Poslední den na rehabce aneb Nemilé překvapení

Den D - 18 . prosince za mnou , den ,kterej jsem si přála už od 30. listopadu . Po 18 dnech i s víkendama jsem opustila rehabku . A to jsem ještě netušila, co mě poslední den čeká . Nejdřív to začalo v neděli, kdy jsem přijela od našich a zjistila jsem,že mam na električáku píchlý obě kola . To nechceš, když druhej den dopoledne někam musíš . Navíc s jednou duší mam problém neustále a už je několikrát lepená . Aby to bylo o to horší, tak je nějaká speciálnější a kde jí narychlo sehnat . Nakonec jsme se domluvili tak,že si naši vozík odvezli s tím,že se to pokusí někde sehnat a než pojedu na rehabku , že mi ho dovezou , jinak by musela zaskočit zase mamka a odvézt mě tam . Tak já místo , abych si užívala ten pocit , že na tu rehabku jdu už naposledy , spíš jsem byla nervozní , jestli to vůbec vyjde a jak to vůbec bude . No prostě smůla za smúlou . Mamka dopoledne přijela i s opravenýma kolama nebo aspoň nějak provizorně . .......................................................................................................................................................... Vyrazila jsem brzy , sluníčko svítilo a měla jsem v plánu jet hezky pomalu , abych si to naposledy užila . Jako vždycky jsem začínala ultrazvukem a dokonce mě sestra vzala na něj i o něco dřív . Už jsem tam zase byla úplně sama , všichni ostatní už skončili . Což se ukázalo jako fajn, protože mě tam začalo ukrutně kručet v břiše , jezdim tam v čase oběda a ten svůj jsem si dávala až po příjezdu domů . Zvláštní , nikdy se mi to tam nestalo , ještě že tam fakt nikdo nebyl a měli puštěný rádio . Elektro sestra byla nějaká hodně nastydlá a bylo vidět ,že je ráda , že tam má jen mě , asi jí taky nebylo dobře . Při ultrazvuku mě řekla ,že tentokrát půjdu do jiný cvičebny,že je tam jiná sestra , což jsem pochopila tak , že v tý cvičebně , kam jsem jinak chodila je někdo jinej a ta má je jinde. Jenže chyba lávky . .......................................................................................................................................................... Ta jiná cvičebna byla jakoby na kožním oddělení , jenže měli otevřenou jen půlku dveří a já se tam nevešla , tak jsem čekala , Pak přišla nějaká sestra a řekla moje jméno , tak já, že potřebuju otevřít dveře , nějak se k tomu neměla a řekla ,že asi bude lepší jít do tý tělocvičny , kam chodim normálně . Tak ok . Když už jiná sestra, aspoň stejný prostředí . Sestra na mě vypálila , kde mam průkazku, kde mam napsaný datumy kdy tam chodim a tak, řekla jsem , že si to nechala sestra ma elektru ,že jsem tam naposledy . Ptala se mi , co se mnou ta moje sestra dělá , jako co mam říct ? Tak jsem řekla,že mě promačkavá a různě protahuje . Bez reakce a nová sestra mě začala klasicky masírovat , tak jak to dělá moje máma . ......................................................................................................................................................... Evidentně nevěděla co se mnou a vypadala ,že tam se mnou taky nechce bejt , nápodobně .následně si sedla naproti mě a já si protahovala podle ní krk , to už jsem se fakt uchichtla , protože mi to přišlo jak cvičení v domově důchodců . Navíc, jak jsem to musela dělat sama a jak memůžu moc rukama , tak to nemělo účinek a spíš jsem si ještě přitížila . Absurdistán . Navíc ta sestra si pořád nějak divně prohlížela moje tělo a dost okatě , což mi nebylo příjemný . A pak se ještě začala vyptávat na moje soukromí , tak aby bylo jasno , tohle fakt ne . Jsem introvert a jestli něco nesnášim tak to je odhalovat před někym cizím . Když něco chci někomu říct něco ze svýho života řeknu , ale sama a časem . Tak jsem tam něco mumlala něco jsem si i vymyslela , jen, aby dala pokoj . ......................................................................................................................................................... Počítala jsem vteřiny , abych mohla vypadnout . Nuceně jsem ze sebe dostala přání hezkých Vánoc a rychle k výtahu . Uff, tohle jsem nečekala . Vůbec netušim, kde moje sestra byla . Když jsem tam byla ve čtvrtek , tak vůbec nic neříkala , že by tam nebyla . Asi něco naléhavýho. Ale musim přiznat , že mě to trochu mrzelo , že jsem se se svou sestrou nemohla rozloučit . Nic jsem neplánovala , to ne ,ale prostě jen tak . Přece jenom jsem s ní byla celou dobu a tak . Holt smolík . Zpětně jsem si ještě říkala ,že kdybych věděla, co mě čeká ,že bych se mohla nějak vymluvit na ty kola a ani bych nelhala . Píchlý jsem je opravdu měla a ještě takový snažení , abych tam fakt mohla dojet . Možná by to šlo na vlastní riziko si to poslední nechat zrušit , otázkou ale je , jestli by mi to nemuseli nahradit a to už fakt ne. .......................................................................................................................................................... Je docela děsivý , že každá fyzio serstra na to jde jinak a hrozně záleží na tom, koho máte . Měli by mít nějakej stejnej postup ,ale nemají. Mít celou dobu tuhle , tak končim . Ta moje se snaží protahovat a hlavně dělá to svou silou a správně . Zatímco když to mam dělat já , i já vim , že to správně nedělam . Hlavně když takhle někam jdu , tak už čekam, že mi budou dělat jinak, odborně a ne masáž , co mi dělá i mamka líp a cviky , který dělam normálně doma . Víc než cvičení ji zajímal můj soukromej život. Teď jsem za tu svou sestru fakt vděčná. Ještě , že už tam nemusim . Končim v pravej čas .