Jak nejlíp poznat osobního asistenta ? Jděte s ním na nádraží

Život na vozíku přináší i služby osobní asistence , pokud teda má člověk to štěstí a dostane se do prostředí , kde se poskytuje . Ovšem neznamená to , že když se dostanete do prostředí mezi svoje lidi s handicapem, že tam ta služba bude . Já začala využívat služby osobní asistence celkem pozdě , což určitě dělalo i to, že jsem chodila na základku mezi zdravý v době , kdy se v pohodě dalo žít ve škole bez asisteence a nebylo to jako dneska , že kvůli každýmu prdu přidělí dítěti asistenta a vlastně by se bez něj v pohodě obešlo . Tenkrát jiná doba a já jsem za ní ráda . Měli jsme to jako děti těžší , museli jsme víc zabojovat nebo teda spíš naši rodiče , ale taky bych řekla , že jsme o dost samostanější než dnešní děti s postižením . .................................................... ..................................................... Sice jsem byla na kousek základky a na střední škole v zařízení pro tělesně postižený ,ale tam OA neprovozovali a bylo to pro mě něco na hony vzdálenýho. Až když jsem přešla do Prahy , začala jsem jí využívat . Ze začátku jsem tam byla na intru a starali se o nás vychovatelé , takže nebyl důvod využívat služby asistentů a myslím,že pokud jste byli na intru ani to nešlo . Počítalo se s tím až na intru nebudete a vyjdete školu . Nicméně i my měli ve třídě asistenta pedagoga a ve druháku , kdy jsme museli mít praxi nám , který jsme ho potřebovali byl přidělen asistent , i když mě lépe řečeno asistentka , protože praxi jsme měli často na otevřeným trhu práce . Já byla v policejním muzeu - stará budova , takže moje asistentka mě chudák tahala s vozíkem do schodů. Měla jsem furt stejnou , tak bylo fajn, že jsem si nemusela zvykat na jiný lidi . Byla tam se mnou po celou tu dobu praxe , takže tam člověk nebyl sám . Což je hrozně důležitý mít tam někoho , ale o tom až v článku později . Tohle byla taková první malá ochutnávka osobní asistence . -------------------------------------------------------------------------------- ................................................................................ Po škole jsem tam ještě jeden školní rok zůstala na takovým nácvikovým bydlení , tam už jsem si platila nájem a sama se o sebe starala , součástí bylo i to si sama najímat asistenty , naštěstí tam při škole byla organizace , takže odpadlo i to je někde honit po Praze . Což je ještě těžší když z Prahy ani nejste . Tohle to dost ulehčilo . V tý době jsem už měla električák , takže leckams jsem si dojela sama , nicméně ne všude to šlo a tak nějak ta asistence byla i v tom programu podmínka , umět si jí zařídit a sám využívat . Taky taková příprava na život .Nakonec jsme se domluvili , že k rodičům budu jezdit vlakem z Prahy do Plzně . ------------------------------------------------------------------------ Psal se rok 2009 a jet s vozíkem vlakem byl zážitek pro zůčastněný všechny strany . Už jen to,že se muselo prostřednictvím formuláře předem nahlásit,že jede vozíčkář , aby připravili plošinu a leckdy i speciální vagon . Tenkrát jezdili ještě ty starý vlaky. Nemusim psát, že často tam ani plošina nebyla ani když jste o ní zažádali několik dní předem a byl problém . Snad pokaždý když jsem jela , nikdy to nebylo v pořádku . Naštěstí jsem brzy pochopila ,že bude lepší jezdit mechanickým vozíkem - kdyby se náhodou s vlakem něco stalo přece jen s mechaničákem vás aspoň nějak sundají , s električákem to kvůli hmotnosti nejde . Taky jsem přišla na to , že bude lepší nosit pro jistotu na cestu plenu - na wc ve vlaku jsem nemohla - vozíčkář se tam nedostal a kdyby vlak zůstal někde viset .. měla bych záchranu . Nutno dodat,že jsem jí nikdy nemusela použít, díky bohu . Znám případy kdy dotyčný 3 dny před cestou moc nepil , aby si to tělo zvyklo . Šílený . ---------------------------------------------------------------------------- Nicméně vždycky to byl adrenalin - plošina bude, nebude ? Kdo ví , jednou nešly ani výtahy , vlak už jen a slečna asistentka mě vzala před sebe na nohy a já jela poprvé po nohou na jezdících schodech , aby mě to neujelo . Pak jsem zase byla s jednim asistentem, byl stejně starej jako já a mimochodem dětskej herec , což jsem se dozvěděla až o dost let později , když jsem ho viděla v televizi a jeho táta zase režíruje pohádky a třeba i seriál Ulice .Tam zase zapoměli na plošinu do vlaku . Pamatuju, že tenkrát mě bylo zle z nachlazení a měla jsem snad i horečku . Jako by to nestačilo , museli mě tahat do vlaku ručně - já seděla na vozíku . Vagon několik metrů nad nástupištěm , totálně se mi zhoupnul žaludek , ale zvládli jsme to . Asistent tahal dole a průvodčí nahoře . Bohužel ani to nestačilo a museli mě dát do poštovního vozu mezi balíky . Takže mě bylo zle a ještě tohle a co si pamatuju bylo to v zimě . Asistent se mnou sice nejel , nikdy se mnou nejezdili - v cíli si mě vyzvedli rodiče , ale vzhledem k situaci bych byla ráda, kdyby se mnou jel . Malá útěcha byla , že mi slíbil ,že to řekne v tý organizaci , že neměli nic připraveno a bylo vidět,že ho ta situace mrzí. Ale bylo jasný , že tohle se stává často a že nebudu jediná . Nicméně byl tak hodnej, že počkal , až se vlak dá opravdu do pohybu , abych tam ještě někde nezůstala bez pomoci .Za což jsem byla až dojatá , i když to možná bylo vlivem toho,že mi nebylo dobře . Nakonec se to zvládlo, ale moc příjemý to nebylo . ............................................................................... Měla jsem štěstí i v tom,že jsem zrovna měla s sebou asistenta - kluka . Holka by tohle vytáhnutí nahoru asi nedala. Je důležiý mít tam někoho a mít někoho, kdo se za vás postaví, byť s Kryštofem jsme se znali asi 30 minut , s tou asistentkou se schodama taky a už jsme se pak nikdy nepotkali . Tohle se mi na tý asistenci vždycky líbilo .Sice pořád máte někoho jinýho nebo aspoň tam to tak bylo, ale oni jsou ochotný se za vás bít , i když vás neznají a mají spoustu jiných klientů.Ale po tuhle dobu jste jen jejich a soustředí se na vás. A že těm pánům a slečnám bylo v tý době jen něco málo přes 20 let. Všichni byli úžasný a člověk se s nima cejtil dobře . Obdivuju už jen to , jak se dokážou přizpůsobit zněnám na trase a pomoc , protože jde hlavně o vás . Asi nikdo nepočítá s tim , že nepojede výtah , tak vozík nechá dole a vás tam dotlačí přes jezdící schody ( na vysvětlenou - po jezdících schodech by se s vozíkem jezdit ani nemělo - kvůli bezpečnosti ) nebo,že se nedostanete do vlaku , takže vás čapne a vytáhne vás tam ručně . Nejlíp jsem asistentky a asistenty poznala právě v těch krizových situacích a měla jsem na ně velký štěstí. Ono právě ta nezvyklá událost vás vždycky nějak víc stmelí .