Na Tvarůžkách a liga dělá velmi hezká těla

Dneska jsem vyrazila na dlouho očekávanej fotbal proti Sigmě Olomouc . Sice už je 5. kolo , ale šlo mi hlavně o ten čas od 15: 00. Přijela jsem k sobě dokonce už o den dřív . Tak nějak jsem to i chtěla , protože nemam ráda pak ten shon, když je to takhle brzy , to přijet a zase hned letět na autobus . A navíc včera už to stejně doma bylo nějaký divný , měli jsme toho spoustu v plánu a nakonec nebylo nic . Naši byli v pátek večer na oslavě narozenin , takže druhej den byli oba docela vyřízený a já jsem tenhle tejden naštvaná celkově - celej se nějak nepovedl . Tak jsem byla ráda , že si mamka udělala čas a včera po 15 hodině mě odvezla . ............................................................................................................................................................... Když jsem přijela sem, tak to napětí ze mě spadlo a to ani nevim proč jsem byla napjatá . Dobře a hodně jsem se v noci vyspala , i když mě trochu trápí zažívací potíže asi tim horkem . Docela to do toho dnešního odpoledne uteklo a všechno jsem bez stresu stačila , pro jistotu jsem si s sebou přibalila svoje pití . Asi se tam moc nosit nemá , ale co - nás vozíčkáře stejně při vstupu nekontrolujou a svoje pití tam nakonec měli všichni . A nakonec tam všem fanouškům rozdávali zdarma u stadionu malou kolu v plechu , což jsem nečekala , asi spíš reklamní akce, ale ve vedrech fakt potěší . Tak jsem měla ještě neplánovaně kolu. Jela jsem tak akorát , protože autobusy jezdí prostě blbě , moc dlouho nebo zase brzy . Přistoupil taky jeden vozíčkář , co tam taky jel , ale vešli jsme se . .............................................................................................................................................................. Fronta na lístky nekonečná , všimla si mě tam jedna slečna z kontroly lístků a nabídla se , že mi je vyzvedne abych nemusela čekat , tak jsem to s díky přijmula , je blbý ,že když už tam ty lístky máme ,že stejně musíme čekat frontu , protože nám to dávají tam , kde si lidi lístky kupujou , takže to trvá . A když chvátáte . Co mě překvapilo, tak u nás už plno , totálně , přitom vždycky když jsem koukala na fotky , tak jen pár vozíčkářů a dneska už jsem chytla nejhorší místo - u televizní kamery , ale jinde sedět už nešlo . Nevadí . Všechny to táhlo ven . Taky už tam neprodávají magazíny, který jsem prodávala i já ,jak jsem už psala . Teď je to nějak přes QR kód na webu a koho vylosujou, může soutěžit . Nezvyk. ............................................................................................................................................................ Během zápasu si ke mě sednul někdo z televize s mikrofonem , z nějaký tv stanice , kterou nemám . Občas ten chlap řekl, něco do mikrofonu a mimo jiný i to , že lidi jsou tam jako mrtvý, že nefandí a pořád takový hejtovací keci na všechno , sprostej , komu to říkal netušim . Nějakej frája , tak jestli se takhle chovají všichni lidi od televize , jen co se vypne kamera, tak potěš pánbůh. ............................................................................................................................................................. Jinak dobrý , jako vždycky . Velmi mě zaujal pan pomezní a musím konstatovat ,že letošní liga změnila střih trenek a konktrétně tyhle panovi pomeznímu seděli jako ulitý , zejména v zadní časti a rozhodně mi nebylo horko jen z počasí . Kdo tohle navrhnul , zasloužil by si medaili , uff. Taky moje obvyklá koláž je poněkud monotématická - tak prosím o pochopení. . Vyhráli jsme 2:1 , přes 9 tisíc diváků a před koncem zápasu se spustil i větší a moc příjemnej déšť , takže aspoň chvilku bylo snesitelně . ............................................................... ................................... .............................,....................... Dokonce jsem stačila i autobus a to jsem měla v plánu vzít to pěšky , ale protože jsem se dostala ze stadionu mezi prvníma , zariskovala jsem a na nejvyšší rychlost jsem doslova přesprintovala náměstí a přilehlý ulice s kočičíma hlavama , což bylo doslova o hubu , ale toužila jsem to stihnout . A.. podařilo se ! Doslova za minutu 12, dojela jsem a autobus taky dojížděl , tak jsem si musela poplácat vozík , jakože je dobrej . Dokonce ještě nešla ani ta největší vlna z fotbalu , takže uvnitř poloprázdno a domů jsem se dostala pouhých 20 minut po závěrečným hvizdu , což kdybych šla pěšky nebo čekala na další spoj bych takhle určitě neměla . Spokojenost na všech frontách .