Očkování , vyjasnění dotazu , oslava a únava

Na dnešní den jsem měla naplánovaný očkování , měla jsem za to,že ode mě pojedeme rovnou do nemocnice ,ale mamka mě překvapila a přijela dřív s tím,že se ještě někde stavíme , protože jsme měli ještě dost času . Volba padla na KFC . Musim říct,že obecně hamburgery a podobnou fast foodovou stravu moc nejim a nějak ji k životu ani nepotřebuju, natož abych to jedla už před 10 dopoledne , ale tentokrát fakt bodnul , i když to možná bylo tim, že takový stavování vyhledávam jen vyjímečně . Takže když už to je , dokážu si to hodně vychutnat . .......................................................................................................................................................... .................................................................................................................................................... Pak jsme pokačovali směr nemocnice na očkování. V autě mi mamka řekla , že je změna a že místo pátku pojedeme popřát k synovci k svátku, co měl včera už dneska s čimž jsem vůbec nepočtala a moc se mi teda nechtělo . Přece jen bylo možný , že by mi po něm mohlo bejt blbě a že po tom posledním mi bylo . Upřímně , jsem si tenhle příjezdovej den k našim plánovala trochu jinak než absolvovat všechno v jeden den. Navíc jsem usnula až pozdě - kolem 1 ráno , nějak mi nešlo zabrat . V nemocnici jsme čekali jen zlomek času , oproti mojí premiéře . Na očkování jsme šli všichni 3 , já první , mamka mě vezla, tak jsme tam šli obě a píchli nám to oběma najednou , ještě jsme teda museli podepsat souhlas s očkováním . Když jsme tam vešli, přišel tam nějakej mladej doktor a sednul si vedle mýho doktora na židli . Zřejmě nějakej praktikant , tak na nás koukal a ten můj doktor mu říkal co a jak . Nějak jsem se nesvlíkala nebo tak ,ale stejně by mohli říct předem,že tam bude někdo další , ono když na vás někdo kouká moc příjemný není a hlavně když tam nikoho nečekáte . Navíc vůbec nebylo jasný s kým se ten můj doktor baví , jestli s nim nebo s náma , bylo to takový zmatený . Táta šel po nás a říkal, že se můj doktor ptal toho studenta jestli tátu nechce naočkovat on , tak byl táta rád,že nechtěl . Jako jasně , byl to taky doktor , ale je to prostě už jiný . Doufám,že příště už tam na víc nikdo nebude . .................................................................................................................................................... .................................................................................................................................... Doma nás ještě čekala návštěva pána na kotel mezi 14 a 17 , takže velký časový rozmezí a doufali jsme , že přijede včas, abysme mohli zase odjet k synovci . Naštěstí přijel ještě o něco dřív , byl tu přes hodinu a my tak mohli vyrazit v domluveným čase . Jinak mi " už " po tejdnu přišel dneska email ohledně zase mojí návštěvy v bytě . Pán psal,že se omlouvá za chybu , že je to mysleno i s přízemím , takže nakonec ke mě přijde,ale brát první patro jako přízemí je fakt zvláštní. Aspoň vim na čem jsem . Psali, že budou končit kolem 16 hodiny a budou to brát odshora dolů a já jsem v přízemí , takže budu až mezi posledníma . Rozhodla jsem se zůstat u sebe o den déle . I proto, že v tenhle čas už je brzy tma a mamka nerada jezdí po tmě, což chápu a taky proto,že je to zrovna čas, kdy lidi končí v práci , takže největší špička a než bysme se vymotali z města , do cíle bych se dostala bůhví kdy . Takhle to bude lepší a větší klid . ....................................................................................................................................................... ............................................................................................................................................ Už dlouho jsem u synovce nebyla , tak jsem se těšila , žádný problémy po očkování nezačali - snad jen napětí v místě vpichu ,ale to je normální . Čekal mě i dost náročnej tělocvik , bydlí ve druhým patře bez výtahu , takže jsem musela na nohy a vyjít to . Nejsem na chození po schodech už zvyklá , dáavá mi taková porce celkem zabrat , ale vždycky se to nějak zvládne . I když by mi bylo příjemnější , kdyby neměli tolik schodů . Synovec hraje na bicí , ale tam už jsem nešla - zase další schody a hodně prudký . Škoda , ráda bych si je zkusila .Třeba někdy až budu mít víc síly . Ale jinak se mi u synovce líbí a je mi tam vždycky příjemně . Bydlí naproti parku a už druhej rok mají nádherně nazdobenej obrovskej strom , přímo uprostřed parku . Takovej výhled by se mi taky líbil . Návštěva se protáhla na 2 hodiny a uteklo to neskutečně rychle . Popřáli jsme, předali dárky , něco málo pojedli a dost jsme se nasmáli . Když jsme odcházeli nechala jsem se ještě zvěčnit se stromečkem , kterej je fakt dominanta celýho města a je dokonce vidět i ze silnice když přijíždíte do města . Na jeden den toho bylo docela hodně a bylo topak už únavný ale zvládlo se to . ................................................................................................................................. .........................................................................................................................