Jsem z rodiny vojáka

Jsem dcera bejvalýho vojáka z povolání , můj táta to dotáhnul celkem daleko - na majora . Pamatuju si,že jako malá jsem ráda šmejdila ve skříni a prohlížela si jeho psí známky, různý uniformy a hodnosti . Vždycky mě tenhle svět fascinoval a možná právě proto ,že jsem se do tohodle světa už narodila , asi právě tam už se začala moje osobnost se utvářet spíš do kluka - pro upřesnění jsem heterosexuál a vždycky jsem jím byla, takže tady nečekejte nic šokujícího. Armáda a můj o 9 let starší brácha , ke kterýmu jsem měla vždycky blíž než ke svojí o 8 let starší sestře . .......................................................................................................................................................... Z mýho pohledu je trochu škoda , že jsem si tenhle život nemohla ochutnat víc , protože pár let po revoluci se táta rozhodnul, že to u vojáků zabalí . Taky nastoupil novej politickej režim a všechno bylo jinak . Nevim, jak to tenkrát bylo , ale určitě by musel podstoupit nějakou "rekvafilikaci" nebo možná znova do vojenský školy . Byla jsem prostě ještě moc malá a taky s těžkým handicapem , takže tohle mě taky tak nějak vylučovalo z tohodle prostředí. ........................................................................................................................................................ Ale mamka ráda vzpomíná na to , jak jsme bydleli v Domažlicích - bydleli jsme na menším sídlišti , který bylo celý pro vojáky a jejich rodiny . Vždycky mě fascinovalo,že my coby 5 člená rodina jsme bydleli jen ve 3 místnostech a podle podle vzpomínek ostatních to byl fakt krcálek. Jak vidno, stačilo to. Tenkrát měl každej stejně , což nebylo asi úplně špatný . Mamka si tam taky našla spoustu kamarádek - manželek vojáků a byla to taková velká komunita a všichni se tam navzájem znali . A upřímně - asi jsme byli vejš hlavně finančně než většina a požívali různých výhod, který se dneska můžou zdát třeba směšný , ale tenkrát to bylo něco . ......................................................................................................................................................... Třeba táta nosil houby se zakázaného pásma , kam nikdo jinej nesměl a tak . Moji sourozenci jezdívali na letní vojenský tábory a jinýma dětma vojáků a s láskou na to vzpomínají dodnes . Já byla moc malá a stejně bych tam nemohla . Třeba vzpomínají ma to jak tajně vnikli do kasárem a prolejzali tam tanky .Pro děti tohle muselo bejt úžasný dobrodružství . A prej vojáci dělali hodně rodinných akcí. ......................................................................................................................................................... Mrzí mě,že jsem toho moc nezažila , mohla jsem třeba mít daleko víc kamarádů a kontaktů , přece jen když žijete v určitý komunitě, tak i když jste introvert , jde všechno nějak snáź. A děti se rády chlubí , určitě je to víc cool když řeknete ,že váš otec je major , děti to vidí jinak a přijde jim to super . Na druhou stranu jsem brzy pochopila , že ne vždycky se dočkam " správnýho " uznání . Některým dětem to bylo úplně fuk a hlavně většině " civilním dětem " nic neřekne , když na ně hážete armádní tituly vašeho táty . Tohle ocení jen děti vojáků . Přiznám se, že mě to někdy štvalo , když jsem věděla,že můj táta je vysoko a nikdo to nedokázal patřičně ocenit , případně mi to nevěřil . ......................................................................................................................................................... A tak jediný, co zbylo , bylo pár přátel mýho otce z armády . Naše rodiny se s pár "strejdama a tetama " vzájemně navštěvovali. Měli děti , takže když byl někdo věkově ke mě , skamarádili jsme se , ale většinou byli tak o 6 let starší než já, což už bylo dost. Pamatuju si hlavně syna jednoho vojáka ,kterej byl stejně starej jako já a spolu jsme si hodně rozumněli a hráli jsme si spolu . Béďa. Pravidelně jsme se potkávali snad od narození ,ale pak jsme začali chodit na střední školu a naše cesty bohužel rozdělily. Zajímavý bylo,že většinou měli syny , jen jedna slečna a taky dokonce měla menší pohybovej handicap , takže nás dávali dohromady hlavně proto, ale mě to s ní moc nebavilo . Byla holčičí a měla spoustu panenek , se kterýma jsem si u ní musela hrát a mě panenky nikdy moc neříkaly . Lepší byl ten můj kámoš Béďa , navíc oni pak bydleli na hájence u vody a vozili mě na lodičkách a taky jsme si vždycky hráli na válku se šiškama - nezapřeli jsme se :o) . Béďa byl správně akční. ....................................................................................................................................................... Asi by to byl úplně jinej život, kdyby táta u armády zůstal , asi zajímavější . Teď provozuje u nás doma zámečnictví , takže oproti armádě je to asi klidnější . Na druhou stranu , asi by mě nebavilo se třeba často stěhovat nebo tak , ale zase ty kontakty a zážitky a možná i můj život by byl o dost jinej . Nevim, všechno má svoje pro a proti . Do nedávna byl ještě jako aktivní záloha , ale co vim, tak na nějaká cvičení nebo tak ani nejezdil . Já se během dospívání začala věnovat historii a 2 . světový válce . Seriál Bratrstvo neohrožených byla moje modla a sjížděla jsem všechny válečný filmy a mám spoustu knížek . Ale jinak armáda se nás dotkla jen, když brácha šel na vojnu - ten ještě musel a pak už povinná nebyla , což si myslim,že měla bejt . ......................................................................................................................................................... Dnešní chlapi nemají koule a vůbec, aktuálně je teď panika okolo nacvičování odvodů a lidi začínají vyšilovat ohledně mobilizace. Je hrozný , jak jsou lidi na tyhle věci až moc citlivý ,cvičení a tak se konají běžně - válka neválka . A i kdyby tak co ? Je normální bránit svojí zemi a ne utíkat jako zbabělec , to jen si chlapi odvykli právě tou zrušenou vojenskou službou . Asi se mnou nebudete souhlasit ,ale já tohle beru naprosto přirozeně a myslím, že čim dřív přestane veřejnost vyšilovat nad každým pohybem armády, tím líp . Někdo tomu říká rozšiřovat paniku a já , že je vždycky lepší být připraven a v nynějším stavu , co se aktuálně děje kolem je to nutnost a dělají to všechny sousední země.