Moje večery - lampa , deka , knížka , občas televize a kontraadmirál

Musím říct,že miluju večery . Nejsem typ, kterej by rád někde trajdal večer mimo domov , naopak večer se přímo ráda držim doma a hlavně v zimně když je brzy tma . Úplně miluju takový to svoje Hyggie , kdy se brzy vykoupu , zatáhnu v bytě všechny žaluzie a hlavně si rozsvítim svou lampu v rohu mojí jediný místnosti - mám jen 1+kk . Lampu jsem si před lety koupila z nutnosti, protože hlavní světlo , co tam bylo tu jednu velkou místnost prostě dostatečně neosvětlí , takže jsem musela ještě nějaký světlo přidat . Ač se to ze začátku nezdálo , tak to byla výborná koupě . Mám barevný zdi a tenkrát, když jsem se přistěhovala jsem si nechala položit koberec do červena plus mám oranžovej nábytek a jakmile se rozsvítí lampa je to neskutečně útulný . Úžasný teplý světlo. Přiznám se , že miluju i to když si večer sednu k televizi a jim, neměla bych , ale určitě nejsem sama, komu nejvíc chutná večer . ........................................................................................................................................................... K tomu všemu patří i zachumlání se do deky . K mým večerům patří i čtení knížek , ale není to každej večer , spíš , jak mám chuť a roli v tom hraje i to, jestli mi zrovna bolí krční páteř . Ono i třeba taková hodinka , kdy jsem skloněná nad stolem u mě dokáže s krční páteří nadělat pěknou paseku . Večer mam sice televizi zapnutou, ale spíš jen jako kulisu , ale to zná asi každej, kdo žije sám . Někdy je toho klidu prostě moc . Co se týče večerních pořadů , tak aktuálně sleduju jen dva - Malá velká liga a druhou sérii Příběhů starých hospod . Malá velká liga mě dostala , sice stokrát omletý téma dětských fotbalistů, kterým to ze začátku moc nejde , ale mě to baví . I když je fakt ,že to není zrovna pro náročnýho diváka ,ale proč ne . Pro nás , co máme rádi fotbal a pohybujeme se v tom prostředí, super . No a Příběhy starých hospod 2 , to už je klasika - už jsem se tu zmiňovala kdysi při první sérii ,že se mi to líbí , i když do hospod jako takových na pivo nechodim , protože nepiju . Taková oddechovka, některý hospody vypadají fakt stylově a hezky a člověk se ještě něco dozví . .......................................................................................................................................................... Ale co doprovází můj večer už skoro 4 měsíce ? Asi tušíte - Izrael . Každej večer byl připravenej živej tiskovej bríefing , kterej jsem vždycky sledovala . I když nerozumim hebrejštině . Nutno dodat,že určitý slova se tam neustále opakujou , takže se snažim si to přepsat do latinky , ale je to těžký . Musí se to nějak vyposlouchat . Taky je pravda ,že po čase se tam vždycky objeví překlad do angličtiny , takže vím, o čem to je a i podle toho se dá vystopovat, co který slovo znamená v hejbrejšině , ale je to těžkej jazyk a vlastně se ničemu moc ani nepodobá . Briefingy mám hlavně jako kontrolu , jestli Dani je v pořádku a ještě navíc se u toho učim cizí jazyk a dobře , shledávám ho přitažlivým a to dost . Teď už sice nejsou briefingy každej večer , nýbrž každej třetí večer , což mě moc nepotěšilo , ale i tak si to pouštim ze záznamu a učim se dál . Ono to jde vždycky všechno tak nějak líp , když je tam někdo , ke kterýmu máte citovej vztah. No, jestli to bude trvat rok, jak tvrdí , tak ze mě bude rodilej mluvčí a to jen poslechem . Večery s kontraadmirálem Hagarim jsou pro mě vždycky taková třešnička na dortu a stále mě velmi baví . Dani je prostě Dani .