Daniel Hagari - ten , kdo je blízký mému srdci aneb Jak ho neznáte a máte ho znát

Musim říct,že tenhle pán mě upoutal na první pohled . Jako každej , kdo nežije v Izraeli jsem ani já neměla vůbec tušení,že někdo takovej existuje . Až do 7. října . Mluvčí Israel Defence Forces neboli IDF Daniel Hagari . Od první chvíle jsem věděla , že tohle je ono . Přesně takhle si představuju pravýho chlapa a vojáka . Vysokej , v uniformě a neskutečně moc taky dělají jeho šedý vlasy . Jako taková ta vážnost a autorita . Narodil se v roce 1976 , takže je mu 47 let , přesnej datum narození není nikde k dohledání , což je docela škoda . Docela by mě zajímalo , jaký je znamení . Upoutal mě i svým vystupováním v době, kdy se to stalo . Svým klidem a to jak mluvil rozvážně když kolem byla spousta emocí . Vlastně byl jedinej , kdo z Izraele situaci vyděšeným Izraelcům vysvětloval a není divu , že brzy se stal oblíbenější než sám premiér . Byl to Dani , kdo byl a stále je hlavní tváří tohoto konfliktu . .......................................................................................................................................................... Kdo to tedy je ? Jak jsem psala narozenej v roce 1976 v Tel Avivu , sám se přihlasíl ve 20 letech do armády , zůčastnil se několika bojů , je kontra admirál, plukovník a byl velitel Shayetet 13, což je námořní flotila Izraele . Za mě je dobře ,že mluvčím IDF se stal teprve letos na jaře . Jakože mi nic neuteklo , ale za to teď má křest ohněm . Každej den sleduju na stránkách IDF jeho tiskový konference. Je nejstarší ze 3 bratrů . Má o 5 let mladšího bratra Bena, kterej žije v Americe a nejmladšího bratra Yoniho , kterej je od narození handicapovanej . Věk jsem bohužel nenašla , ale myslím,že je jen o něco málo starší než já . Jakej má handicap taky přesně nevím, ale někdy je na vozíku a někdy ne . Možná ho potřebuje jen občas . Někde jsem četla ,že má autismus jinde zase těžkou retardaci . Každopádně vím,že Yoni neumí mluvit , takže má těžký postižení . ........................................................................................................................................................... V roce 2007 přišli o maminku , která zemřela na rakovinu , Danimu bylo 31 let a Yonimu bych odhadla jen něco přes 20. I když jsem jí neznala , tak tohle mě zasáhlo , je hrozně nespravedlivý když zemře komukoliv s handicapem od narození takhle brzy maminka , která se o něj starala . Samozřejmě je to tragégie pro všechny , ale přece jen pro člověka s postižením ještě o něco větší . Následkem toho se Yoni přestěhoval do rehabilitační nemocnice , kterou založil bejvalej generál pro svýho postiženýho syna . V Izraeli mají totiž lidi s postižením podporu jen do 21 let a pro starší s těžkým handicapem nic neexistovalo . Od tý doby tam Yoni žije , jejich stránky sleduju a opravdu se tam těm lidem věnujou , jasně, doma je doma , ale když to musí bejt , tohle je asi dobrá volba . Přece jen v Izraeli tam žijou odjakživa komunitně a mají to líp vymakaný . Ani mě nepřekvapilo , že jsem četla , že Dani za bráchou pravidelně jezdí, i třeba na celej víkend . I když začala válka , tak si na jeho návštěvu našel čas . Mají krásnej vztah , i když jeden z nich nemluví , tak si rozumí a možná ještě o to víc . Jak nemá Yoni maminku, tak má v podstatě vlastně už jen Daniho. Ono zařízení je hodně blízko Pásma Gazy a tak jim tam denně hlídkujou vojáci , což je dobře , že to mají takhle podchycený a že klienti jsou v bezpečí . ......................................................................................................................................................... Jinak Dani žije s manželkou a 4 dětmi . Jeho nejmladšímu synovi byl v listopadu teprve rok . Někdy když má tiskovou konferenci , tak občas přidá i něco osobního , třeba právě o synovi . Ale jinak je jasný, že jako mluvčí ani nemůže mít vlastní názor, natož ho prezentovat. Prostě jen tlumočí slova jiných. Je mi sympatický , že je taky introvert jako já . Upřímně , jsem si to myslela hned , už jen jak rozvážně mluví, věcně , to podstatný . Je to vidět . Přehnaně negestikuluje , je v klidu a četla jsem i to ,že si zakládá na každým slově , všechno pečlivě kontroluje slovo od slova než přijde před novináře . Občas se mu ale do slov vkrade emoce a to je slyšet ,že hodně zápasí , aby nezačal brečet . Ale já myslim,že je to v pořádku . Pořád je to člověk . Taky mám ráda , když si jazykem olizuje rty , i když si myslim, že je to spíš známka nepohody , pro mě je to ale chvíle , kdy mi fantazie jede naplno . A taky miluju když se na konci podívá do kamery , ten hlubokej pohled . Ten ví, jak na to , obrovský charisma , který mě dostalo . Tak třeba, až admirála Hagariho zase někde uvidíte , vzpomeňte si na tenhle článek , že to není jen někdo , kdo stojí za řečnickým pultem , ale má i zajímavej osobní příběh a taky už od života dostal solidně naloženo. Jeho maminka se na něj určitě z nebe dívá a je pyšná .