Rehabilitace připravena a jak jsme si nesmlsli na výročním Pardubickým perníku

Ve středu ráno jsem vyrazila do nemocnice na přijímací vyšetření . Vzala jsem to autobusem , jak jsem měla v plánu .Zkusila jsem to,ale dál to využívat asi nebudu . Ve výsledku to stejně moc nepomůže , musim se stejně hodně vracet , ale kdyby někdy něco , tak mám aspoň nějakou zálohu . Přijela jsem tam docela brzy , ale počítala jsem s tim . Cestou jsem si vyfotila už rozkvetlou přírodu v areálu a vyjela do 6. patra . Mají tam nově udělanou recepci, líp vyznačeno ,že je tam urgentní příjem a celkově je to tam takový uzavřenější než bylo , ty chodby a tak . Ale vypadá to hezky . ........................................................................................................................................... Jen celkově v tý nemocnici postrádám nějakej takovej ten neutrální prostor. Třeba když jste tam dřív než jdete k doktoru nebo na to svý oddělení . Je tam sice bistro , ale to není přímo v budově a musí se venkem , taky je dost malý , takže najít tam třeba prázdnej stolek je umění . Není to taková ta jedna nemocniční budova ,ale je jich tam víc a nepropojených . Třeba ten můj vchod je úplně samostatnej . Chtělo by to tam něco takovýho vybudovat . Tahle musim rovnou na oddělení . ........................................................................................................................................... Vyjela jsem nahoru a tam už seděla nějaká mladá slečna . Za chvíli přišel do ordinace nějakej už trochu starší pan doktor , což mě překvapilo , čekala jsem paní primářku , ale nevadí . Kolem procházely sestry , tak jsme se zdravili . S velkou radostí jsem tam viděla i Sluníčko , což je ta nejprotivnější sestra , co jsem tam kdy měla a pokud je na lůžkovým a ne o patro níž , znamená to ,že ambulantní pacienty teď nemá . Hurá . Taky jsem tam slyšela sestru,kterou jsem mívala vždycky na podzim , takže tu mít taky nebudu . Jestli tam nebude ještě nějaká jiná , tak mi vychází ta , co loni a ta byla úplně nejlepší . Ta se mnou fakt makala a u ní jsem cejtila ,že to má smysl , tak snad jí budu mít zase . ............................................................................................................................................. Slečna přede mnou šla asi na 8 a byla tam docela dlouho ,ale co se dalo dělat . Sestra si ode mě vzala doporučení z neurologie a zprávu z poslední návštěvy na ní . Po víc jak půl hodině vyšla ta slečna a hned jsem šla na řadu já . S panem doktorem jsme se ještě nepotkali , tak se představil a podal mi ruku , takže takový obřadní docela . Byl takovej hodně upovídanej a řekla bych i ADHD . Takovej rychlej , pořád se na něco ptal , pak si i odpověděl . Já jako introvert měla co dělat to stíhat .Ale tak zase lepší , než nějaký pohřební tempo . Ale je fajn ,že je tam konečně i nějakej muž . Jinak co se týče zaměstnanců na rehabilitaci , jsou tam samý ženy . ........................................................................................................................................... Chodim už tam spoustu let a tak nic neupravoval , přece jen nejsem asi jeho . Jen se ptal , jestli mě ty procedury tak vyhovujou a řídil se podle mojí poslední návštěvy tam . Tak mi napsal utrazvuk a cvičení . Sundala jsem si tričko , promačkal mě a potvrdil mi , že ty svaly mam hodně ztrvrdlý a to nejen na krku vzadu , ale i u krku vepředu , což taky vim .Evidentně je to poznat i dotykem . Jen se přiznám , že na to vepředu se moc nezaněřuju . Vim ,že to na ten krk potřebuju , ale vždycky je to takovej fajn pocit , když to potvrdí i nějakej ten doktor . Jakože tam nejsem