Vánoce pomalu přicházejí a další cesta s Honzou aneb Drtí nás to asi oba

Jako každou středu jsem i dnes ráno vyrazila do Kauflandu , nakoupila jsem toho trochu víc , protože další středu jsem ráno na vstupní prohlídce na rehabku a většinou mě to hned rozepíšou , kdy mám přijít, takže než se dostanu zase domů je spousta hodin a do města už se mě nebude chtít . I proro jsem to po nákupu protáhla do nákupního centra Plaza . Chtěla jsem zjistit , jestli už mají vánoční výzdobu . Vždycky se tam jezdim dívat , je to vlastně nejbližší větší obchoďák, kterej mám po ruce . Přiznám se ,že tamnější výzdoba moc není můj šálek kávy , ale přesto mě to nedá a každej rok se tam vyrazim podívat , přece jen to trochu obměňujou . Kromě toho jsem na facebooku ve skupině milovníků Vánoc , tak se tam vždycky ráda podělim o fotky . Přijela jsem tam sice v době, kdy ještě nebylo rozvíceno všechno , ale představu mám . Tak nějak víceméně stejný . Vždycky tam jezdim ráno, aby tam ještě nebylo moc lidí , vadí mi pak na fotkách , takže splněno a malá ochutnávka i tady v koláži pod článkem . .......................................................................................................................................................... Autobus mi sice na zpáteční cestě ujel a musela jsem dlouho čekat , ale pak přišla nečekaná odměna , asi tušíte kam tim mířim , jo Honza, jako obvykle naprosto nečekaně , naposledy jsem s nim jela na konci září a rozestupy se nám nějak krátí , což nebejvalo . Od tý doby , co jsem mu na sebe dala kontakt a on se neozval se potkáváme nějak často . Tentokrát už jsem ho poznala hned a řekla jsem si ,že opět se to zase děje. Vyšel , usmáli jsme se na sebe , spousta lidí čekající na zastávce se ohlídlo když jsme si řekli ahoj . Jako kdyby to mezi řidičem a cestujícím bylo zakázáno , no nic . Sundal plošinu a já najela . Najednou jsem ho cejtila , tak stojí těšně za mnou , tak jsem se trochu ohlídla a ustoupil . Nevim , co tam dělal, když jedu nahoru pomoc nepotřebuju . ........................................................................................................................................................... Musim říct,že cesta byla o mnoho příjemnější než minule , kdy jsme se viděli poprvé " poté " už si to zase sedlo do starých kolejí . Ale hlava samozřejmě výřila , cejtila jsem na sobě jeho pohled v zrcátku , já jsem se dopředu dívat nechtěla . Vystupovala jsem na konečný a už tam nikdo nebyl , k ničemu jsem se neodhodlala , tyhle věci si musim promyslet dopředu , ale strašně jsem se ho chtěla dotýkat , je to hrozný . Díval se na mě a já na něj a jediný co z něj vyšlo ,že řekl , ať se mám hezky ,tak jsem mu popřála na samý , tohle jsme si říkali vždycky . ..................................................................................................................................................... ..... Jakmile jsem poodjela, tak jsem musela trochu upustit páru a nadechnout se . Já prostě nevim , pořád mám pocit ,že mu stejně nejsem úplně lhostejná a to jak za mnou při nástupu stál tak blízko , i když nemusel . Už několikrát mi přišlo ,že se mě dotýká skrze můj vozík , možná se stydí a snaží se mě dotýkat aspoň takhle . Stál za mnou, protože jsem ho neviděla , ale když jsem vystupovala už se o nic nepokusil , to už jsem jela popředu. Jsem docela zmatená , co ke mě cejtí a on asi taky . Mrzelo by mě , kdyby nám něco utíkalo jen proto,že se oba stydíme a nevíme, co ten druhej čeká . Odmítnul mě, byť ne přímo, ale v tom případě bych čekala ,že se mě nebude snažit dotýkat skrz vozík . Akorát mě to mate . Nebo kašlat na dobrý vychování a jednoho dne ho třeba chytit za ruku a říct mu upřímně a natvrdo ,že ho miluju už 13 let ? Takový to nijaký mě prostě stašně ubíjí a možná to ubíjí nás oba.