Adventní trhy 2023 Plzeň aneb Nečekaný setkání po letech se spolužákem

Volná sobota , tak jsme s mamkou vyrazili do Plzně na vánoční trhy , abych si je taky užila za provozu , protože předpokládam, že i když trvají měsíc , tak z důvodu rehabky už se na ně asi nepodívam , nějak pak není čas ani nálada , když jsem v tom procesu . I když je malinko pravda , že taková ta předvánoční nálada ještě moc není, i když trochu sněžilo . Vyrazili jsme na poledne, abysme nějak zaplácli i oběd . Koupili jsme si na zahřátí horkou hrušku a já vyrazila na průzkum svých oblíbených hořických trubiček . Na vánočním je vždycky měli ,ale letos vůbec, takže zklamání . Dekoraci jsem si kupovat nechtěla , mám z trhu od loňska keramickej zvoneček a stačí mi to . Nakonec jsem si koupila aspoň perník , abych si něco odnesla . Bylo docela fajn, že jak ještě není advent , tak lidí tak akorát , takže se dalo se v klidu projít i nahlídnout do stánků . Přivezli jsme i náš malovanej putovní kamínek , že ho někam dáme . Jaký bylo překvapení když jsem si všimla na náměstí u takzvanýho andělíčka Vošahlíka kamínku , růžovej s nějakým obličejem . Tak jsem si ho vzala a položila náš. Málokdy se stává , že dáme a hned najdeme , takže zajímavá výměna , po chvíli jsme tam šli kolem znovu a ten náš už tam nebyl , jsem zvědavá , jestli se někde ukáže. Ten, co jsem našla posunu dál . ......................................................................................................................................................... Ovšem největší překvapení bylo setkání se spolužákem ze základky , od tý doby, co jsem po střední škole odešla jsme se viděli snad jen 2 krát když jsem tam byla na návštěvě . Je ze zařízení pro handicapovaný, kam jsem chodila pár let do školy a už taky spoustu let žije ve stejným městě v nějakým chráněným bydlení , bohužel ode mě na druhým konci města , ale teď říkal,že bydlí nově už jinde - v bytě poblíž centra. Tak možná se někdy setkáme , máme se na facebooku . Nebyl tam sám, ale se skupinou a s vychovatelkou , tak to bylo takový na rychlo všechno , ale bylo milý, že mě i ostatní poznali i po těch letech . Moc ráda jsem je zase všechny viděla . Jsou takový svý , takže lidi kolem koukali ,ale mě to bylo jedno , jsou jaký jsou . Znám je už od svých 13 let a onoho spolužáka Milana jsem měla vždycky ráda . Jen mě trochu mrzelo ,že mě nenapadlo se s nim na památku vyfotit ,ale třeba někdy příště a možná o důvod víc usilovat o nějaký to setkání , když už bydlíme blíž sebe . .......................................................................................................................................................... Takže nakonec jet tam právě v tenhle den se vyplatilo , za toho Milana jsem fakt ráda , nemá rodiče a celej život žil jen v ústavu , tak je fajn ,že se někam posunul . Přece jenom bydlet v bytě už je zase něco trochu víc než na chráněným v jednom pokoji, i když je to asi v jeho případě něco podobnýho , jakože mají nějakej dozor i tam . Jak říkam , chtělo by se to někdy sejít jen my dva a pokecat. Tyhle vánoční trhy budu mít tenhle rok spojený nejen s Vánocema , ale hlavně i s jednim hodně nečekaným a milým setkáním . A na konec pár fotek