Řemeslníci , kam se podíváš

Řemeslníci , kam se podíváš a to doslova . Nejdřív u mě v domě ve městě , během týdne začali bez upozornění opravovat dlažbu na schodech vedoucí k hlavnímu vchodu . No jo , jenže začali opravovat i nájezd , což nikdo předem neavizoval . Takže pro nás na vozíku problém . Začali s tim v úterý , což jsem naštěstí nikam nepotřebovala . Ve středu jezdim na velkej nákup , nikde nic napsáno ,že se tam nesmí , tak jsem se tak nějak prosmíkla , ani tam ještě nikdo nebyl . Zpátky už tam pracovali , nějak se netvářili , ale co mam dělat , jinak než přes nájezd se domů nedostanu . Tak si mě tam odchytil pán , co tam vždycky dělá takovej dozor nad řemeslníkama a ptal se , jak často plánuju jezdit ven . Naštěstí to vyšlo tak ,že druhej den jsem opravdu odjela k našim a to až do neděle . ..................................................................................................................................................... Tak byl docela rád , protože potřebovali , aby jim tam přes to nikdo nejezdil . Řekla jsem, že zpátky přijedu v neděli , tak říkal,že je to ideální , takže upřímně doufam , že v neděli nepřijedu zpátky a nezjistim ,že se nedostanu domů . Jsme v baráku na vozíku jen dva , ale soused už dlouhodobě ven vůbec nejezdí , do bytu mu začaly chodit zdravotní sestry, nákupy a jídlo mu vozí . Asi už se mu ten stav taky horší . Takže zůstávám jen já , kdo chce ven . Ale brala bych , když by dali vědět předem, že se něco takovýho chystá , už jen proto, že bych si třeba nakoupila zásoby nebo tak . ....................................................................................................................................................... Taky to znamenalo ,že opravdu musim bejt tenhle víkend u našich , tak jako bejt zavřená v bytě od středy do neděle se mi taky moc nechtělo . I když bylo v plánu tam přece jen zůstat , ale oprava nájezdu mi udělala čáru přes rozpočet . Neměla jsem na výběr a vlastně ani jedna varianta není ta lepší . Jak už sem psala , tak u nás taky velký opravy a na dnešek připadlo nainstalovat na střechu fotovoltaický panely . Už při příjezdu ve čtvrtek u nás ve sklepě byli kvůli novýmu kotli , což mě trochu zaskočilo , protože měli přijít jindy , poprvé tady byli prej už v týdnu . Aby se jim po nás nestýskalo , přijeli znova i v pátek s tim,že zase přijedou příští týden ve čtvrtek a v pátek . Nejsem odborník , ale na co potřebujou pracovat na kotli celej tejden je mi záhadou . Do toho ta naše rozkopaná koupelna , nechali jsme si od města přivézt před barák kontejner na suť , to auto , co ho přivezl mělo problém se vytočit , bylo živo . ........................................................................................................................................................ Dneska ta věc na střechu , přijeli hned ráno a přesně v 7 , mamka ještě jela pro rohlíky na snídani a už tu byli . Přijeli 3 Ukrajinci , uvnitř pořádně ani nebyli a lezli na střechu přes balkon . Nikdo pořádně nevěděl, jak dlouho se tu zdrží a ani oni sami . Mamka šla s Bárou na socializační procházku , tam bohužel nemůžu , protože se chodí místama ne zrovna přístupnýma pro vozík , tak když tu byli , tak jsem vyjela aspoň na zahradu s knížkou , abych byla aspoň chvíli na vzduchu . Četla jsem si knížku z místní knihovny od Mirky Skočílkový s názvem Kdo věří na zázraky , taková příjemná oddychovka . Už jsem od ní pár příběhů četla . Hodně mi to stylem připomíná příběhy spisovatelky Táni Keleový Vasilkový , jen v mladším vydání . Pokud máte rádi Vasilkovou , Mirku Skočílkovou vřele doporučuju a taky je pro mě zajímavý to , že pochází z města , kam jsem jezdila do lázní , takže pro mě i něco navíc . ...................................................................................................................................................... Pánové tady nakonec byli necelý 2 hodinky , měli to rychle . S mamkou jsme říkali ,že my fotovoltaiku asi zrovna moc nepotřebujeme , ale zase táta - dal se do řeči s někym, kdo to na střeše má a chtěl to hned taky . Je pravda ,že nakonec platíme minimum , protože je na to nějaká úleva když bydlí v jedný domácnosti lidi s jakýmkoliv typem důchodu , což je náš případ - já mam invalidní a naši ten věkovej , takže zase proč to nevyužít , když se to tak sešlo . Na druhou stranu si taky myslim, že bysme se bez toho obešli . Jsme jediný v ulici , kdo to má a taky mam tyhle panely spojený spíš s novýma barákama , k tomu našemu starýmu se to moc nehodí , ale na estetiku se nehraje . Taky zrovna nedávno jsem slyšela ,že to často hoří , tak snad to nebude náš případ . 20 . srpna to mají přijet zapojit . ...................................................................................................................................................... Dá se to tu přežít , ale je to takový , že musíte bejt pořád ve střehu a doma po ruce , táta jak dělá koupelnu a sám , podle svýho přání , tak pořád sbíječka , neskutečně prachu , už nemáme ani podlahu tam - bude nová , do toho řemeslníci všeho druhu , já tu svou slavnou wckoupelnu . A vůbec tahle místo - máme ho přímo u hlavních dveří a je malý , takže vozík musim nechávat venku , jsem zvyklá , ale když chodí okolo x dalších lidí, je to docela problém . Už jsem mistr v tom vyčíhnout okamžik, kdy tam můžu a kdy zrovna nikdo nejde , aby nepřekážel vozík . Dá se to , ale nic pohodlnýho . ....................................................................................................................................................... Pořád myslet na to, že tam někdo je . Mamka včera třeba volala do sklepa na tátu ,že máme oběd . Myslela si ,že ty na kotel už odjeli a hodně to zakřičela . Ukázalo se ,že jeden z nich tam stále je , leknul se jí a málem spadnul ze schodů , nic se mu nestalo a vlastně to bylo i takový vtipný . Ale připomínka , že tu nejsme sami . Už jsme všichni zmatený , kdy jaká firma má vlastně přijet a kde se zrovna nachází . Dělá se všechno najednou . Jako Růžová 15 hadr , jestli si vzpomínáte na film Lucie , postrach ulice , jak se k nim sjížděli ty různý vozy na opravy . .......................................................................................................................................................... A aby jsme si trochu odpočinuli , vyrazili jsme s mamkou po psí procházce a obědě do cukrárny , shodou okolností, do stejnýho města , kde se konala ta procházka , blíž nikde cukrárna odpoledne otevřená není . Měla jsem chuť na pohár . Měli jen obyčejnej se šlehačkou a zmrzlinou, bez ovoce , ale i tak byl moc dobrej . Seděli jsme venku před cukrárnou a bylo fajn na chvíli odjet od všeho toho prachu a rámusu .