Nachlazený táta se vrátil z cest , historická vozidla a motocykly v Domažlicích a přípravy na cestu do Ostravy

Mám za sebou další týden , stačila jsem knihovnu za což jsem ráda , aniž bych to předem tušila , tak nový čtení se hodí , ale o tom až v druhý části článku . Doma mě přivítal silně nachlazenej táta , už se vrátil z cest. Byl taky ve Francii , což je můj sen se tam podívat , ale táta obecně tyhle road tripy v cizině moc neprožívá . Já bych byla nadšená , ale každej to máme asi jinak . Ani moc nefotil , v tomhle je takovej bez emocí . Byl pryč přesně týden a přivezl mi hrneček z Amsterdamu . Je to hezkej dárek z cest a až se vrátím zpátky do města , určitě půjde na poličku hrnečků , co mám . Vlastně jsme byli trochu nachlazený všichni , mamka kašlala a na mě zase šla rýma , trochu mi pálilo v krku a pořád mě bolela hlava . Bohužel se k tomu časem přidaly i potíže s močovým měchýřem a musela jsem každou chvíli . Takový podivný všechno . Ale nějak jsme se z toho dostali . ......................................................................................................................................... Taky jsem v sobotu po týdnu vyrazila opět do Domažlic , tentokrát tam byla akce na náměstí a to jízda a zároveň výstava historických aut a motocyklů . Letos už 52 . ročník . Jezdíme tam už několik let a vždycky je to moc fajn . Je to vždycky už dopoledne , zhruba na dvě hodiny a pak zase odjíždí dál , takže to chce přijet včas , ale stojí to za to . Krásný kousky , nejvíc se mi líbí Aerovky , majitelé mají bejt na co hrdý . Takový pohodový všechno a moc ráda jsem se zase jako návštěvník zúčastnila . Něco jsem nafotila , tak se mrkněte na několik prvních koláží pod článkem . ...................................................................................................................................... Jak už napovídá poslední část nadpisu , tak se s našima chystáme do Ostravy . V rámci každoročního pobytu po Česku . Už jsme o tom mluvili před rokem , že tu Ostravu bysme mohli někdy dát , ale ta dálka je od nás značná , rovných 500 kilometrů , což z toho dělá zatím nejdelší cestu po ČR . Nejdelší pokud nepočítám cestu na Slovensko , kde jsme byli dvakrát , ale v rámci naší republiky ano . Z jihozápadních Čech až do Moravskoslezkého kraje a podle mapy , pokud všechno půjde hladce , 5 hodin v autě a ještě cestou nějakej ten oběd , takže asi ještě o něco víc . Bude to náročný i pro tátu jako řidiče , ale prý to zvládne . Dokonce si pamatuju , že jsme se o tom loni bavili, že bysme přístě mohli do Ostravy během jídla v hotelu , když jsme byli v Pardubicích , takže vlastně na stejným typu pobytu . ................................................................................................................................... Původně to za mě mělo bejt tak ,že klidně , ale musim mít už novej električák , jak asi tušíte nemám dodnes nic .Doma to pravidelně připomínám , ale pořád se to odsouvá . Taky mě napadlo to letos udělat jinak a jet s mamkou třeba na wellness víkend . Už víme i kam , nějaký ty lázně v sousedním Karlovarským kraji , tohle by mě úplně stačilo . Jenže se to nějak zamluvilo a i přes moje pokusy jet někam blíž než do Ostravy přišla mamka minulej tejden s tím , jestli mi vyhovuje datum 29.8. - 1.9 . Co jsem mohla namítat , už to stejně bylo rozhodnutý a to jsem trochu doufala ,že letos se tomu vyhnu . Tak jedeme a nakonec tam oslavím i svůj svátek . Prý jet tam , dokud to jde . ......................................................................................................................................... Našla ubytování v hotelu Garni , což je součást vysokoškolských kolejí v Ostravě - Porubě . Přesněji bánská univerzita . Mají bezbariérovej pokoj , na koláži pod veterány si ho můžete prohlídnout ,koupelna vypadá fajn . Jako obvykle budu mít pokoj pro sebe, takže tady přichází čas na už zmíněnou knížku z knihovny , kterou si určitě vezmu s sebou . Konkrétně tu s názvem Kavárna s vůní perníčků od Laurie Gilmorový . Při výběru mě zaujala její podzimní obálka . Vypadá to na oddechový čtení a ani nemá moc stránek , takže na cesty ideální . Naši budou mít apartmán. Budeme všichni na stejný chodbě , takže kdybych potřebovala pomoc , bude blízko . Jsem zvědavá , jaký to tam bude . Co jsem vyčetla , tak ten můj pokoj je určitě v přízemí . ......................................................................................................................................... Jedna budova je hotel, ta červená , kde budeme i my a druhá budova klasická kolej. Ubytování na koleji pro turisty je taky v nabídce , ale má sdílenou koupelnu , dokonce jí má sdílenou i další pokoj pro vozíčkáře , což jsme nechtěli , když už , tak taky nějaký pohodlí . Obecně moc nevím , co od to čekat. Už jsme za ty léta , co takhle jezdíme vystřídali hotely , apartmány i penziony , ale na koleji budeme poprvé . Snad tam bude v noci klid a vyspíme se . Přece jen vysokoškolský koleje , ale jejich akademickej rok začíná později , tak by to snad nemuselo bejt ještě takový . Součástí pobytu jsou i snídaně v restauraci , kam podle všeho vede samooblužná plošina a zřejmě dostaneme od ní klíče . ......................................................................................................................................... Co se týče míst k návštěvě , tak zatím pořádně nevím . Taky kam se dostanu s vozíkem , což není rozhodně všude .Ono stejně , když se to tak vezme , tak nám čistýho času budou zbývat jen dva dny , což taky není moc na to vidět nějak hodně míst . A ten den příjezdu a odjezdu je stejně vždycky už takovej polovičatej . Ale určitě bude proslulá Stodolní ulice a Dolní Vítkovice . ........................................................................................................................................ Za sebe bych nějaký dlouhý pochody nedávala, kvůli techickýmu stavu električáku . Už loni jsem měla o električák obavu , jestli to zvládne , letos taky , navíc mám v něm pořád cvrčka a řekla bych ,že je to víc a víc . Už se to všechno nechává , že bude novej , ale pořád nic . Tak jedu se starým . Škoda , že se ten novej nestačil vyřídit , byla bych klidnější , už si na dlouhý cesty prostě netroufám , navíc někde na druhým konci republiky . Naši my sice pořád říkají ,že se nemam bát a dotáhli by mě kdyžtak ručně , ale kdyby se to fakt stalo , nejsem si jistá . Ono táhnout nefungující električák i s člověkem není sranda . Bylo by to jen obviňování a lamentování . ........................................................................................................................................... K sobě do bytu než odjedeme už nejedu , už zůstanu u našich , pořád mám v hlavě tu myš , i když už tam není . Byla jsem až paranoidní . Špatně se mi spalo a nestálo to za nic , tak sem si řekla,že ten odjezd do Ostravy využiju a dám si víc jak dva týdny od bytu voraz . Třeba mi to pomůže se uklidnit a hlavě si to srovnat . Budu muset , vůbec nechápu , jak mě myš může takhle dostat, vlastně je to asi všechno dohromady , je to takový divný období nespokojenosti tam . Taky to nemám nijak rozdělený a ve městě jsem i v létě , tak ten delší pobyt mimo můžu taky brát jako dovolenou , potřebuju si od toho místa odpočinout a zase se tam začít těšit . Na konec článku přidávám ještě hrneček z Holandska . Je polepenej po celým obvodu tak, jsem to na koláž vzala z několika pohledů . ......................................................................................................................................... Tak držte palce , ať se ten náš nejdelší výlet do Ostravy povede . Počítali jsme , kde jsme všude byli v rámci pobytů, co takhle jezdíme a vyšlo nám ,že už je to asi po desátý , samozřejmě nepočítá se covidová pauza , takže letos máme jubileum . A protože si s sebou notebook neberu a přijíždíme až v úterý , tak další článek v pondělí nebude . Těžko říct , jak ta zpáteční daleká cesta půjde . Ale ráda bych novej článek napsala ještě v úterý, uvidíme , jak to nakonec dopadne .

