Jak jsem se převrátila s vozíkem a mega se bouchla do hlavy aneb Jak se to u nás se stabilizačním kolečkem a jak si vlastně můžu podle ostatních za všechno sama

Akce nový boty stále v režimu " snad ", protože jsem si četla recenze na eobuv.cz . Horší online obchod prý neexistuje , nechtějí vracet reklamace a důrazně doporučujou neplatit předem . Už fakt nevim, to už každej eshop má problém . Nicméně se mnou čile komunikujou přes email , už mi jich od nich došlo 5 a vlastně všechny o ničem a navíc mi odhalili ,že navzdory koncovce .cz jsou z Polska , dýjadýjadá . No což, budu doufat . Můžu si pogratulovat ,že jsem nedala platbu předem . Ale třeba to vyjde a přijdou ještě letos . Je to děs , skoro každej eshop má problémy a vždycky je to přes druhou nebo třetí zemi, což ale zjistíte až pak .To si nevyberete . ........................................................................................................................................................ Včera začal u mě ve městě festival světla BLIK BLIK, snad každej ročník jsme pravidelnýma účastníkama , ale přiznám se ,že loni už mě to nebavilo ani trochu . Začíná to až v 19 večer , což když bydlíte jinde , je to celkem problém , než vůbec tu několika kilometrovou stezku projdete a většinou to vychází ,že pokaždý prší a ani letos to nebylo jinak . Dřív mě ty ročníky přišly tak nějak víc pro lidi , poslední roky mi přijde , že "normální " člověk , kterej se nezajímá umění si z toho nic nevezme . Mě teda osobně nevzrušujou plastový lžičky v zemi a nebo nasvícenej plech . Někdy jsou tam už totální koniny - už tam čekam jen osvícený menstruační vložky . Taková ta art obec to ocení , ale ta většina návštěvníků , co tam chodí a art není, asi ne . Pořád jako by se to každým rokem nějak zužovalo a už to není tak otevřený všem .Za ty roky už víceméně pořád stejný . A taky tam bejvají tisíce lidí , takže si ani žádnou instalaci nemůžete v klidu prohlídnout . Takže letos jsme vynechali a nikomu z nás to ani v nejmenším nevadí . .......................................................................................................................................................... Jak se ukázalo, nejít byla správná volba , protože pár hodin před se něco stalo , z čeho mám následky dodnes, tak si nějak nedovedu představit jezdit po tom večer ještě po městě . Mamka mi potřebovala umýt okna a vyprat záclony u mě v bytě , chtěla to stihnout do Velikonoc , ale už moc času nezbývá . Tak jsme se domluvili a v pátek po obědě vyrazila , já zůstala u našich s tátou . Všechno probíhalo jak mělo až do doby , kdy mě napadlo pustit dovnitř naší Báru , vždycky jí bereme dovnitř , ať je s náma a já jí tam chtěla . Tak jsem otevřela dveře a zavřela za ní . A jak jsem zavřela , opřela jsem se do zad vozíku a ucítila jsem,že padam dozadu . Byl to mžík a nešlo moc reagovat už i proto , že moje tělo je v podstatě ochrnutý a stejně ten pohyb neudělam a už vůbec ne v takový rychlosti . Mám na vozíku z toho důvodu přidělaný stabilizační kolečko , tak jsem si řekla ,že to musí ten pád zadržet a že se jako odpíchnu zpátky . Hmm, nestalo se a já se praštila hlavou o náš dřevěnej botník . A ne málo . Víckrát už jsem za život spadla z vozíku , ale tohle byla rána fakt mega . Kolečko tam nebylo . ......................................................................................................................................................... Pes u toho byl, ale jestli si myslíte , že se nějak zajímá o páníčka, kterej potřebuje pomoc , mýlíte se , spíš to brala ,že jsem si lehla a najednou odněkud měla v tlamě kousky dřeva a odběhla s nima . Vůbec mi nedošlo , kde to sebrala , ale to jsem v tý chvíli neřešila , protože jsem měla plno problémů sama se sebou .Nakonec jsem se dostala na bok a dostala se aspoň na kolena, zvedla jsem vozík a bojovala s tim se nepozvracet , hlava mi ukrutně bolela . Pak jsem se doplazila aspoň do křesla a kde byl táta ? Venku v dílně s kamarádem řešili auto . Hlasem bych se nedovolala , tak jsem zavolala mamce , i