Kouzelný keramický krámek na jarmarku a podpora našich pejsků z útulku

Tak se to přece jenom povedlo a včera odpoledne jsme vyrazili na pouť, do Horšovského Týna ,která je souběžně s naší . Včera jsem odjížděla zase k sobě do města a je to úplně na jinou stranu , takže nebylo do poslední chvíle jistý , jestli to bude a moc jsem s tim nepočítala . O to větší radost jsem měla z toho,že i mamka se tam chtěla podívat . Jak už jsem psala , jejich pouť je prostě úplně jiná než ta naše , větší a je to tam prostě jiný než u nás . Hodně taky dělá to ,že je v historickým centru se zámkem , takže i to prostředí dělá hodně . ........................................................................................................................................................ O samotnou pouť s atrakcema mi ani moc nešlo , hlavně o historickej jarmark , kterej jí doprovázel . Kromě toho jsme věděli ,že tam bude mít stánek i náš útulek Tlapky v naději . Já už jsem si za ty roky u nich nakoupila snad všechno , co jsem mohla , abych je podpořila , takže už mi nějak nenapadá , co si koupit dál , ale mamka chtěla novou taštičku s jejich logem, že se jí rozbil zip . Nosí to na procházky na piškoty a tak . Já chtěla jarmark a mamka Tlapky a bylo rozhodnuto . .................................................................................................................................................... Vyjeli jsme až po obědě , protože mamka byla zase s Bárou na socializační procházce , shodou okolností ve stejným městě a shodou okolností berou na procházky občas i útulkáče z Tlapek v naději . Teď , ale nebyli , protože útulek má málo zaměstnanců a oni byli se stánkem na pouti , ale je hezký ,že je takhle berou . ....................................................................................................................................................... Hned , jak jsme přijeli , tak na mě dýchlo příjemno , tam se vždycky cejtim dobře , ať je tam pouť nebo ne , bylo hned vidět ,že to tam žije . U zámku hrála živá kapela , pro děti na jarmarku vystupoval klaun . Spousta staročeských stánků , koupila jsem si i preclík , to jsem neodolala - už jsem ho neměla dlouho . Ale zaujal mě zvlášť jeden stánek s keramikou , na tomhle fakt ujíždim a hrozně se mi takový věci líbí . Je to sice krásný ,ale taky bohužel hodně drahý , takže většinou se soustředim na menší výrobky . Padla mi do oka jedna andělka , co je zároveň zvoneček , tu jsem prostě musela mít , cena 220,- ,ale řekla jsem si, proč si neudělat radost . Stánek jsem si i vyfotila , jak říkam , kdybych mohla , vykoupim ho snad celej . ........................................................................................................................................................... Po odchodu jsme slyšeli ,že na nás někdo volá a tam holčina ,se kterou se znam už od dětství , má taky to , co já ,ale chodí . Musim se přiznat , že mě to moc nepotěšilo , protože jsem jí nikdy moc nemusela . Je na mě taková moc upovídaná , hlučná a celej život mi přijde ,že za mnou pořád dolejzá . Přihnala se k nám a byla tam s maminkou , takže nebylo úniku . Tak spustila ten svůj příval slov , já se snažila držet krok . Taková ta klasika - práce a chlap . Někdy mi přijde ,že tohle jsou jediný dvě věci , podle kterých se posuzuje život , já si to nemyslim . Mluvila víceméně jen ona a sama si i odpovídala . ........................................................................................................................................................ Pracuje , ale tak ,že doslova zadarmo - prý dojíždí do nějaký chráněný dílny 2 x v týdnu na pár hodin a šije tam bez honoráře . Čistě , aby něco dělala . Nevim , pracovat někde bez peněz už jsem si vyzkoušela při prodeji na fotbale , ze začátku ok a taky jsem to brala jakože aspoň něco dělám ,ale pak už mi taky vadilo , že za to nic nedostávam , nevim . Tohle bych asi úplně nechtěla . Taky tam říkala o svý kamarádce , znávala jsem jí v dětství taky , ale ony k sobě měli blíž . ....................................................................................................................................................... Říkala ,že ona má vysokou školu , ale ,že se stejně neuplatnila a už 13 let žije doma s maminkou . To je prostě realita a znám takových lidí víc , co mají taky tělesný postižení , mají několik vysokoškolských titulů a stejně jim ten handicap nedovolí se uplatnit nebo spíš lidi okolo . Ve výsledku to dopadne tak, že si všechny školy děláte jen , abyste si ukrátili čas . U nás to není nastavený tak ,že máte automaticky někde místo . Zasednou vám ho lidi bez handicapu a svoje taky dělá, kde žijete . .......................................................................................................................................................... Konkrétně na Domažlicku není pro nás nic , ani žádný centrum pro handicapovaný . A vůbec nějaký takový to poradenství , mít možnost se na někoho obrátit , co byste mohli a tak tady na Domažlicku moc nefunguje . Není tu dostatečně velký město , aby tady nějaký pořádný poradenství bylo . Já kdybych nešla po první střední škole do Prahy , tak dopadnu jako ona - vrátim se žít zpátky k rodičům a to bude všechno . Bohužel strasně záleží na tom , kde v ČR bydlíte , nejsou všude stejný podmínky . Tak jsme tak nějak si popovídali a po chvíli se rozloučili . ...................................................................................................................................................... Pak jsme pokračovali ke stánku útulku , mamka si tam koupila tu taštičku , byla tam i vedoucí útulku a její přítel . Má tetovací salon , tak tam měl taky stánek . Prohodili jsme spolu pár slov , tak přece jen je znají víc naši než já , ale jsou milý . Bylo to fajn nedělní odpoledne . Projela jsem si jarmark , koupila si krásnýho andílka z keramiky a přispěli jsme na pejsky v útulku . Co si více přát .