Recenze Všechny řeky , chvála nápadů do veřejného prostoru a úžasný piknik na zámku Kozel

Vrátím se ke knížce s názvem Všechny řeky od izraelský spisovatelky Dorit Rabinyan . Nechala jsem si na přečtení dost času , příběh si tak nějak sám říkal číst ho pomalu . Příběh je podle skutečný události . Jak už jsem psala , tak sehnat tuhle knížku nebylo vůbec jednoduchý , takže jsem čekala něco wow . Omlouvám se těm , kdo by si jí třeba chtěli přečíst , ale bez obsahu by o ní psát dojmy prostě nešlo , takže následující řádky jsou jeden velkej spoiler . ........................................................................................................................................................ Já jsem bohužel nezaviněně zjistila , jak příběh dopadne , ještě před tím než jsem si jí koupila , ale i tak jsem takový konec rozhodně nečekala . Přiznám se ,že už jsem o ní pak nic nehledala . Obecně nemám ráda , když se člověk dozví všechno , aniž bych to začala číst , mám ráda ten pocit , kdy musim číst , abych zjistila jak to dopadne , to napětí . Kniha pojednává o vztahu Izraelky Liat a Palestince Hilmímo , kteří se potkali náhodou přes známého v New Yorku , kde oba žijí a zamilujou se do sebe . ........................................................................................................................................................... Příběh se odehrává od podzimu 2002 do srpna 2003 . Hlavní hrdinka Liat mi moc sympatická nebyla a Hilmí byl zase takovej ten typ umělce se svýma náladama , kterým jako neumělec nerozumim . Dvojice se do sebe zamiluje , i když jakože nesmí , ale praticky od začátku se pořád jen hádají a vzájemně si lezou na nervy , pak přijde nějaký to usmíření a zase se nesnáší . No , není to takovej ten příběh Romea a Julie , vlastně mi přišlo , jako kdyby se ani rádi neměli . Dost mi vadilo , že se prakticky celým příběhem táhla politika obou zemí a strašnej problém pro Hilmího byl , že ona sloužila u IDF , což jí ani nic jinýho nezbylo . A celkově mi přišlo ,že hlavně ona i uměle vyhledávala situace , kdy mohla mluvit o IDF , o rozdílný politice obou zemí , i když věděla , že jemu jako Palenstinci to vadí , zbytečně se provokovali navzájem . Moc lásky jsem mezi nima zrovna necejtila . .......................................................................................................................................................... Taky jsem nechápala , proč by měli svůj vztah skrývat , ani jeden nežil ve svý zemi a podle mě to až přeháněli , nikdo jim nic neudělal a oni se pouze domnívali , že jim něco hrozí . Všechno měli jen ve svý hlavě . Ale co mě opravdu dorazilo bylo to , že Liat vypršel pobyt v New Yorku a místo , aby se snažila ten vztah nějak zachránit a plánovat třeba žít spolu v nějaký třetí zemi , tak to úplně zazdila . Měla určenej datum , kdy měla odjet a odjela , Hilmí později taky . Po celou dobu jejich vztahu to brala tak ,že jsou spolu jen dočasně a on vlastně taky . Hodně zvláštní . Měli určitě i jiný možnosti , jak pokračovat a místo toho poslušně nastoupí do letadla a konec . .......................................................................................................................................................... I nadále si volali , ale už se nikdy osobně nesetkali . Po čase Liat zjišťuje , že Hilmí se utopil v moři při záchraně bratrance . Hilmí totiž neuměl plavat . Takže se opravdu rozešli , ale tu smrt jsem nečekala . Postava Liat je právě autorka Dorit Rabinyan a Hilmí je umělec jménem Hasan Hourani ,zemřel v 29 letech . Zvláštní příběh , zvláštní myšlení , ale možná je to tím ,že pro nás Evropany je to všechno trochu jiný . ........................................................................................................................................................ Opět jsem se vydala do města , na webkameře jsem viděla na náměstí něco novýho , nešlo to přiblížit , ale dalo se odhadnout ,že je to nápis Plzeň . Kdysi říkali , že v různých částech města se objevuje takovej fotokoutek podporující turismus ve městě . Má vždycky jinej desing a teď doputoval až na náměstí . Tak jsem středeční nákup využila se tam zastavit , sice trochu pršelo , ale to nevadilo . Pro tuhle zastávku vybrali nápis z malých míčků a vypadá to zajímavě a hezky . A polud se nemýlim , tak míčku jsou v barvách našeho kraje . Mám ráda takový věci , který obzvláštní to místo a určitě to bude vdečný místo pro fotografování . .......................................................................................................................................................... V sobotu jsme vyrazili na food festival , táta odjel s Harleyem na Moravu na Pasohlávky , kde byl staz motorek . Nám se nechtělo vařit a tak jsme vyrazili .Akce se konala opět na zámku Kozel, kde jsem byla naposledy o Velikonocích , ale food festival jsem tam ještě nezažila . Akce začínala v 10 dopoledne , tak jsme jeli už na otevření . I z toho důvodu ,že na sobotu odpoledne hlásili i pro náš kraj silný bouřky a přívalový deště , tak abysme to ještě stačili . Přece jen , kdyby to tam začalo nebo cestou v autě , tak by to taky asi nebylo úplně dobrý . ........................................................................................................................................................ Bylo tam o dost míň stánků než třeba o těch Velikonocích ,ale za to krásnej klid . Bylo to bez programu , ale to vůbec nevadilo , naopak . Lidí tak akorát , návštěvníci posedávali na lavičkách , někteří měli i piknikový deky a všichni si užívali sluníčka . Nechyběl staročeskej kolotoč , dílničky a střelba z kuše . Moc příjemný , otevřeli i zámeckou terasu , kde bylo jakoby stranou pár stolů a tam jsme se usídlili i my . Krásný výhledy do kraje , ptáčkové tam zpívali , sluníčko , paráda . Dala jsem si americkej hot dog , zmrzlinu a domů jsem si koupila Donut s příchutí sušenky Oreo . ................................................................................................................................................... Překvapilo mě , že tam nebylo tolik návštěvníků ,ale o to byl větší klid . I ty lidi byli takový usměvavý , bylo tam hodně pejsků a všichni takový na pohodu . A že tam nebyl program myslím nikomu nevadilo , méně je někdy více a tady to opravdu platilo . Myslim ,že lidi dali spíš přednost historickýmu dni u nás v Plzni , kterej se konal ve stejnej den a možná proto tolik lidí nedorazilo , ale když jsem pak viděla na webkameře našlapaný náměstí , tohle rozhodně byla mnohem lepší volba a myslím,že ten , kdo přijel na zámek Kozel rozhodně nelitoval Mějte se fajn a užívejte začátek prvního letního měsíce .