Moje oživlá noční můra , první vánoční dárek , na Čechrově aneb Tam , kde je pohraniční tajemství i trochu moje rodinná historie a Chodské slavnosti 2026

Minulej tejden mi nabouralo jedno zvíře , kterýho se opravdu bojím a to myš . Občas se mi do bytu dostane , ale že v létě , to bylo poprvé . Všechno začalo zřejmě ve čtvrtek , jak byly ty hrozný vedra , pamatuju si ,že jsem opravdu , ale opravdu na chvíli otevřela dveře od bakonu , jinak používám okno se síťkou . Dveře jsem zavřela a odjela k našim . Vrátila jsem se v neděli . Všechno bylo jako vždycky a kolem 23 hodiny najednou šramot , myslela jsem si ,že je to třeba od sousedů , máme dost tenký zdi , soused chová kočky a má je venku , tak jsem si říkala , že to může být od nich . Moc jsem toho nenaspala , ustalo to až ráno . ....................................................................................................................................... Když je tam myš potřebuju pomoc a v baráku není moc shopných lidí ani pánů , tak vždycky to řeknu mamce , tak jsem jí psala ,že to mám asi myš , i ona mi psala ,že je blbost , aby tam vlezla takhle v létě a že uvidim další noc . Byla stejna jako ta předtím , to už jsem si říkala , že snad soused vedle má křečka , taky jsem ho měla a vim,jak je v noci hlučnej . Nicméně už jsem to děsivý slovo na m měla v hlavě , ale pořád jsem tu věc nezahlídla . Ale i tak už jsem z úterý na středu měla v plánu spát v koupelně . Pořád jsem se koukala kolem sebe a slyšela šramot snad všude . V úterý jsem měla k obědu rýži a pár zrnek mi spadlo na zem , nechala jsem je tam a po chvíli jsem jela do kuchyně je sebrat a ta svině odporná tam byla . Já myslela ,že mě klepne , tak jsem vyjekla a ona zalezla za ledničku a kuchyňskou linku . .......................................................................................................................................... Mám z toho panickou hrůzu , tak jsem na nic nečekala a s mobilem se zavřela v koupelně a zavolala mamce ,že jsem jí fakt viděla , zrovna nebyla doma , tak jsem čekala , ale cokoliv jen když někdy přijde pomoc . Bylo mi jasný ,že nadšená nebude , těšila se na to , jak bude bez táty , kterej byl v zahraničí sama doma . I mě to mrzelo , ale další noc s myší , když vim,že tam opravdu byla , už bych nedala . Nedala se ani zavřít , protože v kuchyňským koutu jedny dveře vůbec nemám , aby se mi tam líp vjíždelo a ty další jsou jen zasouvací a neukotvený , takže proběhne všude . Přijela natáhla pastičky a odjeli jsme s tím , že se druhej den tam vrátí se podívat na výsledek . A vyšlo to , zlomyslně mi ještě poslala fotku myši v pastičce . No , jako tapetu si to rozhodně nedám . K tomu koupila ještě jed , pro jistotu . .......................................................................................................................................... Musim dodat , že samozřejmě mám už od první myši na balkoně všechno utěsněno dřevem a máme to tak v přízemí všichni . Ale všechno jde z keře , kterej máme vysazenej před balkonem , jenže to je zase jejich majetek , jako třeba hlasitý zvonky a asi se jen tak zničit nemůže . Přiznám se ,že se mi to bydlení nelíbí čím dál víc a tohle k tomu nepřidá , už se tam necejtim dobře . Na chodbách a sklepě se to zařízeno , pravidelně k nám jezdí Desinsekta , ale v bytě si to musíme zařídit každej sám . Kdybych neměla komu zavolat , tak jsem v tý koupelně dodnes a čekam , kdo chcípne dřív , jestli já nebo ona . Natáhnout sama pastičku prostě nezvládnu , ani jí vyhnat , když se jí navíc tolik bojím . Je to hrozný a to se mi to v létě nikdy nestalo , fakt , abych se i v létě ve vedrech bála otevřít balkon a to mám všechno ucpaný. Soused má kočky venku a stejně myš vleze ke mě , i když možná právě proto . Nejvyšší čas vypadnout a odstěhovat se , ale není kam, jak jsem psala nedávno . Budu si muset s podzimem na to dávat pozor , ale stejně si myslim ,že to neuhlídám . ......................................................................................................................................... Takže pobyt ve městě se mi nečekaně zkrátil , ale stačila jsem hned v pondělí zajet do města do knihkupectví , tedy tím směrem , kde jsem donedávna neprojela a museli mi kolemjdoucí pomáhat, abych nespadla z chodníku , se už dostanu , konečně ty zábrany posunuli , je tam víc místa, takže super . Nakoupila jsem si v Albertu a protože knihkupectví Luxor je ve stejný budově , spojila jsem to . Přemýšlela jsem , co mamce k Vanocům , jo, jsem blázen , ale proč ne , když to není vyloženě vánoční , může se to koupit kdykoliv . A až zase bude půl metru sněhu nebo lehnu , tak si budu gratulovat . Mamka letos zvelebuje naší zahradu , tak mě napadlo koupit jí knížku na tohle téma . Nakonec to vyhrála publikace Zahrada od jara do zimy . Je to takový od všeho něco , tak snad to za ty 4 měsíce udělá radost .Tak mám první vánoční dárek , přidám jí ještě jeden kalendář , co vždycky chce , zatím ho tedy nikde nemají , má vyjít začátkem září . ......................................................................................................................................... Taky jsem opět změnila barvu vlasů , tu blond už mám hodně odrostlou , tak jsem zkusila hnědou , konkrétně čokoládovou , hnědá je moje přírodní barva a tak jsem jí v životě jako barvu moc neměla , ale chytla hezky a zase je to změna .Tak jsem jí hned vynesla mezi lidi a to konkrétně v pátek na nejvyššíí bod Českého lesa , Čerchov. .......................................................................................................................................... Tenhle výlet jsme si plánovali hodně dlouho , naposledy jsem tam byla taky v srpnu před 4 lety . Na samotnej vrchol se autem nemůže a tak zřídili autobusovou linku , tenkrát byl řidič divnej a nechtěl mě s vozíkem vzít, protože si tam lidi dovnitř postavili kola, i když tam ty kola neměly co dělat a nešla díky tomu otevřít plošina . Tenkrát se mě zastali nějací mladíci , sportovci a vytáhli mě ručně s električákem , což jsem do tý doby vůbec netušila ,že jde , nejspíš si zničili záda a celý už to bylo pak takový plný emocí a zkažený hned na začátku . Takže na tenhle výlet jsem nevzpomínala tenkrát v dobrým a nic mě tam nelákalo jet tam znova . Ještě si pamatuju na autobus plnej až po střechu . ......................................................................................................................................... Loni na podzim se tam otevřela úplně nová horská chata , kterou postavili na místě ubytování pro vojáky , tak jsme si řekli ,že bysme příští rok mohli . Autobusová linka jede jen do podzimu a jen v určitý dny. Chtělo se mi tam a zároveň ne a často jsem to odsouvala . Ale za chvíli konec prázdnin a tak jsem se konečně kousla a jela jsem tam s tím ,že se možná do autobusu ani nedostanu. Na internetu sice jízdní řád je , ale takovej ,že se v tom nedá moc vyznat , odkud a kdy to vlastně jede . Říkala jsem si,že bysme mohli nastoupit až tu poslední zastávku pod kopcem a když by to nevyšlo , jeli bysme tam někdy jindy . Úplně se mi nechtělo objíždět celý Chodsko kvůli tomu , ale nakonec jsme se rozhodli ,že pojedeme z Klenčí pod Čerchovem , kde to taky staví , přece jen čím dál od cíle , tím větší možnost ,že mě bude moct vzít . ...................................................................................................................................... Tak jsme od nás vyrazili do Klenčí , což je od nás nějakých 25 kilometrů , tam jsme nechali auto u nádraží a došli na zastávku , kde už bylo asi 15 lidí , já se jen modlila , aby nejel kočár , protože to bych byla v prdeli . Z minula vím,že ten autobus má jen jedno místo , který je pro vozíky i kočáry . Autobus přijel o něco později , ale díky bohu to byl jinej řidič . Přijela taková ta modrá Arriva , která je úzká a hlavně má hrozně malou plošinu , takže , už tohle bylo dobrodružství . Mamka šla zaplatit a řekla řidičovi o sundání plošiny , nastupovala jsem jako poslední , otočit se tam nedalo , tak jsem seděla po směru jízdy . Mamka už si nikam nesedla , nebylo místo . Ale aspoň,že jsem byla na palubě a bez keců řidiče . Mělo to ještě dost zastávek a tak bylo plno. ............................................................................................................................................ Pak jsme přijeli pod ten kopec , kde jsem minule nastupovala a tam mraky lidí a do toho rovnou 4 kočáry a podle všeho ještě patřili k sobě . Nevim,co si mysleli , ale do takovýho autobusu se stěží vejde jeden , tak řidič upozornil,že už jsem tam já a že pokud si kočár složí , vezme je . Složenej se tam dostal jen jeden . Tak si můžeme gratulovat , že jsme nejeli ze stejnýho místa jako naposledy , opět bych se tam nevešla . Přistoupili tam nějaký dvě paní s postiženýma klukama , jeden byl autista a špatně chodil a myslíte ,že mu někdo uvolnil místo na sezení ? Ani náhodou , tak se tam ozval pán , ať ho pustí sednout , lidi jsou fakt dutý . Už tak to pro něj bylo mezi tolika lidma stresující a trochu křičel . ......................................................................................................................................... Pak už se jen stoupalo , ale i ten autobus měl tedy co dělat , jeden úsek je takovej hodně špatně průjezdnej , takže musel hodně zabrat ,ale dal to . Jede se lesem po ne zrovna hezký silnici až do výšky 1042 metrů a ten autobus taky není zrovna pohodlnej , ale tak aspoň něco , jak jsem psala,tak se tam dá dostat pouze pěšky nebo právě tím autobusem . Konečně zastavil a já přemýšlela jak vyjedu , moc možností teda nebylo na tom minimum prostoru , ale nakonec se povedlo , jen teda , jak tam není chodník , tak ta plošina byla hodně nakloněná a mamka mě musela přidržovat , dokonce jsem se dole doslova zapíchla s vozíkem do země , ale sjela jsem to. .......................................................................................................................................... Asi už to víte , ale můj táta byl vojákem z povolání u Pohraniční stráže , takže tohle místo patří i k mojí rodinný historii a nestydím se za to . Konkrétně tam táta nedělal , ale občas tam prý zajel . Což samozřejmě bylo pro normální občany zapovězeno a vlastně o tom ani nevěděli , že tam takový místo vůbec je . Pamatuju ,že mi mamka vyprávěla , jak z místních lesů nosil táta domů houby . Chtěla bych se o tom místě dozvědět víc , ale táta o svý práci u pohraničníků nikdy moc nemluvil a ani tam není moc informací , co se tam vlastně dělo . Asi je to taková část dějin, o který se nemluví , možná se za to ti bývalý pracovníci stydí ale mě to přijde jako zajímavá a taková tajemná doba . Jsem ročník 1987 , takže z komunismu jsem toho zrovna moc nezažila , ale už jsem byla pár let na světě a když to patří k mýmu tátovi , je to takový osobnější pro mě . ........................................................................................................................................ Na samotným vrchu toho zrovna moc není a tak jsme se rozhodli ,že pojede dolů dalším spojem vzhledem k tomu ,že autobus měl zpozdění a všechno to přistupování dalších , zbyla nám slabá hodinka . Další spoj dolů jel po 13 . hodině a co tam takovou dobu .Nikam jinam než na tom vrcholu se ani jít nedá . Je tam vyhlídka do kraje , kde dole jsou zbytky železný opony , rozhledna , nově socha Pohraničníka , ale ta je dole a nedostanu se tam a vojenská vež , postavená mezi lety 1979 - 1982 , kde rádiově odposlouchávali Západ . .......................................................................................................................................... V tý veži se už nic neděje a nic v ní není . Tedy říká se to, ale podle článku z roku 2012 tam je nebo byla i místnost pro potřeby ministerstva vnitra .Za mě to působí pořád docela zachovale a klidně by tam něco mohlo být dodnes . Nicméně pro veřejnost věž přístupná není . Ale našla jsem na internetový verzi novin několik fotek , jak to vypadá uvnitř , tak se pro zajímavost můžete podívat na druhý koláži . Dodnes je tam špatnej mobilní signál a ten internetovej už vůbec . Taky jsem si při pohledu z venku tam všimla ,že některý okna v tý věži jsou zatažený žaluziema a některý ne . A je to tak na všech fotkách na internetu , takže jsou zatažený dlouhodobě . Zajímalo by mě proč. Moc nevěřím ,že od revoluce tam není nic a nikdo . Na fotce je to ta světlá budova s hodně oknama . Podívali jsme se i do nový restaurace v tý chatě , dali jsme si pití a už jsme zase šli k autobusu . Tentokrát tolik lidí nejelo , často třeba se nechají vyvézt a dolů už to pak sejdou pěšky . Už jsem se mohla postavit proti směru jízdy a i mamka si mohla sednout , tak už to bylo takový pohodlnější všechno , než cesta tam . ......................................................................................................................................... Překvapilo mě , kolik lidí v autobuse vzpomínalo právě na pohraničníky a tak a v dobrým . Několik lidí taky říkalo ,že tam pracovali jejich příbuzný , až taková nostalgie a zároveň to vědomí ,že to moc super vlastně nebylo . Každá doba měla svoje pro i proti a každej se nějak živil . Historie naší země , ať chceme nebo ne . Zdárně jsme dorazili do Klenčí jako poslední zastávka a bylo po výletě . Je škoda ,že ty odjezdy mají tak nelogicky , nahoře buď slabá hodinka nebo zase až za několik hodin , ale jiný už to nebude a to ještě pořád musíte hlídat čas , aby vám to dolů neujelo , takže si to člověk úplně neužije . Ale fotky jsem pořídit stačila , jsou hned na první koláži . ....................................................................................................................................... Ale je fajn ,že je tam nově ta chata, která slouží i k ubytování a ta restaurace ,že se v ní dá taky strávit čas . Myslím ,že tohle bude dobrý , až třeba nebude úplně dobrý počasí se tam schovat nebo tak, třeba právě při čekání na autobus . Nově jsou tam i toalety , což tam nějaký pořádný chyběly a je to fajn . Dřív tam nebylo na schování pořádně nic a že tam počasí dokáže být ošklivý. Uvnitř je takový spíš ubytování pro skupiny a turisty , takový to se společným sociálmím zařízením , ale dva apatmány tam jsou . Vypadá to hezky a třeba v zimě se tam může bydlet příjemně . Interiér je na třetí koláži . .......................................................................................................................................... Táta by taky rád tu chatu viděl , tak možná se tam vydají ještě s mamkou , přece jen se můžou dostat tam, kam já třeba ne . Netuším , kdy se tam dostanu znova , paradoxně ten autobus z pohledu vozíčkáře mi tu cestu spíš ztěžuje , nevědět , jestli se do něj vůbec vejdu a odjedu . I třeba nutnost vůbec dojet někam odkud to jede a tam pokračovat dál . Autem na vrchol by to bylo ideální , ale chce to nějaký speciální povolení a ani na ZTP/P to autem projet nejde . Mají to dost striktně . Prý je to proto , aby se neničila krajina . Místo toho nasadí jeden jedinej autobus , co jede jen v určitý dny a hodiny a vždycky je přeplněnej . Zaloužilo by si to aspoň ještě jednu linku . Ráda jsem se tam zase po letech podívala a je fajn ,že letos to šlo už dobře . ......................................................................................................................................... Na víkend připadly v Domažlicích Chodské slavnosti , kam jezdíme každej rok . Tak jsme v sobotu vyrazili a přidal se k nám i synovec . Vyjeli jsme jako vždycky brzy , ale tentokrát nás to zaskočilo a všechny naše známý místa na parkování už byly obsazený a to bylo teprve po 9 hodině . Nakonec jsme zaparkovali u Penny na vozíčkářích na druhý straně města , takhle daleko jsme od centra snad nikdy nestáli . O to horší , že tam nebyl jedinej nájezd na chodník a všude obrovský obrubníky . Taky jsem musela projet i křovím . Ale po pár kilometrech jsme se na náměstí dostali . .............................................................................................................................. Součástí bylo už jedno z prvních vystoupení folklórních skupin , tak jsme si tam sedli na lavičku a chvíli jsme poslouchali . Pak jsme pokračovali na staročeskej jarmark , kde jsem si musela vyfotit stánek s chodskou keramikou , na čtvrtý koláži je vidět , mamka si chtěla koupit domů chodskej koláč , ale když všude viděla ty fronty , tak to vzdala a nekoupili jsme ho . Já si taky nic nekoupila , ne,že bych přímo nechtěla , hezkých věcí tam měli dost , ale jak byl ten dav , tak se těžko někde zastavovalo a dívalo do stánků . Chodský slavnosti jsou krásný , ale těch lidí všude je strašně moc . Tak jsme to jen prošli a vydali se k autu . Mamka vymyslela ,abysme nemuseli stejnou cestou k autu kvůli těm chodníkům , tak nás vedla snad po celých Domažlicích , ale nakonec jsme to zvládli . Letos to bylo dost takový letem světem , ale bylo to fajn . Fajn jako celý putování po Chodsku , máme zajímavej kraj spjatej s historií .

Mezi 02 a zubařskou ordinací , příprava na viry a život je jako yahoda , co ti na šlehačku daj

Minulej článek jsem skončila o tom,že k nám měli přijít zrychlit internet a já šla k zubaři . Takže navazuju . Na internet měli přijít mezi 7:30 až 9:30 a zubaře jsem měla od 9 . Trošku jsem doufala,že už se jim vyhnu , ale nestalo se . Přišli před 8, byli dva , starší pán a takovej hodně mladej . Hlavní přípojku máme ve spíži v kuchyni , tak byli hlavně tam , ale bylo jasný,že půjdou i ke mě do pokoje , protože tam mám zase router . Byli v pohodě , vtipný bylo , jak se Baruška taky hned přišla podívat , co se děje a když zaklepali na stěnu , tak vždycky začala štěkat , myslela si ,že někdo klepe na okno . ......................................................................................................................................... Tím , jak přišli brzy jsem se já rozhodla ,že po 8 už vyrazim k zubaři , souhlasila i mamka . Tak co doma , člověk ani nevěděl , kde zůstat , protože byli všude . Vyčistila jsem si zuby , odskočila jsem si rychle na wc , kdyby třeba náhodou chtěli i tam a vyrazili jsme . Jeli jsme autem , tak si mamka ještě dojela na nákup . Do zdravotního střediska jsou schody , ale je tam zadní vstup , kterej byl ale zamčenej a zamčenej je skoro vždycky , tak to mamka musela oběhnout a říct někomu , kdo má klíče , což tentokrát byla sestra od mamky zubařky . Kdyby tam byl vozíčkář sám, nikam se nedostane , nikde třeba zvonek , nic a nevim , proč to neotevírají hned ráno . Je tam i dětská doktorka , takže tam taky chodí s kočárama , ale asi je jim to jedno . ......................................................................................................................................... V čekárně jen jedna paní a i celkově v budově moc lidí nebylo . Tu paní tam potkávám často , taky říkala,že chodí na preventivní jako já . Tak nás objednávají stejně . Nikdo tam nebyl a šla za chvíli na řadu , brzy vyšla sestra a já usedala do křesla v 9:05 , dívala jsem se na hodiny , takže jen o 5 minut později , což bylo fajn . Byl to první den po jejich skoro 14 dnech dovolený , tak byli plný elánu . Pan doktor se setrou mi pomohli do křesla , všechno v pořádku , na péči o zuby si zakládám . Zkontroloval opravdu zub po zubu a jako vždycky mi čistil zubní kámen ultrazvukem . Nebylo to moc příjemný a cejtila jsem,že mi teče hodně krve při tom , ale zase mi to ty zuby ochrání . ........................................................................................................................................... Mimo to mi navíc dělal rentgen přímo na křesle , tak jsem se nemusela nikam přesouvat , mamku poslali pryč , dal mi něco gumovýho do pusy a k tváři přitáhnul takovou kameru , pak se se sestrou běželi schovat a to samý na druhou stranu . Pak to vyhodnotil a najednou přiskočil , vzal si znova roušku a začal mi znova tím píchátkem píchat do dolní dásně , tak jsem si v duchu říkala , co tam ještě na retngenu našel , nic ale neřek . ......................................................................................................................................... Tak nevim , je takovej srandista a ví,že z toho mám trochu strach , hlavně teda z jakýkoliv bolesti , tak jestli si ze mě takhle nevystřelil , ale právě jak je takovej veselej , tak člověk neví, co myslí vážně a co je jen sranda . Možná si chtěl ještě něco zkontrolovat . Ale trochu ve mě zatrnulo . Ještě mi dal , abych bublala hnusnou desinfekci a mohla jsem z křesla .Sestra už rovnou napsala další termín a to už v roce 2027, konkrétně 1.února v 10 dopoledne . Je to zase pondělí ,ale vybírám si ho záměrně , abych pak mohla odjet do města a nemusela bych zůstávat doma u našich kvůli tomu třeba celej tejden . Taky jsem zaplatila 600,- protože moje pojišťovna hradí jen jednu prohlídku ročně . Jsem ráda ,že to mám pro letošek za sebou . ........................................................................................................................................ Doma už ty od internetu nebyli , táta říkal ,že pak chodili všude a hledali signál a nám ještě přidali zesilovač , máme taky ten 02 smart box, takový to černý , což jsme nikdy neměli . Ukazuje to hodiny , teplotu i kdo má svátek . Jeden mám u sebe v pokoji a další je v kuchyni . Tak jsme to zvládli , ale lepší to je když se nic jinýho neděje . Před polednem jsem s mamkou odjela k době zpátky do města .Aby doktorů v jeden den nebylo málo , tak mi volala sestra od mojí praktický doktorky . Neslyšela jsem to , protože mobil už jsem měla v autě v tašce , ale volala i mamce s nabízela , jestli se nechce letos nechat naočkovat proti chřipce a po mě to chtěla vědět taky . Shodou okolností jsme se o tom nedávno bavili a letos jsem se rozhodla,že se nenaočkuju . .......................................................................................................................................... Loni jsem naočkovaná byla a stejně jsem začátkem prosince dostala 40 stupňový horečky a bylo mi zle . Což mě dost zaskočilo . Nějak mě ta úcinnost nepřesvědčila . Jako jestli mám mít stejně vysoký horečky a všechno i přes očkování , tak to nemá cenu . Tak to mamka tlumočila , že letos nechci . Naši se nechají a já se prý, kdybych si to rozmyslela , mám ozvat . Ale letos určitě vynechám a uvidíme , jestli se to vyplatí nebo ne . ....................................................................................................................................... Mám pro letošek připraveno ,že si s předstihem obstarám nový léky na nachlazení , je mi jasný,že se tomu asi úplně nevyhnu , tak ať jsem připravená . Už jsem tady psala,že u nás na sídlišti není lekárna a musim do ní autobusem až do Kauflandu , což když je člověku blbě není ideální . Letos chci bejt připravená , kdyby něco nastalo . Mamka se nabídla,že by mi vybrala , nakoupila a udělala balíček léků a dala mi to jako dárek k svátku . Tak jsem souhlasila , praktickej dárek , kterej jistě upotřebím . Stačí mi takovej ten základ , na rýmu , horečku , bolení v krku a kašel . Svátek mám posledního srpna , takže na začátek podzimu to bude tak akorát . ................................................................................................................................... Nějakej velkej plán na víkend nebyl a tak jsem se vydala s mamkou na hranice pro kafe . Cestou jsme se stavěli na ONO, táta potřeboval vyměnit za eura , protože už tenhle týden jede s těma z útulku s bydlíkem do zahraničí . Mimo jiný třeba i do Holandska . Kromě lidí pojedou i dvě jejich fenky . Na ONU něco opravovali a nešlo to objet , tak jsme si museli vystát frontu u stojanu , i když jsme tankovat nechtěli . Mezi všema Němcema byla i česká ulička , složená z českých espézetek , tak jsme jeli do ní , hezky svůj ke svýmu . Čekali jsme tam docela dlouho , ale co se dalo dělat . ....................................................................................................................................... Pak jsme pokračovali do krámu pro kafe a samozřejmě do naší oblíbený kavárny Caffé Enzzo . Tentokrát jsem měla chuť na pohár , tak jsem si vybrala jahodovej , výbornej ,ale moc velkej , tak druhou půlku dojedla mamka . Vyfotila jsem si ho vypadal a fakt hezky ,fotku samozřejmě přikládám . Hned mě napadnul refén od skupiny Mirai , tedy Život je pohoda , život je fajn , život je jako yahoda , co ti na šlehačku daj . To bude pro tenhle týden všechno , děkuji za překonanou hranici 20 000 návštěv, jste skvělý . Mějte se hezky a v pravidelným čase zase na sečtenou .

