Lavičky , které mají barvy a smysl , ve "Sluníčku " se nevyznáš a těšení se na koncert

Ráno jsem vyrazila do města , slyšela jsem v televizi , že jako každej rok touhle dobou máme v centru města nově pomalovaný lavičky , každej rok mají nový desingy a vždycky si je vyfotim . Kromě toho, že krášlí park , tak mají i charitativní rozměr . Je to projekt místního Rotary klubu a každou lavičku si jde jakoby koupit a peníze z toho jsou na sdružení, který pomáhá mladým lidem s dětskou mozkovou obrnou , takže i proto je mi tahle každoroční akce hodně blízká . Lavičky opět vypadají moc hezky zásluhou studentů desingu . Moc ráda jsem se po delší době vydala zase do centra a vyčistila si hlavu . Dnes mě totiž opět čekala rehabka . .......................................................................................................................................................... Tentokrát jsem jí měla od 11:30 , takže jsem ještě doma v pohodě stačila uklidit - konkrétně utřít prach a robotickej vysavač se po mým odchodu na rehabku postaral o to ostatní . Oběd jsem si naplánovala až se vrátim . Vyjela jsem po 11 hodině s tim,že jsem se zase courala , ono taky při tý představě "Sluníčka " tam. No, nechtělo se mi . U nemocnice jsem musela docela dost dlouhou dobu čekat , protože sanitka stála u jedinýho sjezdu, takže já musela čekat až odjede . Pro změnu u hlavního vchodu další sanitka , která tentokrát vezla někoho na pohotovost , nechtěla jsem se tam moc plést , protože to vypadalo docela vážně , takže trvalo , než jsem se dostala k výtahům a najednou bylo za 5 minut půl . Takže jsem si musela mrsknout . Elektro je na lůžkovým a zrovna když jsem tam přijela , tak sestry volaly pacienty na oběd do jídelny . Všechny dveře se rázem otevřely a lidi začali vycházet z pokojů , dneska měli zelí a knedlíky . Tak jsme se pozdravili, všichni pacienti usměvavý , super. Jako vždycky jsou tam všichni v důchodovým věku . Takže o někoho v mým věku , natož o chlapa tam nikdy nezavadim . On i personál je na rehabilitaci ryze ženskej . Za ty léta už jsem si zvykla ,že tam v tomhle ohledu nemůžu nic čekat . ...................................................................................................................................................... Na elektru zavřeno , takže asi i sestra byla ještě na obědě , tak jsem to přece jen stačila . Pak už klasika - ultrazvuk a moje oblíbená terapie teplej polštář , to je tak příjemná věc a kdybych mohla , tak si ho vezmu domů . Na to se vždycky nejvíc těšim . Nicméně , čekal mě ještě přesun o patro níž na cvičení a jela jsem tam s tim ,že dneska už půjdu na lehátko , když mělo "Sluníčko " výhrady. Nic se za dveřma neozývalo , což je normální , ale brzy otevřela sama . Tak jsem pozdravila , ona něco zabrblala asi v odpověď a já hned a ještě tak s úsměvem , jestli se mam teda přesunout na lehátko . Tak na mě zase tak hnusně , že ne . Takže jsem si vychutnala pocit vítěze , i když jsem na přesun byla připravená . Najednou jí sezení nevadilo . Cvičení beze slov , jak jinak , dělala to samý, co poprvé , míčkovala jak kdyby mi chtěla sedřít kůži . Pak mi začala říkat co mám dělat a jako by to byl jinej člověk - už jsem si toho všimla poprvé . Jakmile tam přijdete a třeba se na něco zeptáte je hrozně nepříjemná , ale když začne tu aktivnější část , kdy mi říká , co mam dělat , tak je úplně jiná . Najednou má milej hlas a je taková jemná . Kam vždycky mizí ta semetrika když tam přijdu , netušim a netušim , proč se tak mění . ........................................................................................................................................................ Je hodně podivná a nějak nevim, jaký