Světýlka na rehabce , i přes sníh návštěva u synovce aneb náš budoucí kuchař

Do poslední chvíle nebylo jasný, jestli se dneska svátková návštěva u synovce uskuteční . Svátek měl sice včera , ale domluvili jsme se,že jak budu po rehabce , že by to asi nebylo vhodný lézt do druhýho patra , tak se to přesunulo na dnešek . Ironie je,že včera mi bylo dobře a nic mě nebolelo , ale dneska dopoledne mě při špatným pohybu začala bolet lopatka a to tak,že jsem se nemohla prakticky vůbec otočit . Nevim , je fakt ,že tam mi sestra promačkávala ,ale,že by až tak ? Je fakt ,že to všechno může bejt rozjetý taky tim ultrazvukem a tak . Tak jsem zatejpovala ,ale časem mi to začalo bolet víc a víc , tak jsem si šla nakonec lehnout , spala jsem celý dvě hodiny a pěkně tvrdě , pomohlo to . ........................................................................................................................................................... Počasí taky neslibovalo ,že vůbec někam pojedeme , od rána hustě sněží . Takže jsme do poslední chvíle nevěděli a já to brala tak,že dneska nikam nejedeme . Navíc jezdíme tak na 16:30 nebo na 17:00 , protože švagrová přijíždí až takhle z práce , tak dřív stejně nemůžeme . Takže jet za tmy a ještě v takovým počasí . Nevim, kdyby to bylo na mě , nejedu nikam . Sice to máme jen 5 kilometrů , ale stejně , pořád musíme na silnici a někam dojet . Ale nakonec jsme jeli , i proto ,že zítra má taky sněžit a oni mají ještě jinou návštěvu , jedině , že bysme tam mohli v neděli , ale to jedu už k sobě do města a navíc tahle neděle je první adventní , takže to taky mají všichni jinej program . .......................................................................................................................................................... Tak jsem se pochlapila i s tim ramenem a jeli jsme . Jízda hrozná , chumelilo , nebylo vidět na krok . Dobrý bylo ,že auta jezdily fakt opatrně , krokem a nikdo zbytečně neriskoval, ještě bylo trochu světla, což bylo fajn. V cíli nebylo kde zaparkovat , tak jsme museli hodně daleko pěšky s mechaničákem . Jak byl sníh, tak nebyl vidět obrubník a málem jsem vypadla na zem , takže další adrenalin . Vyšlapala jsem schody do druhýho patra , moje rameno se ozvalo ,ale už to nebylo naštěstí tolik . Řekli jsme, že tam budeme maximálně tak hodinu a půl , nakonec z toho byly dvě . Bylo to fajn , jen takovej ten pocit ,že nás čeká ještě cesta domů a venku se doslova ženili všichni čerti nebyl nic moc . ....................................................................................................................................................... Synovec ode mě dostal druhý pokračování knížky s názvem Smaragdina od Ledicie Costas, je to taková horová knížka pro děti . Pamatuju,že se mu ta první s názvem Scarlatina hodně líbila , tak jsem mu koupila druhej díl , rád vaří a jsou tam kromě příběhu i recepty . A když jsme u jídla, tak si přál waflovač , tak mu ho mamka koupila . Za měsíc mu bude 12 , takže na dnešní děti a ještě kluka trochu netypickej dárek ,ale proč ne , rád vaří , tak proč mu to nekoupit . Myslim,že až dodělá základku ,že možná půjde na kuchaře . Hned ho vyzkoušel a pohostil nás výbornýma waflema ve tvaru srdíček, vypadá to moc hezky i na oko , moc jsme si všichni pochutnali . Je šikovnej a je vidět ,že ho vaření baví . ........................................................................................................................................................ Takže navzdory nepřízni počasí máme splněno a aspoň nemusíme přemýšlet, kdy tam jindy . Zpátky už po tmě a to byl teprve hnus , dokonce tam šel po silnici neosvětlenej kolař , což je naprosto šílený , ty lidi vůbec nemyslí . Na silnicích je to fakt hnus a hlavně ty silnice mimo města , tma , sníh , byli jsme rádi ,že jsme dojeli domů a že to máme tak blízko . U nás podle sněhu na střeše napadlo tak 20 centimetrů sněhu možná i víc a má pokračovat . Sníh je možná fajn , i když jak pro koho, že , ale taky pěkně ubližuje , myslim na silnicích ty nehody a tak . No jsem zvědavá na pondělí a rehabku, aby zase nemusela bejt s doprovodem . Nějak se tam dostat musim . ....................................................................................................................................................... Přidávám fotku mýho rehabilitačního oddělení, kde už to svítí , srdíčkový wafle a knížky