Znovu v sedle , o funkci dveřníka , hlasitých zvoncích , bytovém výhledu , dalším koupání a ne moc příjemných dnech

Po pár letech jsem se projela na motorce nebo líp řečeno na Spyderu . Než táta přešel na auta , jezdila jsem na motorce celkem často , ale pak už měl jiný zájmy . Dodnes uvažuje ,že zrovna Spydera prodá,ale ještě se k tomu naštěstí neodhodlal . Motorky už pro něj dlouho nejsou číslo jedna a kdyby to prodal , nic s tím nenadělám , on je ten řidič . Spyder taky dlouho jen tak stál , protože odešla nějaká baterka , která je k dostání jen k zahraničí a pokud si pamatuju , dokonce jí musel kupovat hned dvakrát .Nakonec už i mě obviňoval ,že na ní nechci jezdit . Nechápu, proč to hází na mě , já bych klidně jezdila , ale on nechce . U našich jsem jen o víkendech a táta je věčně někde na srazech nebo něco dělá na autě a čas si stejně nenajde , tak už jsem se přestala ptát . Nicméně , tentokrát to klaplo . ........................................................................................................................................... Jak jsem dlouho nejela , tak jsem si řekla,že by bylo fajn nějaká kratší trasa na začátek . Tak jsem vybrala cestu ke mě do města , což je 30 kilometrů . Vždycky jsem z jízdy celá obolavělá a hlavně krční páteř z těžký přilby dostává hodně zabrat . Tak jsme se vydali na cestu , mamka za náma v autě , vezla električák , tak jsme i museli mít doprovodný vozidlo . Ještě předtím bylo potřeba znova namontovat na stupačky spolujezdce , takový kovový špalíky , jsem malá a nedosáhnu na stupačky a hlavně mám na nich držátka na nohy . Nohy mi nedrží na místě a lítají , takže je to potřeba . Kromě přivázaných nohou nic speciálního nepotřebuju , sedí se mi tam dobře a nepotřebuju žádnej pás nebo tak . Ono stejně když před váma sedí řidič , tak sám dělá ochranu proti nějakýmu předklonění . .......................................................................................................................................... Co je u mě čím dál větší problém je to , jak mě na tu motorku dostat , je samozřejmě vysoká , takže mě na ní musí pomáhat nejmíň dva lidi . Stoupnu si jeden člověk mě přehodí nohu přes sedlo a na druhý straně mě za nohu tahá další . Pak si sednu na místo řidiče , dám obě nohy dozadu na špalíky , tím se opřu , chytnu se za řidítka a vyhoupnu se na sedadlo spolujezdce . Tenhle pohyb z místa řidiče na spolujezdce mi naštěstí jde dobře . Jen je mi jasný ,že za chvíli už mě tam nikdo nevytáhne , nejsem zrovna nejlehčí , takže oznámení,že příště už ne samozřejmě bylo . Je to těžký se na ní dostat a samozřejmě svoje dělá i to ,že jsem trpaslík . Tak uvidíme , jestli to bylo naposledy ,ale jestli jo , jsem na to připravená , chápu realitu . ......................................................................................................................................... Cesta byla fajn , potkávali jsme spoustu motorkářů , co nás zdravili ,tohle jsem nezažila už dlouho . Když jedu s Buickem zdraví nás auta , motorky moc ne a když jedu na motorce zdraví nás motorky a auta zase ne , takže záleží v čem nebo na čem jede , ale je fajn,že obě komunity nás berou . Byl to super zážitek ,ale už jsem trochu vyšla ze cviku . Je pravda ,že pro moje tělo s obrnou je mnohem těžší jet na motorce než v autě . Víc to háže a hlavně mám při jízdě docela spastický křeče . Moje tělo nebo spíš moje zvýšený svalový napětí třeba hodně reaguje na to , když se rychle zrychlí . Každá díra je na tý motorce hodně znát a celkově je to velká rehabilitace na držení trupu . ....................................................................................................................................... Duší jsem pořád jednoznačně motorkářka , ale radši se na to nebudu moc upínat , může se stát , že motorka už nebude , protože pro tátu už rozhodně nejsou číslo jedna a hlavně tomu brání ubývání sil ostatních i moje nepohyblivost . Samozřejmě jsem se před první jízdou po tak dlouhý době doma vyfotila , tak se můžete na první fotce mrknout . ........................................................................................................................................... Ve čtvrtek jsem měla v plánu si ráno v klidu sednout na balkon a číst si novou knížku z knihovny s názvem Slunce , které nezapadlo od mladé autorky Terezy Šmakalové . Už uvnitř jsem si všimla,že si mi nějak podezřele venku hejbe křoví před balkonem , tak jsem si říkala , co se to děje a tam pán , v důchodovým věku , kterej je taková holka pro všechno , chodí tam opravovat , co , kdo potřebuje a tak .Než jsem vyjela ven na balkon , odešel , tak jsem si tam rozevřela knížku a najednou tam volá, ,kdo mu otevře hlavní vchod , bylo po 7 ráno a většina nejspíš ještě spala , tak mě uviděl a že potřebuje dovnitř a že jde nejspíš i ke mě , že potřebujou natřít balkon . ......................................................................................................................................... Velmi bych uvítala , kdyby to oznámili aspoň předem a taky bych uvítala , kdyby pánovi dávala správcová aspoň klíče . Mezitim se tam vynořil ještě jeden pán, evidentně natěrač . Tak jsem otevřela hlavní vchod a pustila ho dovnitř , máme na sebe vždycky po ránu štěstí a jsem to obyčejně já , kdo ho pouští dovnitř . Jestli je nějaká nevýhoda bytu v přízemí , tak hlavně tohle , jste ve všem první na ráně . Bylo jasný,že ze čtení nebude nic a to jsem se na to docela těšila . .......................................................................................................................................... Jak jsem vyjela z balkonu , tak jsem si tam zapomněla mobil a tak , tak jsem se tam s omluvou pro natěrače vrátila a zavřela dveře . Tak těžko si tam budu číst , když vedle někdo něco natírá . Neřekli mi , jak to bude dlouho trvat a já chtěla ven , dokud nebylo takový horko , tak jsem to vzdala a vyjela jsem si na projížďku po sídlišti . Upřímně , radši bych si četla tu knížku . Ale vyřešila jsem to tak,že jsem si knížku odvezla k našim , tak jsem jí stejně dočetla . Musim říct , že knížka byla moc hezká , měla i takovej nádech jako kdyby jí psal zahraniční autor a ne Češka . Pokud máte rádi romantiku na pozadí druhý světový války , tak rozhodně doporučuju . Pán pro všechno říkal ,že i sousedovi to tam chtějí natírat , takže jestli ho vzbudilo že mu někdo stojí u balkonu , tak nezávidim ani trochu . Když jsem odjížděla natěrač tam byl a něco dělal , ale když jsem se zhruba po půl hodině zase vrátila nikde nikdo a ani to nějak nevypadalo ,že by bylo něco natřeno , žádnej zápach nic , tak nevím . ........................................................................................................................................ Co by jim udělalo hodit třeba do schránky papírek ,že potřebujou natřít balkon , ono není nic moc , když najednou vidíte , jak vám někdo leze do křoví . Ale v tomhle oznamování jsou tragický a nejvíc mě štvou ,že nedávají ty klíče , když tam jde nějakej jejich řemeslník, co tam poslali . Takže zase se jich musí někdo ujmout , v překladu někdo od nás z přízemí . A zvonek máme extra hlasitej a nemusim dodávat ,že zrovna já když někdo zazvoní jsem na umření . Ale je centrální a ztišit nejde , už jsem to zjišťovala . Tyhle hlasitý zvonky jsou šílený a je slyšet , i když někdo zazvoní vedle . A k nám chodí hodně lidí , pečovatelky , obědy , dovážka nákupů , pošta , ta taky nemá problém zazvonit . .......................................................................................................................................... U nás v domě bydlí hlavně senioři , takže ti všechny tyhle služby využívají . Já jsem u nás jedna z mála , co tyhle služby ještě nepotřebuje . Asi nejvíc chodí k sousedovi , taky vozíčkáři , dřív byl taky samostatnej , ale už to asi nejde . Když jsem se nastěhovala,tak to šlo , sem tam někdo zazvonil , ale poslední roky je to peklo .Celej barák odkázanej na služby a návštevy jiných , s tím,že jejich přitomnost zvoněním vlastně odnáším taky .Je to snad slyšet i z pater . Pořád někdo a často se i přehmátnou a pak zazvoní na mě , to bych vraždila a dotyčnýmu nejradši urvala ruku . Už jsem si i jako částečně nechala vyblednout jméno na venkovním zvonku , aby , kdo ke mě nejde, nezvonil , ale stejně to k ničemu není . Napsat tam zvoňte jen v naléhavých případech ? Myslim si,že by se našlo dost vtipálků , který by na mě zvonili jen ze srandy . To samý zvonek k bytu , má to ten samej ,hlasitej a odpornej zvuk , vůbec netušim , jak se tomu vyhnout . ......................................................................................................................................... Už jsem přemýšlela ,že ten zvonek z venku nějak rozbiju , ale zase , jsem v pronájmu , není to moje a hlavně nevim,jestli bych pak nevyřadila všechny byty a taky přece jen potřebuju , aby se ke taky dozvonili . Stačilo by to ztišit , ale nevim , jestli to není podmíněno nějak souhlasem všech a ani nevim, na koho se vlastně obrátit . Ale musim říct ,že i blbej hlasitej zvonek dokáže hodně zkazit den a už prostě chybí takovej ten domácí klid .Jsem vždycky ráda když je večer a všichni , kdo chodí k ostatním vypadnou a vim,že se zvonit už nebude . Domovní telefon se zvonkem mám navíc ještě v mojí hlavní obytný místnosti , kde i spím , takže hezky při ruce a hlavně při uchu , bohužel . ......................................................................................................................................... Nový domovní telefony mají prý tlačítko na ztišení , ale já mám starej typ a nic takovýho tam není. Je to horší a horší .A jsem z toho dost v nervech .Snad jedině přestěhovat se , ale zase jen kvůli zvonku je přitažený za vlasy . Jinak jsem tam spokojená, , jak je to v blízkosti zoo , tak je to víceméně příroda a je tam klid . Taky by to byl asi problém, protože bytů zvláštního určení zrovna moc není a třeba nějaký 3 + 1 by pro mě samotnou bylo zbytečně velký. Ideální by pro mě bylo 1+1 ,ale kde sehnat . Taky musim myslet na to,aby byl přístupnej pro vozíčkáře, myslím jakože i koupelnu, nemůžu mít třeba vanu a tak . Plus nemám ve městě trvalý bydliště, což asi taky může bejt překážka a koupit si za svoje novej byt , tak na to teda finance rozhodně nemám . Je to těžký . ........................................................................................................................................ Tenhle byt , jak je města a bydlí v něm lidi , který mají nějaký zdravotní potíže a žijí jen z důchodů , tak udržujou slušnej nájem .A chráněný bydlení ? Upřímně tohle by byl pro mě obrovskej krok zpět , když už jsem se takhle vyšvihla na normální byt , kde nejsou lidi s handicapem v převaze . Tohle si chci za každou cenu uchovat . Navíc i chráněný bydlení má vždycky dozor , taky mají třeba večerky a tak . Takže to nikdy není jako normální bydlení. Kdekoliv je nějakej dozor , ačkoliv organizace, který je provozujou často tvrdí opak . Za sebe bych řekla ,že chráněný bydlení se vlastně ani tak moc neliší od pobytu v ústavu . Chápu ,že pro spoustu klientů je tohle maximum , ale s realitou to nemá moc společnýho . U sebe si uvědomuju ,že už jsem v otázce bydlení na vrcholu i s ohledem na můj handicap . A měla jsem štěstí , že se tak stalo už mých 23 letech a výš v otázce bydlení se už dostat ani nemůžu , takže je potřeba si to stále udržovat . ......................................................................................................................................... Jo , stojí za pendrek když máte naprosto debilní domovní zvonek a lidi na nás neustále zvoní , i když k vám ani nejdou , stojí za pendek , když vám pronajímatel v uvozovkách zapomene říct , že jsou v plánu práce , který se vás dotýkají a stojí z pendrek když děláte často někomu dveřníka , protože nemá klíče , ale i tohle je ta svoboda a neměnila bych . .......................................................................................................................................... Naši se synovcem ve čtvrtek dorazili z výletu z Mělníku , jak jsem psala,tak spali v sudech , ale mamka raději spala v bydlíku , což se moc nedivím , jak je vidět ze druhý koláže , bylo to tam fakt maličký , jen pro dva , rozkládací postel a to bylo vše . Ale chválili si tam klid v noci a užili si to. Hodně jezdili na kole a tak . Byli na hoře Říp,tak říkali , jaká to je fuška to vyjít , mamka si tam vyzkoušela virtuální brýle a říkala ,že měla místy až strach,že spadne ze židle . Prý to bylo jakože z plačí perespektivy . To okolí Řípu . Mě přivezli oplatky a dostala jsem ještě perníček u úžasným hrošíkem . Ten mě dostal , roztomilost sama . ......................................................................................................................................... V pátek jsme vyrazili letos podruhý do Dobřan se koupat , sice jsem říkala,že bych se tam ještě letos v létě ráda podívala , ale moc se mi nechtělo . Nabídli jsme synovci , jestli nechce taky a souhlasil , takže přece jenom už to bylo takový,že to bude trochu jiný a možná i zábavnější . Zase jsme vyrazili na 10 na otevření a do areálu jsme podle tabule přišli jako 10, tentokrát už takhle brzy byly skoro všechny lavičky obsazený , až na jednu , tak tu jsme ukořistili my ,sice byla na slunci a docela daleko od nájezdu , ale co se dalo dělat . Na zbylých seděly děti různýho věku , některý jen oblečený a pár se jich koupalo . Nějak jsem nevěděla , kam je zařadit , protože vypadaly ,že jsou tam bez rodičů , někteří vypadaly ,že mají nějakej problém , tak mě napadlo , jestli nejsou z psychiatrický nemocnice , která je hned naproti . ........................................................................................................................................... Pak se tam objevili pán a paní a bylo jasný,že jsou to nějaký vychovatelé , taky pak ty děti říkaly ,že jdou na oddělení , tak to bylo jasný . V areálu mají celej dětskej pavilon . Ale je dobře ,že je vezmou takhle mezi lidi a nejsou jen v izolaci nemocnice . Tyhle děti nejsou nebezpečný , tak proč ne . Ještě nikdy jsem je tam u vody nepotkala . Koupání bylo fajn , jak tam ještě nebylo tolik lidí . Jen teda nájezd i dno bylo hodně naklouzaný a lidi měli problém se udržet . Mě se to netýkalo , protože stejně nedosáhnu na dno a do nájezdu jsem mohla vyplavat a postavit se u zábradlí tam , kde už to neklouzalo . Nezapomněla jsem se vyfotit se synovcem v kšiltovce , co jsem loni vyhrála na stanici Sporty TV, moc jí jinak nenosím , tak jsem jí využila k vodě . Tak vás všechny zdravíme z poslední fotky . ......................................................................................................................................... Pak jsme si dali v bistru párek v rohlíku a limonádu , bohužel tam lítalo hodně vos , tak se tam moc dlouho sedět nedalo . Mamka si koupila dezert špičku ve skleničce . Tak jsem taky ochutnala , poslední dobou je špička ve skleničce hodně populární a neskutečně dobrá . Možná i lepší než ten původní zákusek . Ve vodě jsem byla dvakrát a po jídle už se mi nechtělo , taky lidí bylo víc a víc a v tý části pro neplavce už bylo docela plno . Do vody už nikdo z nás nechtěl , tak jsme to po poledni sbalili a jeli domů . Když jsme odcházeli počet návštěvníků vyšplhal už na 101 a podle teploměru už bylo na slunci 40 stupňů , takže nejvyšší čas odjet . Ale bylo to nakonec fajn a ještě víc je fajn ,že synovec už skoro ve svých 15 chce pořád s náma jezdit a že mu nevadí,že třeba plavu v kruhu . Je to dobrej kluk . ......................................................................................................................................... V sobotu dopoledne si táta něco dělal na autě a docela dost se říznul na ruce , tak mu to mamka doma ovázala a tak . Jenže mu to pořád teklo a táta na pohotovost nechtěl , takže zase na všechny extrémně protivnej a zase byl jakože za to zranění můžeme i my .Přitom tam by mu to aspoň pořádně vydezinfikovali a tak . Ale jakmile jde o doktory , tak táta je neoblomnej. Nakonec v sobotu odpoledne sám uznal ,že bude lepší jet na pohotovost, protože mu to hodně krvácelo . Nejbližší pohotovost je od nás 15 kilometrů. Tak jsme v uvozovkách měli veselo . S mamkou se vrátili v podvečer za nějaký dvě hodiny . Tátovi to nakonec museli sešít , takže doma by to stejně nevýléčil . Tak zbytek víkendu odpočíval a já byla u toho , protože jsem tentokrát do města v neděli nejela . Čekala mě preventivní zubní prohlídka . .......................................................................................................................................... Pokud čtete tenhle článek hned v pondělí , tak dnes mě tedy čeká prohlídka u zubaře , což bohužel není všechno . Táta si zhruba před 14 dny sjednal , abysme měli rychlejší internet a nějak se pozapomělo ,že jdu k zubaři a potřebuju , aby mě mamka tam odvezla . Tak se ti od internetu domluvili zrovna na čas , kdy mám jít k zubaři, holt s nima bude muset zůstat táta , koneckonců , byl to jeho nápad . Moc nadšená jsem z toho nebyla , jsem z každý návstěvy zubaře dost nervozní a do toho ještě někdo u nás doma přes internet . Snad to nebude nějakej chaos . Moc se to tedy nehodilo , s ohledem na to , co se ještě událo , nicméně naši tu jejich návštěvu zrušit nechtěli. Tak držte prosím palce , ať to všechno vyjde , jak má , mrkněte se na fotky a užívejte začátek srpna .