zbytečně. ............................................................................................................................................... Napsal mi to 6 x a už jsem se obrátila k sestře na sepsání termínů . Měla teda co dělat najít nějaký volný místo . Tam to mají natřískaný vždycky . Poprvé jdu 22.4 . tedy přesně po týdnu od vstupní prohlídky . Díkybohu ,že to nebylo to pondělí po fotbale . Začínám ve 12:30 a pak v ten týden ještě v pátek od 13: 00. Je dobře je to je jedinej pátek kvůli tý pojišťovně . Pak je tam nějaká středa , úterý a naposledy jdu 11.5 .Někdy je to v 11:30 , někdy ve 12:00 a jindy zase ve 13:00. Musim se do toho nějak dostat . Jeden problém ale vyvstal a to ,že mi smskou přišlo upozornění ,že 5 .5. u nás v domě od 8 do 14 nepůjde proud a to jdu zrovna na rehabku . Mam doslova z prdele kliku,že bydlim v přízemí a nepotřebuju výtah . Protože bych se nedostala z domu . Můžu se předem omluvit ,že nedorazim , ale i podle toho , co říkala ta sestra , tak moc rádi tohle nedělají a musí to bejt v odůvodněných případech . ............................................................................................................................................. Taky je nově formát objednávek , který musim nosit s sebou na každou rehabilitaci . Ještě loni a všechny roky před to byla malá kartička a teď už je to normální papír A4 , což je docela nezkladný do tašky , ale sestra sama mi ten papír přeložila . Celkově je ten papír s termínama napsanej docela nepřehledně a netušim , proč se rozhodli zrovna k takovýmu řešení.Ale jinak to docela jde všechno . Je zajímavý , že jak ta vstupní prohlídka , tak první cvičení je prakticky na den přesně jako před rokem . Jen o dva dny dříve než loni . Jsem ráda ,že to mám za sebou a vím co a jak . Hlavně,že jsem mohla ještě na pár dní odjet k našim , nabrat si oblečení a tak . ............................................................................................................................................ Ve čtvrtek jsem byla na větším nákupu , protáhla jsem to na náměstí , který se rekonstruuje , tak abych v neděli až bych jela na fotbal věděla vůbec kudy a zbytečně se nezdržovala . Ta ulice , co obvykle jezdim je zavřená , část náměstí taky a tak si budu muset trochu zajet . Kde je sjezd z chodníku , tam se taky nedá . To by mě vždycky vzal čert , když na jedinej sjezd ty pracovníci něco dají . Těžko říct , jestli je opravdu nutný to zrovna na takových místech zatarasit , spíš si myslim ,že na to vůbec nemyslí . Berou to tak ,že si lidi z chodníku sejdou , ale že jsou i vozíčkáři , který jinak nesjedou a je to opravdu problém . Kašlou na to a poraďte si sami . ............................................................................................................................................... V pátek jsem vyrazila do knihovny , měla jsem sice s odevzdáním ještě čas , ale kvůli rehabce jsem tam šla dřív . Přece jenom ty termíny jsou takový pokaždý jinak , tak ať mam klid a nemusim řešit ještě knihovnu . V pátek se mi taky zase ozvala krční páteř , tak jsem si pro jistotu vzala prášek na bolest , abych třeba nezvracela . Už to mam opravdu za minutu 12 . Měla jsem trochu strach z fotbalu , protože jestli mi někdy bolí krk , tak právě z něj , tak člověk víceméně kouká na jednu stranu . Nedělá mi to dobře , ale když si předem vezmu prášek , tak to trochu povolí a je to i takový preventivní . V sobotu jsem celej den zůstala doma , nikam se mi nechtělo a taky jsem chtěla sbírat energii na nedělní fotbal . Tak jsem hodně odpočívala , četla jsem si venku na balkoně knížku z knihovny , prala a tak . Takovej relax den . Město po celou sobotu žilo Majálesem a i když se to konalo v úplně jiný části města než bydlím , tak to hlavně