Smutný pán s kočárkem

Tenhle příběh jsem četla v časopise Překvapení a zaujal mě pro svou dojemnost, lidskost a vlastně i pro tu smutnost . Ráda bych ho publikovala i tady . Myslím , že se s tím ztotožní každej, kdo má nebo měl pejska . ....................................................................................................................................................... Ranním autobusem jsem jako řidič vozil lidi do práce , děti do škol i náhodné cestující . Později v dopoledních hodinách už tolik lidí nejezdilo , ale občas se našel někdo , kdo potřeboval k lékaři nebo vyřídit něco na úřadech . Jednou do autobusu přistoupil stařičký pán s kočárkem . Jel se mnou jednou , dvakrát pak ale začal jezdit pravidelně . Vrtalo mi hlavou kam , že ten pán jezdil s miminem v kočárku .Kdo mu svěřil tak malé dítě , když se sotva držel na nohou . Sám by potřeboval péči blízkých . Dítě bylo hodné , ani nezaplakalo . ........................................................................................................................................................... Po několika dnech jsem už nevydržel a zeptal se ho . ,,Já ale nevozím dítě . V tom kočárku mám svého pejska . Už nemůže na nohy a potřebuje péči . Je nemocný , víte". Řekl pán a upínal na mě své oči , byly to oči plné lásky , bolesti a starosti . Svého churavého pejska každý den vozil k veterináři na kapačky . Věřil , že svého milovaného Daga zachrání . Hladil ho po hlavě a doufal, že osud nebude tak zlý a jeho oddaného přítele mu nevezme . S láskou o něj pečoval , a když už pes nemohl na nohy , staral se o něj tak , jak se někdy nedokážou postarat některé mámy o své děti . .......................................................................................................................................................... Toho cestujícího a jeho oddaného přítele jsem vozil dva týdny . Byli to slušní a pokorní pasažéři , kteří mé řidičské řemeslo hodně obohatili , a navždy mi utkvěli v paměti . Jednoho dne starý pán s kočárkem k autobusu nedorazil . Vyhlížel jsem ho na zastávce , na které pravidelně nastupoval a dokonce jsem počkal o pár okamžiků déle . Jestli se někde neobjeví s tím , že zaspal nebo ,že zmeškal z jiného důvodu . Nic , pán s pejskem nepřicházel a ani další dny se neobjevil . .......................................................................................................................................................... Až jsem se dočkal . Bylo to ale při jiné , odpolední, jízdě . Dětský kočárek s sebou muž však neměl . Rovněž jsem si všiml , že od chvíle , kdy se mnou jel naposledy byl velmi pohublý a celý shrbený . ,, Kde máte kočárek ? . Zeptal jsem se ho a hned jsem si svůj dotaz vyčítal . Pohlédl na mě s očima plnýma slz . I beze slov jsem pochopil . Věděl jsem , že pejsek svůj boj o život prohrál . Nešťastný pán se usadil v autobuse a já ho pokradmu pozoroval . Svůj nepřítomný pohled měl upřený někam do dálky . Snad tam viděl svého psa, snad doufal ,že se odněkud zjeví . ....................................................................................................................................................... Sám zvířata miluji . I já mám psa a dokážu si představit , jak to musí bolet , když člověku věrný kamarád odejde . A to mám svou rodinu , děti a vnoučata , takže bych na to bolest nebyl sám . Zatímco ten starý pán neměl už nikoho . Vyprávěl mi o tom během jízdy , když jeho Dag ještě žil . Měl jen svého milovaného pejska .... ........................................................................................................................................................... Starého pána jsem pak několik dní zase neviděl . Až cestou městem za svou dcerou jsem procházel kolem smutečních oznámení vystavených ve vitríně . Kdykoliv jdu kolem zastavím se a podívám se , jestli neodešel někdo , koho jsem znal . A z jednoho parte se na mě dívala tvář mého smutného pasažéra . Ten pán měl pravdu , když říkal , že si život bez Daga neumí představit . Svého milovaného psa přežil o pouhé tři týdny . Nevydržel bez svého věrného přítele ani měsíc Byli si oddáni na život i na smrt..