Do třetice na fotbale

Dneska zase zápas - už třetí a tentokrát proti Olomouci . Co měsíc ,to fotbal ,ale každá šnůra někdy končí . Už před zápasem jsem se rozhodla,že příště půjdu na prodej. Další zápas už stejně nebude v tak příznivej čas a potřebuju změnu . ........................................................................................... Ještě před zápasem jsem stačila cukrárnu v Globusu , osobně nemam ráda ještě někam jít před zápasem ,ale mamka tam chtěla . Cukrárna plná k prasknutí a nebylo si kde sednout , tak jsme si řekli,že si to holt vezmeme s sebou , ale fronta měla několik metrů a než se mamka dostala na řadu , pohotově jsem obsadila právě uvolněnej stůl , ale i tak to bylo takový ve znamení kontrolování hodin a bylo to takový na rychlo . Když jsem dorazila k sobě , stačila jsem si jen rychle vybalit a převlíknout do zimních věcí . Nebyl ani čas si nějak odpočinout , prakticky hned jsem mazala zase na zastávku. .................................................................................... ................................................................................ Zápas jako obvykle , jak jezdim pořád ve stejnej čas , nic se nemění , co mě dneska v busu překvapilo,že ani nejelo moc fanoušků , minulý cesty na zápasy byly plnější . Co se dále nemění už třetí zápas je počet nás vozíčkářů - zase jen 4 , což je až neuvěřitelný ,že se to tak dlouho drží pořád na stejným počtu - jsme holt držáci.Ale já mám tuhle partu ráda. Jsou takový klidný a v pohodě. Jinak i u nás se najde pár prudičů. Ale to spíš když je nás tam hodně. Nezlobila bych se kdyby stejná sestava byla až do konce sezony,ale to se nestane. Co se změnilo byl pomezní konečně, takže jsme měli změnu . ............................................................................ ........................................................................... Ale něco bylo jinak i na tribunách - choreo kotelníků . protože poslední dobou ho nějak nedělají . Teď bylo - výzva na venkovní zápas se Slavií , doprovázená petardou do toho největšího ticha . Pro mě není nic horšího, když je to do ticha a nečekaně , takže jsem šla celá do křeče a bolelo to . Zápas ani nezačal a už byl aspirant na ten nejhorší , bez ohledu na výsledek . Jak to bylo hned ze začátku , pořád jsem čekala,že se to bude opakovat a nebylo to ono . Ale i tak jsem vydržela do 80 minuty , navzdory tomu,že se na to zase nedalo koukat a hrozbě dalších petard. .......................................................................... ......................................................................... V druhý půli už jsem začala cejtit zimu a když už jsem začala pokašlávat ,vzdala jsem to . Časy , kdy jsem tam seděla i v mrazu mám dávno za sebou a dneska to počasí bylo fakt nepříjemný ,až zalejzalo za nehty , jak se říká . Ještě jsem si počkala kolik bude diváků - taky pořád stejně - přes 8 tisíc ,což je na zimu a soupeře pořád ještě slušný a vyrazila jsem zpátky do centra na autobus . ........................................................................... ........................................................................ Odměnou mi bylo , že jsem stačila i spoj před tím mým , i když to nebyl záměr , takže jsem to hned využila a dostala jsem se domů o něco dřív . V autobuse se mi ptala nějaká starší paní, kolik to bylo . Měla jsem klubovou šálu , takže bylo poznat, kde jsem byla . Řekla jsem 1:1 s tim,že jsem odjela dřív , ale nakonec to tak i skončilo a o nic jsem nepřišla . Takže to byl můj poslední zápas a asi na delší dobu , zatim mi to stačí, i proto,že jsem tam byla takhle za sebou a nějaký zápasy ještě stejně budou . Paradoxně mi byla největší zima ne když jsem tam byla v lednu a únoru ,ale v březnu . Ještě mě čeká koncem března první letošní prodej a na to se těšim už teď . Vidět další zápas zase z jiného úhlu pohledu .