chování k ní patří . Když tam přijedete je vidět ,že by vám nejradši vyškrábala oči , za slovo jí nestojíte celou dobu a pak je jiná . Jakože jiná s tim,že stejně nemluví jako předtim , ale jiná . Jestli je to v tom, že cejtí ,že ta cvičební jednotka se chýlí ke konci a vy vypadnete nebo co, nevim . Nedá se vůbec přečíst . Nicméně jsem se zmýlila v tom ,že mlčení = víc cvičení . Tak to bohužel nebude , přijela jsem tam přesně v poledne, vim to, protože v puštěným rádiu, co tam měla zrovna začaly zprávy a když jsem byla u výtahu už odcvičená , bylo teprve 12:15 , což je hodně málo , těch 15 minut . S předešlou sestrou jsem cvičila daleko delší dobu . Další rehabka zase v pátek , je to nabitý . ........................................................................................................................................................... Ale na nějakou intenzivnější rehabku ve smyslu ,že se mnou " Sluníčko " hodně cvičí můžu tentokrát zapomenout , ale co třeba budu mít ještě letos pokus číslo dvě s někým jiným . Ona je taková ,že je jí asi všechno úplně jedno, prostě si to horko těžko odpracuje co asi musí a to je všechno . Ani se mi neptala , jestli třeba mi nebylo po tom ultrazvuku blbě , ta předešlá se mi vždycky ptala , ale "Sluníčko " , to je těžkej nezájem a myslim ,že ten nezájem je o všechny pacienty , který má . Je docela zvláštní, že si s takovou povahou co má vybrala zrovna tohle , obor, kde pracuje s lidma . Když se jí na něco zeptáte , pomalu vám ještě vynadá , odpovídá zásadně jednoslovně , nezajímá se , jestli vás to bolí , absolutně nic . Venku před cvičebnou čekaly dvě paní v důchodovým věku , zatímco jsem čekala na výtah , ztišili hlas a podle všeho se bavili o "Sluníčku" , tak jsem si říkala ,jestli mají stejnej názor jako já . Moc jsem toho nezaslechla , protože tu jednu zavolala dovnitř , ale to málo taky vyznělo ,že nic moc . Na všechny působí stejně . ........................................................................................................................................................... Ale, aby to nebylo jen o rehabce , je nutný si udělat taky radost . V pondělí večer se venku u divadla v centru koná koncert s názvem Pro dobrou věc , kde hrajou kapely na podporu ústavu, kde jsem byla před Prahou , mimo jiných kapel i jejich kapela , něco jako Tap Tap jen víc amatérštější a v tý kapele zpívá a dělá konferenciéra jeden z mých spolužáků - Zdenda , má mírnej autismus a proto mě hodně překvapilo ,že takhle účinkuje v kapele , je šikovnej . Jakoby vedoucí kapely je zase můj oblíbenej bejvalej vychovatel z intru , se kterým kdysi proběhla i nevinná pusa na tvář, využila jsem tenkrát jeho svátek , protože jsem do něj byla zamilovaná , takže jestli tam bude , po dlouhý době ho ráda uvidim . Pořád je to štramák . .......................................................................................................................................................... A hlavně tam budou lidi ze školy , nevím přesně kdo , ale trochu představu asi mam , koho čekat . Už jsem se ptala i Milana , jestli tam taky bude , přece jen je vždycky lepší tam někoho mít, kdyby náhodou tam přijela skupina lidí, který moc neznam . Psal ,že teď je ve Dvoře Králové a že mi dá vědět před víkendem . Bylo by fajn se tam zase potkat , zase něco trochu jinýho než když jsme se setkali sami a vyšlo by to i na datum přesně po měsíci , ale i kdyby nakonec nemohl , stejně tam přijedu . Sice druhej den jdu na rehabku - jak jinak, že a tentokrát už hned ráno , takže tam nebudu moct bejt až do konce , ale tohle je vlastně jediná možnost se se všema setkat nebo teda aspoň s některýma , tak by byla škoda to promarnit .