Vozíčkář vs. boty aneb Kletba zrušena - Luxusky jsou moje

Když jste na vozíku , často řešíte boty , i když spousta rádoby vtipných lidí se hned ožene tim trapným vtipem na téma vozíčkář a boty a taky je celkem dost lidí, který si myslí,že potřebujete jedny boty na celej život . Můžu říct , že to tak není , jasně, je spousta vozíčkářů ,který mají takový deformity nohou , že normální boty ani nosit nemůžou a často mají třeba jen takový bačkory z látky , ale já patřím k těm šťaslivcům , co můžou mít normální boty , i když ani moje noha nevypadá na první pohled jako zdravá noha normálního člověka hlavně v oblastí prstů , ale ještě se to dá . Jako každej dětskej vozíčkář jsem striktně začínala s ortopedickýma botama , nutno říct ,že ty dětský byly barevný, ale pořád jste mezi zdravejma dětma byli jediný, kdo takový boty měl a je jasný, že ani tak krásy moc nepobraly . Musim říct, že jsem je nosila dlouho a až v pubertě jsem se vzepřela , že je nosit nebudu . Pro doma a kvůli rehabilitaci klidně, ale mezi lidi už ne . ----------------------------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------- Pro mě absolutní ráj , sice normální boty mě doslova mrší nohu , protože jí mam špatně postavenou , ale ta touha mít normální boty jako každej je silnější . Bohužel i tady to nebylo tak lehký - za prvé jsem odjakživa měla problémy se zavazováním tkaniček , nešlo mi to na noze ani jen . Jako já si uměla sama utřít zadek, oblíknout se , časem i nandat si boty , ale zavázat tkaničky prostě vždycky hroznej problém a nešlo mi to . Jedině s pomocí. Tenkrát ještě nebyl výběr dospěláckých bot na suchej zip jako dneska a upřímně ani ty dnešní na suchej zip se mi nikdy mic nelíbili , takže pokud to nemělo nějakou extra debilní barvu, musela jsem si kupovat dětský , naštěstí jsem vždycky měla celkem malou nohu. Dneska co se týče zavazování tkaniček to dělam tak, že už si je umim zavázat mimo nohu a pak si tu botu jen nandám . Je lepší když je větší, ale zase ne noc , protože pak padá z nohy i když sedim . Je to docela alchimie . Pak jsem začala milovat metal a další překážka - tenhle styl si žádá vysoký boty a ono vypadá i divně , když oblečení a styl máte ala metalista a když dojdete k nohám , máte sportovní boty , ale nedalo se nic dělat . Jak mě tohle štvalo a štve dodnes . Kanady , Glady .. něco , co se mi nikdy nesplnilo , už jen tam tu nohu narvat , natož zasněrovat . 10 dírek , něco , o čem můžu jen snít . Cokoliv nad kotník pro mě nedosažitelný . Bolelo to a moc . Časem teda začali dělat na těch normálních botách po stranách zipy , ale ani to mi nepomohlo , prostě si boty oblíkam svým způsobem a jsem ráda , že mi to vůbec nějak jde . Za svůj život jsem se musela vzdát spousta krásných modelů , protože jsem tam tu nohu nemohla ani dát , někdy se něco koupilo , protože jsem nehodlala se vzdát a stejně nakonec zůstaly ve skříni , protože i když jsem se snažila sebevíc si je obout , nešlo to . Nutno dodat , že i kdybych neměla zálibu v těžkých botech , tak třeba takový podpatky bych taky nemohla nosit běžně , kvůli tvaru nohy a vlastně i kvůli tomu podpatku. Ono sedět v nich na vozíku asi není nic moc . Je to trochu marná snaha, protože stejně všichni skončíme někde na teniskách , protože jsou pro nás na vozíku nejpohodlnější, i když to zrovna třeba náš styl vůbec není .------------------------------------------------------------------- ............................................................................ Nicméně minulej tejden jsem byla v Globusu a tam jsem se zamilovala . U bot se mi to na první dobrou často nestává , ale tohle jsem musela mít . Měli tam jen jednu velikost a pro mě velkou , ale tohle jsem nehodlala pustit k vodě . Bota polokozačka, takže nad kotník a možnej problém , mělo to i zip po straně , což pro mě nic neznamená , ale kdyby náhodou ... zapamatovala jsem si značku na krabici a doma se koukla na net , měli je tam . Nádherná kombinace barev , takový jsem ještě nikdy neměla - značka Rieker . Prodejna je sice u mě ve městě , ale nevěděla jsem jestli tam nejsou schody , tak jsem si to objednala po netu . Jak se ukázalo , tak jsem udělala dobře ,šla jsem se tam osobně podívat a onen obchod má schody , bohužel . Sice po netu si je nemůžete vyzkoušet ,ale nic jinýho mě nezbejvalo . Už dorazili , sice za skoro a 2 a půl tisíce , ale krásný . Zkusila jsem si je nazout a šlo to , sice jednu stranu těla mám horší, takže i to nazutí dá víc fušku ,ale zvládnu to sama a nemusim mít rozepnutej ani postranní zip . Toho jsem se bála nejvíc , že je do nich nedostanu a budu je muset vrátit , ale vyšlo to , hurá. Jak je vidět i polokozačky zvládnu , i když jde asi taky o ten tvar celkově . Jsou takový do podzimu , takže ideální čas . Vždycky botam dávam přezdívky - třeba Lebkouni kvůli tvaru atd. Tyhle budou Luxusky , protože jsou luxusní . Jupí , konečně mám boty, co opravdu chci bez ohledu na to , jaký mam nohy . Moje milovaný Luxusky.