Výlet do Františkových Lázní - místo, kde se nespěchá a užívá se " teď a tady "

Dnešní výlet se fakt povedl . Delší dobu jsme se na něj připravovali a dnešek se nám zdál konečně příhodnej . Dokončili jsme návštěvu v našem sousedním Karlovarským kraji po takzvaným lázeňským trojúhelníku - Karlovy Vary , Mariánský Lázně a Františkovy Lázně . Máme to celkem daleko - jedna cesta cca. 110 kilometrů , takže výlet prakticky na celej den a vyjeli jsme hned ráno . Bez táty, jen s mamkou . Táta je nervák a výlety s nim jsou takový neustále pod tlakem , takže jsme byli obě rádi, že jedeme sami . ........................................................................................................................................................ Cesta dobře ubývala a překvapilo nás , jaký jsou v Karlovarským kraji krásný silnice , o čemž si v tom našem můžeme nechat jen zdát . Ono to to Karlovarsko a Tachovsko je zapomenutej kraj a žije se tam o něco hůř , ale jako příroda krásná už na pohled . I samotný Františkovy Lázně . Kdysi už jsem tam byla ,ale jediný, co jsem si pamatovala byla ta hlavní kolonáda se žlutými lázeňskými domy . Normální lidi si pamatujou hlavně tu slavnou sochu chlapečka a já jen tohle . Frantíka jsme si nemohli nechat ujít ani tentokrát . Sice tam čekáte než přijdete na řadu , protože je pořád v obležení , ale je to ten hlavní symbol , kam se musí . Mamku tam požádala nějaká šestice cyklistů , jestli by je u něj nemohla vyfotit , takže rovnou celý skupiny . ...................................................................................................................................................... Byl čas oběda , tak jsme si našli jednu restauraci , bylo plno, ale řekli nám, že za rohem mají ještě dvůr , tak jsme tam poobědvali . Já si dala gnochi se špenátem , lehký a výborný . Pak jsme se vydali na procházku různýma lázeňskýma promenádama a parkem . Venku tak akorát , takže to bylo moc příjemný . Vzali jsme s sebou i kamínky a dva jsme tam nechali - hlavně toho Brouka Pytlíka , jak jsem psala ,že si zaslouží extra místo a tohle to splňovalo . Jen je trochu škoda, že my tam žádnej nenašli a to jsme se koukali hodně pečlivě , nevadí . ..................................................................................................................................................... Koukali jsme, že spoustu těch lázeňských domů je zavřených a některý i docela zchátralý . Asi je dneska těžký to udržet v chodu , ale lidí tam bylo dost , hlavně teda Němci . Místečko jsme našli i v kavárně . Všude bylo fajn,že to tam bylo prakticky všechno bezbariérový , tak lázně a dobře se tam s električákem jezdilo . Říkali jsme si s mamkou ,že bysme takhle někdy mohli jet jen my dvě , třeba i na týden . Mají tam rehabilitaci i pro mou skupinu , možná by to nebylo špatný, že bysme každá měli to svoje . Potkala jsem tam několik lidí s dětskou mozkovou obrnou jako já . .......................................................................................................................................................... Moc hezký lázeňský městečko , nesměla chybět koupě magnetky a oplatek . Úzasnej klídek všude , tam nikdo nechvátá a jezdí se tam odpočívat , tak jak to má bejt . Viděli jsme pár pramenů , ale neochutnali jsme , taky jsme neměli do čeho a hlavně jsme nevěděli, co s náma taková voda udělá a domů daleko . Asi víte , co tim myslim . Tak se mi tam líbilo,že jsem zapomněla i fotit a přitom tam bylo tolik hezkých zákoutí . Na druhou stranu je taky potřeba si to užít i bez focení a prožít si to teď a tady a je jen s okem na mobilu , no ne ? Třeba někdy příště si to vynahradim . ...................................................................................................................................................... Prostě bez chybičky, klid, pohoda, vlastní tempo, sluníčko , krásný uličky, promenády , úplně jinej svět . A z toho trojúhelníku, co jsem navštívila asi právě tady to bylo to pravý lázeňský .