Německý nacista = pohledný herec , umění smířit se s minulostí , drtička bot má další oběť a restaurační místopis

V pondělí skončil dánskej seriál Hotel na pobřeží . Přiznám se ,že mě moc nezaujal a začal mě bavit až od 7 . série , kdy se děj odehrával ve druhý světový válce . Hlavně mě zaujal vztah Dánky Amandy a majitelky hotelu s německým důstojníkem Uwe Kisslingem . Nebyl zlej , pořád se usmíval a tak , ale na začátku Uwe byl vyobrazenej jako typickej Němec a pak se postupem času změnil a vlastně to byla kladná postava . Těm dvěma se nedalo nefandit . Nakonec si k němu našla cestu i Amanda a strávila s ním moc , Uwe pak odešel na frontu a do 3 let věku jeho dcery ani nevěděl ,že nějaký dítě vůbec má . Po válce se znova setkali , malou Fridu okamžitě přijal ,Amanda prodala hotel a odjela s ním žít do Německa . V posledním díle bylo zmíněno ,že mají další dítě , tentokrát syna . ............................................................................................................................................... Od mala jsem se učila německy a zaujalo mě i to ,že on má tak čistou němčinu, oba hlavní představitelé na sebe totiž mluvili německy . Takhle mluví jen někdo , kdo Němec je nebo tam dlouhodobě žije . Jeho představitel je sice Rus , ale od 12 let žije v Německu . Taky mě zaujalo , že je jen o 6 dní starší než já a má taky rád tvrdou muziku , což chválím . Mam nakoukáno dost seriálů a filmů o druhý světový a nevim , čim to je , ale nacistický důstojníci hrajou většinou herci jako v tomhle případě . Pod článek ksem přidala koláž se seriálu , tak můžete posoudit . Já říkám ,že se to povedlo i tady. .............................................................................................................................................. V Brně se konal sraz Sudetoněmeckých osob a nadělalo to hodně emocí , který moc nechápu . Já žiju v jihozápadních čechách a jsem si jistá , že kdyby se to konalo u nás , bude to v klidu . Tady u nás to bereme jinak a řešit něco po 80 letech . Ano, taky nám ublížili s měli jsme Němce doslova za humny , ale naučili jsme se s nima žít . Dodnes se o to pečuje , jsou tady takzvaná místa smíření , různý akce přeshraniční spolupráce , jsou to naši sousedé , zatímco v Brně z toho vyšilujou . Uznávám ,že ten jejich předseda vypadá kontroverzně a i ten protest , když se někdo oblíkne jako vězeň z koncentračního tábora a kouká mu tlustej pupek ,že je to výsměch pro oběti , ale aspoň my , v naši části republiky s tím umíme pracovat a nemusíme křičet , jde to když se chce. ........................................................................................................................................... Taky jsem si koupila nový boty , mám vbočenej palec a celkově mi nessedí skoro žádný , tak volba padla opět na boty Champion . Líbil se mi hlavně ten džínovej desing . Objednala jsem po internetu a druhej den byly doma . I když nechodim , tak je mam brzy zničený a okopaný . I proto ,že si nohou často otevírám dveře nebo doma lezu po kolenou a je to hned . Takže rozhodně nepatřim k tomu hloupýmu vtipu ,že vozíčkář má jedny boty za život a ani k těm , kdo je na vozíku a boty má pořád jako nový . Naopak , kopu , přidržuju , chodim . Jsem taková drtička bot , ale nedělam to schválně . Boty najdete na druhý fotce . .............................................................................................................................................. Na sobotu hlásili silný bouřky . Měli jsme v plánu jít někam do přírody , ale nakonec jsme to neriskovali . Ono taky někde zůstat uprostřed ničeho . A udělali jsme dobře . Už během dopoledne první bouřka . Taky pak psali ,že na nějakou paní u nás spadl při bouřce strom . Tátu jsme měli na Pasohlávkách na srazu a mě napadlo zajet si aspoň někam na obět , aby mamka nemusela vařit s tím,že jí pozvu a všechno zaplatim . Tak souhlasila . Jeli jsme do stejnýho města jako před týdnem na kočárky . Při příjezdu jsme zmokli , ale nakonec jsme přece jen zůstali venku na předzahrádce pod slunečníkem . ........................................................................................................................................ Kromě nás tam byl pán se dvěma dětma a jeden na kole . Mamka si dala líčka a já bramborový noky . Ten pán od dětí byl hodně povídavej , tak oslovil toho na kole , zjistili ,že jsou oba prakticky místní , ten kolař zase řekl,že jel přes nás a pršelo , tak my taky , že tam bydlíme . Tak to bylo takový vtipný ,že jsme se tam všichni na jedný předzahrádce sešli . Neznámý a přece známý , všichni jsme byli z okruho 10 kilometrů . Jak je tam zámek , tak jsou tam většinou turisti , takže o to větší překvapení . Tak se tam řešili místní věci a bylo fajn to znát . My ještě pokračovali o kousek dál ma kafe , já si dala meruňkobou zmrzlinu do kornoutku a bylo to moc fajn .