Nečekané a milé setkání s mojí čtenářkou , oslavy nejen pouťové a video ze spanilé jízdy

Nemůžu začít ničím jiným , než středou . Jako vždycky jsem byla nakoupit a protáhla jsem to po delší době na náměstí . Za sebou slyším volání a paní,že je čtenářkou mýho blogu , tak jsme spolu prohodili pár vět a bylo to moc milý setkání . Pro mě velký překvapení a o to víc , že nemám komentáře a úplnou náhodou potkám naživo svou čtenářku . Hodně mě to potěšilo a zpříjemnilo den . Ještě jednou děkuju za milá slova a doufám,že jste s občankou dopadla dobře . ............................................................................................................................................ U našich se o víkendu konala pouť , Svatojakubská . Mamka pořád bere pouť jako něco slavnostního , tak peče i koláče a klasika je i řízek ze salátem . Kromě pouti ,ale alavíme i jinak , táta má na Jakuba narozeniny , letos 69. a mamka je zase Anna ,takže hned druhej den má svátek . Letos to všechno připadlo přímo na pouťovej víkend . Mamka letos tátovi objednala dort ve tvaru hasičskýho auta .V pátek mamka pekla , nechce pomáhat a hezky si mákla , koláčů udělala 10. Vždycky říká,že letos už péct nebude , ale nikdy to nevydrží .Za mě kdyby na pouť nepekla a všechno , nic by se nestalo , ale asi je tak zvyklá . .............................................................................................................................................. Ani nevím, jak to mám s poutí já . Jako dobrý,ale na druhou stranu mi to moc nic neříká , je tam na mě moc hluku a upřímně ta naše pouť není nic moc . Stejnej termín mají i kousek od nás v zámeckým městě, tam mají zase anenskou a mají to tam lepší . I co se týče doprovodnýho programu .Každoročně nám berou návštěvníky . Taky je to u mě o tom ,že atrakce nejsou uzpůsobený pro vozíčkáře , všude schody a i to sezení někde jinde než na vozíku pro mě je docela složitý. Když třeba ty sedačky kloužou a tak . Jako malá jsem chodila na houpačky, labutě , dětskej kolotoč, na takový ty hrnečky a občas třeba autíčka , když někdo řídil za mě . Auta měly pedály , takže bych to ani nemohla sama ovládat . A myslim,že jednou jsem byla na houpací lodi . Ale takový ty extrémní na těch jsem nebyla nikdy a ani jako třeba teenager . Vím,že to nepůjde , tak to beru tak ,že na to ani nechci . ............................................................................................................................................ Ale mám jednu vysněnou atrakci a to strašidelnej dům , nevim proč , ale vždycky mě to lákalo a láká dodnes . U nás ve městě o pouti sice nikdy nebyl , ale ve vedlejším městě ano . Hrozně by mě zajímalo , co je uvnitř , ale zase schody a myslím ,že i dostat se do toho vozíku asi taky nebude jednoduchý . Třeba by mi stačilo , kdyby tam šel někdo od nás a řekl by , co tam je , ale nikdo tam nechce . Já bych tam šla hned . Je škoda ,že na nás vozíčkáře se na atrakcích nemyslí a vlastně se na ně ani nemůžeme dostat , protože všude schody . .............................................................................................................................................. Ségra se ozvala, že mají čas v sobotu až kolem 17. hodimy, tak jsme jí měli skoro celou volnou , jindy je návštěva vždycky pozvaná k nám na oběd . K mojí velký radosti jsme dopoledne vyrazili na tu pouť vedle do města , konkrétně do Horšovského Týna , takže bylo nakonec fajn,že návštěva v podobě ségry a bráchy přijela až později . Je vždycky docela problém si pak najít čas zajet ještě jinam a už se hlavně pak ani moc po jejich odjezdu nikam nechce . Takže bylo fajn využít volnej čas a jet právě tam . Parkovali jsme u lékárny na míště pro vozíčkáře , protože jinak bylo všude plno a zbytek jsem dojela s električákem . .............................................................................................................................................. Jel s náma i táta , takže jsme toho využili a nechali jsme se s mamkou vyfotit u strašidelnýho domu . Jak je vidět na první fotce . Tam se lidi fotili asi nejčastěji . Je fakt škoda ,že tam měli schody , ráda bych to zažila . Jinak spousta atrakcí , i taková ta NASA , jak to asi vystřelí hodně do vzduchu . Z poutě jsem si přivezla ovocnej pendrek , kterej mám ráda . Pak jsme pokračovali na historickej jarmark , kterej byl součástí pouti a poté k zámku , kde se zrovna chystal zpívat nějakej soubor z Chodska a zrovna zpívali asi tu nejnámější Žádnej neví, co jsou Domažlice , Domažlice jsou moje rodný město , tak to bylo takový stylový . ............................................................................................................................................... Taky jsme byli u stánku útulku Tlapek v naději , kde máme ty známý .Tak je pozdravit . Psali ,že mají aktuálně hodně pejsků a shání konzervy . My konzervy sice nepřivezli ,ale táta jim dal do kasičky tisícovej příspěvek na chod útulku , tak táta udělal dobrej skutek . Taky si tam domluvil,že s nima pojede s motorkou do zahraničí , že to mají v plánu , tak se přidá i on . Bylo to fajn celkově , na anenskou pouť jsem vyrazila se svojí maminkou Aničkou , teplíčko a celkově taková příjemná atmosféra . Moc se mi tam líbilo . Domů jsme se vrátili chvíli před polednem a tak byl ještě čas na to si chvíli odpočnout , než dorazila naše pouťová návštěva .Ideální . .............................................................................................................................................. Během dne jsme tátovi popřáli a dali jsme mu dort , můžete ho vidět na druhý fotce . Čekala jsem míň dětskej styl , ale je taky moc hezkej , co říkáte . Vyfotila jsem ho taky i s modelem hasičáku ,co jsem dala tátovi k narozenimám . Rovnou jsem dala dárky i mamce , svátek měla až druhej den , ale to nevadí , ono stejně dostala dárky s předstihem taky od návštěvy . Brácha s rodinou přijeli jako vždycky na čas , ségra ne , taky jako vždycky . Čekali jsme na ně hodinu a sázeli se s čím přijde tentokrát ,že přijeli pozdě . Neteř přijela se žaludečníma potížema a navzdory tomu se v jídle nedržela zkrátka a na konci už měla problémy a bylo vidět ,že jí není dobře . .............................................................................................................................................. I ségře jsme dali dárky , protože má svátek začátkem srpna , tak jsme jí to dali rovnou , koupila jsem jí takovej koupelnovej set s houbou a tak , všechno do fialový barvy . Po celou dobu se bavili o tom,že by letos chtěli k moři , asi na Djerbu , tak jsem si tak říkala , kde na to zrovna ony berou , kdyby radši ségra splácela . Mají zvláštní přístup k penězům a vůbec ke všemu . Ségra ta pořád jen mluvila o tom, jak je to v práci . Dělá na ONO , ta ničím jiným nežije a ono asi opravdu ne . Dělá 12 hodinový směny , nastupuje ve 4 ráno , až si říkám,jestli jí to za to stojí . ............................................................................................................................................. I vizuálně hodně sešla , vypadá úplně popelavě a nezdravě . Tak jestli tráví celý dny v práci a doma pak jen spí , tak se ani nedivim . Řekla bych ,že nechodí ani obyčejně ven , nebo třeba na nějakej výlet , někam si sednout , nic . Její nejlepší kamarádka a možná i jediná je jen její dcera .I mě přijde ,že ségra svým životem i ten její život táhne dolů . Jen práce , spánek a cigára . Asi jí to tak vyhovuje , je fakt ,že si vždycky vybírala takový zvláštní práce a vždycky přes noc . Ale je to její rozhodnutí , to ona si kazí zdraví a asi i život . Čekala bych,že za ty 4 roky nebo možná ještě víc , co je sama se nějak odpíchne , ale přijde mi,že je na tom pořád stejně . Ve všem . ............................................................................................................................................... Před 20 večer všichni odjeli , nechali jsme dort , takže jsme ho před všema i nakrojili a každej dostal ještě kus domů . Jsem ráda ,že ségra vůbec nemluvila o Holýšově , asi jí to moc neoslovilo , což je na jednu stranu fajn ,čím méně tím , lépe a tam to platí dvojnásob . Naši se domluvili se synovcem , dnes totiž jedou na pár dní k Mělníku a budou spát v ubytovacím sudu , tak to může být zajímavý . Auto si v pondělí nechají u mě ve městě před barákem a budou pokračovat bydlíkem . V pondělí mám v plánu knihovnu , ale říkali ,že není třeba , abych tam byla , takže fajn . U nás na pouti jsem nakonec vůbec nebyla , ale myslim,že stejně nebylo o co stát . Jsem hlavně ráda ,že vyšel ten Horšovský Týn . Takže taková byla letošní pouť a oslavy všeho druhu . Za mě velmi hezký čas . Na konec jsem našla ještě video letošní spanilý jízdy , projíždíme v čase 1:27 , tak se můžete podívat .

Hollywood US cars 2026

Nadešel čtvrtek a sraz amerik . Respektive spanilá jízda , od našich jsem přijela po poledni a docela to do 17:30 , kdy spanilá jízda začínala , uteklo . Táta tam nakonec poprvé zajel až ve čtvrtek po obědě a stejně je dali úplně na stejný místo jako loni , takže bylo zbytečný si to nějak rezervovat . Holýšov máme jen 5 kilometrů , takže jsme vyjeli po 17 hodině . Ségra se neozvala , tak jsme to brali tak ,že nepojede a měli jsme volný místo v autě . Mamka jet nechtěla , takže to vypadalo , že pojedu jen já s tátou , ale mamka se na poslední chvíli rozmyslela a jela s náma . Počítali jsme s tím,že budeme platit vstupný , tak jsem si vzala průkaz ZTP/P . Nakonec táta jen ukázal ruku s páskou , že má zaplaceno a bez problémů jsme projeli několik pokladen , aniž by se někdo zajímal, jestli jsme platili všichni . Neměla jsem v plánu vystupovat a tátův kamarád na místě nebyl , tak jsme to objeli a už jsme se zařadili na jízdu . Jeli jsme okolo mariňáků , tak už jsem hned ve čtvrtek viděla i Heffrona , byť jen z auta . ............................................................................................................................................ Čekali jsme , až nás pustí dál a najednou mobil a ségra ,jestli se může přidat v pátek ke spanilý jízdě , tak jsme se pobavili nad tím , že právě sedíme v autě , čekáme na výjezd a že to rozhodně není v pátek a nikdy to v pátek nebylo . Ségra se tomu divila jako divizna , typická ségra , ani neví kdy to je . Upřímně, byli jsme spíš rádi ,že s náma nejede a řekla ,že i s neteří dorazí v pátek . Před náma stálo auto Dodge , s vlajkou Ameriky a srazu , při spanilý jízdě se samozřejmě nepředjíždí , takže bylo fajn mít před sebou něco zajímavýho , tak jsem ho vyfotila . ........................................................................................................................................... Už od prvních metrů na nás lidi podél silnice mávali a natáčeli si nás Často měli s sebou i pejsky . Začátek byl docela drsnej , protože se jelo až moc rychle , což je při spanilý jízdě úplně zbytečný , má se jet pomalu , ale ti vepředu si hráli na machry . Naš historickej Buick s tím měl docela problém a dokonce takovej ,že nám přestal jet uprostřed cesty , naštěstí do nás nikdo nenaboural , ale ztratili jsme z dohledu auto před náma , trasu jsme trochu znali , ale jistý jsme si nebyli , naštěstí jsme ho dojeli , pořád se muselo někde stavět a kolona byla roztrhaná . Všude nás vítali , jen tentokrát jsem nikde neviděla babičky , ale možná to bylo tím ,že jsme letos jeli jinou trasu . Něco málo jsem vyfotila , mimo jiný i náměstí u nás ve městě , což je ta fotka , kde je v rohu vidět vlajka našeho památníku . Snažila jsem se lidem a hlavně dětem mávat . Taky jsme míjeli klienty jednoho chráněnýho bydlení s mentálním postižením a těm jsem zamávala obzvlášť ráda a mávali jsme celý auto . Občas někdo