Jedno pro mě speciální Ježíškovo vnouče

Jak je známo fandim Viktorce a začala jsem v době , kdy tam Horvy hrával . Řeč je samozřejmě o Pavlu Horváthovi . Už tenkrát jsem věděla , že měl bráchu po těžký autonehodě , přežil , ale měl velký štěstí . A možná právě proto byl i k nám vozíčkářům vždycky milej a hlásil se k nám. Jako panovi Vladimírovi i mě vždycky vykal . Je to nezvyklý , ale když se nad tim člověk zamyslí , tak tím ukazuje větší úctu , protože málokdo nám s handicapem vyká , lidi mají tendenci nám spíš tykat a hlavně sportovci . Správně se má vykat všem dospělým s handicapem a Pavel to dodržuje . ....................................................................................................................................................... Pamatuju ,že jsme se vždycky zdravili , vždycky se usmíval a když jsme si dávali hive five , jako takovou tu packu , tak mě vždycky ruku podržel o trochu déle . Nijak víc jsme se neznali , ale bylo vidět ,že jsem mu asi sympatická . V klubu už dávno není , ale ráda na něj vzpomínám . Vypůjčila jsem si článek a fotku k setkání s panem Vladimírem během projektu Ježíškova vnoučata . Má to takovou větší hloubku když pán nemluví a rodina za ním nejezdí . ........................................................................................................................................................... Fotbalový dres Viktorie Plzeň s číslem 23 na zádech dostal tento týden Vladimír, klient sociálního a zdravotního centra Letiny na Plzeňsku. Trikot s červeno-modrými pruhy, který si přál k Vánocům, mu doneslo Ježíškovo vnouče, kterým byl tentokrát trenér, fotbalový expert a fotbalista Pavel Horváth. Proč právě číslo 23? Pan Vladimír Jung přišel v šále Viktorie Plzeň. Na prstech ovšem ukazuje tři, na znamení, že šály má na krku hned tři. Jak se z Nýřan dostal k fandění plzeňské Viktorce, Vladimír prozradit nechce. „Bez komentáře,“ prohlásí jen. .......................................................................................................................................................... „Naši klienti mají různé psychické diagnózy. Nálady jim různě kolísají, někteří jsou mluvní, někteří nemluvní. Pan Jung odjakživa, co tady je, je takový, jaký je,“ vysvětluje za něj ošetřovatelka sociálního a zdravotního centra Latě na Plzeňsku. „Určitě bude rád, jelikož za ním nikdo z rodiny nejezdí. Uvidíme, jak bude reagovat na pana Horvátha,“ dodává. Ježíškovo vnouče má protentokrát modročervené barvy Viktorie. „Tak to rozbalte. To jsem teda zvědavý, co tam bude!,“ předává Pavel Horváth trikot s číslem 23 panu Vladimírovi. Myslím si, že rozbalování dárků je odmalinka koníček každého člověka,“ dodává. .......................................................................................................................................................... Proč zrovna třiadvacítka? Snad Vladimírovo osudové číslo, jelikož 23. slaví svátek i den narození – i když na to zapomněl. „S dvacet trojkou hraje myslím teď Lukáš Kalvach, to je jeden z nejlepších hráčů Plzně v současnosti. To je správná volba,“ přisazuje si Pavel Horváth. V sociálně-zdravotním centru zvažovali ještě volbu Horváthova čísla deset, které bývalý vynikající špílmachr ještě sem tam oblékne, když přijde nějaký „srandamač“. Na dny jeho největší slávy upomíná také plakát, který si k podpisu přinesl Vladimír. „Někteří naši klienti neumí úplně vyjadřovat emoce, ale v duši jsou určitě rádi. Že ano, pane Jung,“ uzavírá za Vladimíra ošetřovatelka sociálního a zdravotního centra Latě na Plzeňsku.