proto,že táta je prudkej a je schopnej mi i vynadat . Tak jsem řekla mamce co se mi stalo a že táta je venku , tak mamka,že mu zavolá, ať se na mě přijde podívat . Za chvíli volala zpátky,že to nebere , což je typický , vždycky mobil někde nechá a nebo ho neslyší . Přišel asi za půl hodiny , kdy už mamka mu volala 3 x a jen zběžně se kouknul na hlavu, krev netekla ,tak zase šel a vůbec ho to nezajímalo a ještě mi řek, že jsem mu měla zavolat - hmm, jak asi když to stejně nikomu nebral , ale jak asi víte - od malička mám s tátou špatnej vztah , tak mě to zase tolik nepřekvapilo ta reakce nereakce . Aspoň mamka na něj byla dost naštvaná, že to nebral . ........................................................................................................................................................... Abych to vysvětlila , tak moje nemoc vzniká v mozku a kdykoliv se bouchnu do hlavy , může to bejt u mě životu ohrožující , tak už jsem se viděla někde na pohotovosti nebo třeba i na CT . Nikdy jsem neměla ani rozbitou hlavu, nic . Navíc páteční už pozdní odpoledne a nejbližší pohotovost až 15 kilometrů od nás a mamka ještě u mě v bytě . "Lepší" čas jsem si vybrat nemohla , nicméně během hodiny už mě nebolela celá hlava ,ale už jen to místo , kam jsem se bouchla . Pak mamka přijela a žádná boule, odřenina , nic , což je zvláštní , protože to byla fakt rána . A víte co bylo to dřevo ? Z botníku , jak jsem spadla, tak se to z něho vyštíplo . Naštěstí to asi neudělala moje hlava , ale spíš vozík , protože jinak už bych tu asi nebyla . ......................................................................................................................................................... Pak jsem řekla ,že jsem spoléhala na to,že tam to kolečko je . Na to se na mě od obou snesla kritika ,že jsem měla říct,že tam není . A jak jsem to asi měla vědět ? Je vzadu a nevidim na něj . Když se vozík převáží v autě , kolečko vždycky zandají , i když nevim proč . Naopak,já neustále našim připomínam, ať mě tam to kolečko nechávají . Ale je to furt dokola - vyndají vozík z auta a bez kolečka . Neustále slyšim, jak když mě vozí do toho kolečka kopou , takže ho zase zandají . Takže jsem z toho vyšla jakože já za to můžu , co dodat . Hlava mě bolela , byla jsem naštvaná , to je fakt " podpora ". Dneska jsem jela s mamkou zase na hranice pro kafe , schválně jsem po příjezdu domů a vyndání vozíku z auta neřekla " dejte tam kolečko " a opravdu ho tam zase nedali, ani pouhej den, co se to stalo , zase zapomněli . ........................................................................................................................................................ Pro mě je kolečko samozřejmost , jakmile přijedu k sobě to bytu , tak vždycky si to kolečko zase hned vyndám , protože žiju sama a případnej pád by nebylo nic dobrýho , nikdy nevíte , co se může stát a hlavně, já autem nejezdim, takže mam jistotu,že to kolečko je tam pořád . Ale jak mam sakra vědět , když jsem u našich ,že tam není ? Je vzadu a tam fakt nevidim , vidí to hlavně ti okolo a stejně ho tam nedají , protože mají za to ,že u našich se mi přece nemůže nic stát . To jsem se sama přesvědčila . Hlava mi bolí ještě dneska , i když se na hlavě pořád nic neobjevilo , tak snad není něco uvnitř . Pořád nám takovej mírnej tlak v hlavě , tak nevim . ......................................................................................................................................................... Nemůžu třeba spát na zádech , jak to mám vzadu , vadí mi dotek na tom a jak si různě ulevuju , bolí mě krční páteř . Zejtra jedu zase k sobě , tak snad to bude ok . Na zvracení mi bylo jen tu chvíli po tom, co jsem spadla a pak už ne a je taky jasný,že pár dní než všechno přejde to asi trvat bude , ale budu se radši sledovat . Kdyby ta bolest byla větší nebo nepřešla , musela bych k doktorovi . Takže včerejšek byl výživenej a hlavně můžu za všechno já , i když neustále upozorňuju ,že tam to kolečko má bejt a že to má svůj důvod . Co dodat .