zatroubil nebo sirénou zdravil diváky . Bylo to fajn a snad jsme lidem naším průjezdem udělali radost a mají fajn zážitek . .............................................................................................................................................. Cesta už byla v pohodě , jen u nás na obchvatu nešlo zastavit dopravu , cestu zastavovali motorkáři od nás ze srazu , tak jsme docela dlouho čekali .Ono to jde těžce zastavit , když jsou lidi rozjetý , ale podařilo se a my mohli pokračovat . Pár metrů od cíle nám opět auto přestalo jet , tak to táta vzal na volnoběh a zastavil u hřbitova , aby ostatní mohli projet , takže nakonec jsme ten hřbitov využili my . Psali,že berou prvních 100 aut , ale řekla bych,že jich bylo ještě o něco víc . Nakonec se auto podařilo zprovoznit a my s mamkou odjeli domů . Táta byl trochu v nervech co s tím zase je , ale pak už to jelo prý normálně . Zřejmě autu vadilo to neustálý zrychlování a brždění . Jako jedni z mála jsme tam měli opravdu historickou ameriku , většina měla nový a výkonější . Spanilou jízdu jsem si moc užila , tohle mám ráda , hlavně to , jak si to lidi okolo užívají . .............................................................................................................................................. Můj hlavní den přišel v pátek po obědě . U pokladny jsme ukázali ZTP /P a čekali , co se bude dít , loni si totiž táta hrál na bohatýho a zaplatil plnou cenu 500,- i za mě , přitom věděl ,že to můžu mít za polovinu , ale řekl ,že to zaplatí . Letos jsme jeli s mamkou sami a tak se nemusel za to cejtit trapně . U první pokladny nás poslali dál s tím,že musíme nejdřív zaparkovat a pak jít k další pokladně pěšky . Parkoviště pro návštevníky stálo 150 korun a to se nám protočily panenky . Do areálu vpouštěli striktně jen ameriky . Ale nic po nás za parkování asi jako ZTP naštěstí nechtěli , u pokladny jsem tasila ZTP/P a měla jsem to za polovic tedy za 300,- a doprovod taky . Takže za dva 600,- po slevě . ...................................................................................................................................... Oproti loňsku zdražili, normální vstupný pro jednoho na místě za 600,- . K tomu se ještě dostanu . U pokladny jsme dostali na ruku náramek a taky prospekt s programem , kde mě potešily pravidla a hlavně to ,že bez dovolení majitele se do auta nesedá a taky se na něj nesahá . Hlavně to nesahání bych ještě třikrát podtrhla . Je dobře ,že se tomu brání , lidi jsou neskutečně oprsklý , což jsem tu i já několikrát psala z vlastní zkušenosti. Stačila jsem se vyfotit u nápisu Hollywood , což je tam taková ikona a vešli jsme dovnitř . Měli to rozdělený na peší a auta a já jsem mohla na cestu pro auta .Ale stejně , když jsme tam přijeli s Buickem , tak všude nás pouštěli a ani nezjišťovali , jestli máme všichni zaplaceno , ale když jsme tam přijeli s civilním autem , tak jsme hned byli jako nějaká druhá kategorie. Hned auto odstavit , dojít pěšky a zaplatit. Hned se na nás dívali jinak a přitom jsme uvnitř taky měli ameriku . ........................................................................................................................................... Jako první jsme to vzali do gastro zóny , mamka si chtěla koupit pití a cestou jsem stačila vyfotit i vláček , co večer vozí návštěvníky , pak jsem řekla , že bysme mohli k mariňákům , na což mamka,že tam se mnou nepůjde , tak jsem tam jela sama . Opět jsem jela v klasickým módu,že jakmile se přiblížim Heffron tam není , ale byl tam jeden mariňák , co stál u vybavení , tak jsem se ptala , jestli si to můžu vyfotit , mimo jiný jsem vyfotila i Heffronovu vestu a pochválila jsem jim to ,že to mají hezký . Tak tak stydlivě poděkoval . Oni jsou tam všichni takový zvláštně klidný , jakoby se těch lidí , co se tam přijdou podívat snad i trochu báli. Takový stydlivý a rezervovaný .Asi celkově jako jednotka nejsou moc družný k ostatním . Heffron nikde , tak jsem taky poděkovala a odjela k mamce , která čekala opodál a šli jsme k tátovi a jeho kamarádovi . .............................................................................................................................................. Táta hned ,že se půjdeme projít k jezeru a pláži, tak jsme šli a navzdory tomu ,že v tu dobu nebylo moc koupací počasí se tam koupalo dost lidí , mezi lidma tam plavali i psi a užívali si to všichni . Jezírku vévodil nafukovací růžovej plameňák . Tahle novinka určitě měla velkej úspěch . Při procházce mě překvapilo ,že areál byl rozdělenej na českou a měmeckou část . Němci s amerikama byli u jezírka a Češi potom ve zbytku areálu , ale prý je to na srazech takhle rozděleno všude a asi to má logiku ,když jsou v cizině , aby byli pospolu . ........................................................................................................................................ Spoustu lidí to pojalo jako kemp , že přijedou a celou dobu tam jen sedí , někdo si třeba četl , nějaká paní tam něco pletla . Asi to někomu tak vyhovuje a nemusíme chodit daleko , táta ani jeho kamarád se taky nezvednou , aby třeba došli k pódiu a něco viděli, když se tam něco děje . Taky jen sedí a koukají . Pak si stěžujou , že se tam nudí . Pak jsme se vrátili k nám,kde už byl tátův kamarád , mimochodem taky Němec . Okolo nás pořád chodili lidi a fotili naše auta . Co jsem pak viděla na facebooku , tak skoro každej se u nás zastavil a udělal fotku . Našla jsem dvě hezký , tak to přidávám jako předpolední fotku . Když jsme si kupovali limonádu Koli , dostali jsme na výběr ,že si můžeme vzít za nákup brýle nebo slamák . Brýle jsem si shodou okolností koupila den předtím , tak jsem si vybrala slamák . ........................................................................................................................................... Vyfotila jsem se s nim u našich aut a sedli jsme si u táty a kamaráda . Ten přímo ameriku nemá , ale má takový historický auto z Ameriky . Líbilo se mi ,že mu z auta hrály předválečný německý písničky , bylo to stylový . Na fotce je to to tmavý ve stylu snad 30 let. Vedle je náš hasičák . Nějakou dobu jsme tam poseděli , táta nás s mamkou vyfotil a já se po čase zase vyjela na objížďku , tentokrát tam byl , ale zase tak na skok , ani jsme si nestačili říct třeba dobrý den , ale věděli jsme o sobě . Nějak jsem neměla v plánu nějakou interakci , ono to evidentně pořád jde dost těžce , nevim,jestli to třeba není i v něm jakože třeba není tolik otevřenej, jak bych si přála . Sama nevim co v tom je , možná je jen jednoduše namyšlenej , ale nějakou tu bariéru mezi náma tam pořád cejtim . Už jsme se setkali na Slavnostech svobody a fotku mám, tak mám splněno . Takže vůbec nebyl důvod se trápit . Cestou jsem fotila mimo jiný mě zaujaly dvě auta, který na střeše měly boty , taky lodičky a moc se to hodilo . Vůbec celkově se mi zdálo ,že tentokrát tam bylo v pátek po obědě víc aut než ve stejnou dobu loni, což bylo fajn . ......................................................................................................................................... Vrátila jsem se zpátky na místo a zrovna tam probírali vstupný , jak je velký . Jako pro jednoho za 600,- byť je to na všechny 3 dny je hodně a když tam jde rodina , je to pěkná pálka a myslím,že spousta rodin si to určitě rozmyslí . A k tomu je potřeba připočítat i parkovný . A kritizovali i to ,že i když přijeli s amerikou , platili taky hodně a moc se to cenou nelišilo od těch , co přijeli normálním autem . A znám několik případů ,že tam majitelé amerik nepřidou právě kvůli vstupnýmu .Nevim nakolik částka odpovídá nebo neodpovídá obsahu , je fakt,že se tam pořád něco dělo a to chce taky zaplatit . Ale je taky fakt ,že Hollywood US cars už se stalo luxusní záležitostí , co si může dovolit málokdo . Jak návštěvník , tak už i majitel ameriky . A za mě hlavně to parkovný normálních aut je teda velká prasárna . Psala jsem to už loni a neodpustím si to ani letos , za mě tenhle sraz ze sebe dělá víc, než ve skutečnosti je .A to už lákají teď na 10 ročník za rok , jak to bude ještě víc super . ............................................................................................................................................ Po čase jsem dostala chuť na palačinky , tak jsme odešli do gastro zony a koupila jsem si výbornou čokoládovou palačinku , nevim proč , ale dny před srazem jsem moc nejedla , neměla jsem na nic chuť , takže palačinka byla dá se říct to první , co mi chutnalo . Docela jsem si tentokrát užila s očekávanou menstruací , takže možná i proto jsem neměla pocit hladu . Menstruace v pátek nepřišla , takže za mě radost , že jsem v hlavní den měla o starost míň . Měla jsem z toho docela obavu , ale vyšlo to parádně . V pátek večer se navíc zatáhlo a pršelo , tak se to ještě stihlo . Když jsme přišli na palačinky , tak zrovna promítali dětský kino , což byl animák Turbo , loni dávali Auta . Než se udělala palačinka , chvíli jsem se taky dívala a bylo to prima , děti , ale i překvapivě dost dospělých si našlo cestu k plátnu . Tohle kino byl super nápad . ...................................................................................................................................... Venku už bylo plno , tak jsme si zašli sednout do stanu , kde bohužel nebylo vidět na plátno , ale nevadilo to . Tak jsem si pochutnala a pak jsem šla ještě ke stánku se suvenýrama srazu , loni jsem si tam koupila polštář a letos aspoň klíčenku s americkou vlajkou.Zůstali jsme tam pár hodin , i z toho důvodu ,že jsem tam nikde nezahlídla wc pro vozíčkáře a chtěla jsem odejít ještě před vystoupením mariňáků , střílení nedávám . Letos jsem tam ani nepotkala maskota , se kterým jsem se fotila , ale vim ,že se tam objevil až po odjezdu . Tak třeba někdy příště . V sobotu už jsme nepřišli , i když jsem občas měla chtění , ale zase jsem věděla ,že tam stejně nic jinýho nebude a ta absence wc taky nebyla nic moc . ....................................................................................................................................... Ségra sice říkala,že přijede v pátek , ale neřekla přesně v kolik , poučeni jsme na ní nečekali . Nakonec prý přijela s neteří skoro až večer a ještě ten večer zase odjela , že neteř musela v sobotu do práce . Ale vlastně i tohle, že jsem jí tam nezastihla, přispělo k tomu ,že oproti loňsku bylo všechno doslova o 1000 % lepší . Určitě k tomu přispělo i to ,že jsem do toho tentokát šla úplně jinak . Žádný velký očekávání, že to bude něco extra a to ,že něco musím a tak . Najednou to všechno bylo úplně jiný . Spanilá jízda úžasná a pobyt přímo v areálu taky . Prostě obrovská spokojenost a příjemnej pocit . Loni jsem tam měla pocit ,že vůbec do sebe nic nezapadalo a všechno bylo takový rozháraný , ale za mě letos letos jen pohoda a jsem moc ráda ,že jsem ze sebe ty špatný zkušenosti z toho místa konečně setřásla . ......................................................................................................................................... Jinak psali ,že návštěvnickej rekord z loňska pokořonej nebyl, ale kolik lidí přišlo nepsali . Lidi odrazujou ty zbytečně vysoký ceny všeho tam , v ničem jiným to není . Auto vyhrál návštěvník až z Luhačovic a táta říkal , že spousta lidí už to balila v sobotu večer , ačkoliv program pokračoval . Nejvíc všechny zajímalo , kdo vyhraje to auto a pak se všichni rozprchli domů . A táta s kamarádem tam jako jedni z mála zůstali až do nedělního rána . Posílám několik koláží , popisovat to nebudu , o všem jsem tu psala a na konec přidávám koláž ze spanilý jízdy . Díky za prohlídnutí fotek , snad jsem vám trochu tu atmosféru přiblížila .