večer bylo slyšet .Jsme dost studentský město , takže jsem si jistá , že to bylo velký . ............................................................................................................................................. Ale musim říct ,že od tý středy mám hlavu zase v pohodě , všechno to ze mě spadlo , takže asi mě spíš než fotbal brzdila ta rehabilitace a taková ta nejistota . Jakmile jsem věděla co a jak a nevyšlo to na ten den, co jsem vyloženě nechtěla . Hned se všechno zlepšilo . A nastala fotbalová neděle . Zápas začínal až večer v 18:30 , takže celej den víceméně čekání . Se synovcem jsem byla domluvená zhruba na 18 hodinu ,že se tam setkáme . Autobusem člověk neví a ještě jsem musela připočítat to,že na náměstí budu muset jinou cestou - Zase bylo takový to typický na fotbal , že když odjíždim , tak teplo a když se vracim,že zima . Tak jsem zvolila teplejší kalhoty , mikinu a jarní bundu , úplně jsem tam nechtěla bejt v zimní bundě . ........................................................................................................................................ Hodila jsem do sebe na krk radši dva Ibalginy , abych byla v klidu ,že se mi neudělá zle a po 17 . hodině jsem vyrazila . Autobus mi jel v 17:19 a něco po půl už jsem byla na místa , kde už na mě synovec čekal s rodičema , tak jsme koupili a dostali lístky a honem na místo . Cestou jsem potkala mýho bejvalýho vedoucího když jsem tam prodávala klubový magazíny , tak se na mě smál a stisknul mi přátelsky rameno . Jinak je to manažer mládeže . Je takovej upjatej , tak mě to gesto překvapilo a potěšilo . ............................................................................................................................................ Ze začátku tam moc vozíčkářů nebylo , ale pak to začalo houstnout . A dokonce tam bylo dva ze školy , kam jsem chodila , jednoho znám a druhýho už ne . Ale vim,že je to brácha jednoho kotelníka a když byl ještě zdravej , tak taky chodil na Viktorku než měl úraz . Je na vozíku a slepej . Dostal tam dres a byl i v krátký ukázce na kostce , celebrita . Že jim to není blbý , začali tam chodit loni na konci roku a dělá se z něj něco víc jen proto ,že jeho brácha je známej v kotli . Takový až moc okatý pochlebování od klubu . Byl tam se svou dcerou , která se zase naparovala ,že malovala choreo s Pavlem Horváthem . ............................................................................................................................................ Vedle mě seděl Tomáš , což je i ten , kdo zpívá v tý jejich kapele , jak jsem tu už psala a taky tam přišel s nějakou paní , asi taky z toho zařízení . Má na vozíku různý držátka , takže jak seděl vedle mě , hned se mi zúžil prostor k vidění , co se dalo dělat . Ale co mě nemile překvapilo , bylo chování tý paní , co tam byla s nim . Na můj vkus měla hodně velký sebevědomí , na to , že to jejich zařízení začalo fandit nedávno , taktéž ta dcera toho slepýho . Připomínám,že oba jsou ze stejnýho zařízení . Měli by hlavně ty paní trochu zařadit zpátečku , reprezentujou i to zařízení . Taky ostatní se k nim vůbec neměli , i když už tam několikrát byli . Možná v nich vidí jen někoho , kdo jim bere místa . Mě to zklamalo , vim, jak to v tom zařízení chodí a nosánky nahoru tedy nepamatuju .Chtělo by to víc pokory . Takový to my jsme ústav , tak si sedněte na prdel .Největší hvězdy a oblíbený u ostatních podle všeho nebudou . ....................................................................................................................................... Před zápasem byl slavnostní nástup s hráči a s několika hráči , co vyhráli před 15 lety první titul . Před zápasem byla fanzona s autogramiádou , ale tam jsem nešla a nakonec ani synovec , i když jsem mu to , když jsme se domlouvali , nabízela . Trochu byli takový ty světlice , ale neházeli je . Obecně jsem čekala víc použití pyra , přece jen to byl výroční zápas , klubovou hymnu zahráli naživo na klavír a šlo se na zápas , který hráli v dresech , ve kterých před 15 lety vyhráli titul . Od prvních minut mi byla zima , foukal studenej vítr a fakt by to na tu zimní bundu i bylo . Přitom venku bylo na začátku 16 stupňů. Synovec mrznul taky . Bláznivý počasí . .......................................................................................................................................... Fotbal se od doby ,co jsem tam byla naposledy pořád stejně hnusnej . Poprvé jsem byla na zápase , kde byl hlavní kouč Hyský , což je taky pěkná hysterka. To mě překvapilo , měla jsem ho za všech okolností za kliďase . Nakonec jsme prohráli 1:0 s Pardubicema , který jsou v tabulce 6 od konce . Nic se nezměnilo. Měli by se těm 9 515 divákům , co tam byli omluvit . Nakonec jsme se synovcem odešli už 90 minutě . Rozloučila jsem se s Tomášem a řekla ať pozdravuje mou kamarádku , která tam taky žije . Podle lidí před stadionem jsme nebyli sami , kdo odešel dřív . I tak obecně musim říct , že ty místa pro vozíčkáře jsou horší a horší . Nic není pořádně vidět a za to každej vozíčkář ještě platí . ......................................................................................................................................... Před stadionem už vzorně čekal brácha se švagrovou , kousek šli se mnou a pak se odpojili. Na druhý fotce je koláž z mých fotek ze zápasu . Takže nakonec jsem si to snad svoje půlroční přecevzetí , že půjdu na Pardubice splnila .Snažila jsem se co nejdřív přijet k zastávce , ale bohužel . Na tabuli svítilo 16 minut . takže děs běs , navíc se ty minuty pořád přidávaly . Tma , už jen 9 stupňů , studenej vítr . Ale to nejhorší bylo , že tam přijel další vozíčkář a zbejvalo se modlit , aby jsme se tam vešli . Do toho dorazili další fanoušci , nervozita . Už jsem říkala ,že jedu až na poslední zastávku , ať vjede do autobusu první , ale v autobusu už byl jeden vozíčkář , což vůbec nevim,kde nastoupil . A i řidič se kroutil , že má vzít další vozík . Už jsem byla fakt naštvaná . Ten z fotbalu sám řek ,že mam jet první , že jsem na tý zastávce byla první . ............................................................................................................................................ Bylo mi to hloupý , ale stál si na tom , tak jsem se tam horko těžko nacpala na místo pro kočáry a poděkovala jsem mu . Takovej blbej pocit ,že se tam už nevešel ,ale tak třeba příště pustím já jeho , pokud to bude podobný . Jako čekat dalších 20 minut je oběť . Ale ona ani ta cesta nebyla moc příjemná , totálně narváno lidma po fotbale . A nikdy nepřistoupí k tomu , aby aspoň někdy po zápase navýšili spoje. Kdyby to aspoň jezdilo na čas , ale vždycky to má velký zpozdění a po zápase chce bejt večer doma co nejdřív každej . ......................................................................................................................................... Nakonec jsem přijela ve 21:15 a to ještě s velkým štěstím . Takže prakticky jsem byla pryč skoro 5 hodin . Což jsem teda nečekala , ale ono se to asi nasčítá .Asi jsem si už odvykla , ale cesta zpátky je pořád složitá , což je hodně otravný . Pokud bude nějaký příště , asi si radši vyberu nějakej zápas , co začíná dřív a klidně bych šla zase se synovcem . Ale celkově jsem šťastná ,že je ten můj obávanej tejden za mnou . Bylo toho hodně a jsem ráda ,že to mám za sebou . Teď do středy na chvíli u našich a pak už zase mi začíná rehabka .