Paní o chodítku z LDN s jahodou a i když mám volno - nájezd na nemocniční bistro

Včera jsem měla 4 rehabku a tentokrát v čase , kdy tam budu chodit až do konce - v 9 ráno . Měla jsem ještě čas , tak jsem to vzala do parku , jenže tam bylo nějak moc lidí , tak jsem se projela na kraj areálu , kde měli napsanou na tabulích historii parku . Je fakt škoda ,že se tam fakt nic dělat nedá, aspoň se projet někam dál nebo tak , nemocnice je malá a není kam se vrtnout . Cestou jsem potkala starou paní o chodítku, jen tak v županu a sedla si v parku na lavičku , tak jsem jí pozdravila a ona mě taky a hezky se usmála . Byla mi sympatická , i když jsme se nikdy předtím nepotkali . ...................................................................................................................................................... Na mým oddělení ani snídaně ani oběd , jak jsem zvyklá tam bejt když mají jídlo , bylo to takový nezvyklý . Navíc všechny pokoje měli otevřený dveře a do všech najednou chodily sestry , ta chodba je úzká , tak jsem se musela často uhejbat , tak jsem byla ráda , že si pro mě elektro sestra přišla a řekla ,že můžu dál . Taky jsem byla ráda,že tam měla otevřený okno a nebylo tam horko a hlavně nebyl cejtit ten nemocniční pach . Tentokrát jsem musela sedět jinde , protože na "mým " místo přišel pán . Tak jsem si říkala , jestli ten ultrazvuk vůbec dosáhne na druhou stranu a naštěstí jo . Tentokrát na elektru úplně plno . .......................................................................................................................................................... Hotovo a o patro níž , z jedný strany je oddělení LDN a z druhý kožní ambulance a ambulance gynekologie , tělocvična rehabky je uprostřed chodby . Na oddělení LDN nebo teď se tomu asi říká centrum návazné péče přijela ta paní s chodítkem , co byla v parku. Bylo mě to trochu líto, že zrovna ona patří tam , protože je jasný , co tohle oddělení znamená . Ale bylo hezký , že sestry se k ní chovaly hezky a padlo i pár vtípků v dobrým i paní byla veselá kopa . Říkala ,že byla v parku a dostala tam od pána jahodu , tak jestli tam v tom parku není třeba i nějakej jahodník , možná jo . ................................................................................................................................................... Viděla jsem , jak si k ní pán jejího věku přisednul , tak to byl asi on . Tak tam říkali,že šla jako Maruška pro jahody . Přišlo mi hezký ,že jsou tam takový pozitivní a tahle epizoda s jahodou je tam možná jedinej závan normálního života ,ale stejně je tohle oddělení takový depresivní . Třeba když jsem si uvědomila ,že ta paní s chodítkem se dostane pravděpodobně už jen do parku a bůhví jak tam dlouho už žije . Navzdory chodítku je tam na tom asi ještě dobře a i hlava jí myslí , takže těžko říct, jak ten pobyt tam bere . Je lepší žít v LDN když moc nevnímáte a nebo je lepší tam žít když vnímáte všechno ve smyslu , že se třeba můžete přátelit s personálem a třeba si to tam udělat v rámci možností přijatelný ? Těžko říct . ......................................................................................................................................................... Ale jsem ráda,že to oddělení prošlo trochu změnou . Když jsem tam začala jezdit , tak dveře na oddělení měli klasický, nechávali je otevřený a často tam byli na chodbě pacienti v pyžamech a v plenách , takže hodně nedůjstojný . Časem se tam objevily automatický dveře a zatmavený , takže není vidět dovnitř a většinou jsou zavřený . Je dobře , že to udělali. Ne, že by mě vadil pohled na ně , to vůbec , ale taky mají právo na soukromí a ani jim to určitě nebylo příjemný . Když jsem tam čekala , tak sanitka přivezla nějakou paní na lehátku a saniťáci šli dovnitř na LDN . Paní působila dost zaskočeně , kde se to ocitla , jestli tam opravdu jela nevim, protože mě dovnitř zavolalo " Sluníčko " , pozdravila jsem a zase nic , já už se vždycky jen usmívám . Můj nemluvící cvičící Kyborg . Takže tý paní na lehátku to asi moc nepřidalo , jak se chovají k pacientům . Tahle nemocnice není pro slečinky . .......................................................................................................................................................... Třeba paní s chodítkem ještě někdy potkám, když tam teď budu chodit už ráno . Dneska jsem vyrazila do Kauflandu s tim,že se mimo jiný koupim bagetu , už od včera jsem na ní měla velkou chuť . Překvapilo mě, že žádnou nikde neměli , jen ty rozpékající se a mimo Kaufland jen pizzu . Je to zvláštní , ale projela jsem to tam několikrát a nikde nic ani třeba nějaký obložený housky . Takže plán B a navzdory tomu,že rehabku mam až v pátek , jsem se rovnou cestou i s nákupem vydala opět do nemocnice do bistra . ........................................................................................................................................................ Už jsem nad tim přemýšlela koupit si něco když tam budu , ale většinou jsem tam byla v časech , kdy už tyhle věci nemívají a taky už se mi tam pak po rehabce nechtělo stavět. Takže jsem se vydala známou cestou pro bagetu ani ne po 24 hodinách . Je pravda ,že v tom bistru jsem byla za všechny ty léta , co tam jezdim snad jen jednou , nějak mě to tam neláká a pořád mam v hlavě, že je to spíš pro lidi, co tam jsou nárazově na vyšetření a tak , což je blbost , ale mam to tak vsugerovaný . Třeba moje mamka , když mě tam loni vozila kvůli sněhu byla v bistru pokaždý a docela si to chválila . ....................................................................................................................................................... Ve vytríně jsem bagetu ani třeba hamburger neviděla , ale i tak jsem se zeptala a tyhle věci měli na druhý straně pultu . Prodávala tam paní v důchodu a ochotně mi vyjmenovala různý druhy baget a burgerů . Jsem na maso v hamburgrech docela háklivá a rozhodně nejim všechno maso v něm , ale strefila jsem se a hamburger už jsem si dala cestou , takovej ten hamburger , jak se tak prodává , ale dobrej . K němu jsem si koupila ještě šunkovou bagetu a tu si dneska dam místo oběda , že jednou nemam teplej mě nezabije . Je tam místo k sezení ,ale většina je po schodech dolů , taky jsem se tam nechtěla zdržovat s tim nákupem . Oboje stálo necelou 100,- , tak jsem ten zbytek , co do tý stovky zbýval řekla , že je to dobrý , ať mi nevrací . Těch pár korun mě nezabije . Tak jsem nakoupila to, na co jsem měla chuť už od včera , takže super . Taky byl dobrej pocit tam tentokrát jet jen tak a nebejt ten den pacient .