středa 22. listopadu 2023

Na trhu aneb Když musíš, tak musíš a adventní čas strávenej na rehabce potvrzen

Včera jsem vyrazila jako každoročně ráno ještě před otevřením na adventní trh kvůli fotkam , mam to nejradši, když tam nikdo není a jakmile trhy začnou , tak už v podstatě není nikdy možnost si to vyfotit bez lidí . A navíc letos v době adventu rehabka , takže už jsem moc možností neměla . Vyrazila jsem ráno ještě za tmy . Věděla jsem,že tam v těhto dnech natáčí film, ale už měli končit . O to větší překvapení bylo , když doslova celej trh byl zapáskovanej , aby tam lidi nemohli . A teď co . Nechtělo se mi to vzdávat a po nějakým rozhodování jsem to riskla a nazvedla jednu pásku . Překvapil mě tam pán v jednom stánku , ale dobrý , jen jsem řekla,že si to rychle vyfotim a pojedu . Nějak to neřešil , pak jsem zaslechla z dálky rádio a všimla jsem si hlídajícího sekuriťáka , naštěstí včas a stačila jsem jet jinou cestou . A i kdyby tak co , nic tam zrovna nenatáčeli a vyfotit si dekorace, co patří k trhu přece není zločin. ........................................................................................................................................................... Něco málo jsem cvakla i když doslova na tajno . Tohle je fakt blbý , spoustu fotografů využívá právě toho ,že trhy ještě nejsou a letos se nám tam nakýblujiou filmaři a pro mě naprosto nepochopitelně to všechno na celej tejden uzavřou . A navíc co jsem pak zpětně četla, tak nikde nepsali ,že trh bude celej uzavřenej . A protože jsem zjistila ,že už je tam betlém , kterej když jsem tam byla já tam ještě nebyl, tak jsem se později ještě zastavila pro fotku , už se tam mohlo , naštěstí . Náš betlém doslova miluju a používám ho každoročně jako svou úvodní fotku na fb. Mám takový svoje pravidlo , že ta fotka musí bejt moje , jinak to není ono , takže splněno a už se mi tam vyjímá . .......................................................................................................................................................... A dneska konečně vstupní prohlídka na rehabce , po 2 měsících všechno, abych se tam vůbec dostala. Tak nic novýho a můj stav je víceméně pořád stejnej. Byla jsem objednaná na 9 a asi jsem o hodně přišla . Při vstupu do nemocnice odjížděli dvě policejní auta . Uvnitř stáli nějaký dvě slečny a někomu tam říkali , že museli volat policii , ze snad nějakej pacient byl mimo a že se ho báli . Tak nevim , je fakt ,že do nemocnice může kdokoliv , docela by mě zajímalo o co šlo , každopádně , sotva tam vlezu , už takový věci . Přijela jsem radši dřív , přede mnou jen paní s holčičkou , jak se tam různě chodí , tak jsem tam potkala všechny sestry , včetně tý mojí , co má na starosti ambulantní pacienty , ale už byla za rohem , tak se mě asi nevšimla , každopádně podvědomně už jsem i víc narovnala krk , jak mi často připomíná, už to funguje a stačí jí jen vidět . Rehabka nebo ta část , kam chodim na ultrazvuk je přímo na lůžkovým , tak jsem koukala,že už mají vánoční výzdobu a u stropu světýlka . Sice ještě vypnutý , ale hned to to oddelení udělá hezčí . Zároveň je to připomínka , že letos nastupuju fakt pozdě . ......................................................................................................................................................... Kontrola jako vždycky - bolí ? Bolí ! Primářka zkoušela hybnost hlavy a že určitý úklony mi jdou ztuha. Už tam chodim snad nějakých možná 8 - 9 let nevim přesně , tak už ví, co a jak a já taky . A sestra měla radost ,že jsem vzorně přinesla nejen doporučení , ale i poslední zprávu z neurologie , tak jsem si asi šplhla . Rovnou tam mi sestra napsala termíny a fakt jsem se modlila , abych nekončila v poslední možnej den,což je 22. prosince . Pak se celá rehabilitace na svátky uzavírá . ........................................................................................................................................................... Začínám 30. listopadu , což se dobře pamatuje , protože můj synovec má svátek , zároveň nevim, jak to bude s oslavou , protože první den jsem nepoužitelná , všechno mi bolí a hlavně z ultrazvuku je mi často blbě . I sestra vždycky říká , že se mam na začátku šetřit . Bohužel synovec bydlí ve druhým patře bez výtahu , což samo o sobě to vyjít je pro mě hodně těžký , natož takhle . Uvidíme, jak to dopadne , třeba to bude v jinej den a nebo oni přijedou k nám . Bohužel vybírat si nemůžu . Zajímavý je, že jen poprvé jdu už v 8 ráno , pak už vždycky v 11:30, takže zase budu expert na to , co mají pacienti na lůžkovým k obědu . .......................................................................................................................................................... Napařili mi to 6 x , což se může zdát třeba málo , ale zase když se chodí třeba jednou nebo dva krát v týdnu , je to dlouhý . Vlastně kromě toho prvního tejdne kdy jdu jen jednou budu chodit 2 krát . Vždycky pondělí a čtvrtek a bude to skoro ty 3 tejdny s čimž jsem počítala . A to hlavní - končim 18. prosince . takže jsem ráda a za to ,že to není až toho 22. I když ono 4 dny sem nebo tam . Prostě letošní advent ve znamení rehabky a nemocnice . Mam sice obavy z toho, aby nějak nenasněžilo , protože vozík to nedává , ale snad ne .A nebudu lhát - moc radost mi to samozřejmě nedělá, že je to tak blízko Vánoc, ale co se dá dělat. Pozitivní aspoň je ,že to mám blízko , v docházkový vzdálenosti ,tak jsem brzy doma a nemusim se třeba trmácet přes celý město. Tak vzhůru do toho .

Moje oživlá noční můra , první vánoční dárek , na Čechrově aneb Tam , kde je pohraniční tajemství i trochu moje rodinná historie a Chodské slavnosti 2026

Minulej tejden mi nabouralo jedno zvíře , kterýho se opravdu bojím a to myš . Občas se mi do bytu dostane , ale že v létě , to bylo poprvé ....