Výlet do Prahy - Vítkov a Armádní muzeum - krásné zážitky, na které nezapomenu a ještě zcela zdarma

Dneska nastal den D . Dlouho očekávanej výlet do Prahy . Cesta ubíhala rychle a podle plánu , za hodinu a půl i se zastávkou jsme dorazili do hlavního města . První místo byl památník Vítkov , tak jsme s napětím čekali, jak to bude s parkováním . Nijak - karta je potřeba a opravdu jsme tam za celou dobu neviděli uvnitř jediný auto . Za mě je to teda docela na hlavu , aspoň pro ty vozíčkáře mohli udělat vyjímku , cesta je ještě dlouhá a do kopce . Přísahala bych, že jsem cestou na druhý straně potkala Kryštofa , toho asistenta , kterej mě jednou asistoval na nádraží , je to herec a tátu má režiséra . Asi už mi hrabalo , tak potkat zrovna jeho někde kde žije několik milionů lidí a ještě když tam zrovna jedu na výlet asi není moc pravděpodobný , ale na 99 % to byl on . Náhody se stávají, tak co by ne . Překvapilo mě to . .......................................................................................................................................................... Ke slavný soše bez problémů , pak jsme hledali jak se dostat dovnitř do památníku , nikde nic , jen v jednom místě byli neoznačený vrata a nájezd , mamka zkusila zatlačit a nic , tak jsme se tam zeptali nějakýho pána a ten řek,že vchod je tam a že se musí hodně tlačit - ok, ale bylo by fajn ten vchod taky označit ,ale jak jsem řekla - tohle je u nás klasika . Uvnitř jsme přijeli rovnou k pokladně , nevim kolik jsme měli platit ,ale když jsme ukázali ZTP/ P nechali nám to zadarmo . Všude spousta mramoru , ten styl mi přišel takovej komunistickej , ne všude jsem mohla ,ale měli výtah , tak jsem se podívala aspoň někam . Jinak informace nula - nikde nic napsáno, žádný vysvětlivky na co se vlastně koukáme - zvláštní . Po projití jsme si dali výbornou horkou čokoládu v místní kavárně , která je až na střeše s nádherným výhledem na Prahu . Jediný, co mě trochu zklamalo ,že neměli magnetky , jsem sběratel . Taková slavná památka a ani je snad nevedou . ........................................................................................................................................................ Pak jsme se přesunuli pěšky do Armádního muzea , cesta hodně z kopce ,ale s električákem se to dalo . Tam to už bylo co se týče jak a kam o dost snažší a celkově lepší přístup . Na recepci se nás ochotně ujal pán s tím,že se dostanu všude ,ale že expozice o 2 světový válce je v suterénu, ,ale,že tam mají výtah, jen bysme museli někomu říct . Tak jsme to zatim nechali jen na expozice o první světový válce . Pán nás upozornil ,že ve druhým patře je oddělení Zákopů a že se tam realisticky pouští granáty , jsou tam rány a kouř . To jsem věděla ,že tam nemůžu , rány a moje svalový křeče nejdou dohromady , tak jsem si říkala, jestli se dá vyjít jinde a nemusim to procházet tam se totiž všechny expozice procházeli . Nicméně začínalo se v prvním patře . Uvnitř všechno krásný a zajímavý , prakticky od pravěku až po druhou světovou . Bylo tam toho neskutečně moc a pozor - vstup je pro všechny zdarma , což v dnešní době se jen tak nevidí . ..................................................................................................................................................... Bylo to bez průvodců, ale v každý expozici vždycky někdo seděl a asi i vlastně hlídal lidi a občas třeba někomu něco pověděl o tý " jeho " expozici . Tohle mi maximálně vyhovovalo , jít si kam chcete a vlastně všechno to tam bylo popsaný a spousta filmů a dokumentů , který to ještě víc přibližovaly. Hodně dlouhou dobu jsme tam potkávali jedny mladý cizince, nějakej pár a vždycky mě drželi dveře, abych mohla projet, kolikrát i na mě čekali když viděli, že se zrovna blížím . Bylo to milý, tak jsem jim v angličtině aspoň poděkovala. Měli dobrý srdce , časem se nám pak stratili . Jinak všude zvukový efekty, takže to není takový to klasický tichý muzeum, ale to už je asi málokde . Všechno musí jít s dobou . .................................................................................................................................................... Taky jsme se zastavili v tamní kavárně na chlebíček , je nějaká nová a i podle původních okem mi to přišlo jako nějaká vojenská jídelna . Na každým stole měli i voňavý šeříky , takže i tohle evokuje druhou světovou válku , příjemný to tam bylo . Pak nás čekal sestup do druhýho patra - už jsem hlásila,že do Zákopů prostě nejdu, tak jsem čekala na chodbě . Naši to prošli a Zákopy byly oddělený v jiný místnosti díky bohu , takže jsem tam mohla. Jinak co mě rozesmálo , bylo označení wc - panenka - vojákyně a panáček voják . Stylový prostě všechno . ...................................................................................................................................................... Přemýšleli jsme o tom dole, mě druhá světová hodně baví , ale táta už nechtěl , nakonec se podvolil. Tak když už jsme tam byli ,že jo . Zavolali pána s klíčema na výtah, i když to spíš byla plošina ve zdi s vlastním pohonem na tlačítka , tak jsem jela s tátou , bylo to docela divný - čekala jsem klasickej výtah . Ale sekce druhá světová byla hezká a dočkala jsem se . Trochu mě zklamalo ,že tam toho nebylo víc , oproti první světový skoro nic , škoda , čekala jsem obě války obsáhlý stejně . Taky tam byla za rohem sekce Holocaust , tam jsem nechtěla , nemam tohle ráda a bála jsem se co tam uvidim, ale mamka tam šla a já se osmělila po nějaký době nakonec taky. Nakonec to byla taková menší chodba , kde byly obrázky oddělený takovýma plechovýma čímsi, hrála tam vážná hudba a promítali nějakej film . Celkově nic tak hroznýho , spíš to bylo koncipovaný na pocit nějaký stísněnosti než na ošklivý obrázky , za což jsem byla vdečná . ................................................................................................................................................. Zpátky zase výtahem , jenže ouha , nešli nahoře otevřít dveře , mamka se sice z venku snažila,ale nešlo to a ještě nás nějak propadávala dolů a vzniknul tam schod , tak zavolala pána a tomu to teda taky nešlo . Tak jsme tam zůstali a ještě tam zhaslo světlo . Bylo to hodně nepříjemný. Hlavně takový to, co vlastně bude , ale pak se to podařilo nějak zprovoznit . Tohle byla jediná kaňka, za kterou se ale hned slušně omluvili . Koupila jsem si magnetku a klíčenku muzea , klíčenku stejně potřebuju novou , tak jsem to využila a vzpomínku budu mít takhle pořád na očích . Bylo to fajn a na to,že to bylo zadarmo tam toho bylo neskutečně moc . Jít do armádního muzea se fakt vyplatí . Je to tam doslova na několik hodin a pořád je na co se dívat. Všude to bylo moc hezký a zajímavý. A palec nahoru,že všude se mohlo za určitých podmínek , jako je například bez blesku a tak dále , fotit bez omezení a zdarma , to mám ráda . Jsem moc ráda,že moje přání podívat se na obě místa splnilo, výlet se povedl a jsem spokojená . Mám na co vzpomínat. A na konec přidávám pár fotek z obou míst.