čtvrtek 22. srpna 2024
V ZOO aneb u sousedů a v kraji rybníků do Parkhotelu
Dnes jsme opět vyrazili do plzeňský zoo , jak už jsem se zmiňovala několikrát , tak přímo u zoo bydlim , takže to bylo doslova k sousedům , i když přímo k mým sousedům, což jsou vlci jsme nedošli . Nakonec s náma jel i synovec , původně nechtěl, ale rozmyslel si to . Vyrazili jsme hned ráno , venku docela zima , tak jsem si pro jistotu vzala jarní bundu a v pohodě se unesla . Dopoledne jen pár lidí , tak bylo fajn si všechno v klidu prohlídnout a byla to moc hezká procházka .
..........................................................................................................................................................
Nevim proč ,ale vnitřní pavilony mě nikdy nelákaly a raději jsem jen venku . Pořád mám uvnitř pocit ,že na mě něco vyletí a necejtim se tam prostě nejlíp , vůbec nemůžu tam, kde lítají netopýři a tak , brr . Ale asi každej má zvířata , co nemusí . Ty vnitřní prostory mě prostě vůbec nelákají a vždycky čekam na ostatní venku . Něco málo jsem nafotila , třeba ta černá opička, kterou mám v koláži . Když si všimla mýho vozíku ,tak šla až ke sklu , škoda,že nikdo neměl v tu chvíli foťák , bylo hezký , jak se nebála a vozík si pečlivě prohlížela . I když mě jí bylo trochu líto , že je v zajetí , klidně bych jí i povozila , kdyby to šlo . Taky jsme viděli bílýho tygra , se kterým si povídal jeho ošetřovatel a ten tygr mu i něco odpovídal . Bylo vidět ,že ten ošetřovatel má k němu hezkej vztah a ten tygr k ošetřovateli taky .
.........................................................................................................................................................
Taky jsme došli k novýmu pavilonu , kde se venku dalo posedět na takových hezkých lavičkách ve tvaru zvířat , zrovna tam byla nějaká ošetřovatelka , tam nám chvilku povídala o opicích a nabídla se , jestli nechceme všichni vyfotit na tý lavičce , tak jsme souhlasili . Taky jsme viděli z dálky krmení lvů , což se nám ještě nikdy nepodařilo . Celkově jsme viděli věci, co jindy ne a bylo to hodně pohodový . Zašli jsme si na oběd do restaurace Kiboko , výběr jako všude - smažený a smažený , trochu jsme to ještě obešli a domů , což je v mým případě 200 metrů .
...........................................................................................................................................................
Mám zoo ráda ,ale , že bych jí nějak vyhledávala to zase ne , zato mamka tam chodí moc ráda a byla by tam nejradši pořád . Já tam sama nechodim , maximálně se občas zajedu podívat na bílý klokany , protože ty jsou u silnice a nemusim platit za vstup . Bydlení u zoo má svoje klady , ale i zápory , různý skřeky od 4 od rána , ten typickej zoologickej odér jakmile je víc než 25 stupňů . Zase na druhou stranu , je to příroda a nebydlim u rušný silnice . Často venku exotika , když je klid je občas slyšet lev , opice , ale i krávy ze statku , což je součástí zoo , ale co miluju a zároveň mě trochu děsí je na podzim , když vyjou vlci , vždycky před 18 . hodinou . Většinou bejvá už tma a to je vždycky až strašidelný , někdy vyjou i v noci ,ale moc často ne . Občas k nám na sídliště něco uteče , ale většinou se to dostane na veřejnost později nebo taky vůbec .
........................................................................................................................................................
Součástí zoo je i Dinopark a jednou se stalo ,že se ten zvuk dinosaura spustil v noci a řvalo to na celý sídliště , kdyby někdo řekl ,že v noci slyší dinosaura , druhej by se ptal , kolik toho vypil ,ale nám to přijde normální . Takže občas máme takový zajímavý věci .
.......................................................................................................................................................
Taky už se ví, kam vyrazíme do těch jižních Čech, nakonec do Hluboký nad Vltavou do Parkhotelu , takže tentokrát to nebude apartmán jako minule , ale hotel, kde budu mít svůj vlastní pokoj , takže paráda . Podle fotek hlavně koupelna by mě měla vyhovovat . Jedeme od 5 . do 9 . září . Pár dní , ale to bohatě stačí . I cesta od nás je kolem 140 kilometrů , takže nic moc hodně dalekýho , což je fajn . Už jsem v hotelu nebyla hodně dlouho . Tak už se můžu těšit , vypadá to tam moc hezky .
Slavnosti svobody 2026 - nikdy to nevzdávej aneb Vysněná fotka s Heffronem , nepříjemné cvičící překvapení a v aleji Sakur
Tentokrát to nebudu brát chronologicky , protože v neděli 3 . 5 . se stala totální pecka , která si zaslouží být jako první . U mě ve městě ...
-
Blíží se den , kterej patří k nejhorším v mým životě , konkrétně je už zejtra na Václava . Před 5 lety se mi kompletně otočil život. Přišla...
-
Vrátím se ke knížce s názvem Všechny řeky od izraelský spisovatelky Dorit Rabinyan . Nechala jsem si na přečtení dost času , příběh si tak n...
-
Ve středu 4 . 6 . jsem si udělala radost a jela se podívat u mě ve městě na Drillfest . Zjistila jsem to tak nějak týden předem a to úplně ...

