Na procházce s Bárou aneb Potkáváme zvířecí kamarády

I když bydlim jinde , pravidelně se na víkend vracim k našim a pátky a soboty ráno mám vyhrazený na procházky s naší Bárou . Za ty 4 roky, co jí máme se z toho stala příjemná tradice a čas na čerstvým vzduchu jen prospěje . Chodim pravidelně za jakýkokoliv počasí . Teda samozřejmě když není sníh nebo tak, protože to vozík nedává. Musim říct, že co máme Báru , tak jsme u našich ve městě objevili do tý doby dost neznámých míst , kam jsme předtím vůbec nechodili . .......................................................................................................................................................... Jako první jsme začali chodit na cyklostezku , která vede polem . Chodí se k ní kolem starýho pivovaru , kterej je sice dávno nefunkční a zchátralej , ale nějakej byt tam je . Časem jsme tam na zahradě pivovaru začali potkávat zvířátka - kozlíka , beránka a nakonec i pštrosa , takže taková dost nesourodá trojice . Nachází se u hlavní silnice, takže dost nebezpečný , ale mají to tam zabezpečený asi dobře . Tím, jak je to vidět ze silnice se jich všímal každej a místní brzy zjistili ,že tam jsou . Hlavně děti ,ale zastavovali se u nich i dospělý . I Bára si na ně brzy zvykla a oni na ní . Nikde žádná cedule ,že se nesmí krmit , tak jsme vždycky nosili kozlíkovi malou mrkvičku a beránkovi nakonec měkkej chleba , protože jsme zjistili ,že nemá zuby a vyrazil mu je kozlík , takže vztahy občas ne zcela ideální . Co žere pštros, ví bůh . Často jsme pozorovali ,že se hašteří , ale vždycky se nějak usmířili , jako lidi . Kolikrát bylo vidět do přístřešku ,že spolu všichni spí vedle sebe , takže i když jsou každej jinej druh , mají se rádi . Nevíme , jaký mají jména , pouze jsme zjistili , jejich majitel je mojí mamky spolužák ze školy ,že kozlík se jmenuje Ivan. .......................................................................................................................................................... Jednu dobu zmizeli snad na půl roku úplně , tak jsme si říkali, co se děje , po nějaký době se tam objevil pouze Ivan a vyloženě bylo vidět ,že se mu bez parťáků hodně stýská , pořád jen polehával , ani tu mrkev od nás už nechtěl. Trvalo to dlouho až jsme si říkali, aby smutkem chudák nepošel. Až jednou se tam zase objevili všichni 3 . Pak jsme se dozvěděli od jedný paní , která bydlí naproti ,že beránek a pštros byli z druhý strany objektu , kam není vidět kvůli tomu, že něco předělávali. Ulevilo se mi, protože už jsem si malovala různý scénáře . Přece jen je člověk vídal pravidelně a měl k nim vztah . Tak jsme si řekli, že když jsou tam všichni , zase najedeme na starej režim . Jenže Ivan i ostatní ztratili najednou zájem , mysleli jsme si ,že to bude dočasný , že jsou prostě rádi ,že jsou zase spolu , ale trvá to dodnes . Všichni o nás ztratili zájem a že před tou pauzou se k nám vždycky doslova hnali . Těžko říct , co se změnilo . Teď už je nezajímáme . Nevim, možná mají s nějakýma jinýma lidma špatnou zkušenost a už nejdou k nikomu . Každopádně to začalo až po tý pauze . ......................................................................................................................................................... Pořád jsme s Bárou chodili na to samý místo a řekli jsme si ,že to chce změnu , tak se vydáváme na druhou stranu města, taky do přírody, ale tak nějak ještě do větší přírody , jestli mi rozumíte . Musim říct, že se mi tam s vozíkem i líp jezdí , je to sice dál než na cyklostezku , ale aspoň se člověk víc projde . Tady jsme si zase našli dalšího zvířecího kamaráda - krásnýho pejska , možná salašnickej , netuším, v rasách psů se moc nevyznám . ........................................................................................................................................................ Je hlídač v zahrádkářský kolonii , ale je vidět ,že jeho majitelé se o něj starají a chodí k němu každej den . Bohužel nevíme , komu patří ani jak se jmenuje - nemá třeba obojek se jménem nebo tak , tak mu říkáme jednoduše Kluk . Je fakt nádhernej, takovej chumdelatej , že to láká zabořit prsty do jeho srsti a poňuchat ho . Vždycky už z dálky kňučí a je rád ,že nás vidí , Bára taky vždycky radostí kňučí a běhá s nim alespoň podél zahrady . Taky ze začátku upozorňoval ,že jsme tam psího souseda přes jednu zahradu . Bylo to takový vtipný , jak tou hlavou kynul k němu, i když ho ten druhej nemohl vidět . Jakože " hele, mám je tady " . Je škoda , že jeho majitelé tam chodí jindy než my , aspoň to jméno bych chtěla znát , ale vypadá to ,že si to nikdy nedozvím , škoda . Vždycky mu nosíme psí piškotky , ráda mu je dávam a taky je moc příjemný ho hladit , tedy aspoň co plot dovolí , je to fakt mazel . Je vždycky fajn na procházce potkávat pravidelně zvířátka je to takový milý , takový obzvláštnění pravidelný cesty . ....................................................................................................................................................... Na první fotce s Klukem a druhá s Ivanem a spol . chybí jen pštros , ale myslím,že všichni víte , jak vypadá .