Poslední letošní zápas se synovcem ve znamení dětských fanoušků a i rozhodčí léčí aneb Velké díky ,že mi pomohl od kolapsu ( i když to netuší )

Dneska na programu další zápas se synovcem a tentokrát už letos poslední , už je zima a stejně bude už jen jeden domácí ligovej zápas , takže o tolik brzy zase nekončíme . Všechno stejný jako při zápase před 14 dny - den i čas akorát jinej soupeř , tentokrát 1. FC Slovácko neboli Uherské Hradiště . Chvíli než jsem se vypravila na zastávku se mi začala motat hlava , občas se mi to stane , tak jsem se napila , přešlo to a už jsem na to nemyslela . Brácha opět čekal na smluveným místě se synovcem a tentokrát i se švagrovou . U pokladny jsme tentokrát čekali ,ale šlo to rychle , tentokrát jsme se domluvili , že náš Ondra si zaplatí lístek a já jemu jídlo nebo pití , protože to stejně jde jen kartou. .......................................................................................................................................................... Opět jsme tam byli první , tak jsme si sedli jako minule a dlouho vypadalo , že tam budeme snad sami . Nikde nikdo, tak jsme se posunuli ještě o jeden chlívek dopředu, proč to nevyužít . Po nás přišli ještě 3 vozíčkáři , ale ty stojí vždycky na stejným místě , tak se tam v pohodě vešli na to jejich . Myslim ,že na doby, kdy jsme byli 4 budeme na jaře ještě rádi vzpomínat , zima tolik netáhne a tentokrát jsem tam byla na vozíku i jako jediná holka . Synovec tentokrát nic nechtěl, i když jsem mu nabízela ,že to zaplatim , ale respektovala jsem to . Dnešní zápas byl speciálmí , pozvali děti z partnerských škol a mimo jiný i pro sluchově postižený , Taky tam byl vyímečně s moderátorama 13 letej kluk, kterýho vybrali sami fanoušci , tak moderoval s nima a taky tam byl místo klasických fotek hráčů na velkoplošný obrazovce obrázky hráčů malovaný dětma , bylo od nich hezký,že vybrali i ty méně povedený, že šanci dostali všichni a děti měly radost, že to vidí celej stadion. Hezká akce . ........................................................................................................................................................... Synovec je v pohodě , takovej nenáročnej, tak to bylo fajn , dokonce k němu během zápasu doputoval míč , tak si na něj mohl sáhnout než si ho převzal podavač míčů a "jeho " balon si pak hned vzal hráč , tak měl zážitek , kterej by normálně neměl kdyby nebyl se mnou . Taky jsem mu půjčila šálu na oslavu gólu , už se transformoval ze Slávisty , tak jsem ho vyfotila a poslala tu fotku bráchovi , kterej je kovanej Slávista , abych ho popíchla . Bohužel se radoval jen jednou - prohra 4:1 , už zase . Jakmile tam je , tak vždycky prohrajou . Asi by se měl malej transformovat zase zpátky ;o) . ......................................................................................................................................................... Jak se ukázalo, tak to motání hlavy asi taky nebylo jen tak , ke konci první půle , jsem začala vidět před sebou takový černý tečky , tak svítilo se tam , tak jsem si řekla,že to budou nějaký mušky . Kdyby mušky . Začalo mě pálit mezi nohama a to jsem tušila,že je zle . Tohle se mi stává když začínam mít ten svůj kolabs od krční páteře , mžitky pžed očima , to pálení a často i mě bolí uši . Zvláštní příznaky , ale když tohle přijde , už vim,že je zle . Jediný co mi pomůže je si lehnout nebo se rovnou vyzvracet . Jde to všechno hodně rychle , jenže kam si tam lehnout a co dělat když na mě přijde to druhý ? na wc to nestihnu . Teď teprve první půle a do konce daleko , navíc ten malej tam se mnou . ......................................................................................................................................................... Nestává se mi ,že by to na mě šlo přímo při zápase a vlastně si ani nevzpomínam kdy to na mě šlo vůbec takhle někde venku . Dokonce jsem měla na krku tejpy , aby se to právě nestalo . Na minulým zápase jsem je měla taky a dobrý , teď ne . Naštěstí jsem to nějak rozdejchala a hodně mi pomohlo soustředit se na něco jinýho , tak jsem si vybrala rozhodčího zápasu Ondřeje Pechance , je to docela koukatelnej pán , tak jsem spojila příjemný s nutným . A pomohlo to , fakt jsem soustředila jen na něj. Na jeho pohyby , gesta a už tu byla poločasová přestávka, kde už se mi udělalo dobře úplně , díkybohu . Nutno říct, že ještě před kolapsem se na mě pan rozhodčí díval takovým tím pohledem, kterej říká mnohý, tak jsem mu to oplatila, už dlouho jsem neměla s nějakým rozhodčím takovej ten pohled a užívala jsem si ho. ......................................................................................................................................................... Je vidět ,že už tu rehabku na krční páteř akutně potřebuju , může se to stát kdekoliv a kdykoliv a příjemný to rozhodně není , hlavně když víte ,že nesmíte . Takže děkuji doslova za záchranu hlavnímu rozhodčímu . Zbytek už byl v pohodě , škoda tý vysoký prohry , ale stalo se . Bylo hezký zase vidět našeho dlouholetýho ex hráče Milana Petrželu, taky se mu hodně tleskalo když střídal. Mě před lety dokonce osobně dal svůj dres, sám si mě k tomu vybral a dodnes ho mám nad postelí . Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo mu přál gól,i když hrál proti nám. Bohužel, nestalo se . Letos končim, ale domluvili jsme se ,že spolu na zápasy budeme chodit na jaře dál , teda jestli bude chtít ,ale vypadá to, že jo a hlavně jestli jeho rodiče budou ochotný ho sem dál vozit . Tolik let jsem jezdila na zápasy sama a tohle je zábavnější .