Mistrovství ČR v parašutismu a tričko jako dárek , piknik na zámku a Hollywood US cars se blíží

Minulej tejden od středy se u našich ve městě konalo mistrovství ČR v parašutismu . Na letišti , takže tam,kde máme dílnu našeho zámečnictví a pozemek . Jsme tam v pronájmu od města . Začalo to tím,že se nám objevila vystřižená díra v plotu , takže se táta pídil , co to je , jestli nás chtěl někdo vykrást nebo co . Potkal tam hobby letce , který tam taky jsou a ti řekli , že to udělalo město a že to tam potřebujou vyklidit. Pak teda volal na technický služby města a ti mu to potvrdili,že přes nás při těch závodech mají chodit na wc a do sprch , což jsme vůbec netušili . Řict to jen dva dny předem je docela síla a kdyby se nezeptal , tak mu to město ani neřeklo. ........................................................................................................................................ Táta byl na město hodně naštvanej , že nám to vlastně nakonec ani neřekli a hlavně na to , že jsme na všechno měli jen dva dny, což se vůbec nedivim . Chápu ,že jsme tam jen v pronájmu , ale tohle byla docela podpásovka . Tak se tam v týdnu rychle všechno vyklízelo a všechny auta jsme měli doma . Taky tam nemohli ani pracovat , takže museli improvizovat . Už se letiště nezdá tak super . Jestli se to tam bude muset vyklízet na každou akci , řeknou to až na poslední chvíli a musel by se zase omezit provoz dílny , tak asi nic moc . ...................................................................................................................................... Parašutisty jsme mohli vidět i doma ze zahrady , respektive z terasy , máme i dalekohled , ale bylo to vidět i pouhým okem . Tak jsme v pátek odpoledne koukali . Mají můj obdiv , jak to mají pod kontrolou , ale někdy je to fakt adrenalin , jestli se ten padák otevře nebo ne . Akce byla i pro veřejnost , tak jsme se tam v sobotu vydali i osobně a takový závody jsem naživo viděla vůbec poprvé .Zrovna skákali na cíl , moc lidí tam nebylo , tak to bylo takový klidný . Měli jsme s sebou dalekohled , ale klidně to stačilo dívat se okem . Když doskákali šli jsme si sednout do stanu a koupili si pití . Pak jsem šla s mamkou zalejt k nám na pozemek jahody , co tam pěstuje brácha s rodinou a fakt tam ty wc a sprchy byly . Takže jsme tam pár lidí potkali , stejně tak tam parkovaly auta . A nutno říct ,že byli docela z nás tam překvapený . Radši jsme se tam moc nezdržovali , aby někdo něco neměl , ale město si s náma dělá, co chce. ............................................................................................................................................ Pak skákali další a to už jsme šli blíž k tomu dopadovýmu kruhu , vždycky je vyvezlo letadlo a skákali . Někdy to tedy bylo tak tak a docela divnej pocit , vidět nad sebou zblízka parašutisty , některý to do toho kruhu zvládli a některý ne , ale nikdo naštěstí nepřistál na někom . Skákalo tam hodně mladých , skákat se může už od 15 let , takže pár takových tam taky bylo . Pak si naši koupili u stánku jídlo a já se najedla až doma . Moc se mi , když jsem viděla ty prodávající tam do jídla nechtělo . Byli jsme tam víc jak dvě hodiny . Bylo to takový komorní všechno a moc návštěvníků tam nebylo, což si myslim,že je škoda , zasloužilo by si to větší návštěvnost , přece jenom je to celorepublikový mistrovství , ale asi to moc netáhne. Mě se to tedy na letišti líbilo , zase novej zážitek a zkušenost . .......................................................................................................................................... Už jsme šli k autu a zastavil nás pán jestli nás zajímá parašutismus , pravda byla taková ,že jsme přišli spíš ze zvědavosti , ale řekli jsme ,že ano a pán mi dal triko s logem mistrovství , což je hodně prekvapilo . Tak jsem poděkovala a naši s ním prohodili pár slov . To,že dostanu triko s logem mistrovství jsem tedy nečekala a je hodně kvalitní . Má takovou velikost ,že se do něj vejdeme všichni , tak asi bude pro všechny a kdo si ho zrovna vezme . Takže krásná pozornost a i tady za něj posílám velký díky . Ráda bych jim poslala zpětnou vazbu a třeba se s ním vyfotila na instagramu a označila je , ale vůbec netuším , jak se jmenujou nebo co je to za asociaci . Tričko můžete vidět na první fotce pod článkem . .............................................................................................................................................. V neděli dopoledne jsme se vydali na zámek Kozel na food piknik , kde jsme už taky byli loni . Jen to tentokrát z května přeložili na červenec . Oproti trhům na Velikonoce, který se tam taky konají tam byl mnohem větší klid . Několik food tracků , i klasických stánků s jídlem a krásný letní den . Nově tam měli pro děti jezdící plyšový koníky , měli to na zámecký terase a děti si mohly na jízdu půjčit i korunky , přilby jako brnění , takže vypadaly hodně stylově a rodiče mohli mít hezkou fotku . Dobrej nápad . Několik lidí si i rozprostřelo deky na trávě . Prostě pohodová akce . Já si dala stripsy a hranolky , na burgery moc nejsem nebo spíš mi moc nechutná to maso v nich . Nově tam taky mají zámeckou kavárnu , stolky přímo venku a tam bylo lidí asi nejvíc . Bílý stolky i židle a hodně se to tam hodí . Dala jsem si pohár z názvem Kozel . Na druhý fotce je pár smímků . ............................................................................................................................................. A nakonec, tenhle týden už začíná sraz amerik v Holýšově , uteklo to . Pro mě je první den už čtvrtek v podvečer , kdy jedeme už podruhý na spanilou jízdu .Jako vždycky se jede po okolí a i přes nás . Celá ta jízda má kolem 50 kilometrů ,což je asi tak jako loni a má kolem hodiny .Těším se na to . Jak už jsem psala , tak letos do toho už nejdu s takovýma emocema a očekáváním jako loni . Ono to ani není nic moc dobrýho . Jen mám obavu , aby mi do toho nehodila vidle očekávaná menstruace a nestala se ze mě hromádka přecitlivosti . Docela mě to pak ovládá . Uvidíme , jak to dopadne letos . .......................................................................................................................................... Pod článek přidávám plakátek a ještě pod ním ještě program na všechny tři dny . Jako předposlední fotku , přidávám hejtmana našeho Plzeňskýho kraje ,Kamala Farhana , kterej se tam vyfotil s naším Hot Rodem loni. Já u toho osobně nebyla , protože jsem byla už doma a táta ho zase nepozná , takže nikdo z přítomných to ani nezmínil, ale vykouklo to na mě náhodně na instagramu pana hejtmana . Což tenkrát bylo docela překvapení. ...................................................................................................................................... Bude to nabitý , ten letošní program a hlavně tedy v sobotu . Nemyslím si ,že tam budu každej den , ale nevadí. Nově tam má béjt i rybník s písečnou pláží . Je tam sice řeka s jezem ,ale byla už jen otázka času , kdy se tam něco stane . Na takových akcích se tvrdě chlastá a lidi pak nemají zábrany , tak asi ten rybník mají za bezpečnější . Už hledali i plavčíka , což schvaluju . Každopádně já rybník určitě nevyužiju a ani bych nechtěla . Bude v něm asi divočina , navíc když zase mají bejt tropy . .................................................................................................................................... Nechybí ani námořní americká pěchota , což je Heffron , jen tedy už předem vím,že se budu chtít vyhnout jejich vystoupení . Vím,že střílí a to není dobrý , loni jsem se tomu vyhnula taky . Nově se k nim přidá Muzeum na demarkační linii v Rokycanech , takže by tam mělo být víc strojů ze druhý světový jakože Američani . Heffron je z Rokycan , takže to ani není moc velký překvapení ,že se poprvé zúčastní i tihle vojáci . Táta s kamarádem se tam tradičně chystají už ve středu , prý , aby měli dobrý místo . ........................................................................................................................................ Táta má shodou okolností zrovna v ten den svátek , tak si myslím,že to tam i oslaví . Brácha se jmenuje stejně , tak má má taky svátek , ale jsou s rodinou na týdenní dovolený v Rakousku ,konkrétně základnu mají v Korutanech , tak jsem mu dala dárek s předstihem , což byly ty lahvičky koupený ve Free shopu s tématen fotbalu . Ale zpátky ke středě , nezlobila bych se , kdyby jsme byli blízko pěchoty , ale je jasný,že o tom , kde budou rozhodujou pořadatelé . Ale asi není šance , táta tam kromě Buicka bere i Hot Rod a samozřejmě na přespání hasičák , jeho kamarád má taky víc aut . Tak jsem zvědavá , jestli náš druhej ročník bude lepší než ten loni . Na úplnej závěr přidávám mapu letošní spanilý jízdy . .......................................................................................................................................... Tak zase louka v Holýšově neboli Pekelný ostrov pojmenovanej po hudebním festivalu , kterej se tam koná o dva týdny dřív, zase po roce ožije amerikama a kdyby něco , hned vedle je místní hřbitov , takže pořadatelé mysleli na všechno . Díky za zkouknutí všech fotek , je jich tentokrát víc než obvykle . Mějte se po celý týden fajn a v příštím článku samozřejmě dojmy a průběh srazu .