potlačit zklamání . Nicméně to, co přišlo jsem si nepředstavovala ani v nejhorším snu - začala tam na mě takovým nepříjemným tónem , jestli zvládnu přelézt na lehátko , tak jsem se zeptala jestli můžu zůstat na vozíku - s tou předešlou sestrou jsme to tak dělali , když sedim , tak se víc opíram o nohy a prostě jsem uvolněnější než na stole . Evidentně se jí to nezdálo , ale souhlasila . Následně mi řekla , že si mam sundat tričko s dovětkem jestli to dokážu, vyznělo to jakože jestli umim aspoň to , odpověď jsem si nechala pro sebe . Ale vyslala jsem jí pohled " tohle na mě nezkoušej, holčičko ". Tohle je za hranou . ......................................................................................................................................................... Celou dobu nepromluvila a já taky ne . Protahovala mi krk a míčkovala , dost tvrdě , musim říct . Přemýšlela jsem , jak na ní . Promluvila jen tehdy, kdy říkala povely , jak mam hejbat hlavou a tak . Na konci si neodpustila tak uštěpačně jestli jsem tak spokojená, jak se mnou cvičila , což narážela na to , že takhle se mnou cvičit vlastně nechtěla . Co dodat ? Tohle bude hodně tvrdej a neskutečně nesympatickej oříšek nebo spíš ořech . Tam si rozhodně nebudu chodit pro pozitivní energii . Na druhou stranu u tohodle člověka vim ,že se mi nikdy nebude vyptávat na moje soukromí jako to tam dělají ostatní sestry , což mě bude vyhovovat . Nerada o sobě cokoliv řikam jen tak na potkání a tahle to rozhodně vyžadovat nebude , tim jsem si jistá . Stejně tak já se jí taky nebudu na nic vyptávat . ......................................................................................................................................................... Po první návštěvě se toho moc nepozná , jak bude k tý rehabilitaci přistupovat , ale většinou takový , který memluví , víc makají , tak snad to tak i bude . Jen by si mohla odpustit ty drzý poznámky , aby se jí to nevymstilo , já se taky umim ozvat . Že je protivná jak hovno na botě , to taky přežiju . Koneckonců , tuhle osobu mají všichni ambulatntní pacienti tam - jsme všichni na jedný lodi . Možná mam i výhodu - když tam přijde někdo otevřenější , tak možná i čeká ,že si bude moct s fyzio sestrou popovídat a když má tohle , je pak zklamanej . Já si zase moc povídat nechci a tohle by mi mohlo vyhovovat a jestli je to opravdu tak, že míň keců = víc práce , tak by tahle rehabka mohla bejt hodně intenzivní a nemuselo by to bejt nakonec vůbec špatný . Možná , jak jsme obě takový povahově tvrdší ,že si nakonec budeme vyhovovat takovým tim stylem jakože navzájem se nemusíme , ale o to víc se respektujeme . Jen jde o to jí hned na začátku ukázat mantinely . Příště tam jdu zase ve středu , tak uvidíme, jak to bude dál . Přemýšlela jsem, jak jí tady přezdívat a nenapadlo mi nic jinýho než ironicky "Sluníčko" .