Oběd s rodinou aneb Na wc pro vozíčkáře jedině s nožem

Na dnešní den připadnul každoroční oběd s rodinou. Vždycky takhle zkraje roku někam vyjedeme . O Vánocích jsme se domluvili , že pojedeme do pivovaru v Domažlicích , kde je i restaurace. Pro všechny kromě mě a mamky to byla preniéra . My dvě už jsme tam jednou byli . Je to zároveň kulturní centrum a tenkrát jsme navštívili den otevřených dveří a mimo jiný i tu restauraci , tak jsme už věděli, co nás čeká . Jinak celý to centrum je hrozně hezký , ale tentokrát měla otevřeno jen ta restaurace a pro veřejnost se to celý otevírá jen někdy ,tak třeba jindy , určitě to za to stojí . Celý to měl na povel neteře přítel Honza , sám se nabídnul, že to zarezervuje a tak . Mělo nás bejt rovných 10 . Já osobně jsem se těšila , protože v restauraci už jsem nebyla hodně dlouho . ...................................................................................................................................................... Včera psala ségra ,že má nějaký zažívací potíže a že neví, jestli přijede . Vyhejbá se nám jak může , tak mi bylo jasný, že dneska nepřijede a taky ne . Přijel jen švagr s neteří a přítelem . V sobotu jdeme na oslavu 70 . narozenim mýho strejdy - mámy bráchy a jsme pozvaný všichni , tak jsem zvědavá , jestli ségra dorazí a co si vymyslí tentokrát . Já tipuju ,že na poslední chvíli cukne jako vždycky a na něco se zase vymluví a nepřijede. Jinak jsme na oslavu nahlášený všichni. Ale já bych nejradši cukla taky , k smrti nesnášim oslavy širšího příbuzenstva . To je pro mě jako introverta noční můra , takový to vyptávání na život a tak , z toho mám husí kůži. A speciálně jsem alergická na to když se ptaji , jestli mam přítele. To mi neni vůbec příjemný. Navíc partnerka mýho bratrance,což je syn oslavence , se kterým má několika měsíčního syna je moje bejvalá spolužačka ze základky , se kterou jsem se naposledy viděla v 5 třídě ,protože já pak odešla na jinou školu a nijak zvlášť jsme se ani nekamarádili , takže mě to docela děsí , aby to nebylo něco jako školní sraz , nemam si s ní o čem povídat . Takže ještě tohle . Já mám prostě nejradši když jsem při takových akcích neviditelná , jako jo odpovim , jak se mam a tak , ale nechce se mi to podrobně rozmazávat . Jsem prostě stručná . Tak doufám,že spolužačka Markéta nebude příliš zvědavá . A navíc oslavenec můj strejda je povahově dost divokej , hlavně když se napije,což on rád a trochu vždycky ohmatává ženskou část návštěvnic , což mi nesedí už vůbec , takže i kvůli tomu se tam moc netešim, snad budu moc odjet dřív než se to tam rozjede . Navíc jsem tam vždycky skoro nejmladší. Prostě , nejradši bych si uhnala nějakej ten průjem taky a jen když o tom slyšim , tak je to jako kdybych dostala pěstí do břicha . Už aby to bylo za mnou. .......................................................................................................................................................... Ale vrátim se k obědu , musela přijít improvizace - byli jsme tam první a místa pro nás měli na takovým vyvýšeným se schodama , tak jakmile nás servírka viděla nebo teda mě na vozíku , pochopila,že to nepůjde a hned sama srazila dva stoly dole . Velmi ochotná a to se cení . Za chvilku dorazil i brácha s rodinou . Na neteř jsme čekali , ale měli to z nás nejdál a taky sněžilo , tak bylo jasný ,že pojedou asi pomaleji . Oběd byl fajn a hlavně porce akorát , což se mi líbilo , často dostanete v restauracích porce jako pro slona a ani se to nedá sníst , takže i tohle bylo fajn . Původně jsem měla v plánu si dát cheeseburger ,ale nakonec jsem dala přednost kuřecímu prsu s nokama , moc dobrý a protože porce akorát , tak jsem měla místo i na sladkou tečku - mini cheesecake . Taky to bylo pojatý jako oslava narozenin hned tří lidí - neteři bylo 22, synovci 12 a svoje narozeniny slavila taky švagrová, tak jsme jim dali rovnou i dárky. ........................................................................................................................................................... Bylo to moc příjemný a ani ta ségra nikomu nechyběla . Ale co mě pobavilo byl vstup na vozíčkářský wc - na dveřích , že klíč je u obsluhy . Nakonec jsem vyfasovala - nůž . Jako vážně , příborovej , že klíčema to neotvírají . Tak jsme se tam začali smát a kromě našeho stolu i ty ostatní lidi , který to slyšeli . A já ještě jsem ten nůž držela tak před sebou styl "bacha na mě " , tak jsme tam všechny pobavili . Wc bylo v pohodě , čistý, nový , ani žádný skladiště, což bejvá často , ale otevřít si wc nožem místo klíče jsem ještě nikde nezažila . Takže až tam ještě pojedeme už víme, jak na to , z domova příborovej nůž a máme po starostech :-D .A jako vždy na konec společná fotka.